Český náboženský paradox: Stát bezvěrců má „křesťanskou vládu“

Česko je dlouhá léta označováno za jednu z nejvíce ateistických a nejvíce sekularizovaných zemí na světě. Společně s Estonskem, Švédskem či východní částí Německa. Zatím poslední dostupné údaje ze sčítání lidu v roce 2011 hovoří o tom, že jako věřící sebe sama označuje jen 20,6 procenta obyvatel. K některé z církví se přitom hlásí pouze 14 procent (nicméně také platí, že téměř polovina lidí příslušnou kolonku před deseti lety ani nevyplnila).

Jako kontrast k vysokému podílu bezvěrců v populaci vyznívá složení nové české vlády. Z dostupných životopisných údajů o ministrech vyplývá, že k některé z křesťanských církví se hlásí polovina členů kabinetu.

Jde i o premiéra Petra Fialu (ODS). A platí to také o čtyřech z pěti šéfů stran vládní koalice, vyjma předsedy STAN Víta Rakušana. Ale i on se odvolává na křesťanskou morálku coby základ hodnotového systému.

„Je to podle mě dost unikátní situace, myslím, že v tom porevolučním období tady taková ještě nebyla,“ všímá si i historik Jaroslav Šebek zaměřující se na dějiny českých zemí 20. století, zejména dějiny politických stran a také na církevní dějiny.

Jak dodává, i v 90. letech po sametové revoluci vstoupila do politiky řada křesťanů, ale celkové vyznění vládní sestavy takové nebylo. Třeba někdejší premiér Václav Klaus církve stavěl na roveň spolků jako jsou zahrádkáři.

Klaus se své dřívější postoje a některé pozdější názorové posuny snažil nedávno osvětlit v rozhovoru pro měsíčník Xantypa. „Když se na počátku diskutovalo, jestli liberalizovat ceny, či nikoliv, nebo privatizovat banky, mluvil jsem méně o hodnotách. Ale neznamená to, že jsem o tom neuvažoval dlouhou dobu stejně. Spíš bych řekl, že církve objevily, že i já mám v sobě tyto hodnoty,“ uvedl mimo jiné.

Oslovení experti z řad historiků, politologů i samotných politiků vidí minimálně tři důvody, proč má Česko nově vládu, která výrazné sekularizaci země vůbec nenasvědčuje.

Fialova vláda je středopravicová, v níž obvykle bývá větší podíl věřících než v levicových kabinetech. V koalici mají také poprvé lehce navrch politici z Moravy, kde je tradičně vyšší míra religiozity. A důležitým faktorem je i to, že ve vládě je tentokrát zastoupena i KDU-ČSL, jakožto jediná parlamentní strana, která má v názvu přídomek křesťanská a existuje v ní i určité historické sepětí s církvemi, hlavně s největší římskokatolickou.

K římským katolíkům se z nové vlády hlásí premiér Petr Fiala a všichni tři zástupci KDU-ČSL (vicepremiér Marian Jurečka, budoucí ministr zemědělství Zdeněk Nekula, ministryně životního prostředí Anna Hubáčková), dále oba reprezentanti TOP 09 (ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová, ministr zdravotnictví Vlastimil Válek), rovněž Petr Gazdík ze STAN, což je nový ministr školství.

Do souboru církevně zakotvených ministrů lze zařadit i dva ze tří pirátských členů vlády, u nich ale jde o jinou konfesi.

Pirátský předseda Ivan Bartoš, který je na pozici vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj, patří, jak sám říká, už od osmnácti let do Československé církve husitské.

V roce 2017 o tom třeba promluvil pro Jablonecký deník. „Hrával jsem v kostele na varhany. K víře mě v mládí přivedl svérázný jablonecký husitský farář Benjamín Mlýnek,“ vzpomínal rodák z Jablonce. V roce 2020, když husitská církev slavila 100 let, pronesl pirátský předseda zdravici šířenou po sociálních sítích:

Bartošův stranický kolega a nový ministr zahraničí Jan Lipavský zase přináleží do Starokatolické církve. Ta vznikla v 19. století odtržením od římskokatolické a zaujímá v některých teologických otázkách liberálnější postoje.

„Víra je mi hodnotovým kompasem jako jednotlivci, ale není to přímo něco, co by formovalo mou činnost jako politika. Koneckonců Starokatolická církev vždy zdůrazňovala svobodu svědomí věřících,“ reagoval pirátský ministr Lipavský na dotaz Seznam Zpráv. Politik, kterého si ve vládě původně nepřál prezident Miloš Zeman, se teď chce více zaměřit na lidskoprávní agendu.

