Článek
Je jasno. Do pátku 23. září musí být dorozkopáno. Slavnostní pásky přestříhány. Ulice, chodníky, obchvaty, koleje a jiné dopravní stavby budou svítit novotou. A tam, kde se teprve kopat začíná, se alespoň zablýskají poklepané základní kameny.
Na pátek 23. září prezident Miloš Zeman vypsal komunální volby. Přinejmenším ve velkých městech se předtím nebude náruživě řešit skoro nic jiného než doprava. V Praze to trvá už rok – vloni se sice volilo do parlamentu, ale kampaň místy vypadala, jako by se místo o vládě hlasovalo o tom, kolik má být v metropoli uzavírek. Radniční koalici v čele s pirátským primátorem opozice vykreslovala jako strůjce dopravního pekla, ve kterém shoří „normální svět“. A s ním jako první automobilová doprava.
Což pokračuje plynule dál a do 23. září se to ještě vystupňuje. „Nemůžete v Praze zaparkovat, i kdybyste se na hlavu stavěli? Ztrácíte hlavu z neustálých objížděk a uzavírek? Zdá se vám, že je současná dopravní situace v Praze padlá na hlavu? Současná pražská koalice zaslouží stopku a červenou,“ zkouší ODS oslovit hlavně motorizované voliče.
V ústech politiků tak oblíbený termín „naši lidé“ se ve volební kampani jakoby rozdělí na „naše řidiče“ a „naše cestující, naše chodce a naše cyklisty“. Věcně je to sice nesmysl, město má být takové, aby v něm přiměřeně pohodlně dokázali spoluexistovat všichni – ale kde by pak zůstala předvolební mobilizace? Na smiřování není doba. Magistrátní koalice tak bude ze strany ODS a ANO portrétovaná jako zavilý nepřítel spalovacího motoru, který by vám nejraději namaloval cyklopruh i na rohožku.
Z téhle víceméně kulturní války není úniku, pochopili na radnici, a hozenou rukavici zvedli. Staví a opravuje se sice i ve jménu aut (viz parkovací dům na Černém mostě), ale pro současnou pražskou garnituru jsou mnohem charakterističtější investice do hromadné dopravy (tramvajová trať do Holyně, stavba metra D). A relativně drobná, přitom podstatná zlepšení pro pěší (reprezentovaná novým přechodem přes magistrálu – kulturním symbolem par excellence).
Nad tím vším ční Barrandovský most a jeho „rekonstrukce století“. Pragmatik by řekl, že rozjet ji ve volebním roce, s nevyhnutelnými dopravními zácpami, je politická sebevražda. A přece. Radní se to snaží prodávat jako výraz zodpovědnosti a řádné péče. A zároveň opakovat, že jde o důsledek dědictví jejich laxních předchůdců.
Jak to vyhodnotí voliči 23. září, nevíme. Ale vzhledem k tomu, že první etapa oprav má začít (v okolí mostu už se vehementně pracuje) někdy za měsíc a trvat 110 dní, zdá se, že zlaté pravidlo bude dodrženo: kopat se smí jen tak, aby bylo hotovo do voleb.
Spor, jestli město „hází řidičům klacky pod nohy“, je falešný; připomíná populismus „vláda dělá málo pro naše lidi“. Řidič, to přece jsou (někdy) i spolucestující v autě, je to i řidič linkového autobusu. Rekonstrukce, uzavírky, objížďky, parkování trápí nejen motoristy, ale i jiné účastníky silničního provozu a vůbec obyvatele města jako takové.
Že mají různé skupiny své různé zájmy, které se musí hájit ostrými lokty? Pak je tu čerstvá zpráva z Plzně: Část Americké třídy, kudy denně projíždělo 15 tisíc aut, byla před sedmi měsíci pro individuální automobilovou dopravu uzavřena. Výsledek: rychlejší a plynulejší průjezd MHD, žádný kolaps automobilového provozu v centru, méně hluku a prachu. Ale možná nám někdo ještě do voleb vysvětlí, že je to úplně jinak a že se musíme rozčilovat a bránit normální svět před ústrky. Do roztrhání těla.
