Svoboda není zdarma, byla by chyba nás rušit, říká Foltýnova pravá ruka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Strategickou komunikaci státu vedou dva vojáci, respektive jeden současný a jeden bývalý. Vedle plukovníka Otakara Foltýna také major Oldřich Bruža, který má zkušenosti z bojových misí v Afghánistánu a strategickou komunikaci se učil na východním křídle Severoatlantické aliance v Litvě. Ředitelem STRATKOM, tedy Odboru strategické komunikace spadajícího pod Úřad vlády, se stal na konci loňského roku.

„Definice strategické komunikace je vlastně sladění slov a činů, v našem případě činů státu. Když bude stát říkat jednu věc a ve skutečnosti dělat úplně jinou, občané to uvidí, nejsou hloupí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Bruža.

Kromě kontroverzních vyjádření Otakara Foltýna, který například loni v létě prohlásil, že část Čechů, kteří přejí Vladimiru Putinovi, jsou „zombíci a svině“, se STRATKOM dostal do povědomí také kvůli takzvaným komunikačním kartám. Ty letos začal odbor posílat poslancům. Kartičky měly být jakýmsi doporučením jak se v jednotlivých případech, například během výročí sebeupálení Jana Palacha, vyjadřovat na sociálních sítích. Především opozičním politikům se ale takové „návody“ vůbec nelíbily.

„Tištěná doporučení ke komunikaci jsou v systému strategické komunikace běžným nástrojem. Pracovně jim říkáme doporučení pro mluvící hlavy. To pozdvižení, o kterém jste mluvil, vzbudila komunikační karta k výročí sebeupálení Jana Palacha. Chtěli jsme tím upozornit na důležitou historickou událost, kolem které doteď ve veřejném prostoru občas kolují nepravdy,“ vysvětluje ředitel.

Jak máte s plukovníkem Foltýnem rozdělené role? Kdo je koho šéf?

Je to takový hybrid, Otakar Foltýn je současně zaměstnancem Vojenské kanceláře prezidenta republiky, je to vládní koordinátor pro strategickou komunikaci. Nikdo z nás tedy není nadřízený ani podřízený. Spolupráce je ale dobrá, známe se už delší dobu a víme, co od sebe čekat.

Jak tedy funguje strategická komunikace státu?

Rád zdůrazňuji, že jsme komunikací státu, ne PR nástroj vládnoucí politické garnitury. Měli bychom fungovat bez ohledu na politické vedení země. Vzhledem k povaze naší práce samozřejmě musíme s politiky mluvit, bereme je ale pouze jako ústavní činitele, vycházíme při tom ze základních dokumentů, jako je Ústava a Listina základních práv a svobod. V jiných zemích, jako je Velká Británie, je to normální a tým strategické komunikace se třeba na denní bázi baví s týmem premiéra, aby stát vysílal občanům jednotnou „message“. U nás je ale celý proces na začátku a musíme se vše teprve naučit.

Jak vám v tom pomáhají nebo nepomáhají výroky Otakara Foltýna, který mimo jiné nazval část občanů „sviněmi“? V čem je to strategická komunikace?

My jsme spolu některé jeho výroky diskutovali, na mnoho věcí mám jiný názor než on, jeho komunikační model je prostě jiný než můj. To je celé.

A souhlasíte s těmi výroky? Řekl bysto to třeba jinak, ale myslel stejně?

Já bych se pravděpodobně do této otázky vůbec nedostal. Protože i nyní spolu mluvíme proto, že se chcete bavit na téma strategické komunikace. Otakar Foltýn je zároveň bezpečnostní analytik a rozumí spoustě jiným věcem, kterým já absolutně nerozumím. On je zván i do debat, kde jako vojenský analytik probírá třeba válku na Ukrajině, tím pádem často dostává úplně jiné otázky.

Berete Foltýna v jistém slova smyslu jako štít? Veškerá kritika a útoky jdou zatím téměř výhradně na něj.

Já to tak neberu, ale musím říct, že realita taková je. Opravdu veškerou kritiku, v dobrém i ve zlém, odnáší on. Mně tím pádem dává větší klid na práci, i když to vnímají všichni zaměstnanci. I kritika z politických kruhů jde většinou na celý odbor, ale s tím, že je to odbor Otakara Foltýna. Což není úplně pravda, ale vlastně je luxusní to, že pokud se jmenovitě do někoho trefuje, tak je to skoro vždycky Ota. Já mu to nezávidím, on je silný, už ho podezřívám, že se mu to občas snad líbí. Rozhodně se nikoho nelekne.

Jedna z prvních věcí, kterých si mohla veřejnost po vašem nástupu všimnout, byly takzvané komunikační kartičky. Poukazovali na ně například někteří poslanci, kteří považovali za skandál, že jim říkáte, co si mají myslet. Kdo je vymyslel a proč jste je zavedli?

Prvně bych chtěl říct, že to není nějaký náš vynález. Tištěná doporučení ke komunikaci jsou v systému strategické komunikace běžným nástrojem. Pracovně jim říkáme doporučení pro mluvící hlavy. To pozdvižení, o kterém jste mluvil, vzbudila komunikační karta k výročí sebeupálení Jana Palacha, chtěli jsme tím upozornit na důležitou historickou událost, kolem které doteď ve veřejném prostoru občas kolují nepravdy.

