Článek
Samozřejmě: Po deseti letech s Andrejem Babišem v politice víme, s kým máme tu čest. Že jde o člověka dosti nekonzistentního, cynického, emotivního, cholerického, podezíravého, někdy až paranoidního. Víme dobře, že neumí mluvit, spíš jen sprostě křičet a nadávat. Jeho věty nejsou věty. Jsou to náhodné myšlenky.
Přesto mnohé překvapilo, co šéf hnutí ANO předvádí tento týden za řečnickým pultíkem v Poslanecké sněmovně. Nejprve se v úterý během šestihodinového projevu vžil do své oblíbené pózy oběti, která se lituje, protože jí všichni ubližují.
Dozvěděli jsme se například, že média jsou k němu přísná. Že se mu nad jejich články chce zvracet. Ale nemůže, protože má po ránu ráno ještě prázdné břicho. Nebo si stěžoval, že nechápe výtky ke stomilionové dotaci na toustovou linku pro Agrofert, když přece hladoví ukrajinští uprchlíci na hlavním nádraží s takovou chutí jedli právě tousty!
Ve středu pak expremiér změnil polohu „oběti“ na svou rovněž oblíbenou „figuru“ predátora. Jde mu stejně dobře. Nebo snad špatně? Záleží na gustu.
Útočil na všechny strany, byl osobní, ministrům nadával, jako by to byli jeho podřízení. Pochopitelně už dávno víme, že ve srovnání s ním jsou všichni neschopní a zkorumpovaní zoufalci. Zatímco on je geniální byznysmen, národohospodář, manžel, otec, politik a pevný morální maják.
Sprostý byl i tentokrát. Ovšem jako bývalý prominentní člen předlistopadové KSČ bez jakéhokoliv studu nově začal ostatním vytýkat rudou minulost: Prezidentovi Petru Pavlovi, že byl „nomenklaturní kádr“, a lidovcům, kterak kolaborovali s komunisty.
Bývalý premiér Babiš směřoval k finále, v němž svůj populární „polistopadový kartel“ obvinil ze vzniku „nové totality“.
Nemá cenu si tady vysvětlovat, jak moc je to nevkusné.
Andrej Babiš nám tím vším - a psychologové by to určitě uměli vysvětlit lépe - o sobě odhaluje něco nového: Jak moc trpí, když nemá moc, když nemůže velet, rozkazovat a řídit. Když nemá všechno a všechny pod kontrolou.
Středeční, eufemisticky řečeno, emotivní vystoupení Andreje Babiše ve Sněmovně.Video: PSP
Co mu provedla, jak říká, „nová totalite“? Například ho donutila definitivně prodat média kvůli střetu zájmů. Nebo vrátit některé neoprávněně získané dotace pro Agrofert.
Jistě, to je přece naprosto šílený svět a Andrej Babiš - soudě podle sebe - se teď musí obávat, kde tohle tažení skončí. To mu snad příště místo zaslání dotací postříkají pole roundupem? Nebo zakážou prodávat párky bez masa?!
Jak známo, autoritářským způsobem Babiš řídil svůj Agrofert. Proč ne, když mu soukromý byznys takhle roky fungoval a zaměstnanci ochotně přijali roli poddaných. V politice pak byl ministrem financí, později premiérem.
Později přišla rána. Ztráta moci, odchod do opozice. Z nenáviděné žvanírny, jak říká Parlamentu, se chtěl dostat na Hrad a stát se prezidentem. Jenže to nevyšlo. Otřesený z porážky chvíli zvažoval, co dál.
Miliardář, který už neřeší byznys, není ministrem, není premiérem. Ale řadový opoziční poslanec je mu málo. A tak vidíme naštvaného muže, který je v 69 letech pořád plný ohromné energie a nemá, kde by ji uvolnil. Škoda, že jej nemůžeme využít jako Golema a instalovat do Dukovan místo zamýšleného nového reaktoru.
Babiš proto upouští páru v nesmyslných, zbytečných a nekonečných projevech ve Sněmovně. Když není parlamentní schůze, pouští energii do hnutí ANO, kde se svým typickým mikromanagementem radí kdejakému místostarostovi, co má dělat. Koho do místní buňky přijmout, koho vyloučit.
Pro fanoušky hnutí ANO existují jen dvě možnosti, jak jim vrátit „starého dobrého Babiše“, který víc maká, než žvaní. Buď se po příštích volbách zase stane premiérem, aby na šestihodinové kecání neměl čas. Anebo se odvážně odmítne podrobit nové totalitě a odejde do ilegality, čímž sám hrozí. Uprchne, když to přeženeme, do Orbánova Maďarska, odkud bude řídit odboj.
Projevům Andreje Babiše se někdo směje, další se stydí, jiní je ignorují. Kdo by za ně ale měl být nejvíc vděčný, je Fialův kabinet. Kdykoliv vláda něco pokazí, kdykoliv jí klesnou preference, měla by si u opozičního lídra objednat nějaké to vystoupení.
Po něm si i ti nejvíc frustrovaní voliči vlády uvědomí, jak šílenou mají alternativu - a se skřípěním zubů se vrátí na značky.
