Česko „odměnu“ od Číny nedostalo, ale vydělává na tom miliony

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko zůstává jedinou zemí střední Evropy, jejíž turisté si za vstup do Říše středu zaplatí. Podle diplomatických zdrojů to nicméně Praze zase tak moc nevadí. Status quo měnit nehodlá. „Česko s Čínskou lidovou republikou nejedná o režimu bezvízového vstupu pro své občany. Jedná se o režim, který čínská strana poskytuje občanům různých zemí jednostranně na základě svého rozhodnutí,“ uvedl pro Seznam Zprávy Daniel Drake, mluvčí ministerstva zahraničí.

Cestovatelé z Česka, kteří touží po návštěvě Číny, tak musí nadále počítat s poplatkem za zpracování žádosti ve výši 1100 korun. A s časem navíc – na vízum se čeká minimálně měsíc.

Kdyby Čína od víz pro Čechy upustila, byť jednostranně, v budoucnu by mohla to samé žádat i od Česka. A právě na vízech pro Číňany Česko nezanedbatelně vydělává. Za standardní vízum Číňané zaplatí devadesát euro, tedy přibližně 2 250 korun. Podle údajů z Ministerstva zahraničí v předcovidových letech příjem z vízových poplatků přesahoval ročně dvě stě milionů, například v roce 2019 činil 204 254 972 korun.

Covid příliv turistů z Číny na několik let zarazil, nyní se ale čísla opět začínají zvedat, byť někdejší cifry zdaleka nedosahují. Česká státní kasa nicméně miliony navíc nepohrdne. „V postcovidové době dochází k postupnému nárůstu příjmů z vízových poplatků, v roce 2023 dosáhly 27 469 141 korun,“ sdělil Drake. Letošní údaje rezort sice ještě nemá, dosavadní počet nabraných vízových žádostí již ale podle mluvčího přesáhl celková čísla za loňský rok. Tím pádem i příjmy budou vyšší.

To potvrzují i data České centrály cestovního ruchu – CzechTourism, podle nichž turisté z Číny do Česka opět začínají proudit ve velkém. „U cestovatelů z Číny jsme zaznamenali nejvyšší meziroční nárůst, o 121 procent,“ řekl ředitel centrály František Reismüller.

Kromě ekonomického hlediska hraje pro udržení vízové povinnosti svoji roli i symbolika a politika. „Vztahy s Čínou ochladly po všech směrech, proto Peking necítí potřebu nějakých vstřícných gest,“ podotkl pro SZ sinolog Martin Hála, ředitel projektu Sinopsis.

To, že Čína několika evropským zemím naservírovala bezvízový styk, má podle něho několik důvodů. „Jednak chce oživit mezinárodní provoz, včetně turistiky a obchodu, po několikaleté sebeizolaci v době covidu. Zároveň toho využívá jako jakousi odměnu státům se vstřícnější politikou vůči Číně, jako jsou třeba Maďarsko nebo Slovensko. Česká republika mezi takové státy nepatří, a proto v této skupině nefiguruje,“ shrnul.

Pokud by přeci jen ke zrušení víz došlo, mohla by Čína po čase žádat reciprocitu,“ podotkl Hála. „Oboustranný bezvízový styk by byl silně asymetrický - do České republiky by proudilo řádově více návštěvníků z Číny než naopak,“ doplnil.

Před taktikami Číny ostatně v říjnu varovala i Bezpečnostní informační služba (BIS). Podle jejího šéfa Michala Koudelky se Čína snaží navenek působit jako přítel a atraktivní partner západních zemí, usiluje ale o úpadek demokracií a světový řád založený na úspěchu totalitních států.

Při jakýchkoliv vztazích s Čínou je nutné si uvědomovat, že jde o nejmocnější světovou diktaturu, která se neostýchá masivně omezovat práva vlastního obyvatelstva, dodal Koudelka. „Je to diktatura, která se připravuje na budoucí vojenský střet,“ zdůraznil s tím, že Peking dělá cílevědomě kroky, které mu umožní anektovat Tchaj-wan.

„Držel bych se toho, co o Číně opakovaně píše ve svých výročních zprávách BIS. Vízový styk se státem, který nevynechá jedinou příležitost, aby nás poučoval o tom, jak máme vykonávat svou zahraniční politiku, který vysává know-how našich akademiků a vůbec nepůsobí zrovna extra přátelsky, bych nerozvolňoval,“ uvedl pro SZ europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09).

Česko-čínské vztahy prioritně spravuje ministerstvo zahraničí, to ale již delší dobu bojuje s koncepcí jasné a dlouhodobé politiky vůči Pekingu. Rezort by měl v dohledné době představit dlouho slibovaný a připravovaný dokument, který by měl revidovat současné vztahy mezi Prahou a Pekingem. Kdy tomu tak bude, není podle nedávného zjištění Aktuálně.cz jisté. Mělo by k tomu dojít v horizontu týdnů, zní z Černínského paláce.

Čeští politici a diplomaté se každopádně v poslední době snaží navázat konstruktivnější vztah  s čínským režimem, který s koncem dlouhodobě pročínského prezidenta Miloše Zemana ochladl. Peking ale Česko „peskuje“ za silně protchaj-wanský přístup.

Ostrovní zemi Tchaj-wan považuje za svou odštěpeneckou provincii. Čínský režim nelibě nese, když zahraniční politici včetně českých jednají s tchajwanskými představiteli, protože podle něj tak budí zdání, že uznávají samostatnost ostrova. Opakovaně je kvůli tomu kritizuje.

Čeští politici zase stále častěji vyzývají Čínu, aby využila svého vlivu na Rusko k ukončení bojů na Ukrajině. „Čína by se měla chovat podle role, o niž usiluje. Být důležitým světovým hráčem přináší nejen výhody, ale i velkou odpovědnost za světový mír a bezpečnost,“ zdůraznil český prezident Petr Pavel.

Patnáctidenní volný vstup do Číny „rozdává“ Peking letos postupně evropským zemím v naději, že do země po covidové odstávce přivábí davy turistů. Mezi zatím posledními „obdarovanými“ byli Slováci, jejichž premiér Robert Fico dohodu o bezvízovém styku označil za významný výsledek svojí nedávné návštěvy Číny. Faktem ale je, že Peking podobnými dohodami v poslední době nešetří. V září přidalo na bezvízový seznam Norsko, Kypr, Dánsko, Řecko, Portugalsko a Slovinsko. V létě Polsko, Francii, Rakousko, Německo, Itálii, Nizozemsko či Španělsko.

Podle čínského ministerstva zahraničí je cílem „podpořit výměnu osob mezi Čínou a zahraničními zeměmi, zkvalitnit rozvoj služeb a otevřít se vnějšímu světu“. Peking chce tímto tahem zároveň i uklidnit vztahy s evropskými zeměmi, kterým byly trnem v oku neférové obchodní praktiky či postoj k válce na Ukrajině. Po americkém vítězství Donalda Trumpa a jeho jestřábů ve vztahu k Číně touží Peking více než kdy jindy po zahraničních investorech. Evropské nevyjímaje.