Fajt: Za výstavou pokladu v Německu kuriózně stojí krok Zemanovy kanceláře

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Část Svatovítského pokladu je od půlky března vystavená v německých Drážďanech. A to například i vzácný korunovační kříž. Výstavu část veřejnosti kritizuje, přidalo se i opoziční hnutí SPD nebo exšéf hradního protokolu Jindřich Forejt, který nepovažuje za správné, že je v cizině tak velká část pokladu.

Jiří Fajt, ředitel programu a mezinárodních vztahů Státních uměleckých sbírek Drážďany, ale tvrdí, že nejde o nic nezvyklého, a uvádí to i na příkladech. Připomíná, že poklad byl dlouho k vidění na Pražském hradě, dokud o to prezidentská kancelář - za časů Miloše Zemana - neztratila zájem. Smlouvu o výpůjčce ukončila.

„Toto nepochopitelné rozhodnutí Zemanovy kanceláře však kuriózně stojí za současnou výstavou v Drážďanech, neboť v důsledku toho se objevily první úvahy o možném představení Svatovítské pokladnice v zahraničí,“ vysvětluje Fajt.

Ten zároveň nevyloučil, že by Svatovítský poklad mohl být vystavený i jinde než jen v Drážďanech. „To ukáže teprve budoucnost. O tom bychom nesporně dále vedli diskuze s majiteli. Zájem o představení Svatovítského pokladu i na jiných místech tady existuje dlouhodobě, ale nepředbíhejme.“

Jak vnímáte, že část společnosti a politiků kritizuje zapůjčení pokladu do zahraničí?

Kritické hlasy zaznívají, pokud se nepletu, zejména od zástupců extrémně nacionalistického a populistického politického spektra. Pro mě je nadmíru úsměvné, že o potřebě návratu sakrálních památek z pražské katedrály hovoří ateističtí politici, jakými jsou Tomio Okamura nebo Jaroslav Foldyna, kteří donedávna s největší pravděpodobností neměli ani představu o tom, co to vlastně Svatovítský poklad je. A nemají ji ani dnes.

Nevoli budí i zvolený termín zahájení výstavy českého pokladu v Německu - 15. březen, kdy si připomínáme německou okupaci. Kdo ho vybral?

Tento pro obě strany veskrze symbolický termín byl domluven na základě jednání mezi hlavním organizátorem výstavy, drážďanskou Kanceláří saského premiéra a pražskou Kanceláří prezidenta republiky. V jednání bylo termínů několik, tento se ale z mnoha hledisek jevil jako nejvhodnější.

Naprosto přesnou repliku na historické okolnosti zvoleného termínu publikoval kardinál Dominik Duka na webových stránkách pražského arcibiskupství.

Kdo konkrétně schválil, že se Svatovítský poklad zapůjčí na výstavu do Německa?

Současná výstava „Fragmenty paměti“ byla připravována déle jak dva roky, na české straně právoplatnými vlastníky zapůjčených exponátů, tj. Metropolitní kapitulou u sv. Víta v Praze a Arcibiskupstvím pražským, na německé straně pak hlavním organizátorem výstavního projektu Staatliche Kunstsammlungen Dresden.

Po vzájemných intenzivních jednáních o logistické přípravě celého projektu došlo mezi těmito třemi partnery k dohodě o spolupráci a padlo rozhodnutí společně připravit tuto výstavu. Zápůjčka exponátů pak samozřejmě proběhla v legislativním rámci, který platí pro veškeré krátkodobé vývozy historických uměleckých děl do zahraničí.

V rámci současné diskuze se však bohužel objevují mylné a zavádějící informace. Pro mě překvapujícím, pro dnešní postfaktickou dobu bohužel nejspíše již charakteristickým rysem je skutečnost, že se k výstavě vyjadřují i ti, kteří ji prokazatelně ani neviděli. Kdyby tak byli bývali učinili, získali by alespoň správné informace a nemuseli by zatěžovat mediální prostor svými spekulacemi.

Jaké „spekulace“ máte na mysli?

