Článek
Žaloba se kromě Česka týká také Německa, Estonska, Španělska, Itálie, Lucemburska, Maďarska a Polska, uvedla dnes Evropská komise (EK) v prohlášení. Zakotvení ochrany oznamovatelů do legislativy jednotlivých států vychází z evropské směrnice z října 2019, lhůta pro její začlenění do právních řádů členských států uplynula předloni v prosinci.
Směrnice je podle EK klíčová při prosazování unijního práva v těch oblastech, kde může jeho porušení vést k poškození veřejných zájmů. Týká se to nejrůznějších politik od ochrany životního prostředí přes zadávání veřejných zakázek po jadernou bezpečnost.
Česká vláda loni v listopadu schválila příslušný návrh zákona, který nyní posuzuje sněmovní ústavně-právní výbor. Ten jeho projednávání přerušil na začátku února, věnovat se mu bude opět na začátku března.
Smyslem směrnice je vytvořit takové prostředí, ve kterém se oznamovatelé nebudou muset obávat jakékoliv sankce v případě, že oznámí protiprávní jednání. Opatření má pomoci lidem, kteří na svém pracovišti odhalí například praktiky ohrožující veřejné zdraví, ochranu dat, bezpečnost produktů či dopravy nebo jadernou bezpečnost. Týká se veřejného sektoru i soukromých firem s 50 či více zaměstnanci.
„Je zde nyní naděje, že hrozba sankcí od EU přispěje k urychlenému přijetí zákona. České firmy by ale v každém případě již neměly se zavedením účinných opatření na ochranu oznamovatelů příliš otálet, protože po přijetí zákona bude lhůta pro přizpůsobení se poměrně krátká,“ komentoval postup Evropské komise například Michal Nulíček z advokátní společnosti Rowan Legal.
„Lze také očekávat některé výkladové nejasnosti například ohledně povinnosti oznamovatele uvádět své identifikační údaje, firmy by tak měly důkladně zvážit, zda aplikují pouze zákonné minimum, nebo ochranu z vlastní iniciativy rozšíří, aby těmto problémům předešly,“ doplnil Nulíček.
Aktualizace: Doplnili jsme pohled právníků na postup Evropské komise.
