Nákladná ochranka u ministrů zůstala, s jednou výjimkou

Nová vláda ohlašuje velké úspory, ale na své vlastní bezpečnosti ministři zatím šetřit nehodlají.

Přestože krátce po volbách někteří z členů Fialova kabinetu hovořili o tom, že se bez policejních bodyguardů obejdou a poněkud rozbujelý systém ministerských ochranek jsou připraveni redukovat, z nynějšího vyjádření nových ministrů vyplývá, že prozatím vše zůstane při starém. A to prý na doporučení bezpečnostních složek. Náklady dle odhadů mohou u jednoho ministra přesahovat i sto tisíc korun denně.

Osobní strážci tak budou všude doprovázet i ministra financí Zbyňka Stanjuru (ODS), který o úspory dříve stál.

„V současnosti platí, že ministr financí coby chráněná osoba prozatím ochranné a bezpečnostní služby Policie ČR na doporučení bezpečnostních složek využívá. Případná iniciativa směrem ke změně příslušného vládního nařízení bude předmětem dalších diskusí,“ uvedl mluvčí Stanjurova ministerstva Tomáš Weiss.

Ještě v listopadu mluvil samotný Stanjura jinak. Tvrdil, že se bez ochranky určitě obejde.

„Pokud budu členem nové vlády, nevidím žádný důvod, abych používal ochranku. Jestliže by to policie v nějakém okamžiku vyhodnotila, že je to nutné, tak je to samozřejmě jiná věc. Mělo by to ale fungovat tak jako u každého jiného občana, bez ohledu na to, zda je politik, nebo ne,“ uvedl Stanjura nedlouho po volbách pro Seznam Zprávy.

Redakce tehdy přinesla informace o tom, že počet chráněných osob z řad ministrů je v Česku oproti Slovensku dvojnásobný. I s dočasně chráněným ministrem zdravotnictví to bylo za Babiše osm členů kabinetu, u východních sousedů jen čtyři.

Nebylo tomu tak vždy. I v „divokých“ devadesátých letech měli ochranky v Česku vedle premiéra už jen ministři vnitra, zahraničí a obrany. Postupem času byli ale policejní bodyguardi přiděleni i dalším.

První, kdo si vymohl rozšíření seznamu, byl ministr spravedlnosti a někdejší předseda US-DEU Pavel Němec (ve funkci ministra 2004 až 2006). Od té doby mají bodyguardy i všichni následující ministři spravedlnosti.

Soupiska v příslušném vládním nařízení se dále rozšířila v roce 2015 o ministra financí. Tehdy s tím přišel Andrej Babiš (ANO), který funkci zastával a bál se o vlastní bezpečnost.

„V rámci financí řešíme boj proti hazardu, boj proti organizovanému zločinu, DPH, celní správy…Je tam plno věcí, kde jdeme proti organizovanému zločinu. Už to, co jsem zažil, přes obálku s jedem a různé pokusy přepadnout mě, tak to má opodstatnění,“ obhajoval to tehdy pozdější premiér.

Loni bylo příslušné vládní nařízení opět aktualizováno, mezi členy vlády s ochrankou přibyl ještě post ministra průmyslu a obchodu. A to kvůli Karlu Havlíčkovi, který údajně čelil výhrůžkám fyzické likvidace v souvislosti s přípravou stavby nových jaderných bloků.

Po příchodu nového ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (ve vládě za STAN) to chvíli také vypadalo, že na rozdíl od předchůdce Havlíčka bodyguardy mít nebude, ale nakonec je má podobně jako Stanjura.

Opět prý na doporučení bezpečnostních složek státu, jak sám ministr pro Seznam Zprávy uvádí. „Osobní ochrana byla (předchozímu) ministrovi průmyslu přidělena na základě usnesení minulé vlády. Protože to představuje významný zásah do soukromí celé mé rodiny, zajímal jsem se o důvody jejího trvání. Bylo mi ze strany bezpečnostních složek doporučeno, abych si osobní ochranu nadále ponechal a toto doporučení jsem respektoval,“ sdělil na dotaz redakce Síkela.

Sám věří, že to nebude napořád. „Jsem však připraven v případě, že důvody pominou, o zrušení příslušného usnesení vlády požádat,“ dodal ministr.

A tak jediná změna oproti Babišovu kabinetu je nyní v tom, že bez ochranky se pohybuje ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).

„Pan ministr ochranku nemá a jsme tomu rádi,“ říká Válkův mluvčí Ondřej Jakob. Předchozí „covidoví“ ministři zdravotnictví vesměs policejní bodyguardy přiděleny měli – nikoliv trvale, ale jen „krátkodobě“. Týkalo se to i Válkova předchůdce Adama Vojtěcha, který též údajně čelil výhrůžkám.

Jak Seznam Zprávy popsaly, policisté nonstop hlídali i Vojtěchův byt na pražských Vinohradech. Policejní auto, které neustále stálo před činžovním domem, podle svědků zmizelo až těsně před vánočními svátky, když Vojtěch předal ministerské křeslo Válkovi.

Policejní ochrana není vůbec levnou záležitostí, náklady dle kvalifikovaných odhadů mohou u jednoho ministra přesahovat i sto tisíc korun denně.

Jak Seznam Zprávy dříve popsaly, jde totiž o to, že jednoho člena vlády hlídá až 25 policistů – rozděleni na směny –, na všech cestách jej doprovázejí v drahých vozech BMW či Audi. A pokud má ministr zesílenou ochranu, jako měl loni ministr vnitra Jan Hamáček, počet tělesných strážců i aut se ještě zvyšuje.