Nový ministr zahraničních věcí stejně jako další členové kabinetu ujišťuje, že vláda v tomto složení rozhodně nepřipraví současný český stát o jeho světonázorovou a konfesní neutralitu, protože svou víru ministři berou jako ryze niternou a osobní záležitost.

Takto hovoří i šéf lidovců Marian Jurečka. „Ani nových ministrů - Aničky Hubáčkové a Zdeňka Nekuly - jsem se na to téma (otázky víry) nikdy neptal. Nikdy jsem to nezkoumal ani u předchozích vlád. Máme zde koaliční program a ten dává jasný pohled na budoucí priority vlády,“ uvádí vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Jurečka, co považuje pro fungování kabinetu jako klíčové.

Také šéf STAN Vít Rakušan, což je 1. vicepremiér a ministr vnitra, který se jako jediný z koaličních předsedů k žádné z církví nehlásí, je přesvědčen, že přináležitost ministrů k některým konfesím žádnou roli z hlediska fungování vlády mít nebude.

„Nerozděluji své politické kolegy podle toho, k jaké víře se hlásí či nehlásí a nemyslím si, že by tento fakt měl v politice hrát jakoukoliv roli. Křesťanská morálka je v našem prostředí základem hodnotového systému a její vliv na naše chápání světa, na naše jednání a chování je zásadní, ale to nespojuji s konkrétním náboženským vyznáním,“ uvedl na dotaz redakce Vít Rakušan.

Jiní vládní kolegové ale míní, že se sdílení společných hodnot v dobrém podepíše na lepší komunikaci uvnitř pětičlenné koalice a nedojde k tak bouřlivým roztržkám jako v některých předchozích kabinetech.

„Doufejme, že ty vztahy budou férovější, že tam bude dobrá vůle spolupracovat v zájmu této země,“ říká katolička a ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová (TOP 09).

Její lidovecký kolega Zdeněk Nekula, který by se měl po vyléčení z covidu ujmout postu ministra zemědělství, zase věří, že se ministři budou přísně držet sedmého přikázáním z Desatera: Nepokradeš. „Naše země si změnu k lepšímu určitě zaslouží,“ dodává Nekula.

I známý katolický kněz a teolog Tomáš Halík však podotýká, že vyšší zastoupení lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, nikdy automaticky neznamená, že nová vláda bude poctivější a bude pro lidi větším přínosem.

Poukazuje i na situaci v katolickém Polsku a v Maďarsku, kde tamní křesťansky orientované kabinety uplatňují politiku, která je ve větší části Evropy vnímána spíše jako potlačování názorové plurality a demokracie.

„Mnoho lidí, kteří si skutečně uvědomují mravní odpovědnost politiků - a takových lidí je v nové vládě mnohem víc než v té předešlé ‚vládě ‚Agrofertu‘ - hledá zakotvení ve víře, ve spiritualitě, v křesťanství i v církvi. Ale nemůže to být křesťanství typu Viktora Orbána či Jarosława Kaczyńského, nýbrž spíše otevřené reformní křesťanství typu papeže Františka,“ soudí Tomáš Halík.

K postojům papeže mají prý blížeji jiní zahraniční politici. „Ve Francii Emmanuel Macron, ve Spojených státech Joe Biden či na Slovensku Zuzana Čaputová,“ uvádí pro Seznam Zprávy teolog Halík, kde on vidí pozitivní vzory hodné následování.

Už tradičně se Halík také vymezuje proti tomu označovat Čechy za ryzí ateisty, největší na světě. „S tím ateistickým národem je to klišé, většina lidí u nás jsou spíš věřící ‚po svém‘ nebo duchovně hledající, nikoliv dogmatičtí ateisté, většina však má odstup od církví,“ doplňuje Halík.

Filozofa, politologa, bývalého chartistu a polistopadového politika Daniela Kroupu poměrně výrazné zastoupení ministrů hlásících se ke křesťanským církvím v novém kabinetu moc nepřekvapuje.

„Jde o to, že křesťané jsou často velmi aktivní ve společenském životě, nejen v politice, tudíž je jejich zastoupení obvykle vyšší, než jaký mají podíl v běžné populaci,“ vidí další z důvodů „neobvyklého“ složení kabinetu.

Sám je zastáncem toho, že by se o náboženském přesvědčení politiků mělo veřejně vědět, že by to nemělo být tabu. Danielu Kroupovi je blízký „americký model“, kde se také otázky kolem víry a příslušnosti k církvím přetřásají i v rámci voleb.

