Článek
V pondělí měl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela jednat s významnými představiteli Saúdské Arábie v Rijádu, v úterý měla zase delegace premiéra Petra Fialy navštívit nejlidnatější africkou zemi Nigérii. Z obojího nakonec sešlo.
Seznam Zprávy na konci minulého týdne informovaly, že se Síkelova cesta podle zdrojů v diplomacii neuskutečnila nejen kvůli bezpečnosti v regionu, jak oficiálně tvrdí tuzemské úřady, ale i kvůli neprozíravému diplomatickému postupu českých politiků – ať už šlo o slova ministryně obrany Jany Černochové o vystoupení z OSN, či o účast ministrů na proizraelské demonstraci.
Exministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) se v době svého působení v Černínském paláci zasadil o budování vztahů se zeměmi na Blízkém východě, zejména pak s Katarem.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že souhlasí s gesty podpory od Fialovy vlády pro Izrael, který před měsícem napadli teroristi Hamásu. Zároveň ale dodává, že čeští politici mají postupovat strategičtěji a s rozvahou – tak, aby mohli mít v kritickém regionu spojence. Tím víc, když vypadly dodávky surovin z Ruska.
Premiér Petr Fiala (ODS) do vydání článku na dotazy redakce nereagoval. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) vzkázal: „Je zbytečné automaticky delat rovnítko mezi Českem, deklarovanou podporou Izraele a zrušenými zahraničními cestami.“
Minulý týden odsunuli Saúdští Arabové jednání s českou delegací ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely, tento týden zase návštěvu Nigérie musel ze svého seznamu škrtnout premiér Petr Fiala. Jak to čtete?
To, že politická reprezentace země vyjadřuje jasnou podporu zemím napadeným zvenčí, je správně. Je ale potřeba vnímat dlouhodobější dopady takových kroků, jak je to například vnímáno našimi dalšími partnery. Speciálně toto poslední není nejsilnější stránkou některých členů vlády Petra Fialy.
Nigérie patří mezi klíčové země v Africe, stejně jako Saúdská Arábie na Blízkém východě. A také je jedním z lídrů rozvojového světa. Bohužel to naznačuje, že se naše diplomatické i ekonomické vztahy s těmito státy komplikují. V českém zájmu není, abychom byli ze strany významných rozvojových zemí izolováni.
Citlivé fotky
Minulou středu se na Staroměstském náměstí konala akce na podporu Izraele, který napadlo teroristické uskupení Hamás. Vystoupil tam jak premiér Fiala, tak ministr Síkela, který se vyfotil v izraelské vlajce. To jen pár dnů před odletem do Saúdské Arábie, respektive do Afriky. Hodnotově jsou dané postoje zřejmé, jak je to ale z pohledu strategie, diplomacie, bezpečnosti?
Ano, hodnotově je to jasné. Je třeba podpořit Izrael, který se stal obětí teroristického útoku. Od počátku ale varuji, že tento konflikt je třeba chápat v dlouhodobějším kontextu, je třeba zvažovat, jaké dopady mohou mít naše symbolická gesta – a to nejen ta od českých politiků. Saúdská Arábie musí velmi pečlivě v této rozbouřené době vnímat, jaké jsou dopady jejích vztahů se zahraničními partnery na veřejné mínění.
Riziko, že by se taková fotografie objevila v tamních médiích nebo na sociální sítích, reálně existovalo. Propalestinské nálady tam na veřejnosti jsou dlouhodobé. Je třeba si navíc uvědomit, že útok Hamásu přišel v době, kdy většina expertů byla přesvědčena, že dříve či později dojde k normalizaci vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem. Je jasné, že režim v Rijádu nemůže ignorovat nálady svých lidí.
Ministryně obrany Jana Černochová na proizraelské demonstraci v Praze.
Postupoval byste z hlediska diplomacie prozíravěji?
