Článek
Rakety nesoucí satelit, výzvědné balóny, přelety vojenských letadel, strašení obchodních partnerů. Zastrašování v režii čínských komunistů pár dnů před volbami na Tchaj-wanu vrcholí.
Atmosféra předvolební kampaně by se na ostrově dala krájet. Výsledek prezidentských a parlamentních voleb, které o víkendu bude sledovat celý svět, bude důležitý i pro Česko, které patří k výrazným spojencům Tchaj-wanu. A na tomto demokratickém ostrově v bouřlivém regionu má i nemálo nainvestováno – v politickém slova smyslu.
Na konci minulého roku ale vláda Petra Fialy vyvinula úsilí i směrem k pevninské Číně, když do Pekingu vyslala svého emisara – premiérova poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara. S cílem urovnat vztah mezi Prahou a Pekingem, který se rozbil v důsledku padlých čínských slibů o investicích do české ekonomiky a s odchodem exprezidenta Miloše Zemana z Hradu, který měl podlézavě pročínskou politiku ve štítu.
V nové postzemanovské éře se téma Tchaj-wanu z českého politického jeviště trochu vytrácí. Jeden příklad za všechny. Loni po svém zvolení na Hrad Petr Pavel mluvil o tom, že by se se svým protějškem z Tchaj-wanu rád potkal osobně. Už samotný telefonát s Čínou neuznávanou prezidentkou Peking rozlítil, setkání hlav států by pak byl diplomatický poprask. Žádné se však neuskutečnilo.
Logicky se tak nyní nabízí otázka: Je možné mít nadstandardní vazbu s Tchaj-wanem a vedle toho budovat konstruktivnější a oproti minulosti důstojnější vztah s Čínou? Odborníci míní, že takové úsilí by se mohlo nejen podařit, ale i vyplatit. Česko a celý svět s ním čeká, jaké geopolitické karty rozdají tchajwanští voliči.
Otupit nátlak
„Ať už chceme, nebo ne, Čína je druhou nejmocnější zemí světa, obchodně, politicky, vojensky. Každá suverénní země by měla mít přímý vztah s takovým hráčem. Stejně jako jej mají země na Západě,“ říká na jedné straně klíčový vládní vyjednavač Pojar. A druhým dechem dodává: „Tchaj-wanu zase musíme ukazovat, že je pro ně výhodné dělat byznys zde, ve střední Evropě.“
Jedním z politiků, který drží prodemokratický tchaj-wanský prapor v české politice, je ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) a ten – na rozdíl od Pojara – zdůrazňuje hodnotový rozměr.
„S tchajwanskou společností sdílíme mnohé hodnoty a zájmy, které hrají významnou roli i pro stabilitu a prosperitu nejen daného regionu. Možnost demokratické volby není bohužel samozřejmostí a je třeba ji uvítat bez ohledu na to, jaký bude výsledek voleb,“ řekl ministr Lipavský k víkendovým se volbám.
V diplomatických kruzích po loňské Pojarově misi v Pekingu, kde se spolu se šéfem rozvědky Vladimírem Posoldou setkal mimo jiné s ministrem zahraničí Wangem I, zaznívá otázka, jak českou aktivitu přijmou Tchajwanci. Ti se podle aktéra schůzek dozvěděli vše, co potřebovali.
Tchajwanské zastoupení v Česku, jakási jejich ambasáda, však cestu Pojara do Číny hlouběji komentovat nechtěla. Možná je to náhoda, ale záhy po Pojarově setkání v Pekingu na Tchaj-wan vyrazila jedna z tváří odporu vůči česko-čínskému sbližování, senátor Pavel Fischer. Z rukou ministra zahraničí Josepha Wu začátkem prosince převzal Medaili přátelství.
„S Českou republikou máme nadále velmi dobré vztahy, důležité je, že sdílíme stejné hodnoty, demokracii a úctu k lidským právům. V politické rovině bych zdůraznil, jak prezident Pavel ve svém loňském projevu v OSN odsoudil čínské vojenské aktivity v Tchajwanském průlivu,“ řekl SZ vyslanec Tchaj-wanu v Praze Liang-Ruey Ke.
Normalizaci vztahů Prahy a Pekingu kvituje šéf bezpečnostního centra Evropské hodnoty Jakub Janda, který na Tchaj-wanu nyní monitoruje volby. Dokonce ani podle dlouhodobě hlasitého kritika Pekingu a českého sbližování se s čínskými komunisty by urovnávání vztahů s Čínou nemělo nijak ohrozit vztah mezi Prahou a Tchaj-pejí.
„Česko je nejbližším a nejstabilnějším partnerem Tchaj-wanu v Evropě, jak rétoricky, tak prakticky. Nemyslím to jako klišé, Česko je v podpoře opravdu významné. Proto se návštěva Tomáše Pojara v Číně nevnímá na Tchaj-wanu negativně. Pan Pojar se snaží, aby ekonomický nátlak Číny na Česko právě kvůli české vazbě s Tchaj-wanem byl co nejmenší, což se zatím daří. Považuji to za správné,“ popsal Janda.