V národovecky vznícené debatě se např. objevují jako zodpovědné instituce za výstavu Kancelář prezidenta republiky nebo Správa Pražského hradu, přestože s tímto projektem nemají zhola nic společného.

V diskuzích se také pro mnohé stírá podstatný rozdíl mezi Svatovítským pokladem, což je po staletí rostlý soubor liturgických předmětů a uměleckých děl často s relikviemi zasazenými do zlatnicky bohatě zdobených obalů, z nichž některé se používaly i při ceremoniálních korunovacích panovníků, a vlastními korunovačními insigniemi.

V Drážďanech ovšem nejsou vystaveny korunovační insignie! Nejvzácnější z nich je Svatováclavská koruna, která je i nadále uložena v korunní komoře nad kaplí sv. Václava v pražské katedrále. Korunovační insignie nikdy nebyly a ani nejsou součástí Svatovítského pokladu. Teprve druhotně byly při královských korunovacích používány dvě památky z katedrální pokladnice: zlatý relikviářový kříž českého království se poprvé objevuje při korunovaci Ferdinanda I. Habsburského českým králem v roce 1527. 

Tedy po více jak sto padesáti letech od svého vzniku, kdy ho Karel IV. v 60.-70. letech 14. století věnoval svému Karlštejnu. Druhým takovým předmětem je tzv. meč sv. Václava, který byl součástí ceremonie královských korunovací nejspíše až od roku 1347.

Kdo je hlavním iniciátorem nebo organizátorem výstavy? Jste to vy?

Nejsem jejím organizátorem, k tomu viz výše, jsem autorem koncepce výstavy a hlavním kurátorem. Kromě Svatovítského pokladu na drážďanské výstavě představujeme i díla tří současných umělců, kteří patří ve svých oborech k těm nejrenomovanějším na scéně světového umění: keramika Edmunda de Waala, fotografa Josefa Koudelky a filmaře Juliana Rosefeldta.

Na projektu se kromě těchto umělců podílela dlouhá řada dalších spolupracovníků, zejména pak českých: tak třeba architektonické řešení navrhl Josef Pleskot se svým ateliérem, výtvarně grafická úprava projektu je dílem Aleše Najbrta a Jakuba Spurného ze studia Najbrt a náročnou výstavní architekturu postavil český tým Artelo.

Dá se tedy bez přehánění říci, že výstava názorně předvádí nejen hlubokou zbožnost středověkých a raně novověkých lidí a ještě dnes zarážející mistrovství tehdejších uměleckých řemesel, ale i vysokou úroveň současných českých architektů, grafiků a řemeslníků, a je tudíž tou nejlepší propagací bohaté české kultury na mezinárodní scéně.

Máte informace, kde konkrétně byl poklad uskladněn před převozem na výstavu do Drážďan?

Samozřejmě mám, ale z bezpečnostních důvodů to nemohu sdělit. V již zmíněné diskuzi jsem však zaznamenal i výtky, že pokladnice nebyla vystavena doma. To je ale další nepravda.

Svatovítská pokladnice byla po dlouhá léta - od roku 2012 - vystavena v kapli sv. Kříže na druhém nádvoří Pražského hradu, a to na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi Kanceláří prezidenta a Metropolitní kapitulou u sv. Víta. A její přehlídka zela po většinu doby prázdnotou. Kde byli všichni ti nynější ochránci národních pokladů? Většina z nich jistě neměla potuchy o tom, že nějaká katedrální pokladnice vůbec existuje.

Možné pokračování této smlouvy odmítla tehdejší kancelář prezidenta Zemana. Církevním majitelům tedy nezbývalo nic jiného, než vše uschovat na bezpečném místě. Toto nepochopitelné rozhodnutí Zemanovy kanceláře však kuriózně stojí za současnou výstavou v Drážďanech, neboť v důsledku toho se objevily první úvahy o možném představení Svatovítské pokladnice v zahraničí.

