Démonizovaný Kolář. Kdo je ve skutečnosti muž po boku nového prezidenta

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Petr Pavel si hned po svém volebním triumfu vybíral a postupně představoval své nejbližší spolupracovníky, které si s sebou přivede do klíčových pozic v prezidentské kanceláři. Největší emoce, nejvíc debat a také pochybností se přitom vede výhradně ohledně role jediného muže – Petra Koláře, který přitom na Hradě nebude mít žádnou formální funkci.

Pravda, sám nový prezident veřejně označil Koláře za „přítele po boku“. A také za „klíčového člověka“, který ho bude společně s manželkou Evou držet nohama na zemi, aby nezblbnul mocí. Proč vlastně tolik obav ze zkušeného diplomata, jehož erudici, inteligenci, přehled a hlavně nezpochybnitelné ideové a zahraniční zakotvení uznávají i jeho oponenti?

Rozeberme si postupně tři základní důvody, kvůli nimž je šedesátiletý diplomat tak démonizován a označován za „nejslabší místo nastupujícího prezidenta“. Rozhodně za tím bude Kolářovo velké ego a pak samozřejmě také jeho práce pro americkou lobbistickou agenturu, které se nechce vzdát. A v neposlední řadě možná i skutečnost, že se mu v jeho dlouhé kariéře všechno daří, což v českém prostředí vyvolává závist.

Zaprvé: Petr Kolář si ohromný zájem o svou roli po boku nového prezidenta způsobil sám, když se v posledních týdnech neuhlídal, vystoupil do popředí a začal se chlubit. Je opravdu autorem překvapivého nápadu, aby se zrovna generál ve výslužbě stal prezidentským kandidátem. A protože je chytrý, dobře věděl, že jako strůjce a mozek Pavlovy kandidatury se musí celou kampaň držet v pozadí, aby se nestal terčem pro soupeře.

To přece dobře známe z mnoha předchozích voleb: když konkurence nemůže najít žádnou pořádnou špínu na kandidáta, začnou se ostřelovat a zpochybňovat jeho nejbližší spolupracovníci. Jenže hned po vyhlášení výsledků voleb a zvolení generála se už Petr Kolář neudržel v ústraní a dal naplno průchod své povaze: potřeboval se veřejně pochlubit a přihlásit se o zásluhy.

„Petr je chytrý, extrémně schopný a zkušený diplomat. Je hodně principiální a zároveň schopný kompromisu v politických vyjednávání. A protože to vše o sobě dobře ví, tak chodí s hlavou zdviženou, což pak na lidi působí, že se vytahuje. Já to chápu, já jsem stejný,“ říká podnikatel, filantrop a podcaster Jan Dobrovský, který se s Kolářem dlouhé roky dobře zná.

Petr Kolář během dvou týdnů po volbách poskytl médiím sérii rozhovorů, kde se opravdu neváhal pořádně pochlubit a vytahovat. Vyprávěl v nich například, jak původně měl být prezidentským kandidátem on, že ho k tomu vyzývali mnozí lidé i sponzoři. Podotkl jen tak mimochodem, že by na funkci samozřejmě stačil, ale pak objevil generála Pavla.

Svěřil se, jak hned poznal, že Pavel je volitelnější, protože je schopný oslovit pražskou kavárnu a zároveň venkovskou hospodu, i když o tom Kolář musel přesvědčovat řadu sponzorů. A pak přišlo to nejšťavnatější: dozvěděli jsme se zároveň, že v generálu Pavlovi sice dřímal talent, ale až Petr Kolář se svým týmem z něho dokázal vybrousit ten pravý diamant.

To se samozřejmě stalo terčem mnoha vtipů. Dokonce i od bývalého prezidenta Václava Klause, který už dávno Kolářovi odpustil účast na sarajevském atentátu, po němž padla vláda. Uznává ho a pamatuje si ho jako velmi schopného člověka z éry, když dělal velvyslance v USA. „Je naprosto evidentní, že pan Kolář sehrál nemalou roli při vzestupu nového prezidenta,“ řekl Klaus v rozhovoru pro XTV.

A nebyl by to exprezident, aby si kromě pochvaly zároveň nešťouchnul. „On měl vždy své superambice a superzájmy. Když nyní pořád připomíná svoji nezastupitelnou roli a říká nám všem, že kdyby nebylo jeho, tak Petr Pavel by se nikdy nestal prezidentem, tak zřejmě lituje, že se nestal hlavou státu sám,“ dodal Klaus.

Druhý moment, který je vnímán jako problémový, je současné Kolářovo angažmá – pracuje jako konzultant pro nadnárodní firmu Squire Patton Boggs se sídlem ve Washingtonu, která se zabývá i lobbingem. Jména svých klientů nechce prozrazovat s tím, že to veřejnost nemusí zajímat. Prozradil jen dva. Pracuje pro Českou zbrojovku při její akvizici amerického Coltu a také zastupuje ČEZ ve sporu o dodávky s ruským Gazpromem.

