Článek
Ministerstvo průmyslu a obchodu nepochybně patří ke strategicky a politicky nejsilnějším úřadům české státní správy. Což se bohužel nezřídka projevuje i tím, že lidé, kteří usednou v jeho čele, propadnou omamnému pocitu vlastní důležitosti. Ten se pak projeví ve ztrátě soudnosti – buď při formulaci vlastních postojů, anebo při práci s „nadsázkou“.
To druhé se stalo současnému ministrovi Jozefu Síkelovi minulý týden na sněmu Svazu průmyslu a dopravy. „Při té definici malé a střední firmy budeme asi umět v rámci nějakých sporných limitů přimhouřit oko. To znamená, že já všem velkým (firmám) doporučuji: tvařte se jako malé a střední, aspoň na přechodnou dobu,“ pravil ministr v debatě s českými průmyslníky.
Ten výrok je z mnoha důvodů hloupý, přičemž tyto důvody jsou především formální, nikoli obsahové. Obsahově je v pořádku, že vláda hlásí ochotu „přimhouřit oko“ a schovat pod schválený cenový strop i firmy, které budou mít pár zaměstnanců, pár milionů obratu nebo pár kilowatthodin spotřeby plynu nad stanovené limity. A je také logické, že po oznámení těchto limitů (250 zaměstnanců, obrat kolem jedné a čtvrt miliardy, 630 MWh spotřebovaného plynu) nastane v mnoha „hraničních“ firmách frenetická aktivita mířící k optimalizaci parametrů.
Přesto by signál, že stát bude mít při posuzování cenových stropů pro část těchto optimalizací pochopení, šel vyslat mnohem šikovněji. Připomeňme, že Síkelův „žertovný“ výrok (podle mluvčího ministerstva šlo o „zjevnou nadsázku“) byl reakcí na dotaz, jak chce stát zajistit pomoc pro skutečně velké podniky v oblasti zpracovatelského průmyslu, jako jsou sklárny nebo automobilky a jejich dodavatelé.
To je vážná otázka, která vyžaduje složité uvážení mnoha aspektů. Rada „hrajte si na malé“ jejímu řešení opravdu nepomáhá – důsledky optimalizačních snah u skutečně velkých podniků (účelové dělení holdingových struktur, propouštění a přesuny zaměstnanců, neomezená účetní kreativita) by jistě nechtěl vidět ani Síkela.
Jeho „nadsázka“ je o to nevkusnější, že přesně za stejný prohřešek, tedy účelové „zmenšení“ firmy v rámci kličkování mezi pravidly, stojí v současnosti před soudem úhlavní politický nepřítel Síkelův i celé vlády Andrej Babiš. Jen šlo tehdy o pravidla přidělení dotace, nikoli o kritérium pro vstup pod cenový strop. Jinak ale Babiš udělal přesně to, co Síkela ve „zjevné nadsázce“ radil.
Síkela není první ministr průmyslu, který rychleji promluvil, než přemýšlel. Nejen svými neuváženými výroky proslul i jeden z jeho předchůdců, sociální demokrat Jan Mládek. Ten ještě jako stínový ministr financí na stranickém sjezdu v roce 2013 v rámci daňových návrhů bohorovně prohlásil, že živnostníci „parazitují na zaměstnancích“. V roce 2017 už jako ministr průmyslu ve vládě Bohuslava Sobotky si narychlo pořídil náměstka Lubomíra Bokštefla, který se během své kratičké náměstkovské kariéry proslavil reakcí na dotaz, proč nemáme stejné ceny mobilních dat jako v Polsku: „Drzá odpověď z mé strany, za kterou se omlouvám: Chcete služby jako v Polsku – odjeďte do Polska,“ napsal tehdy náměstek ministra, k jehož klíčovým politickým zadáním patřilo zařídit pokles cen mobilních služeb pro české zákazníky.
Architektura stropu
Sám Mládek si k tomuto tématu také hezky přisadil, když roaming, tedy volání (a využívání dat) ze zahraničí, označil za „elitářskou záležitost“ pro pět procent zákazníků.
Těžko nevzpomenout i Martu Novákovou, která jako ministryně průmyslu ve druhé Babišově vládě řešila stejné politické zadání jako Mládek a komunikačně se ho zhostila s nemenší bravurou. To když sdělila Čechům, že si za drahá mobilní data mohou sami, neboť je nedostatečně využívají. „Když budete prostě někomu pořád dokola opakovat: Máme drahá data, máme drahá data, tak co uděláte, tak vezmete mobil, nepřipojíte se na internet přes data, ale budete hledat volnou wifinu. A tady jsme u toho. Čím méně se těch dat používá, protože se jim vyhýbáme, tak tím nepřispíváme k tomu, aby byla levnější,“ svěřila se v únoru 2019 Nováková České televizi.
Mládek pitomé výroky své a svého náměstka politicky přežil o 14 dní. Nováková zhruba o dva měsíce. Síkelovi podobný osud asi bezprostředně nehrozí. Přesto by na svou pozici nemusel takto nevkusně hřešit. A až ho příště napadne nějaká další „zjevná nadsázka“, mohl by si, než ji vypustí do éteru, zkusit napočítat do deseti.