Centrum v Tchaj-peji
Na spolupráci s Tchaj-wanem i Čínou má eminentní zájem ekonomický sektor. Zástupce Svazu průmyslu a dopravy připomněl, že obchodníci o kontakt s Čínou stojí navzdory krachu čínských slibů za prezidenta Miloše Zemana, který sliboval stamiliardový příval do české ekonomiky.
„Jak Čína, tak Tchaj-wan jsou pro české firmy důležité obchodní destinace,“ sdělil Mikuláš Nozar ze Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy.
Podle něj zkušenosti ukazují, že vzájemné obchodování s oběma zeměmi se nevylučuje. „V březnu 2023 jsme pořádali podnikatelskou misi doprovázející předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou na Tchaj-wan. Zároveň jsme připraveni organizovat doprovodnou podnikatelskou misi ústavních činitelů a členů vlády i do Číny, pokud by byla příležitost. Ze strany členských firem Svazu zájem je,“ popsal Nozar.
Pojar rovněž připomíná, že na spolupráci s Tchaj-wanem je třeba hledět realisticky. Neočekával například, že by se v Česku mohlo podařit vybudovat továrnu na čipy, která nakonec bude v Německu. V česko-tchajwanském byznysu ale podle něj nejde jen o továrnu. „Tchajwanci u nás dlouhodobě zaměstnávají tisíce lidí a teď tu navíc třeba platí zhruba 350 milionů na tři projekty českých firem směřující na obnovu Ukrajiny. Rozbíhá se i několik projektů vědecko-výzkumné spolupráce, letadla s tchajwanskými turisty jsou dopředu vyprodaná. Že bych si přál ještě více tchajwanských investic do české ekonomiky, to samozřejmě ano,“ podotkl.
Přednosti linky mezi Prahou a Tai-peí mají být i v tom, že Praha je nejbližší letiště továrny na čipy. „To má potenciál pro růst cestovního ruchu, vzdělávání a obchodu,“ říká Liang-Ruey Ke.
Čínské provokace
Ve volbách na Tchaj-wanu o nadcházejícím víkendu se rozhoduje hlavně o vztahu k Číně – nakolik se proti ní má ostrovní území vymezovat, nakolik jí má ustupovat a jak se případně (ne)promění status quo, kdy Tchaj-wan formálně funguje jako samostatný stát. Zároveň ale země netlačí na vyhlašování samostatnosti.
O moc nad ostrovem se střetne vládnoucí Demokatická progresivní strana a autoritářsky konzervativní Kuomintang – druhá jmenovaná i přes historické kořeny zastává vstřícnější postoje k Číně.
Stávající politická situace nicméně je dlouhodobě zdrojem napětí nejen v indo-pacifickém regionu, které se projevuje vojenskými provokacemi ze strany Číny. Vzhledem k soupeření Pekingu a Washingtonu každý pohyb v úžině sleduje celý svět.
S jistou mírou licence lze říct, že Česko má do tchajwanských voleb tak trochu nainvestováno. Utužováním vztahů s Tchaj-pejí – nejviditelněji při návštěvách ústavních činitelů, jako byli šéfové obou komor českého Parlamentu, Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a Miloš Vystrčil (ODS) a pak také povolebním telefonátem čerstvě zvoleného prezidenta Petra Pavla s prezidentkou Cchaj Jing-wen – nepřímo posilovali vládnoucí stranu Demokratickou progresivní stranu (DPP).
Prezidentka díky kontaktům s vrcholnými politiky EU mohla doma ukazovat, že Tchaj-wan má respekt a spojence na Západě, a odrážet útoky čínské propagandy, že za ním ve velmocenském soupeření stojí jen USA.
Kromě prezidentských voleb ve stejný den na Tchaj-wanu proběhnou i volby parlamentní. „Zatímco prezidentské tradičně reflektují především vnější politiku, včetně té týkající se vztahů s ČLR, parlamentní více odrážejí vnitřní záležitosti. Průzkumy proto sice ukazují spíš na vítězství kandidáta za DPP, v parlamentu ale nejspíš DPP většinu mít nebude. Parlament by tak mohl prezidentovi blokovat mnohá rozhodnutí i finance, včetně rozpočtu na obranu,“ poukazuje analytik David Gardáš z institutu Sinopsis.
O tom, jak nepříjemným sousedem umí Čína být, se přímo v terénu přesvědčuje analytik Janda, který už měsíc sleduje prezidentskou kampaň, v níž se řeší hlavně dvě témata.
„Zaprvé tchajwanská identita vzhledem k Číně. Naprostá většina lidí se tu cítí jako Tchajwanci a ne jako Číňani, což se změnilo v posledních pěti až 10 letech. Zejména proto, jak si Čína počíná agresivně. Zadruhé, jak moc by Tchaj-wan měl být vůči Číně asertivní ve své vlastní obraně. Nejen vojenské, ale i politicko-ideologické a ekonomické,“ míní Janda.
