Developer odmítá, že by prohrál arbitráž. Podal žádost o přezkum

Ministerstvo financí loni v listopadu, ještě za časů Aleny Schillerové (ANO), oznámilo svůj úspěch v arbitráži s firmou Pawlowski AG, kterou vlastní realitní podnikatel Sebastian Pawlowski.

Jde o případ, který se týká plánované, ale nikdy nerealizované výstavby satelitního městečka v Benicích na okraji Prahy. Od roku 2017 se řešil u arbitrážního tribunálu v Paříži. U Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ICSID), které spadá pod Světovou banku.

Byznysmen žádal po českém státu uhradit domnělou škodu za zmařenou investici, jejíž výši i s příslušenstvím ve finále vyčíslil na 5,2 miliardy korun.

Letité řízení dle vyjádření ministerstva dopadlo tak, že tříčlenný tribunál jednohlasně zamítl „všechny hlavní body“ Pawlowského žaloby.

„Jedná se o další mezinárodní úspěch v dlouhé řadě vítězství České republiky v investičních arbitrážích,“ komentovala výsledek ministryně Alena Schillerová. Mnohým se zdálo, že případ je definitivně u konce a Česku už nehrozí, že bude muset platit miliardy.

Jenže Pawlowski s odstupem čtyř měsíců tvrdí, že ministerstvo výsledek arbitráže záměrně zkreslilo a z rozhodčího nálezu nezmínilo některé podstatné skutečnosti, které hrají v neprospěch státu.

„Propaganda paní Schillerové vytvořila dojem, že případ je vyřešen a ukončen. Opak je ale pravdou,“ prohlašuje v Praze usazený švýcarský občan Pawlowski spojený i s realitními projekty jako je Slovanský dům, Hergetova cihelna nebo také s kontroverzním pronájmem Škodova paláce magistrátu.

Sebastian Pawlowski tvrdí, že arbitrážní tribunál shledal protiprávní jednání v tom, že jako investor byl místními úřady tlačen do plateb v řádu desítek milionů korun, které vůbec nemají oporu v českých zákonech.

„Soud jednoznačně konstatoval, že Česká republika porušila článek 4 smlouvy o vzájemné ochraně investic se Švýcarskou konfederací tím, že s investicí nezacházela řádně a spravedlivě a dále poškodila investici prostřednictvím neoprávněných opatření,“ vykreslil Pawlowski svým pohledem jeden ze závěrů arbitráže.

Na konci února, v krajním termínu, poslal prostřednictvím svých advokátů ke stejnému arbitrážnímu tribunálu žádost o přezkum loňského rozhodnutí. Chce se domoci kompenzace za domnělé škody i proplacení nákladů na řízení.

Zároveň ale uvádí, že by upřednostnil smírné řešení. Stále prý platí jeho nabídka učiněná už před arbitrážním řízením, aby si jím připravený developerský projekt česká metropole převzala a s jeho pomocí přispěla k řešení nynější akutní bytové krize.

Pawlowski neustále tvrdí, že byl českým státem nepřímo vyvlastněn, jeho investice znehodnocena, ač by ji měla chránit příslušná mezistátní dohoda.

Kořeny jeho hněvu lze hledat ve skutečnosti, že před lety investoval zhruba 350 milionů korun do nákupu tří desítek hektarů pozemků v blízkosti Benic s vidinou, že se na nich budou moci stavět byty.

Mělo jít o rozsáhlou rezidenční čtvrť pro 3500 lidí. Pražská politická reprezentace mu skutečně nejdříve vyšla vstříc. V roce 2010 zastupitelstvo metropole změnilo územní plán tak, aby dotčené pozemky, kde kdysi býval vojenský areál protiletadlové obrany, byly zastavitelné. Byl u toho tehdejší pražský primátor Pavel Bém, což je Pawlowského dlouholetý dobrý známý, taktéž tehdejší radní pro územní plánování Martin Langmajer (oba za ODS).

Langmajer byl přitom předtím místostarostou Prahy 22-Uhříněvsi a přípravě pozemků na pomezí Uhříněvsi a Benic svým konáním výrazně napomohl.

Jenže po volbách a změně politické garnitury noví představitelé města zařadili zpátečku a charakter Pawlowského parcel opět změnili na nezastavitelnou zeleň.

Developer už řadu let poukazuje hlavně na to, že to byla malá městská část Praha-Benice, která už po roce 2002 v tandemu se zmíněnou Uhříněvsí tlačila na změnu územního plánu, aby se stavět mohlo. On sám byl prý k projektu místními orgány „přizván“. Nemovitosti kupoval v roce 2007.

Obměněná místní samospráva v Benicích ale v průběhu času svůj postoj k celému záměru, nazvaného „Projekt Sever“, zásadně změnila.

V novém složení Beničtí usoudili, že pro malou městskou část není výhodný, je předimenzovaný. Vše vyústilo v žalobu na pražský magistrát kvůli údajně chybně provedené změně územního plánu, kam třeba vůbec nebyla zanesena trasa připravované vysokorychlostní železnice.

A soud část změněného územního plánu v roce 2013 skutečně zrušil. Pawlowskému tak nakonec zůstaly pozemky, které z pohledu developera mají jen mizivou hodnotu. Koupil pole a má zase pole, glosovali to jízlivě i mnozí politici.

