Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Říkat pravdu je někdy nesnesitelně těžké, a to ať člověk stojí před zrcadlem, anebo hovoří k někomu jinému. Prostě to nejde, protože by musel přiznat porážku, mýlku nebo dokonce selhání. To vše se ale v životě stává každému z nás a nevěřím, že by tento pocit někdo neznal.
A to samé se nyní děje vládní koalici, která vyhrála poslední parlamentní volby. Samozřejmě, můžeme namítat cosi o propadlých hlasech a tak dále, ale to vše byla předem známá pravidla, takže se nikdo nemůže cítit podveden nebo zaskočen.
Jenže s vítězstvím se také pojí očekávání. Příznivci Pirátů je mohli samozřejmě mít jiná než neoliberálové nebo konzervativci – to by se dalo nejen pochopit, ale dokonce předpokládat. Předpokládat se daly i nejrůznější kriminální kauzy, které na nás budou zpoza různých rohů vykukovat, anebo přímo vyskakovat. I to už máme z minulých let zažité. Koneckonců pražský tunel Blanka, tolikrát v minulosti označovaný coby „tunel všech tunelů“, dnes Praze výborně slouží a od dob primátora Béma se nic tak velkého v Praze nepostavilo.
A osobně jsem schopen tolerovat i drobné politické lži, dezinformace či nepřesnosti sloužící ve prospěch řečníka. K politickému řemeslu už to tak nějak patří a neznám politika, který by se podobných faulů nedopouštěl.
Vypadá to, že podle tohoto mého návodu by se Fialově vládě dalo tolerovat vlastně téměř všechno, kdyby… Kdyby opravdu dělala středopravicovou politiku. A v žádném případě nemůže na tomto místě uspět výmluva, že vláda byla v područí čtyř spíše levicových pirátských hlasů ve Sněmovně, když se jich nakonec stejně zbavila. Ne, to by nebyl dobrý argument.
Nemůže uspět ani klasický povzdech, že doba je těžká. Těžká byla totiž vždy a podobné výroky říká každý bývalý premiér. A už vůbec bych nevytahoval kartu neférové opozice. Ta je prostě z principu negativní i v okamžicích, kdyby se s koalicí měla podle zásad zdravého rozumu spíše semknout. Ona to ale neudělá, jako to ostatně nedělaly ani současné vládní strany, když byly v opozičních lavicích.
Tím hlavním vládním hříchem je totiž populismus. To je ten důvod, proč nedělá autentickou politiku, jíž se většinou jen zaklíná. To je ten důvod, proč nám místo zásadních reforem předkládá kosmetické změny, a u svých bývalých voličů tím vyvolává rozpaky, rozčilení nebo dokonce odhodlání nejít k příštím volbám.
Vždyť i ty nejpravicovější představy ODS nebo TOP 09 při koncipování zákoníku práce by byly v USA považovány za pokus o socialistickou revoluci. A pokračovat bychom mohli k pasivním ministerstvům starajícím se o vědu nebo zdravotnictví, k obludné státní byrokracii nebo špatně fungující státní správě. K automatickým dárkům pro zemědělce při mrazivém jarním počasí nebo předvolební pětitisícovce pro rodiny s příjmem pod milion korun. Premiér se může tisíckrát zaklínat svou pravicovostí a konzervatismem, ale tyto jeho již tradiční proklamace se zcela míjejí s realitou.
Proč tomu tak je? Protože reformní politika by byla nepopulární. Co je na tom, že by byla pro naši zemi potřebná, dostatek hlasů by zřejmě nepřinesla, a proto se neuskuteční. Je třeba vládnout, nikoliv dělat dobré věci – právě tato věta vystihuje podstatu selhání Fialovy vlády, ale vlastně nejen jí. V celé Evropě se šíří jako epidemie.
A k tomu všemu přichází od pohledu solidní premiér s tvrzením, že nikde nebude šaškovat, a vzápětí se vydá na TikTok. Domnívám se, že tím loví hlasy úplně jinde, než kde je jeho potenciál.
Touha vládnout doprovázená odchýlením se od vlastních principů vede dříve či později k politickému pádu a je již výrazem pokročilého stupně zoufalství. Těch případů, kdy na konci volebního období politici zodpovědní za stav věcí náhle změnili rétoriku, a dokonce se přidali k protestním hlasům, jsme si v minulosti užili dost.
Při podobných marketingových kotrmelcích může zase vzniknout něco podobného, jako byla Nutella ve Fialově košíku, a premiér, jenž v sobě kdysi nesl velkou naději pro celou naši zem, by se znovu mohl stát nedůstojným a zesměšňovaným. Ani v nejmenším bych mu to nepřál, protože bezpochyby představuje jednu z pevných českých kotev v západním světě. Jenže se blíží rok parlamentních voleb a v něm se můžeme dočkat všelijakých trapností. Proto ta obava.
Kromě důchodové reformy toho vláda pro budoucí vnitřní fungování naší země udělala málo. Neměla dost odvahy a při pohledu zvenčí se zdá, že v řadě oborů ani kompetence. Jsem zvědav, zda v posledním roce vládnutí vytáhne nějaké zajímavé eso z rukávu, anebo bude dále podléhat amatérsky vyznívajícím radám marketérů.
