Článek
O čem se ti dva asi mohou bavit – den před tiskovou konferencí, kde ANO zveřejní jméno svého prezidentského kandidáta? Mohlo by to, dejme tomu, teoreticky vypadat třeba nějak takhle:
Zeman: Andreji, vítej a nabídni si tady gothaj. A naleju ti moravské bílé?
Babiš: Ne, díky. Začal jsem zas cvičit, držím dietu. Už se cítím v kondici jak v době, než jsem šel do politiky, mám váhu jak tenkrát. (Nervózně uždibuje kousíčky salámu.)
Zeman: Dobře, můj názor na abstinenty a vegetariány asi znáš. Pojďme k tomu hlavnímu. Doufám, že nebudeš zbabělý jako loni, kdy jsem ti nabízel jmenování premiérem. Kdybych se měl já řídit přihlouplými průzkumy veřejného mínění, které mi před deseti lety taky moc nadějí nedávaly, tak jsem na Hradě nikdy neseděl. Nu nic, tak povídej, jak to máš vymyšlený, milý Andreji?
Babiš: Jdu ti to říct prvnímu, ještě to neví ani rodina: jdu do toho. A hraju to celé přesně tak, jak jsi mi radil a jak jsi to posledně dělal ty. Takže, kandidaturu oznámím teď v pondělí, schválně na poslední chvíli. Záměrně jsem všechny napínal, vypouštěl kouřové clony a mezitím s pobavením sledoval, jak se ti zoufalci mezi sebou tlučou navzájem.
Zeman: Ano, jsi dobrý učeň, ale to zdaleka nestačí, Andreji. Politika je bitva, žádná nedělní škola, jak si to představuje pražská kavárna. Volný styl, k tomu patří rány pod pás. A kdo říká, že ne, tak politice nerozumí. Vzpomínáš, jak já jsem zlikvidoval Schwarzenberga a pak Drahoše?
Babiš: Vždyť já vím. To sis nevšiml těch hnojometů na miláčka kavárny, komunistického rozvědčíka Pavla?! Ten mě vytáčí úplně nejvíc – co u mě vadí, to u něj omlouvají. To ten jejich dvojí metr! A navíc generál nám podle čísel bere naše lidi, starší voliče ANO. To musím zastavit.
Zeman: Dobrá. A co máš na další?
Babiš: Nevýraznou Nerudovou bez názoru chci zničit jako loutkovou kandidátku advokátní kanceláře Havel & Partners, kde dělá její muž a která je součástí polistopadového kartelu. A tím Fischerem bych se vůbec nezdržoval, ten se zničí sám.
Zeman: Ale stejně jsi mě, milý Andreji, příjemně překvapil. Co tě nakonec přesvědčilo, že do toho jdeš?
Babiš: A co bych jinak dělal? Nudím se. Každý den se budím v pět, chodit dělat byznys do firmy mě už nebaví, sedět hodiny v opoziční lavici v parlamentní žvanírně taky ne. Pořád mám energii, proti těm zoufalcům. Cesty obytňákem mě nabily, důchodců je strašně moc a jsou nejvěrnější. A hlavně, byl jsem u svojí kartářky, která mi vždycky dobře poradila, jakou firmu koupit, a kterou ne.
Zeman: Jak víš, veřejně podporuju tebe, Alenu Vitáskovou a Pepu Středulu. Jenže ten ubožák, ačkoliv má k dispozici podporovatelskou síť odborářů a sociálních demokratů, stejně ani nedokáže sebrat podpisy. Zpackal i tu demonstraci. Takže teď budu říkat, že prezidentem by se měl stát ten, kdo něco dokázal, něco vybudoval, má něco za sebou, ideálně se zkušeností premiéra, jakou jsme měli já a Klaus.
Babiš: Rozumím a děkuju. Ehm… Co za to chceš?
Zeman: Za prvé: Pokud některý z mých lidí bude odsouzen, dáš mu milost. Za druhé: Nikdy se nebudeš šťourat ve fungování Hradu v uplynulých deseti letech, žádné audity hospodaření prezidentské kanceláře nebo Lesní správy Lány a podobně. A za třetí: Nikdy nepovýšíš Koudelku z BIS na generála. A teď už jdi, musím končit, po tobě tady mám Pavla Blažka, spravedlnost.
Babiš: Aha, kvůli té chystané amnestii na rozloučenou? Kdybych směl poradit, líbilo by se mi, jak to udělal Klaus. Zastavit věci, které se bezvýsledně táhnou… Aspoň tak dlouho jak Čapí hnízdo, od začátku jasně zmanipulovaná kauza na objednávku, politický proces. Pamatuješ, jak se ti tam tehdy líbilo?
