Evropská unie prahne po vlastních špionech

Sondážní balónek vypustil tento týden bývalý finský prezident Sauli Niinistö, který v rozsáhlé zprávě o připravenosti Evropské unie na válku a krize doporučil posílení koordinace mezi evropskými zpravodajskými službami. Zároveň vyzval, bez konkrétních kontur, k vytvoření vlastní zpravodajské agentury, která by prostřednictvím většího sdílení informací pomáhala zemím odrážet hrozby, sabotéry a zahraniční agenty působící v hlavních městech po celém kontinentu. I v samotných unijních institucích.

„Zpravodajské struktury Evropské unie musí být postupně posilovány,“ uvedl s tím, že by to mohlo vyvrcholit zřízením jednotné evropské zpravodajské koordinační služby. Tato koordinace je podle něj nezbytná pro budování vzájemné důvěry mezi členskými státy.

K jeho slovům nezůstalo hluché ani Česko, které má s působením zahraničních špionů na svém území rovněž své zkušenosti, a to nejen v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích. S konfliktem na Ukrajině se navíc prohloubila aktivita ruských hackerů, kteří nejednou zaútočili na instituce v Česku.

Větší provázanost evropských zpravodajců či dokonce vytvoření evropské agentury vyhlížejí někteří čeští experti na zahraniční a bezpečnostní politiku s nadějí. Zelenou by tomu dali zejména hradní poradci, okolí premiéra naopak projektu příliš nefandí.

„Reálné to je. V praxi by to mohlo fungovat jako americká CIA. Předpokládám, že by tato agentura úzce spolupracovala s Europolem,“ uvedl pro Seznam Zprávy exdiplomat Petr Kolář, zahraničněpolitický poradce prezidenta Petra Pavla.

Obdobně na situaci nahlíží i bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček, rovněž člen prezidentova poradního týmu. „V dnešní době EU potřebuje mít lepší zpravodajské kapacity. A vznik evropské služby je krok správným směrem,“ sdělil redakci. Připustil sice, že v dohledné době nenahradí služby členských zemí, ale zejména v některých tématech a regionech by mohla pomoci s kapacitami, které dnes chybí. „A také by podpořila sdílení zpravodajských informací mezi národními agenturami,“ dodal.

Šéf senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer je ve svých úvahách opatrnější a existencí evropské zpravodajské agentury si není jistý. Zdůrazňuje nicméně, že s nápadem přišel prezident Finska, které se dokázalo pod vlivem dramatických okolností agrese Ruska proti Ukrajině zříci statusu neutrální země a požádat o vstup do NATO. „Věnoval bych tomu pozornost. Finsko totiž prokázalo velkou strategickou odvahu a politickou vůli. To je třeba ocenit. Takže podobné doporučení je třeba zasadit do tohoto rámce a brát ho vážně,“ řekl SZ.

Sdílení zpravodajských informací je podle něho mimořádně důležité a u řady zemí s tím nemá problém, existují však nebezpečné výjimky. „Pozoruji, že v EU je stále několik států, které se snaží vystupovat jako neutrálové. Jakoby se jich konflikt na východě Evropy snad ani netýkal. A jakoby chtěly vycházet Rusku vstříc, a to dokonce tak daleko, až je to na pováženou. S takovými státy je sdílení citlivých informací třeba omezovat,“ připomněl.

Mezi státy, které jdou se svými zahraničněpolitickými kroky spíše proti unijnímu proudu, patří beze sporu Slovensko či Maďarsko. Příkladem takového úkroku je třeba nedávné vystoupení slovenského premiéra Roberta Fica v ruské televizi, což jeho český protějšek Petr Fiala označil za chybu. Nesouhlasně Brusel reagoval i na červencové cesty maďarského premiéra Viktora Orbána do Ruska a do Číny, které premiér podnikl krátce poté, co se Budapešť ujala předsednictví v Radě EU.

Česká diplomacie, oficiálně reprezentovaná Černínským palácem, se k vytvoření evropské zpravodajské agentury zatím jasně nevyjádřila, podle náměstka ministra zahraničí Eduarda Hulicia (KDU-ČSL) ale Niinistöovu zprávu rezort pečlivě studuje. „Je komplexní a finsky důkladná. Pasáž týkající se lepší koordinace a spolupráce zpravodajských služeb nevolá po nějakém rychlém ustanovení evropské agentury, ale spíš po zlepšení koordinace a výměny informací – v souladu s programy již nyní dohodnutými,“ podotkl pro Seznam Zprávy.

Snaha lépe a společně bránit bezpečnost a svrchovanost občanů Evropy je podle něho chvályhodná – s přihlédnutím k tomu, že primární zodpovědnost za velmi citlivou zpravodajskou činnost mají národní státy. „Jde o naši kompetenci. Co stojí za diskuzi, je zlepšování toku a sběru zpravodajských informací a poznatků, zvyšování efektivity našich služeb. Tento postupný proces je to, co Niinistö ve zprávě předkládá. Připomínám, že podobnou koordinační činnosti vyvíjí v oblasti společné bezpečnostní politiky například Vojenský štáb EU,“ dodal.

Poměrně jasno má o osudu případné „evropské CIA“ europoslanec a bývalý šéf rezortu zahraničí i obrany Alexandr Vondra (ODS). „Založit můžeme cokoliv. Obávám se ale, že to fungovat nebude,“ řekl a vyjmenoval důvody, proč nápadu nedává šanci. „Za prvé se nikdy v dějinách nepovedlo mít na multilaterální úrovni elektivní zpravodajskou službu. Za druhé, ve zpravodajském prostředí platí jedna zásada: jsou-li u jednoho stolu tři, je tam jeden navíc. Bude-li jich tam 27, tak mohou třeba společně povečeřet, ale to je asi tak vše,“ uzavřel.

Skepsi neskrývá ani Tomáš Pojar, poradce premiéra pro národní bezpečnost. „Nevím, co bude za dvacet let, ale teď to za reálné určitě nepovažuji,“ poznamenal pro SZ.

Byť někteří vlivní evropští politici vytvoření evropského zpravodajského orgánu podobného CIA nebo FBI podporují, podle serveru Euronews například bývalý italský premiér Enrico Letta či předseda Evropské rady Charles Michel říkají, že cesta k němu bude ještě dlouhá a plná vášnivých debat. Členské státy si totiž tradičně střeží své národní zpravodajské informace, jejich vzdání se ve prospěch celku budou mnohde vlády obtížně vysvětlovat svým voličům.

Niinistöovy závěry budou každopádně podkladem pro druhé funkční období šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Byla to ostatně přímo ona, kdo si u finského experta zprávu objednal. Poprvé v historii EU bude v jejím novém kabinetu sedět komisař pro obranu, který bude mít za úkol do jara vypracovat bílou knihu o obraně.