Článek
Hra na petiční stánek aktivisty Ondřeje Thora před Úřadem vlády ve čtvrtek skončila. Alespoň prozatím. Ovšem ne kvůli tomu, že bychom si dokázali poradit se složitou otázkou, kde končí občanské svobody a kde začíná zneužívání veřejného prostoru.
Ano, otázka je to mimořádně složitá. Zvlášť v Česku, kde jsme na omezování občanských svobod mocí po letech totality citliví.
Aktivista Thor se svojí peticí začínal loni v květnu a stačila mu k tomu jedna židlička a pojízdný nákupní košík. Postupně k tomu ale přibyly stany, auta i karavan a mobilní toaleta. Své pouliční obydlí, v němž regulérně žil, Thor obhajoval jak právem petičním, tak právem shromažďovacím.
Thorův protest proti vládě je jistě autentický a má na něj právo. Zamýšleli jsme ale, že každý bude moct squatovat veřejný prostor bez jakéhokoli omezení?
Byla to příležitost pro české politiky buď na rovinu říct, že právo shromažďovat se je svaté a musíme kvůli tomu strpět i podobné excesy. Nebo stejně na rovinu říct, že bychom měli mít i nástroj, který zajistí, že se tohle právo nebude zneužívat na úkor ostatních.
Zvolili jsme zlatou střední cestu - vyvléct se z toho oklikou. Hezky česky to očůrat.
Úřady ani politici měsíce nevěděli, co si s celou věcí počít. Připomínalo to až komedii. Nejdříve policie nařídila odstranit alespoň auta a Thor dostal - jako jeden z mála v Praze - pokutu za špatné parkování.
Pak Praha 1 po dlouhém váhání nařídila odstranit i samotné přístřešky - jenže věc šla k magistrátu a ten ji zase hodil na Ministerstvo dopravy. A zatímco se hrál úřednický ping- pong, stanové městečko se rozrůstalo.
Veřejný prostor „zachránila“ až rekonstrukce opěrných zdí Kramářovy vily. Úřad vlády si požádal o zábor a úřady vyhověly. Všem se ulevilo, že nevábný příbytek se může zlikvidovat, aniž by někdo musel udělat sporné rozhodnutí.
Řešení je to samozřejmě pouze dočasné. Thorovi nic nebrání přestěhovat si svůj nepojízdný cirkus na protější chodník. Možná si tím procesně dokonce trochu pomůže, protože celé kolečko hádek s úřady bude muset začít nanovo.
Budeme tam, kde jsme byli. A budeme doufat, že se Thorovým počínáním neinspiruje víc lidí.
Ale pojďme na tom najít i nějakou pozitivní zprávu. Protější chodník totiž přiléhá k Domu kultury těla, který stát nechal dlouhá léta chátrat a nyní slibuje jeho záchranu. Třeba se to tím celé urychlí - když se oprava zdí při vystěhování aktivisty už jednou tak dobře osvědčila.
