Článek
Obraz první. Bylo to začátkem minulé dekády. Seděl jsem na jakési diskuzní večeři a vycházející politická hvězda s doposud nejistou budoucností tam v nepříliš vstřícném prostředí hájila své pravicově-konzervativní představy o světě. Petr Fiala byl zásadový a mluvil opravdu dobře. Nakonec odešel a v tom odchodu jsem cítil velkou energii a odpor proti silám, jež se mu snažily vnutit cosi podobného, jako byl model opoziční smlouvy. Ten chlapík se nedal a měl v sobě velkou kuráž.
Obraz druhý. V televizní předvolební debatě se Andrej Babiš trefuje do Piráta Ivana Bartoše a ten se jen brání. Ničeho víc schopen není. Na vrcholu trojúhelníku klíčových politiků se ocitá Petr Fiala. Povznesl sedmiprocentní ODS, dal vzniknout koalici Spolu, chová se státnicky. Babiš s Bartošem se hádají, on je klidný, uvolněný a působí důvěryhodně. Je to předobraz volebního vítězství.
Obraz třetí. Putin napadl Ukrajinu, a ta se statečně brání. Jako jeden z prvních státníků nasedá do vlaku do Kyjeva Petr Fiala. Politika je hodně o gestech a symbolech a tento je opravdu silný. Fotka českého předsedy vlády v helmě a neprůstřelné vestě je zřejmě vrcholem jeho politické kariéry. Na svého premiéra jsem byl tehdy pyšný.
Obraz čtvrtý. Média krok za krokem odhalují pavučinu zavrženíhodných sil kolem Petra Fialy. Nic neukazuje přímo na něj, ale lidé, od nichž by se měl okamžitě distancovat, ho obklopují. On rozdává žluté karty, k červeným ale nesahá. Brněnské kauzy nazvané Stoka, pražský IKEM, lidé blízcí bývalému prezidentovi a k tomu strach přímých aktérů. Připomíná to Harryho Pottera: v okolí premiéra jsou lidé, jejichž jméno se snad nesmí ani vyslovit. A k tomu zapomenutý milion v nejobskurnějším bankovním ústavu, který byste v naší zemi mohli najít. Pomyslná smyčka kolem jeho krku se začíná stahovat.
Obraz pátý. Zemi se hospodářsky nedaří, premiérova rétorika se však zcela míjí s realitou. Nulová sebereflexe, žádné pochopení pro bídu, v níž se mnoho občanů mohlo ocitnout při třiceti procentech inflace v posledních letech. Místo chlapského slova, tak jako kdysi při zmíněné diskuzní večeři, jen vydávání signálů a malování vzdušných zámků. V reálné politice pak mnoho proklamací, ale žádná zásadní reforma. Pokud se k nějaké sáhlo, pak se během času jen ustupovalo z pozic.
Obraz šestý. Premiér se v rozhovorech křečovitě usmívá a říká… S maximální ohleduplností lze napsat hlouposti. Ztrácí důvěru středopravicových voličů, důvěru levicových a radikálů získat nemůže a ani neumí. Sází zřejmě na rady marketérů a znovu dopadá jako se slavnou nutellou v košíku – je trapný. Pokud má jeho vlastní strana jakýsi pud sebezáchovy, pak jí nezbývá než ho brzy vyměnit.
Je to škoda? Ano. Je velká škoda pro naši zem, že ten (i když možná jen zdánlivě) nebojácný a cílevědomý chlapík neprosadil aspoň část programu, který sliboval. Pokud by své vládnutí sebekriticky zhodnotil, dalo by se mu snad ještě uvěřit, že si další šanci zaslouží. Takhle však zřejmě dopadne jako většina předchozích českých premiérů. Vsadil bych na jeho odchod ze Strakovy akademie, možná i z ODS a nakonec přijetí jakéhosi akademického nebo diplomatického místa, kde si bude klást otázku, jakou chybu to vlastně udělal.
Pravděpodobně tu, že vyvolal velké naděje, jež však nebyl schopen naplnit.
