Článek
Poslanci vládních stran v sobotu po pěti dnech urputného souboje s opozicí protlačili ve Sněmovně novelu zákona, v jejímž důsledku se omezí zvýšení penzí při červnové valorizaci.
Vláda svůj záměr vysvětlila tak, že jde o nutný krok pro stabilizaci veřejných financí. Jen za letošek se tím má ušetřit 19,4 miliardy korun.
Ekonom Aleš Rod, jenž je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), považuje snížení valorizace za nezbytné. „Data ukazují na bezprecedentní růst starobních důchodů v posledních letech, který bychom důchodcům všichni přáli i v budoucnu, každý přeci nějakého seniora zná a ví, čím si v posledních letech prošel. Ale tyhle normativní úvahy je nezbytné zasadit do objektivního rozpočtového omezení, což je nesnadný politický úděl,“ uvedl v rozhovoru Rod, ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz.
Jaký dopad bude mít schválený návrh novely na přetíženou českou ekonomiku? Považujete to za správný krok?
Jedná se především o nezbytný krok. Parametrické úpravy důchodového systému jsme v rámci NERV navrhovali již v listopadu minulého roku, věnovali jsme se i valorizaci. Není to tak, že by penzisté nedostali přidáno, neškrtají se důchody. Ty rostly v minulém roce, kde rekordně porazily inflaci, a porostou i nadále v tomto roce. Ale valorizační rámec realisticky reflektuje očekávání ohledně inflace, která bude klesat, a samozřejmě také fiskální situaci, která je opravdu neutěšená.
Ve sněmovně v uplynulých dnech od politiků opozičních hnutí SPD a ANO zaznívalo, že jde o krádež a asociální krok. S tím tedy nesouhlasíte?
Nenaskakujme na argumentační faul, který toto rozhodnutí tlačí na binární hodnotovou osu „Tihle chtějí přidat důchodcům hodně“ versus „Tihle chtějí důchodcům brát“. Tak to přeci není.
Data ukazují na bezprecedentní růst starobních důchodů v posledních letech, který bychom důchodcům všichni přáli i v budoucnu, každý přeci nějakého seniora zná a ví, čím si v posledních letech prošel. Ale tyhle normativní úvahy je nezbytné zasadit do objektivního rozpočtového omezení, což je nesnadný politický úděl.
Žene se Česko do chudoby, nebo je to podle vás strašení?
Myslím si, že je to strašení. Samozřejmě tlak na mnohé domácnosti byl a stále je enormní, ale já doufám, že co se těch nepříjemných překvapení týče, z nejhoršího jsme venku. Navíc je třeba neustále opakovat, že sociální polštář v České republice funguje.
Jakkoliv si všichni uvědomujeme problémy veřejného sektoru s vyhodnocováním dat nezbytných pro lepší cílení sociální podpory, se zdlouhavou administrativou, s výplatami dávek, centrální sociální systém v kombinaci s municipalitami a neziskovým sektorem funguje. V České republice lidé neumírají na ulici hlady nebo před nemocnicemi, proto, že nemají peníze na léky a lékařskou péči.
Na druhou stranu vysoká inflace, ceny potravin jsou mnohdy vyšší než v západních státech, kde lidé dosahují na vyšší mzdy.
Jsme rozvinutá ekonomika, která se o potřebné dokáže postarat. To není alibismus nebo marginalizace těžkostí mnohých lidí. Je to objektivní fakt a je třeba jej neustále opakovat všem, kdo snadno podléhají trudnomyslnosti. V projektu Neviditelní, v němž analyzujeme vybrané socio-ekonomické skupiny s problematickou kvalitou života, vidíme, že mnohdy nejsou ta řešení o penězích, ale o lepší organizaci, o synergiích mezi současnými prvky systému sociální péče. I na tom vláda pracuje, alespoň tak soudím z informací, které mám.
Tlak v rodinách
Jsou současné výše důchodů optimální vzhledem k rostoucím životním nákladům - například na potraviny?
Slovem optimální neradno plýtvat, jeho synonymem je totiž termín „nejlepší možný“. A to určitě důchody nikdy nebyly a v blízké budoucnosti ani nebudou. Optimální pohledem starobního důchodce těžko bude jakýkoliv důchod s náhradovým poměrem menším než 1, který nutně implikuje, že člověk ve starobním důchodu musí významně omezit výdaje s ohledem na pokles příjmů, anebo je dorovnávat z úspor.
Plyne z toho samozřejmě doporučení týkající se investování či spoření na starobní důchod, a pak také iniciace co nejhladší spolupráce mezi centrálními autoritami, municipalitami a neziskovým sektorem, která dokáže účinně zachytávat lidi v obtížných finančních situacích a pomáhat jim.
A dovolím si ještě poznámku: Z našich průzkumů v projektu Neviditelní vyplynulo, že mnozí senioři mají ekonomické těžkosti i proto, že se snaží finančně podporovat své děti a vnoučata. To je samozřejmě v pořádku a velmi chvályhodné, ale v mnoha případech je to založeno na velkém psychologickém tlaku v rodinách či je to dokonce automaticky očekáváno. I tyhle konsekvence jsou důležité, protože ti samí senioři pak říkají, že jejich problémem nejsou peníze, ale samota a pocit, že je nikdo nepotřebuje a nemají pro co žít. Takové prvky zlepšení současné situace seniorů nemusí stát nikoho ani korunu.
Kde dále by vláda nyní podle vás měla hledat úspory?
Třeba v dalších návrzích NERVu, byť chápeme, že politická shoda v pětikoalici na některých opatřeních není snadná. Je ale jasné, že to nepůjde bezbolestně a že změny musí probíhat na obou stranách rozpočtu. Kdo si myslí opak, může si zkusit své změny naklikat v Kalkulačce veřejných příjmů a výdajů státního rozpočtu, která je dostupná na webu Národní rozpočtové rady. Lidé velmi často neznají proporce jednotlivých položek rozpočtu a jsou z nich překvapeni. Nesmírně důležitá jsou pak i systémová opatření, která se projeví až za horizontem aktuálního volebního cyklu – například ve zdravotní prevenci.
Když se podíváme na veřejné výdaje, vidíme totiž vyjma kapitoly důchodů i těch 475 miliard korun, které letos „zahučí“ ve zdravotnictví. A já samozřejmě věřím, že se podaří prolomit klišé jménem efektivita státní správy. I na tom budeme v NERV v příštích týdnech a měsících intenzivně pracovat.