Třeba bývalý primátor za TOP 09 Tomáš Hudeček (ve funkci 2013 až 2014) v této souvislosti zdůrazňuje, že na změnu územního plánu není žádný právní nárok. A s tím se v zásadě ztotožnili i arbitři. Dle tribunálu je změna územního plánu demokratickým procesem, který na svém konci vždy vyžaduje schválení politickým orgánem obce, v tomto případě pražským zastupitelstvem.

Pawlowkého mnohaletý hněv míří zejména na zmíněného exprimátora Hudečka a ještě více na někdejší starostku Benic Věru Topičovou. Oba dva někdejší komunální politici byli také spolu s dalšími přizváni k arbitráži do Paříže jako svědci.

Starostka Topičová, jak je uvedeno i v rozhodčím nálezu, žádala od Pawlowského firmy podvakrát nemalé příspěvky do obecní kasy. V roce 2009 mělo jít až o 30 milionů korun, v roce 2011 zase o 15 milionů. Peníze měly být za sjednání smíru a za odvolání nesouhlasu se zvýšením koeficientu zastavitelnosti. Benice tak chtěly vylepšit svůj skromný rozpočet.

Pawlowski jim ale nezaplatil. Jak už bylo v úvodu uvedeno, před arbitry k tomu uvedl, že byl českými úřady nucen k platbám, které nemají oporu v žádném zákoně.

„Pokud by pan Pawlowski zaplatil, otevřel by stavidla možného zpochybňování nebo dokonce obvinění, že investice byla obstarána korupčními nástroji,“ doznali dle zápisu závadnost tohoto jednání i rozhodci mezinárodního arbitrážního tribunálu, přičemž starostku Benic ve svém nálezu k tomuto případu označili za orgán České republiky na místní úrovni, jehož jednání musí být též přičítáno České republice.

Právě na tomto bodě se teď Pawlowski točí, mluví i o trestněprávní rovině celé kauzy. A i proto i věří, že případ zdaleka u konce není. Zda skutečně má šanci něco zvrátit, nelze ale odhadnout bez detailní analýzy rozhodčího nálezu.

„My jsme s Projektem Sever vedli celou sérii jednání především o nutných investicích do občanské vybavenosti. Ze strany pana Pawlowského však nebyly nikdy akceptovány požadavky, které jsme jako městská část v oblasti občanské vybavenosti vznášeli. Výsledkem pak nakonec byla další změna projektu, a to směrem k horšímu,“ vysvětlovala své postoje ještě před spuštěním arbitráže zmiňovaná a developerem napadaná bývalá starostka Topičová.

Aktuální vyjadřování Pawlowského naznačuje, že vůči státu a městu Praze chce použít metodu cukru a biče. Na jednu stranu hrozí i trestněprávními důsledky vůči konkrétním osobám, na druhé zmiňuje možnost dohody a dokončení bytového projektu v kooperaci s českou metropolí.

Jenže na druhé straně žádná vůle dohodnout se cítit není, byť do věci teď vstupují úplně jiní politici, kteří už z původní kauzou žádnou spojitost nemají. Nynější odpovědný pražský radní Petr Hlaváček (TOP 09), 1. náměstek pražského primátora, připomíná, že hlavní město ani nebylo účastníkem arbitráže. A předkládá i protiargumenty, proč výstavba bytů v Benicích z jeho pohledu možná není.

„Projekt není v souladu s územním plánem, město jej tedy těžko může převzít. Byl zamýšlen na zemědělské půdě s nejvyšším stupněm ochrany, kterou podle nového zákona o ochraně půd není ani možné měnit na stavební pozemky,“ uvedl Hlaváček pro Seznam Zprávy.

A nemění se zatím ani postoj Ministerstva financí, ačkoliv už resortu téměř čtvrt roku nevládne Pawlowským napadaná Alena Schillerová z hnutí ANO, ale Zbyněk Stanjura z ODS. Resort nevidí důvod, proč by svá loňská slova o definitivní výhře nad Pawlowského firmou měl revidovat.

„Rozhodčí nález je konečný a závazný. Proti závěrům nálezu se již nelze odvolat,“ uvedla ještě před podáním zmíněné žádosti o přezkum mluvčí ministerstva Anna Vasko. Připomněla, že teoreticky by ještě mohl být podán některou ze stran sporu návrh na zrušení rozhodčího nálezu, ale jen za zcela mimořádných okolností. A ministerstvu prý nejsou známy jakékoliv skutečnosti, které by podání takovéhoto návrhu opodstatňovaly.

Přes deklarovanou výhru státu celý případ nezůstal pro daňové poplatníky beze škod. Jak ministerstvo na dotaz Seznam Zpráv také sdělilo, celkové náklady na právní zastoupení před rozhodčím tribunálem za období od roku 2017 do roku 2021 činí 43,2 miliony korun.

„Náklady za právní zastoupení České republiky jsou přitom téměř o polovinu nižší než náklady vynaložené žalobcem,“ nezapomněla zdůraznit mluvčí ministerstva, že druhá strana je na tom hůř. Jde totiž i o to, že každá ze stran si podle dosavadního rozhodnutí tribunálu svou část nákladů na právníky a další vydání musí uhradit sama. A k tomu se rovným dílem podělit o náklady samotného arbitrážního řízení.

Pawlowski uvádí, že obě strany už na arbitráž v součtu vynaložily 150 milionů. Podle něj by náklady měly uhradit konkrétní „viníci“, kteří škody způsobily svým „protiprávním jednáním“.

Pozn.: Celý arbitrážní nález je ke stažení ZDE.