Ochrana jednoho člena vlády tak ročně stojí bezpochyby miliony korun, či dokonce nižší desítky milionů.

Redakce disponuje informacemi, že někteří ministři ochranku skutečně odmítají, bývá jim ale bezpečnostními složkami, kde se angažuje vedle Ochranné služby Policie ČR i civilní kontrarozvědka (BIS), dosti často „vnucena“.

Argumentem je i to, že stát by stejně nijak neušetřil, jelikož příslušníci této specializované policejní složky by jen „seděli bez práce na základně“ a stát by je musel beztak platit.

Zkušenosti podobného druhu s policisty popisuje i bývalý ministr financí a někdejší předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Sám je toho názoru, že policisté mají tendenci bezpečnostní rizika spíše zveličovat.

„Pochopitelně, že mě policajti mockrát přemlouvali, že bych měl být také chráněnou osobou. Jde o to, že oni potřebují mít ten ‚kšeft‘. Ale nikdy mě stejně nepřemluvili,“ uvádí, přičemž nezastírá, že mnohokrát také čelil různým písemným výhrůžkám, které se však nikdy nenaplnily.

„Výhrůžky smrtí mi chodily dvakrát týdně, já to ale všechno házel do koše. Vždycky za tím byli různí ti ‚hrdinové‘ jednosměrné komunikace. Já se fakticky nikdy ohrožen necítil a ani nikdy na mě nebylo zaútočeno,“ uvádí také Kalousek.

Jedinkrát takovou výhrůžku ve vážně míněném tónu řešil s policií. Šlo prý o e-mail, v němž mu jistý člověk vyhrožoval, že odpálí bombu, až bude Kalousek obklopen dalšími ministry Nečasovy vlády.

„Tady už nešlo jen o mě, ale i o další lidi, tak jsem nechtěl riskovat. Policie toho člověka rychle dopadla. Nakonec byl i soud, kde já vystupoval jako poškozený. Dostal podmínku. Bylo mi jej až líto, takový malý vystrašený chudák,“ popsal své zkušenosti s pachatelem někdejší dlouholetý ministr.

Osobně je toho názoru, že kdyby jej nějaký profesionální zabiják skutečně chtěl zlikvidovat, příležitost si vždycky najde, ani ochranka mu nepomůže. „A když na mě zaútočí amatér, ubráním se sám,“ věří si Kalousek.

To, že je v Česku – jedné z nejbezpečnějších zemí světa – tak moc chráněných ministrů, přičítá dlouholetý politik pouze tomu, že Ochranná služba Policie ČR, v jejímž čele stojí generálmajor Jiří Komorous, je „mimořádně marketingově šikovná“, ale objektivní důvody k nárůstu počtu chráněných osob Kalousek nevidí.

I s Komorousem se Seznam Zprávy opakovaně snažily mluvit, nicméně bez úspěchu.

Loni v srpnu pro bulvární deník Blesk velitel policejních ochránců mluvil o tom, že s kandidáty na ministry se obvykle schází ještě než do vlády skutečně usednou.

„Moje filozofie spočívá v tom, že v případě, kdy už je víceméně jasné, kdo bude členem vlády či hlavou zastupitelského úřadu, tak se snažím o předkomunikaci. Ale faktický výkon služby začíná až po jmenování,“ uvedl pro Blesk Komorous, jehož lidé kromě českých ústavních činitelů hlídají i velvyslance USA a státu Izrael.

Experti, kteří fungování jím řízení policejní složky znají, poukazují na to, že sami policisté jsou nepřímo motivováni, aby k politikům byli přiděleni v co největší míře. Jen v aktivní službě totiž mají osobní strážci nárok na příplatky a odměny. Pokud by jen „nečinně seděli“, pobírají pouze základní plat.

V tuto chvíli má policejní Ochranná služba práce víc než dost. Jak Seznam Zprávy zjistily, hlídá totiž stále i některé bývalé ministry. Ti totiž mohou, pokud chtějí, ochranku využívat ještě tři měsíce po skončení mandátu.

Kdo všechno si ji ponechal, není úplně jasné. Redakce všechny bývalé chráněné ministry oslovila, odpověděli jen někteří. Třeba expremiér Andrej Babiš nikoliv.

Podle sdělení mluvčího policejního prezidia Ondřeje Moravčíka mají nyní ochranku tři z bývalých členů Babišova kabinetu, přičemž je předpoklad, že ji budou mít do konce ledna. „Nicméně termín se může operativně měnit,“ dodal mluvčí.

Jisté je, že ochranku stále využívá někdejší ministr a vicepremiér za ANO Karel Havlíček. I novináři jej v minulých dnech vídali v doprovodu tělesného strážce.

„Po dohodě s policií a na jejich doporučení ještě moje ochranka v redukované formě ‚dojíždí‘, ale v těchto dnech definitivně skončí,“ uvedl Havlíček.

Stále je přesvědčen, že osobní ochrana v jeho případě smysl měla. „U mě těch výhrůžek bylo dost hlavně loni na jaře, ale na konci roku se to už zklidnilo,“ uvádí politik, který teď kandiduje na post místopředsedy Poslanecké sněmovny.

V péči Ochranné služby Policie ČR zůstává i exministryně spravedlnosti Marie Benešová (v Babišově vládě též za ANO), která už je úplně mimo politiku.

Bodyguarda prý ale už nemá, jen policejní auto s řidičem, a to do konce ledna. „Poté, co naše vláda skončila, jsem tuto možnost využila jen jednou, jinak jezdím běžně sama svým soukromým vozidlem,“ popsala aktuální stav ohledně osobní ochrany exministryně Benešová.