Článek
Debata o jazykových schopnostech ministrů je už takový folklor české politiky. Sotva se jmenuje nová vláda, zjistíme, že někteří z politiků neumí plynně anglicky, případně žádný jiný světový jazyk, a všichni se kolektivně pohorší.
V devadesátých letech jsme si mysleli, že to pomine, protože viníkem přece byla povinná ruština ve školách. Dnes vidíme, že ty kořeny jsou hlubší a nějak tkví v tom, čemu se říká národní povaha, případně kulturní tradice. Prostě většinová populace má menší potřebu hledět za hranice země než obyvatelé jiných, srovnatelných zemí.
A ano, srovnávám s těmi (hlavně) evropskými zeměmi, o nichž bych byl rád, aby se o nich mluvilo jako o „našem prostoru“. Podle průzkumu zvládnutí angličtiny (EF English Proficiency Index, 2021) je za námi z těchto zemí pouze Francie, Itálie a Španělsko. Dokonce i Slovensko, Rumunsko či Bulharsko, které v kritériích „západnosti“ bývají obvykle za námi, Česko ve znalosti angličtiny předběhly.
Asi to musíme vzít jako fakt. Bude se to zlepšovat, avšak bude to trvat dlouho. Paradoxně se může stát, že za nás tento problém nakonec vyřeší technologie. Kvalita strojových překladů, viz třeba famózní německý DeepL, je rok od roku lepší. Pro čtení nebo psaný projev je už teď v podstatě dostačující.
Můžeme spekulovat o tom, zda naše neochota či neschopnost učit se cizí jazyky, která se nevyhnula ani elitám (co jiného jsou ministři vlády?), neříká něco hlubšího o naší povaze. Třeba o neochotě dívat se za hranice, učit se od ostatních a nepřeceňovat svůj velebený zdravý rozum, avšak nedotčený informacemi zvenku.
Zklamání z toho, že Fialova vláda má ministry s jazykovým handicapem, však ukázala ještě něco jiného. A s tím se budou politici nepěkně potýkat celé volební období. Obě koalice, které dnes vládu tvoří, vedly kampaň apelující na chytřejší a vzdělanější část elektorátu. Odmítaly populismus. Slíbily akcent na vzdělání, západní hodnoty a znalostní ekonomiku.
Jinými slovy nároky jejich voličů bývají dnes mnohem vyšší, než by byly nároky současných opozičních stran, případně než byly nároky voličů stran minulé vlády. Neříkám, že tyto strany nemohli volit lidé chytří a vzdělaní (určitě jich byla spousta), a naopak. Ale demografie voličů jednotlivých stran je myslím docela jasná a přesvědčivá.
Na Fialovu vládu mají její voliči větší nároky. Možná až nerealistické. A vládnoucí koalice by se měly obrnit před „přátelskou střelbou“ svých voličů. Není projevem přelétavosti ani netrpělivosti. Jen bychom moc chtěli mít u moci politiky, ke kterým můžeme vzhlížet, ne si z nich jen dělat legraci (i když to také, samozřejmě).
Když se vloni ukázalo, jak legrační angličtinu má bývalá ministryně financí, čelila také kritice. Ale z řad jejích voličů jí na pomoc okamžitě vyrazily šiky obránců a advokátů. Když odečteme členy stran a zaměstnance stranických sekretariátů, tentokrát nebrání jazykové nevybavené ministry nikdo. Lidé chtějí prostě i jiné kompetence než se nechat hezky vyfotit na Instagram.
Aby nedošlo k mýlce, ty vysoké nároky jsou samozřejmě v pořádku. Jen to pro Fialu a spol. nebude snadné a může to v nich vyvolat pocit nespravedlnosti. Ale jiná možnost není.
Když někdo říká: „Nevím, co kritizujete, vždyť premiér minulé vlády neuměl ani česky!“, je to dobrý vtip. Ovšem pokud by to někdo myslel vážně, byla by to tragédie. Znamenalo by to, že Babiš jako politik možná prohrál ve volbách, ale Babiš coby princip dál vyhrává.