Česká republika má stejně jako Evropa dlouhodobější problém, že někdy zaměňujeme hodnotovou politiku za gesta, která jsou následně interpretována v zemích globálního Jihu jinak, než jak bychom si představovali. Ministr zahraničí Jan Lipavský správně poznamenává, že Evropa potřebuje v kontextu války na Ukrajině a dění na Blízkém východě větší podporu a pochopení ze strany zemí globálního Jihu – ať už jde o arabské, či africké země. To, že s nimi potřebujeme spolupracovat, se míjí s tím, jak k nim přistupujeme.
Je tedy škoda pro Česko, že se takové cesty jako nyní do Saúdské Arábie či Nigérie ruší?
Je to škoda. V Saúdské Arábii mohli čeští politici vidět blízkovýchodní konflikt z pozice klíčového státu v arabském světě. Vztahy na politické úrovni teď nemohou proběhnout, je to pro Česko škoda nejen kvůli ropě, o které se tam mělo jednat v návaznosti na výpadek ruské ropy. Za ještě důležitější ale považuji, že Česko mohlo získat poznatky o roli Saúdské Arábie na Blízkém východě. Vždyť tato země chtěla urovnat vztahy s Izraelem, což mohlo sehrát roli při hledání řešení tohoto nejstaršího konfliktu – mezi Izraelci a Palestinci. Je třeba říct, že i Izrael by měl udělat v tomto sporu nějaké ústupky.
Když se jede to takových zemí, pamatujete si, že byste podstupoval coby ministr nějaké školení o protokolu, poučení, co se hodí a nehodí dělat a říkat, před takovou cestou?
Taková školení se nedělají, je to spíše o schopnostech konkrétních politiků vnímat důsledky svých kroků. Spíše se dělá bezpečnostní příprava na potenciální rizika, ať už jde o špionáž, nebo rizika spojená s daným místem.
Ve své funkci jste se angažoval při budování vztahů Česka s Katarem. Jak hodnotíte jeho dnešní roli, kdy v tamním hlavním městě Dauhá pobývají vůdci teroristického Hamásu?
Rolí Kataru dlouhodobě bylo, že se jeho prostřednictvím zajišťovala humanitární pomoc pro Pásmo Gazy. Politická pozice Kataru je složitá. Na jedné straně je to sunnitský stát, který má blíž k Palestincům jakožto sunnitům. Paradoxně ale velmi úzce spolupracuje s šíitským Íránem. To, že velitelé Hamásu odešli do země s takto blízkými kontakty na Irán, poskytuje určitou indikaci o úvahách Hamásu vzhledem k tomu, s kým budou chtít do budoucna spolupracovat – pokud tedy Hamás přečká odvetu Izraele.
Tady bychom se měli snažit a podporovat, aby se Izraeli podařilo politicko-vojenskou sekci Hamásu zlikvidovat.
Ruský arcinepřítel
Čeští ministři před rokem vyjednávali v Kataru dodávky plynu, který by nahradil ruské suroviny. Vzhledem k podpoře Izraele, měli bychom se přestat zajímat i o katarský plyn? Kde leží ta morální či hodnotová hranice?
To je ten problém. Evropa se včetně Česka při takových otázkách často chová pokrytecky. Že nemáme jasně řečeno, že ekonomická spolupráce s nedemokratickými režimy už je netolerovatelná. Pro mě je takovým ukazatelem to, když Rusko napadlo Ukrajinu a porušilo mezinárodní právo. Obchod s Ruskem nemůže pokračovat.
Takže obchodní dohody s Katarem byste nepozastavoval?
Spíše bych přemýšlel nad tím, jak ještě více diverzifikovat dodávky ropy, ropných produktů či zemního plynu. Je potřeba, aby Česká republika hleděla na svou energetickou bezpečnost a předešli jsme dalším cenovým šokům, které nastaly loni po invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Svět není černobílý, potřebujeme mít partnery i v řadách zemí, jejichž hodnoty ne vždy plně sdílíme – jako jsou například arabské monarchie.
To, co dělá Rusko na Ukrajině, je nesrovnatelné s tím, co se děje ve většině arabských států. Měli bychom mít zájem na tom, aby se arabský svět a Blízký východ nestaly další zónou široké nestability. Evropa má nyní mnohem zásadnější úkol – obranu Ukrajiny a nalezení míru v Evropě.
Aktualizováno o vyjádření ministra zahraničí.
