Článek
Zatčení a obvinění kandidáta na hejtmana z korupce šest týdnů před krajskými volbami je docela divočina i na Ústecký kraj, kde už jsme otrlí a zvyklí na ledacos. Marek Hrabáč z hnutí ANO, primátor Chomutova a krajský radní pro dopravu to dokázal.
Obviněn z několika trestných činů byl dřív, než se stal hejtmanem – a on by se jím skoro určitě stal, protože Ústecký kraj je tradiční baštou ANO. Babišovo hnutí se tady může spolehnout v každých volbách na více než 30 procent hlasů. Dostane je, i kdyby lídrem kandidátky byl kdokoliv nebo cokoliv.
Nová kauza – jakkoli ctíme presumpci neviny – ukázala několik zajímavých momentů. Za prvé znovu potvrdila, že ANO by si mělo přestat říkat „protikorupční hnutí“. Jak se opakovaně ukazuje i v dalších městech a regionech, v ANO nejsou vůči podezření z korupce ostražitější než v kterékoliv jiné straně.
Andrej Babiš nemá geniální nástroje ani instinkt, jak takové lidi včas poznat. Spíš je to naopak. Úspěch hnutí, který je dominantně jeho zásluhou, přitahuje leckde nejrůznější vejloupky, kteří cítí příležitosti se lehce dostat do funkcí a k veřejným penězům.
Babiš v případě Hrabáče ani nemůže použít svou obvyklou figuru: Tohohle výtečníka nám sem schválně dosadili z ODS (nebo SOCDEM), aby nás infiltrovali a pošpinili! To teď říkat nemůže, neboť pan Hrabáč před angažmá v ANO v žádné politické straně nebyl.
Pokud se šéf ANO bude vymlouvat, že hejtmani stejně jako ministři nerostou na stromech, pak ano, bude blíž pravdě. Nedostatkem kvalitních lidí trpí všechny strany, aktuálně je to největší bolest české politiky. Což ale ještě neznamená, že beru všechno, co jde zrovna kolem.
Více k případu:
Policie po úterním zásahu obvinila 14 lidí a pět firem, viní je ze zločinů spojených s korupcí. Mezi obviněnými je i chomutovský primátor Marek Hrabáč (ANO).
Podle náměstkyně krajské státní zástupkyně Kateřiny Doušové se jednání obviněných týkalo stavebních zakázek různých zadavatelů a trestné činnosti se dopouštěli od roku 2022 do současnosti.
Pachatelé nebo firmy podle žalobkyně v úmyslu zvýhodnit konkrétní stavební společnosti vytvořili systém, v němž si poskytovali majetkové a jiné výhody.
Stíháni jsou kvůli přijetí úplatku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, krácení daně a poplatku, zneužití pravomoci úřední osoby a kvůli podplácení.
Druhý poznatek z aktuální aféry připomíná zvláštní náchylnost některých regionálních a komunálních politiků ke korupci. Lidé přitom podle průzkumů moc nedůvěřují ministrům a poslanců, zatímco své místní politiky v porovnání s tím skoro zbožňují.
Což je paradox. Pokud by se někdo rozhodl, že v politice bude krást, nejlepší prostředí najde právě ve městech a na krajích. Všude je tam spousta peněz, které takřka automaticky přitečou – a vy se už jen postaráte, jak je přerozdělit.
V celostátní politice se musíte starat také o příjmy, tedy daně. A hlavně drtivá část výdajů je mandatorní, tedy daná zákony, takže na nějakou kreativitu a finanční kouzlení není tolik prostoru. A hlavně, v centru jste pod velkou kontrolu jak opozice, tak médií, zatímco v regionu si vás většinou nikdo až tak pečlivě nevšímá.
A třetí postřeh z aféry souvisí s místem, kde se stala. Korupčním skandálům se samozřejmě nevyhýbají nikde, ale jejich četnost a intenzita v Ústeckém kraji je vskutku zarážející. Aféry se v tomhle prokletém regionu přitom nevyhýbají žádné politické straně.
Připomeňme jen prvního ústeckého hejtmana Jana Šulce z ODS a jeho nástupkyni Janu Vaňhovou z tehdejší ČSSD, obžalované v rozsáhlé kauze rozdělování evropských dotací.
Nebo na válku „šíbrů“ v sociální demokracii a na vraždu krajského stranického místopředsedy Romana Housky. Nebo vzpomeňme na legendární velrybaření v ODS, tedy nábory černých duší za pivo a guláš, když tehdejší místní kmotři bojovali o to, kdo bude mít větší vliv.
Odpověď, proč se region nemůže zbavit své kletby, by nám dali spíše historici, demografové a sociologové. Chudák sever Čech schytává jednu ránu za druhou. Jsme v Sudetech, takže nejprve to byl násilný odsun německé elity. Příklad, koho sem pak komunisté nastěhovali, pěkně zachytil spisovatel Jiří Stránský ve svém zfilmovaném románu Zdivočelá země.
Jsme 80 let po válce, tedy skoro čtyři generace, ale tento vliv je pořád cítit. Krásně to ukazují volební mapy, kde je hranice bývalých Sudet pořád dobře patrná. Lidé tady zřejmě nestačili zakořenit a získat s místem a regionem tolik potřebnou sounáležitost. Že o věci veřejné nemají zájem je vidět na tom, že účast v každých volbách je tu suverénně nejslabší.
Další ránu regionu dali komunisté, kteří i ty mělké kořeny přetrhali, když kvůli těžbě uhlí byli schopni likvidovat vesnice i města.
Devadesátá léta už si mnozí pamatujeme. Byla krásná, byla divoká – a na severu byla rozhodně nejdivočejší. Mnohá města sem vystěhovala své „problémové“ obyvatele, takže i proto dnes v Ústeckém kraji máme výbušnou koncentraci několika vyloučených lokalit. A když sem pak po roce 2004, po vstupu Česka do EU, začaly téct miliardy dotací na vylepšení podmínek života, začalo teprve to pravé eldorádo.
Bohužel, asi nás čekají ještě další kauzy vlivných z různých stran, než se chudák Ústecký kraj zbaví svého prokletí. Držme mu palce.
