Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Svatovítský poklad, jedna z největších chrámových sbírek v Evropě, je poprvé vystavený v německých Drážďanech.
Výstavu osobně v půlce března zahájil prezident Petr Pavel s předsedou vlády Svobodného státu Sasko Michaelem Kretschmerem. Výstava v Umělecké síni v Lipsiusbau nazvaná Fragmenty paměti je pro návštěvníky dostupná až do 8. září.
Zatímco například šéf ANO Andrej Babiš se na kříž zajel do Drážďan podívat, jiní zapůjčení vzácných předmětů do Německa kritizují. Nesouhlasí s tím například druhé opoziční hnutí SPD, jehož poslanec Jaroslav Foldyna kvůli tomu požádal o informace Správu Pražského hradu. Chce vědět, kdo a jakým způsobem rozhodl o poskytnutí pokladu do zahraničí.
Seznam Zprávy se ptaly Kanceláře prezidenta republiky, za jakých podmínek byl poklad zapůjčen. Dotaz zůstal zatím bez reakce.
„Vystavovaný svatovítský poklad zahrnuje bezmála 120 předmětů včetně relikvie Kristova roucha nebo korunovační kříž ze 14. století. Originální sbírka na Pražském hradě však čítá až 400 předmětů a je jednou z největších svého druhu v Evropě,“ uvedlo v tiskové zprávě pražské arcibiskupství.
Bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že by do zahraničí tak velké množství pokladu neposílal.
Je obvyklé, že se svatovítský poklad vystavuje v zahraničí? Zažil jste to během své kariéry?
Je to jeden z našich největších a nejposvátnějších pokladů, vzácné dědictví českých zemí. Jedná se o něco naprosto speciálního.
Většinou nebývá zvykem, že by takovéto soubory mimořádné historické a kulturní hodnoty státy do zahraničí půjčovaly na výstavy. Území státu opouštějí většinou pouze v případě nebezpečí, tedy v rámci evakuace. Já si osobně něco podobného nepamatuji.
Většinou nebývá zvykem, že by takovéto soubory mimořádné historické a kulturní hodnoty státy do zahraničí půjčovaly na výstavy.
Kritika nezaznívá jen na půjčení předmětů do zahraničí, ale také datum začátku výstavy, tedy 15. března. Lidem to připomíná německou okupaci.
Historie má smysl pro ironii. Březnové dny roku 1939 se nám všem pojí s okupací českých zemí. To byla chvíle, kdy se naopak například korunovační klenoty na Pražském hradě schovávaly, aby se nedostaly do rukou Němců. Je to paradox, že po tolika letech opouštějí podobně vzácné skvosty Hrad a míří do ciziny, ještě v takové nešťastné datum.
Myslím si, že je důležité si uvědomit, že jsou cenné nejen jednotlivé kusy, ale hlavně celek souboru, který má historický význam. Dám příklad, když jsme například jednali před lety s ruskou stranou tehdy ještě o možnosti vystavit poklady kremelských sbírek na Pražském hradě, tak tehdy Rusové vyloučili, že by do Prahy nejvzácnější část sbírky poslali.
Myslím, že ani čeští zájemci nemohli vidět ucelený soubor pokladu, který je momentálně vidět v Drážďanech. To mě trošku mrzí, že soubor tedy je v takovéto šíři snad poprvé představován v zahraničí a nikoliv u nás. Myslím si, že to mohlo být naopak, ale to už se nedá ovlivnit.
Rozumíte některým Čechům, kteří s výstavou v zahraničí nesouhlasí?
Všichni cítíme, že je to něco, co je součástí naší podstaty a identity. Takové věci by neměly opouštět území republiky. Například korunovační kříž je mimořádně významná cennost. Byl bych osobně raději, kdyby zůstal na českém území.
Když jsou v zahraničí vystavené tak vzácné předměty, předpokládám, že tam platí přísná bezpečnostní opatření. Je to tak?
Bezesporu. Myslím, že s německou stranou byla vždy dobrá spolupráce, pokud šlo o tyto technické záležitosti, zajištění, bezpečnost, pojištění a podobně.
Svatovítský poklad
- Svatovítský poklad pravidelně rozšiřovala už dynastie Přemyslovců, díky úsilí císaře a českého krále Karla IV. se více než zdvojnásobil.
- Jeho součástí je i korunovační kříž, který byl zhotoven po roce 1354. Již od počátku 16. století byl prokazatelně používán při korunovacích. Do kříže byly vloženy ostatky Kristova umučení (dřevo kříže, trny, část houby, provazu a hřebu). Korpus kříže ze zlatého plechu je ozdobený vzácnými antickými a raně středověkými kamejemi, mezi nimiž je zasazen i velký safír s řezbou Kristovy tváře.
- K vidění jsou v Drážďanech různé typy relikviářů, ale také významná díla zlatnického umění či obrazy a sochy. Příkladem jsou relikviářová busta svatého Vojtěcha darovaná Vladislavem Jagellonským, takzvaný nostický plenář, který je znám i jako relikviář svatého Kříže.
Zdroj: ČTK
Kdo v Česku rozhoduje o tom, zda se poklad může vystavit v zahraničí?
V tomto ohledu byste mohl hledat určitou paritu mezi těmi stranami. To znamená Kancelář prezidenta republiky, Správa Pražského hradu, která je kanceláří zřízená. Poté máte Metropolitní kapitulu u sv. Víta v Praze. To jsou ti, kdo se asi museli vyjádřit k žádosti o zapůjčení. Zaznamenal jsem, že mezi kurátory na německé straně se angažuje i bývalý ředitel Národní galerie pan Fajt. Je dobře, že jsou tam i zástupci české strany.
Kdybyste pracoval na Pražském hradě a měl jste možnost do toho mluvit, byl byste pro to, aby se svatovítský poklad půjčil do zahraničí?
Asi bych nebyl pro to, aby se poslalo takové množství, jako to je v tomto případě. Chápu to, že němečtí kurátoři mají na mysli určitou linii výstavy předmětů, aby tedy ten příběh byl ucelený. Na druhou stranu, pro mě by měl přednost český zájemce a návštěvník takové výstavy před návštěvníkem z cizích zemí.
Vyjádření kardinála Dominika Duky
„Výstava se otevírala 15. března, den, který nám připomíná rok 1939, okupaci a vstup Adolfa Hitlera do prostoru Pražského hradu. Na tuto skutečnost myslel také hostitel, saský premiér, který se hlásí k našim hlubokým společným kořenům, mnohem hlubším než válečná období 20. století.
Je již 4. premiérem Saska, se kterým jsem měl možnost se v tomto duchu setkat. Je jedním z lidí, kteří vnímají Sasko jako zemi vyrůstající v kooperaci s Prahou. Víme, že do roku 1866 saská vojska stála na straně Prahy.”
Zdroj: apha.cz