Jaké nepravdy?

Například, že se Palach upálil proto, aby vyhnal sovětské tanky. Přitom to bylo na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy.

Někteří poslanci, třeba Patrik Nacher z hnutí ANO, si stěžovali, že kartu nedostali. Posíláte je všem politikům ve Sněmovně? A stojíte si za vším, co jste do kartiček napsali?

Nepopírám, že můžeme někdy udělat chyby a že jsme nějaké chyby udělali. K vašemu dotazu, neděláme vždycky všechny karty pro všechny politiky, jen pro ty, pro které je to v dané situaci relevantní. Někteří se nám ozvali, že si nepřejí karty dostávat. Těm je už samozřejmě posílat nebudeme.

Uveďte prosím konkrétní příklad, kdy jste posílali rady ke komunikaci někomu relevantnímu.

Krásný příklad strategické komunikace byl nedávno při epidemii slintavky a kulhavky, při které se hned objevily dezinformace a nepravdy o její škodlivosti a závažnosti, že se zvířata jen zdravě promoří a podobně. Dali jsme dohromady síly s Ministerstvem zemědělství, oni napsali odborný text a my ho „přelouskali“ do srozumitelné češtiny a zaslali do krajů, kde hrozilo, že se nemoc objeví.

Říkáte, že Česko se strategickou komunikaci teprve učí, co přesně se tedy musíme ještě naučit?

Definice strategické komunikace je vlastně sladění slov a činů, v našem případě činů státu. Když bude stát říkat jednu věc a ve skutečnosti dělat úplně jinou, občané to uvidí, nejsou hloupí. Žijeme v době přesycenosti informacemi, na lidi se valí ze všech stran, proto je důležité, aby stát komunikoval jednoduše a jasně, s tím mu pomáháme my.

Chaotickou komunikaci od státu jsme často viděli třeba při pandemii koronaviru. Předpokládám, že to je něco, čemu se chcete za každou cenu vyhnout.

Přesně tak, kdyby v té době existoval systém strategické komunikace, mohlo se chaosu lépe předcházet. A kdyby se díky tomu podařilo zachránit jediný život, stálo by to za to.

Co chcete v komunikaci státu nejvíce zdůrazňovat?

Že tu máme svobodu a svoboda není zadarmo, to bychom měli zdůrazňovat. Náš tým se řídí tím, co má Česko dlouho napsané ve strategických a bezpečnostních zájmech, opakuji, nic z toho jsme si nevymysleli, nejsme žádní aktivisté. Chceme to ale dodržovat a zdůrazňovat lidem, aby z nedostatku přehledných informací neprahli po nějakém méně svobodném modelu.

Jak to ale chcete dokázat? Sledujete například antisystémové skupiny lidí a jejich aktivity?

Naše analytičky a analytici v tomto směru odvádí perfektní práci. Analyzují informační prostředí a snaží se různé dezinformace zachytit už v počátku, abychom s tím mohli dál pracovat a upozorňovat relevantní aktéry. Jako třeba v případě té slintavky, kterou některé skupiny nazývali chřipečkou.

Sledujete také nárůst falešných profilů, které zvyšují dosah různých politických účtů na sociálních sítích? Na Slovensku provedlo například Investigatívné centrum Jána Kuciaka analýzu, ze které jasně vyplývá, komu falešné účty nejvíce pomáhají. Je to něco, čemu se budete před volbami věnovat?

To je pro nás velmi tenký led, abychom analyzovali, jak moc používají politici falešné profily na zvýšení dosahu, už tak jsme se nechtěně stali součástí politického boje. My se soustředíme spíše na edukaci, děláme různé přednášky, kde třeba studentům vysvětlujeme, jak takové mechanismy na sociálních sítích fungují.

Nedávná analýza odhalila, že Rusové dokázali ovlivnit AI nástroje jako ChatGPT, který lidé hojně využívají jako vyhledávač informací. Bojíte se ovlivňování veřejnosti před letošními volbami?

Technologie jdou extrémně dopředu, zároveň tu máme stále skupinu lidí, kteří věří řetězovým e-mailům, protože to „přece psali v e-mailu, tak na tom něco bude“. Nemyslím si, že ovlivnění AI chatbotů ruskou propagandou by bylo něco, s čím se budeme masivně potkávat, spíše bude víc všeho, co už známe. Máme potvrzené, že před prezidentskou volbou někdo manipuloval veřejnost na sítích sestříhanou nahrávkou s Petrem Pavlem, letos bude takových věcí a deepfake tvorby zřejmě víc. Když ale někdo uvidí video, na kterém politik tancuje se šimpanzi a uvěří tomu, s tím už asi nikdo nic neudělá.

Karel Havlíček z hnutí ANO nedávno prohlásil, že váš odbor po volbách zruší. Čím ho chcete přesvědčit, že by to byla chyba?

Důležité otázky vyžadují politickou shodu napříč politickým spektrem, mezi koalicí i opozicí. V příštích letech bohužel nemůžeme na světě čekat klidné časy, stále máme za humny válku na Ukrajině. My nejsme žádní marketingoví frajeři, nechceme nic prodávat, dělat někomu PR. Vnímáme ale, jak je v dnešní době důležité komunikovat hodnoty státu, o tom je strategická komunikace. Byla by velká chyba ji rušit.