Vzdát se lukrativního byznysu a raději přijmout nějakou formální funkci v prezidentské kanceláři ale nechce. „Chci být dál občansky aktivní a zároveň s tím být v organizační struktuře Kanceláře prezidenta republiky skutečně nejde. Jsem na to příliš neukázněný,“ vysvětluje Kolář, že si chce ponechat volnost.

Nejde jen o potenciální riziko klasického střetu zájmů, kdy na jedné straně máte byznysové zájmy svých klientů a na druhé nového prezidenta. „Pan Kolář se teď snaží kolíkovat svůj budoucí prostor. Problém je, že chce zároveň zůstat uvnitř i venku. Jednou tím bude poškozovat budoucího prezidenta, myslím, že o tom není pochyb. Je to velmi nešťastné uspořádání zvlášť po deseti letech, kdy se mluvilo o neformálních strukturách na Hradě kolem Miloše Zemana,“ míní politolog Ladislav Mrklas z Cevro Institutu.

Největší Kolářovi kritici – například exministr zahraničí Lubomír Zaorálek z ČSSD – ho přirovnávají k Martinu Nejedlému, který si také ponechal svůj byznys a bez formální funkce v prezidentské kanceláři byl hlavním rádcem Miloše Zemana. Přesněji řečeno – prodával svůj vliv na hlavu státu. Příměr je to dost nepřesný a vlastně i nechutný, skoro je trapné vysvětlovat proč.

Alespoň to hlavní: Petr Kolář pracoval jako diplomat pro stát, jeho životopis není děravý. Především ale stojí na straně našich západních spojenců. Zatímco Martin Nejedlý měl velký vliv na to, že Zemanovo prezidentství spočívalo v hájení ruských a čínských zájmů, což hraničilo s kolaborací a rozprodejem země nepřátelům.

V posledních dnech je na Petru Kolářovi vidět, že ho míra kritiky a podrobné pitvání jeho role po boku nového prezidenta evidentně zaskočily. Euforie z prvních dnů po volebním vítězství je pryč, už neposkytuje tolik rozhovorů v médiích a zase se trochu stáhnul do ústraní, aby nedráždil. Pravděpodobně si o tom s Petrem Pavlem promluvili a vyjasnili si, že teď to chce mediální klid.

Petr Kolář měl ještě silné slovo při personálním obsazování prezidentské kanceláře, do níž doporučil několik svých lidí. A teď říká, že se po inauguraci chce postupně vyvázat. „Já tam fakt nepotřebuju chodit, já se teď snažím vysublimovat. Když mi prezident zavolá, tak mu samozřejmě nepoložím telefon. Jestli ale budeme mít nějaké pravidelné porady, to opravdu nevím a nechávám to na něm. Já tam o nic neusiluju, nepotřebuju tam být,“ říká Kolář a jako by si uvědomoval, v čem tkví problém: „To jsou věci, které prostě nedokážu lidem vysvětlit.“

Na rozdíl od Nejedlého nechce mít na Hradě ani vlastní kancelář, netouží ani po diplomatickém pasu. „Chtěl jsem akorát kartičku na vstup, a to z praktických důvodů. Jednak nemusíte vysypávat klíče z kapsy u vstupní kontroly. A hlavně aby existovala evidence, to slouží jako píchačky. Protože mě furt někdo podezřívá, že budu nějaká šedá eminence, u níž nevíme, kdy a jak tam chodí,“ vysvětluje Kolář.

A třetí moment, kvůli němuž se teď všichni do klíčového prezidenta pobočníka trefují, je spíš takový dojem. Petr Kolář v českém prostředí může dráždit a vyvolávat závist i tím, jak mu v kariéře všechno vychází a má štěstí. Nejprve byl velvyslancem ve Švédsku a Irsku a poté ve dvou mocnostech – Spojených státech i Rusku. Po odchodu z diplomacie se mu povedlo uspět i v byznysu a zároveň s tím dokázal „vymyslet“ a prosadit kandidáta na prezidenta.

Jeho partnerkou je vlivná a známá novinářka Světlana Witowská. Jeho bratr Pavel Kolář byl v minulých prezidentských volbách šéfem kanceláře Jiřího Drahoše. Starší syn Ondřej je zase úspěšným a viditelným politikem. Nejprve byl starostou Prahy 6, který nechal odstranit sochu maršála Koněva, a teď je poslancem za TOP 09. 

To všechno dohromady může být konstelace, která se neodpouští: má toho málo, že chce ještě radit prezidentovi? „Já Petra Koláře znám třicet let a oceňuju na něm tu americkou vlastnost, že si jde tvrdě za svým. Což se ale v Čechách nenosí,“ říká Miroslav Sklenář, který s Kolářem působil v prezidenstké kanceláři za Václava Havla.