Tváří v tvář Zemanovu macešskému vztahu ke kultuře jsem se tomu ani moc nedivil. Naopak jsem si vážil odhodlanosti a kulturního rozhledu představitelů Metropolitní kapituly a Arcibiskupství pražského, s nimiž mi bylo opravdovou radostí spolupracovat na tomto výstavním projektu.

Víte, kdy byly naposledy provedeny na Svatovítském pokladu restaurátorské práce?

Tato otázka je zavádějící, neboť konzervátorsko-restaurátorská péče se neprovádí na pokladu jako takovém, ale spíše na jeho jednotlivých předmětech, pokud takový zásah vůbec vyžadují. Pokud je mi známo, bylo větší množství předmětů ošetřeno před rokem 2012. Jednotlivé předměty či jejich menší soubory se také běžně z katedrální pokladnice zapůjčují na výstavy doma i v zahraničí.

A standardní podmínkou zápůjček bývá požadavek na profesionální prohlídku památky před vystavením, po transportu na místo vystavení, ale i kontrola stavu po návratu do domovského depozitáře. Balení, transporty a instalace exponátů jsou opět možné za přítomnosti zástupců majitele a specializovaných restaurátorů. A nejinak tomu bylo v Drážďanech.

A kdo konkrétně Svatovítský poklad před převozem do Německa prohlédl?

Pro tyto specializované činnosti jsme angažovali kvalifikované restaurátory s dlouhodobou zkušeností s péčí o podobné předměty.

Za jakých podmínek byl Svatovítský poklad převážen do zahraničí a jaká platí bezpečnostní opatření v Drážďanech?

Aby bylo zabezpečení výstavních exponátů během transportu a vystavení skutečně účinné a na nejvyšší možné úrovni, nemůžete ode mě na tuto otázku očekávat žádnou odpověď. Ale můžete si být jistý, že Staatliche Kunstsammlungen Dresden jako jedno z nejvýznamnějších světových muzeí umění má příslušné know-how a dodržuje ty nejvyšší standardy.

Je výstava určená i české veřejnosti?

Pokud má kdokoliv vážný zájem o prohlídku naší výstavy, v brzké době zveřejníme na našich webových stránkách termíny kurátorských prohlídek v českém jazyce. Rád se na výstavě potkám i s těmi, kteří dnes Svatovítský poklad doma tolik postrádají. Jak mi říkala spousta návštěvníků při vernisáži výstavy, „Svatovítský poklad nebyl nikdy tak hezky vystaven, jako tomu je dnes v Lipsiusbau v Drážďanech“.

A jsem přesvědčený o tom, že kolegové z Metropolitní kapituly a Arcibiskupství pražského společně s dalšími kulturními institucemi a soukromými mecenáši naleznou cestu, jak tyto poklady natrvalo ukázat i v Praze.

Bude Svatovítský poklad vystavován pouze v Drážďanech, nebo poté bude vystaven na jiném místě v Německu?

To ukáže teprve budoucnost. O tom bychom nesporně dále vedli diskuze s majiteli. Zájem o představení Svatovítského pokladu i na jiných místech tady existuje dlouhodobě, ale nepředbíhejme.

A není pravda, že by se podobné výstavy katedrálních pokladnic, ba dokonce i korunovačních klenotů, nekonaly, jak mylně zaznělo v jednom z příspěvků do zmiňované diskuze. Stačí uvést např. zápůjčku vzácné koruny římských králů z poloviny 14. století z dómu v Cáchách, kterou měli možnost obdivovat návštěvníci výstavy o Karlu IV. v roce 2016 ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

Panovnické insignie saských kurfiřtů a polských králů budou zase tento rok vystaveny v Krakově. A podobně jsou v muzeích prezentovány i chrámové poklady, jako tomu bylo např. v případě významného pokladu opatství sv. Mořice ve Švýcarsku (Saint Maurice d’Agaune), který byl v roce 2014 vystaven v Louvre, srovnatelně bohatý relikviářový poklad dómu ve vestfálském Münsteru zase cestoval do muzea v Clevelandu v USA a Utrechtu v Nizozemí a nedávno byl ještě vystaven v Paderbornu společně s tamní dómskou pokladnicí.