Co řeší nejmladší poslanci? Nedostupné bydlení i sexualizované násilí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Při pohledu na věkové složení Poslanecké sněmovny mohou mladí lidé snadno nabýt dojmu, že v ní nejsou dostatečně zastoupeni. Průměrný věk v dolní komoře Parlamentu je totiž 50 let. V porovnání s ostatními státy Evropské unie je to kousek nad průměrem.

Zhruba pětina současných poslanců začala vykonávat svůj mandát v době, kdy jim nebylo ani 40 let. Před třemi lety se do Sněmovny také probojovali i tři politici, kterým v době zvolení nebylo ani 30. Konkrétně jde o pirátskou poslankyni Kláru Kocmanovou, Jiřího Havránka z ODS a Ondřeje Babku z hnutí ANO. Vzhledem k jejich věku se dá očekávat, že právě oni by měli mít k problémům mladých voličů nejblíže.

„Témata, která mezi mladými voliči rezonovala před volbami do Poslanecké sněmovny vlastně přetrvávají. Jde třeba o sexualizované násilí, možnost flexibilnější práce, vzdělávání nebo ochranu životního prostředí,“ říká Jana Soukupová, ředitelka neziskové organizace Youth Speak Up!, která se zaměřuje na vztah mladých lidí k politice.

Mezi další témata patří i řešení sociálních nerovností, nejpalčivějším problémem je pak dostupnost bydlení, což potvrzují i data agentury Ipsos.

Právě otázku bydlení si vzal na starost Jiří Havránek, který do Poslanecké sněmovny nastoupil když mu bylo 28 let. Momentálně působí jako člen výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a za svůj hlavní přínos považuje prosazení výstavby dostupného nájemního bydlení. To by podle něj měla pocítit i mladá generace. „S tím jsem přišel já ve spolupráci s některými kolegy, kteří dneska působí na ministerstvu financí. Dva roky jsme přemlouvali tehdejšího ministra pro místní rozvoj,“ popisuje Havránek.

Návrh pro vznik investičního programu Dostupné bydlení, který od září nabízí Státní fond podpory investic, nakonec předložilo ministerstvo pro místní rozvoj. V té době ho ještě vedl Ivan Bartoš (Piráti), pro kterého byl zákon o podpoře bydlení, hned vedle digitalizace, prioritním úkolem. „Zákonem o podpoře bydlení ale byty nevzniknou, to nedokáže žádný zákon. Byty přinesou investice,“ říká Havránek s tím, že je nutné rozhýbat trh s nemovitostmi. Třeba pomocí malých bytů, které by mohly být odrazovým můstkem pro získání větších nemovitostí.

Vedle dostupného bydlení zmiňuje i svou roli v novém stavebním zákoně. Někteří odborníci sice tvrdí, že nová legislativa zvýší cenu nemovitostí, Havránek je ale přesvědčený, že je stavební zákon „dobrý“. Na jeho definici pracoval s bývalou ministryní pro místní rozvoj a dnešní europoslankyní Klárou Dostálovou (ANO) a Ivanem Bartošem. Na této spolupráci navíc mladý poslanec demonstruje, jak by podle něj měla politická praxe do budoucna vypadat.

„Pro mě osobně má být politika o konsenzu, hledání shody, nikoliv o tom, že jsme tu 12 let ve válce dvou bloků. Dokud bude společnost ve fázi, kdy válčíme jeden s druhým, republika se neposune nahoru, nezlepší se smýšlení lidí a nezlepší se ani politická kultura,“ dodává.

Že je mezistranická spolupráce důležitá si myslí i Ondřej Babka, který byl ve věku 27 let vůbec nejmladším zvoleným poslancem v posledních volbách. Současná vláda ale podle něj nedává opozici příliš prostoru pro prosazování vlastních návrhů, což je podle něj frustrující. I proto se v posledních letech spíše zaměřoval na to, aby zákony lidem neztěžovaly život.

Obecně by prý také nerad rozděloval témata na „pro mladé“ či „pro staré“. „Nebylo by to fér, protože politika je komplexní. Většina důležitých věcí má prostě primární nebo sekundární dopad na všechny věkové skupiny, včetně mladých,“ říká. Zároveň ale ujišťuje, že hnutí ANO je takzvanou „catch all party“ a jeho členové problémy mladých reflektují.

„Jsem přesvědčený, že je budeme zvedat. Ať už jde o dostupné bydlení nebo třeba o podporu dostupnosti hypoték,“ popisuje. V návaznosti na to zmiňuje i další problém, který se podle něj týká mladých lidí a je potřeba ho řešit – změny v přístupu k pracovním dohodám.

Vládní konsolidační balíček totiž neopomněl ani dohody o provedení práce (DPP) či dohody o pracovní činnosti (DPČ), které využívají většinou studenti, důchodci nebo lidé na rodičovské dovolené. Dohodáři musí od letoška v některých případech platit pojistné, což se odvíjí od překročení dvou daných limitů. Někteří kritici upozorňují i na větší byrokratickou zátěž všech zúčastněných stran.

