Článek
Zpráva z tisku: Ze schvalování ruské invaze na Ukrajinu česká policie stíhá nebo obvinila zatím 44 lidí. Celkem eviduje 83 takových případů. Od konce září se policie zabývala zhruba tisícovkou podnětů, napsal iRozhlas.cz.
Ve skutečnosti je posun vnímání české podpory Ukrajiny dramatičtější. Za záclonami obýváku, u kávovarů v kancelářích, v hromadných e-mailech, na fotbalových tribunách, na třídních srazech přibývá lidí, kteří říkají: Už mě to nezajímá, ať si to tam vyřídí mezi sebou. A hůř: Ať si Putin klidně vyhraje, hlavně když bude po všem. Když bude klid.
Byla by chyba takový náhled šmahem odsoudit. U mnoha lidí je přirozený. Únava je veliká. Dennodenní přísun krvavých zpráv z fronty na náladě nikomu nepřidá. Stejně jako drahé energie: copak „před válkou nebylo líp“?
Dělat se s tím nedá asi nic. Leda vytrvat. Je to nepopulární, protože se v Česku nesmyslně zažilo, že na politiky se musí pouze plivat. Leč tentokrát se musíme spolehnout, že vláda neuhne.
Matoucí sociální sítě
Dovolím si krátkou, ale účelnou odbočku. Marie Heřmanová, antropoložka Sociologického ústavu Akademie věd, ve Fokusu Václava Moravce vysvětlovala, jak je důležité nenechat se pohltit sociálními sítěmi. „Prostředí sociálních sítí odráží realitu méně, než si myslíme,“ míní kromě jiného.
Konstatuje, že 20 až 40 % obsahu amerického Twitteru tvoří pouze 6 % uživatelů. U nás to bude, hádám, podobné. Obsah sítí nereprezentuje názory většiny uživatelů.
Falešné řinčení jaderným arzenálem
Rusové straší jaderným arzenálem. Paradoxně by jeho využití vedlo k jejich konci.
Z čehož plyne můj apel na politiky. Nenaslouchejte ve věci Ukrajiny poradcům, kteří pro vás mapují nálady virtuálního lidu.
Musím se opakovat, ano, čím dál víc Čechů má války po krk. Ale v reálném světě je jich násobně méně než křiklounů na Facebooku.
Jakkoliv se to může zdát nevděčné, musíme v podpoře Ukrajiny vydržet. Jinak je náš osud zpečetěn. Nemyslím tím, že by Putin po uchvácení Kyjeva nakráčel přes Slovensko a Polsko až do Brna.
Mluvím o morální rovině.
Pokud bychom dnes Rusku ustoupili, budeme zanedlouho litovat. Jako národ, jakkoliv se podařilo tenhle termín extremistům zdiskreditovat. Dostihla by nás hanba. Ztráta sebeúcty. Pocítili bychom pravdivost psychologické poučky, že nejvíc může člověk ublížit sám sobě.
Dovolíme-li dnes ruským teroristům vraždit ukrajinské civilisty, vryje nám to do kolektivní české kulturní duše krvavě rudou jizvu.
Bude ohyzdná. Naši potomci se za ni budou příšerně stydět.
