Expert: V Koreji nerozhoduje úmysl provinilce, ale subjektivní vnímání oběti

Společenské hnutí #metoo zasáhlo v posledních letech nespočet států. A výjimkou nebyla ani Jižní Korea.

„Různé skandály související s #metoo v Koreji proběhly, ale většinou se jednalo o případy uvnitř organizací, kde se nadřízení chovali nevhodně k podřízeným ženám,“ přibližuje Tomáš Horák z Ústavu asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, že jsou obdobné případy v Jižní Koreji brány velmi vážně. Nařčení z nevhodného chování tam čelí nyní i český lékař s hodností podplukovníka, který předminulý týden přicestoval do Koreje s delegací ministra dopravy Martina Kupky (ODS).

Pokud by se český lékař dopustil toho, z čeho je nařčený, jak velký prohřešek to v Jižní Koreji je? Jak to vnímají místní obyvatelé?

Nemůžu takto na dálku mluvit o vnímání místních obyvatel. Obecně je ale sexuální obtěžování v posledních letech v Koreji posuzováno a hodnoceno mnohem přísněji než v minulosti.

O tom, zda se jedná či nejedná o sexuální obtěžování, už například nerozhoduje úmysl provinilce, ale subjektivní vnímání oběti.

Stačí tedy, aby se dotyčná osoba v důsledku něčího verbálního či fyzického jednání souvisejícího s pohlavím cítila nepříjemně, pociťovala stud apod. a takováto činnost může být považována za sexuální obtěžování, i když to pachatel „takto nemyslel“.

Jsou známé podobné skandály z minulosti? Řešilo se v zemi někdy #metoo ?

Různé skandály související s #metoo v Koreji proběhly, ale většinou se jednalo o případy uvnitř organizací (úřady, armáda, firmy apod.), kde se nadřízení chovali nevhodně k podřízeným ženám, případně s nimi udržovali poměr, který byl z jejich pohledu konsenzuální, ovšem dotyčné to často viděly jinak.

V některých případech tyto kauzy končily dokonce i sebevraždou, ať už oběti, nebo obviněného. Každopádně mnohým jedincům ukončil skandál #metoo kariéru, někteří skončili za mřížemi.

Lze v Jižní Koreji hovořit o rovnoprávnosti žen a mužů?

Formálně je rovnoprávnost zaručena nejen ústavou, ale i různými zákony, včetně Základního zákona o rovnosti obou pohlaví. V praxi se samozřejmě rovnost prosazuje pomaleji.

Kromě přežívajících kulturních stereotypů z minulosti existuje i určitá setrvačnost v rámci institucionální/korporátní kultury. Na pracovištích a v úřadech se např. mluví o tzv. „skleněném stropu“, který sice není dobře vidět, ale přesto brání ženám v postupu na vyšší pozice.

Pokud by se český lékař dopustil „plácnutí po zadku“, které však popírá, hrozí mu trest? Mohl tím porušit místní zákony?

Pokud by byl Korejec, tak by mu hrozilo spíš disciplinární řízení na pracovišti a možná povinné školení. Nejsem sice právník, ale o trestný čin definovaný trestním zákoníkem se pravděpodobně nejednalo.

Ovšem vzhledem k tomu, že se přečinu dopustil vůči úřední osobě, mohlo by to být například posouzeno jako maření úředního výkonu apod. Ale to jsou jen spekulace právního laika. Právní kvalifikace činu je na korejských orgánech, které se kauzou zabývají.

Pomůže intervence české diplomacie nebo v Jižní Koreji není v oblibě?

Česká republika je v Koreji vnímána vesměs pozitivně, takže případná intervence by asi nenarážela na protičeské nálady. Na druhou stranu si je třeba uvědomit, že možný vstřícný postoj korejských orgánů by se v případě medializace případu mohl velice snadno obrátit proti nim. Policie i soudy jsou často pod značným tlakem veřejného mínění, které obvykle požaduje přísné potrestání viníka.

V souvislosti s asijskými zeměmi se často zmiňuje, že je v takových případech potřeba projevit lítost. Platí to? Měl by ji veřejně projevit lékař nebo dokonce český velvyslanec?

Vyjádření upřímné lítosti, a zdůraznil bych to slovo „upřímné“, se v Koreji obecně cení. Nejsou výjimečné případy vysoce postavených politiků či manažerů, kteří se neváhají hluboce poklonit před veřejností jako vyjádření omluvy.

Je to samozřejmě osobní věcí obviněného, ale silné vyjádření lítosti může přinejmenším zmírnit případné negativní reakce veřejnosti a tím i snížit tlak na vyšetřovatele.