Desetitisíce Slováků informují stát, že nechtějí bojovat. V Česku je postup jiný

Případné povolání do zbraně a obavy z války jsou velkým tématem na Slovensku. Čtyřicet tisíc lidí už předem informovalo stát ze své iniciativy, že v případě válečného konfliktu nechtějí bojovat se zbraní v ruce, a budou tedy zařazeni na jiné pozice. Seznam Zprávám to potvrdila mluvčí slovenského ministerstva obrany Martina Kovaľ Kakaščíková. Do konce ledna jim stačilo poslat prohlášení o odepření výkonu mimořádné služby.

V Česku tato možnost předem informovat stát není a postupuje se jinak. Seznam Zprávy zjišťovaly, jak je možné úřadům sdělit, že člověk odmítá bojovat se zbraní v ruce.

I když žádný válečný konflikt mezi NATO a Ruskem není a nikdo z členských států Severoatlantické aliance nechystá mobilizaci, plány pro tyto krizové situace jsou připravené. V branném zákoně je uvedené, že je možné odmítnout mimořádnou službu z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání.

Odmítnout vykonávat mimořádnou službu je možné do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o schopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu, které bylo vydáno při odvodním řízení, nebo do 15 dnů ode dne účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

„Prohlášení o odmítnutí mimořádné služby se podává písemně a podpis na prohlášení musí být úředně ověřen,“ uvedla pro Seznam Zprávy Vlastimila Cyprisová z tiskového oddělení Generálního štábu Armády ČR.

V zákoně je popsáno, jak se má v takovém případě postupovat. „Odůvodněné prohlášení o odmítnutí výkonu mimořádné služby se podává písemně příslušnému krajskému vojenskému velitelství. V prohlášení se uvede jméno nebo jména, příjmení, rodné číslo a adresa místa pobytu vojáka a adresa pro doručování podle správního řádu; podpis na prohlášení musí být úředně ověřen,“ je podrobně popsáno v zákoně.

Neznamená to ale, že má občan po tomto kroku „volno“. V případě ohrožení státu nebo během válečného stavu může být podle zákona uložena pracovní povinnost všem fyzickým osobám, které od ní nebyly osvobozeny nebo nebyly povolány k mimořádné službě.

Pracovní povinnost se vykonává zejména v těch oborech, které jsou nevyhnutelné k zajišťování životně důležitých funkcí státu nebo k zabezpečení ozbrojených sil.

Vyvstává také logická otázka, zda by v případě války bylo možné opustit území České republiky. Odpověď zní, že pouze se souhlasem.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka měl tento týden projev na velitelském shromáždění. Řekl, že Česko musí být připravené na situaci, pokud by Rusko napadlo někoho z Aliance.

„Pokud by propukl konflikt mezi Aliancí a Ruskem, budeme jeho aktivním účastníkem od první minuty. Velká část naší armády odjede bojovat podle aliančních obranných plánů. Naše teritorium se stane významnou tranzitní zónou a zázemím a je opět na nás vojácích, aby tato zóna byla bezpečná a mohla fungovat,“ řekl v projevu na velitelském shromáždění.

Řehka odmítá, že by tato prohlášení měla úmyslně strašit Čechy válkou. „Znamená to, že tím úmyslně strašíme společnost? Rozhodně ne! Je ale potřeba si věci říkat na rovinu a informovat o tom také veřejnost. Je to součást budování odolnosti a obranyschopnosti,“ dodal Řehka.

Psycholog a psychoterapeut Michal Kříž úterní projev Řehky také poslouchal a byl podle něj realistický. Rozumí ale lidem, kteří mají z těchto zpráv obavy. Společnost už podle Kříže nemá zkušenosti z minulosti, kdy téma války nebylo tabu, a nyní po 30 letech je podle něj společnost ukolébaná pocitem, že se nikdy nemůže nic stát.

„Mám pochopení pro lidi, kteří otevřeně verbalizují svoje obavy. Vždyť je to přirozené, že mám v ohrožení potřebu zabezpečení a shlukování se s ostatními podobně smýšlejícími. A to je i reakce na informaci Karla Řehky o možné částečné mobilizaci. Poslechl jsem si jeho projev na velitelském shormáždění a z pohledu vojáka neřekl nic, co by neodpovídalo současné situaci,“ zhodnotil bývalým vojenský psycholog pro Seznam Zprávy projev.

Podle psychologa byl projev Řehky primárně určený vojákům. „Je potřeba si ale uvědomit, že Karel Řehka mluvil k velitelům a vojákům, jejichž podstatou je připravovat se na všechny možné scénáře i na ty nejhorší, a mluvil tak, jak jsou vojáci zvyklí, tedy jasně a přímočaře. Mluvit k národu je práce politiků a ti mají tyto informace podávat srozumitelně obyvatelstvu, bez zbytečných emocí a hysterie,“ vysvětluje Kříž.

Klinický psycholog a psychoterapeut Petr Moos si všímá i během své praxe, že lidé téma války hodně řeší.

„Koukám na to v ambulanci u svých pacientů, že ta bazální úzkost nebo existenciální úzkost se objevuje. To je na základě velkého množství zpráv, dezinformací a tak dále. Zvedá to úzkost, kterou teď lidé mají. Myslím si, že tomu hodně neposloužila prezidentská kampaň, protože se to téma hodně zvedalo,“ uvedl Moos ve vyjádření pro Seznam Zprávy.

Obavy z případného povolání do zbraně jsou jasně vidět na příkladu Slovenska, kde desetitisíce lidí už předem informují stát, že v případě válečného konfliktu nechtějí bojovat se zbraní v ruce.

„Předpokládáme, že žádost o zařazení do alternativní služby podalo více než 40 tisíc občanů. Nyní probíhá proces posuzování žádostí, evidujeme i mnoho takových, kteří nebyli oprávnění podat takovou žádost, například jim bylo méně než 19 let,“ uvedla ve vyjádření pro Seznam Zprávy mluvčí slovenského ministerstva obrany Martina Kovaľ Kakaščíková.

Slováci poslali úřadům oznámení, že v případě mobilizace nechtějí bojovat se zbraní:

Takzvanou mimořádnou službu, na kterou mohou být povoláni muži v době války nebo válečného stavu, mohou odepřít lidé na Slovensku prostřednictvím příslušného prohlášení každoročně v lednu. Zároveň musejí uvést, že mimořádná služba, tedy nasazení se zbraní, je v rozporu s jejich svědomím nebo náboženským vyznáním.

V případě válečného konfliktu by tato skupina mužů pro případ mobilizace vykonávala jiné práce.

„Občané, kteří podali odmítnutí výkonu mimořádné služby, by byli povolání na pomoc například v nemocnicích, při kopání zákopu a podobně,“ dodala mluvčí slovenského ministerstva obrany s tím, že se tiskopis odevzdává na okresních úřadech v místě trvalého bydliště.