Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Část členů vládního hnutí STAN začíná jímat obava, zda současné vedení nezapomnělo, odkud vzešlo. A zda se příliš nevěnuje „liberálním tématům“ pro městské voliče, namísto aby se pralo za venkovské samosprávy a jejich postavení ve struktuře státu.
Nechme pro teď stranou otázku, nakolik mají tito znepokojení členové Starostů skutečně pravdu a nakolik jde „jen“ o dojmy zkreslené mírou mediální pozornosti věnované dejme tomu manželství pro všechny oproti změnám v rozpočtovém určení daní. V analýze Seznam Zpráv od kolegy Václava Dolejšího šéf STAN Vít Rakušan celkem přesvědčivě vypočítává, kterými konkrétními kroky jeho hnutí ve vládě pomohlo obcím a samosprávám.
Jenže ono jde i o ty dojmy. Ty dokážou mít vliv jak na voliče, tak na řadové členy stran. A jakmile zazní z členské základny volání po návratu ke kořenům, po hledání původních voličů nebo po uvědomění si, „odkud jsme přišli“, je čas zbystřit. Jestli ne rovnou bít na poplach.
Jak z historie víme, strany se s podobnými tendencemi vypořádávají různě. Třeba v ODS se podobné volání začalo ozývat nejpozději po odchodu Václava Klause z čela strany. Od té doby čas od času nastává sháňka po „návratu ke kořenům“. To v případě ODS znamená Čtyři poděbradské artikuly a dogma o neomylnosti Václava Klause.
ODS se s tímto voláním – zřejmě i díky dlouhému tréninku – vyrovnává vcelku snadno. Buď vyústí v odštěpení nějaké malé strany „autentických pravičáků“ – Svobodní, Realisté, Motoristé –, anebo jej strana postupně absorbuje jako Jana Skopečka, jemuž je jako poslednímu stranickému Mohykánovi původního klausismu vždycky potřeba svěřit nějakou funkci, ale nikdy žádnou důležitou.
Může ale být i hůř, jak ukazuje nedávná historie sociální demokracie z doby, kdy se ještě jmenovala ČSSD. Tam volání po návratu je kořenům postupně vyústilo v politickou smrt. Nejhlasitěji se ozvalo po prohraných volbách v roce 2017. A hlavními proponenty „návratu ke kořenům“ byli jihočeský Jiří Zimola a ústecký Jaroslav Foldyna. Tito dva politikové se rozhodli, že – a tady by měli Starostové dávat pozor – za propad strany může důraz na liberální témata a odcizení se tradičním voličům. Sociální demokraté jim říkají „lidé práce“.
„Víte, my jsme naprosto rezignovali na levicový program (…) možná ani sami nevíme, co to ten levicový program je. Jestli se chceme vrátit na vrchol, pak se musíme vrátit ke kořenům, k podstatě věci. (…) Je potřeba vrátit se k tradiční levicové politice,“ hlásal v únoru 2018 na mimořádném sjezdu v Hradci Králové Zimola. Byl to kandidátský projev před volbou předsedy, ale tuhle pozici získal Jan Hamáček. Zimola se ovšem stal prvním místopředsedou.
Sjezd pokračoval druhou půlkou v dubnu 2018. A tady se přihlásil o své „kořenové“ slovo Jaroslav Foldyna. Stranu sepsul za to, že zapomněla, kdo je její volič: „Je to chlap, co maká u soustruhu, žena, co se stará o dvě děti a je prodavačka v supermarketu, oni naši politiku často viděli jako velkou křivdu,“ hlásal Foldyna s tím, že takového voliče „nezajímá gender a multikulturalismus“. S touto vizí se stal místopředsedou. „Vůbec nejsme součástí mainstreamu, jsme stranou pro lidi práce, kteří mají jiné pohledy než přeliberalizovaný neomarxismus,“ vysvětloval posléze.
Po tomto sjezdu tedy měla strana v nejužším vedení hned dva lidi, kteří hlásali návrat k levicovým kořenům. Pointa příběhu zní, že to dohromady k ničemu nevedlo. Ani jeden z pánů ve stranické funkci nevydržel. Zimola opustil funkci prvního místopředsedy po devíti měsících. Foldyna oznámil rezignaci na místopředsednický post už po půlroce, nicméně pak si to ještě rozmýšlel a oficiálně zůstal ve vedení až do března 2019.
Pokus o obrodu „původní“ sociální demokracie skončil na každý pád fiaskem. Největší hlasatelé návratu ke kořenům už dnes mají úplně jiné politické kariéry. Zimola je starostou Nové Bystřice za svou vlastní stranu Změna 2020. Foldyna dnes bojuje za levicové kořeny a chlapy, co makají u soustruhu, v SPD u Tomia Okamury. Jejich bývalá strana se 140letou tradicí změnila název, původní si nechala ukrást jedním z bývalých předsedů a ocitla se mimo Sněmovnu na hraně existence.
Když se teď u Starostů (ale třeba i u Pirátů) ozývá volání po kořenech, původních ideálech a původních voličích, je dobré si uvědomit pár věcí. Jestli třeba – v případě Pirátů, Starostů a klasicky také Zelených – nevyrostla na těch původních ideálech a voličích tříprocentní strana, která se postupně stala široce přijatelnou a postoupila do první politické ligy právě tím, že ony ideály trochu naředila a učinila stravitelnějšími. „Návrat ke kořenům“ může v těchto případech znamenat návrat k bezvýznamnosti.
V případě sociální demokracie byl příběh složitější. Kořeny byly masivní, levicové ideály nezpochybnitelné, perspektiva návratu k silnému postavení vlastně docela reálná. V takové situaci – ODS to umí, sociální demokraté to nezvládli – je lepší se dobře podívat, zda hlasatelé původních ideálů a návratů mají aspoň elementární politické schopnosti. Když tuhle rozvahu neprovedete a rovnou hlasité hledače kořenů pustíte k moci, skončíte jako ČSSD, toho času Socdem.