„To je přesně ukázka tématu, které nezní úplně jako pro mladé, ale má na ně dopad. Zároveň je to příklad toho, že vláda šla proti podpoře a logice věci. Ve statistikách se to projevilo už toto léto,“ dodává.

V tom dává svému opozičnímu kolegovi za pravdu i Havránek. „Dohody se nepovedly a já jsem to otevřeně kritizoval. Musíme to opravit a navýšit i limit. Deset tisíc totiž není to, co před deseti lety,“ říká Havránek, který věří, že se občané dočkají nápravy v následujících měsících.

Výše zmíněné problémy vnímá i Klára Kocmanová, která svůj mandát začala vykonávat v době, kdy jí bylo 28 let. „Cítila jsem, že je mojí povinností zastupovat mladé lidi a mluvit o tématech, která řeší, protože k nim mám věkově nejblíž,“ říká.

Během posledních let se věnovala například redefinici trestného činu znásilnění, kterou společně s poslankyní Taťánou Malou (ANO) iniciovala. „Šlo o změnu, kterou nakonec podpořila celá Sněmovna. A otázku sexuálního násilí řeším dál,“ říká. Vedle toho se zabývá i ochranou klimatu nebo reformou vzdělávání.

Za stěžejní pak považuje i podporu vysokoškoláků, například pomocí vratných grantů po vzoru Švédska. „Šlo by o model, který by umožňoval čerpat peníze postupně. Vypočítali jsme to zhruba na pět tisíc měsíčně, což už je nějaká forma podpory,“ dodává.

Studentské půjčky se ale v zahraničí propisují i do větší zadluženosti mladých lidí. Kocmanová nicméně argumentuje tím, že by studenti začali půjčku splácet až po dosažení určitého příjmu. „A pokud by na něj nedosáhli, nespláceli by,“ nastiňuje Kocmanová s tím, že podobné investice se státu vyplatí. Studenti by se tak mohli i více zajímat o praxe ve svých oborech.

„Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi tráví čeští studenti nejvíc času prací, většinou jde ale o práci v gastru. Pokud si to přejí, je to v pohodě, ale někteří nemají na výběr a musí to dělat, aby tu školu vůbec zvládli,“ vysvětluje Kocmanová s tím, že tato skutečnost je i jedním z důvodů, proč Piráti odmítají zavedení školného.

Při vzpomínce na začátky ve Sněmovně každý z poslanců popisuje něco jiného. Zatímco Havránek cítil podporu starších kolegů, Babka mluví o tom, že ze strany politických matadorů občas cítil despekt. „Je to asi něco, s čím se setká každý mladý poslanec. Teď už mám ale pocit, že jsem zapadl,“ dodává.

Prvních pár týdnů ve funkci poslankyně bylo náročných i pro Kocmanovou. Hlavním důvodem bylo zastoupení Pirátů ve Sněmovně. „Předtím jsme měli dvacet dva poslanců, kteří fungovali jako tým, měli rozdělená témata. No, a my jsme se museli poprat se situací, kdy bylo nutné rozdělit veškerou práci, výbory a témata mezi čtyři lidi. Takže v tomto ohledu to bylo náročné,“ konstatuje s tím, že věk zase takovým problémem nebyl. „To už se spíš řešilo, že jsem žena,“ dodává.

Než se Kocmanová stala poslankyní, ocitla se na pirátské kandidátce do zastupitelstva v Kutné Hoře, kam se ale na rozdíl od dolní parlamentní komory nedostala. Její působení ve vysoké politice je tak i její první zkušeností s výkonem mandátu.

Naopak Havránek nastoupil do Sněmovny už s nějakými zkušenostmi. O politiku se zajímal už v dětství díky devadesátkovému pořadu Gumáci, v dospělosti pak vstoupil do ODS. „Na začátku jsem se stal předsedou kutnohorské ódéesky, to mi bylo 25 let,“ popisuje start svojí politické kariéry.

Zmiňuje i dobu, kdy působil jako asistent dnešního ministra pro dopravu Martina Kupky (ODS). Podobná pozice je podle něj dobrou zkušeností, pokud chce člověk v politice působit. Do vrcholné politiky tak nastoupil s jistými zkušenostmi, které získával i coby zastupitel obce Bratčice na Kutnohorsku, kterým je dodnes.

Podobně jako Havránek začínal v komunální politice i nejmladší poslanec Babka. Zastupitelem města Husinec je už od svých dvaceti let, momentálně působí i jako radní. Když byl v roce 2021 zvolen do Sněmovny, bylo mu 27 let a měl za sebou už dva roky poslanecké praxe. V roce 2019 totiž nahradil někdejší poslankyni hnutí ANO Radku Maxovou.

„Komunální politika má za mě obrovskou výhodu v tom, že vaše nápady jsou poměrně rychle zrealizovatelné a zároveň jsou vidět. Ať už jde o novou lavičku, fontánku nebo kulturní akci,“ popisuje s tím, že právě to ho na politice lákalo. Zastupitelskou práci pak označuje za svůj „motor“. „Dodává mi motivaci pro působení ve vysoké politice,“ doplňuje Babka.