Však mnozí komentátoři, i čeští, poukazovali a poukazují na to, že nová americká hlava státu Joe Biden je teprve druhým katolíkem v Bílém domě po Johnu Fitzgeraldovi Kennedym.

„Myslím, že by to i naši politici měli mít ve svém životopise, neměli by to skrývat. Jak to vezmou jejich voliči, to už je samozřejmě druhá věc. A když budou mít nějaký průšvih, budou mít jako křesťané o to větší ostudu,“ říká na adresu konfesně vyprofilovaných politiků Daniel Kroupa, který byl na přelomu tisíciletí předsedou pravicové Občanské demokratické aliance.

Třeba bývalý premiér a předseda levicové ČSSD Jiří Paroubek naopak soudí, že v Česku náboženské otázky oproti USA málokoho zajímají.

„Myslím, že u nás to nehraje roli,“ míní Paroubek, jenž se přitom celoživotně hlásí k Československé církvi husitské. V následující větě svou tezi sám poopravil. Zavzpomínal totiž i na sněmovní volby v roce 2006, kdy se mu podařilo uspět i na jižní Moravě, kde je relativně vysoká míra religiozity.

„Když jsem se tehdy objevil na bohoslužbě husitské církve na jižní Moravě, tak ČSSD následně v této oblasti, které se říká moravský Vatikán, poprvé zvítězila. Dostala víc hlasů než lidová strana. Takže na ty věřící to působí, ale jenom na věřící,“ doplnil svůj původní postoj Paroubek.

Poměrně vysoký podíl hlavně katolíků v nové vládě dává expremiér do souvislosti s určitou „novou rekatolizací státu“, která podle jeho mínění v Česku nyní probíhá.

„Jsou to takové snahy,“ tvrdí expremiér a jako příklad tohoto úsilí uvádí záměr části lidí po sto letech znovu vztyčit pomník maršálu Radeckému na Malostranském náměstí v Praze.

„Ti lidé se už ani nehlásí k první republice, která tam za přítomnosti Edvarda Beneše instalovala pomník Ernesta Denise, chtějí se vrátit k tomu symbolu rakušáctví. Stejně tak v Kroměříži chtějí zase postavit sochu někdejšího biskupa Karla z Lichtenštejna, jehož soldateska vraždila protestanty. Toto všechno je určitý signál do společnosti, přičemž ti lidé si neuvědomují, že nemají většinu v národě a budou tímto jen provokovat,“ uvedl nabroušeně „husita“ Paroubek, přičemž ale nevysvětlil, jak by tyto „stavební záměry“ v Praze a v Kroměříži mohla ovlivnit Fialova vláda.

Přestože členové kabinetu odmítají, že by své náboženské přesvědčení promítali do každodenní politiky, příklady z nedávné minulosti ukazují, že v rozhodujících momentech příklon k církvím roli hrát může.

Restituce církevního a řádového majetku by v roce 2012 podle některých názorů parlamentem sotva prošla, kdyby v čele tehdy dvou nejsilnějších vládních stran, ODS a TOP 09, nebyli dva (římští) katolíci, Petr Nečas a Karel Schwarzenberg. Však proti vracení dlouho byla třetí koaliční strana - Věci veřejné - jejíž vedení takto církevně vyprofilované nebylo.

Po dokončení restitucí lze spíše čekat, že se objeví spory ohledně „etických“ otázek, kde náboženské přesvědčení také často hraje významnou roli.

V Česku nejsou zdaleka tak třeskutým tématem jako třeba v sousedním Polsku, kde stále zuří válka ohledně povolování (či spíše zakazování) potratů, ale už předvolební období naznačilo, že i u nás mají šanci vládní strany rozklížit.

Ukázalo se to, když se v září šéf lidovců Marian Jurečka v předvolebním rozhovoru pro Deník N vyjadřoval k možnému uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry.

„Já si neumím představit, že by KDU-ČSL byla ve vládě a vládní koaliční většina něco takového prohlasovala. V ten okamžik by vládní koalice skončila,“ prohlásil tehdy kategoricky. Zažehl tím krátký požár ve volební koalici Spolu i u spřátelené koalice Piráti/STAN, který musel následně hasit na twitteru.

Nicméně třeba politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy soudí, že tyto „etické“ rozbušky mohou pokračovat, protože jde o celosvětový trend a je zřejmé, že ve vládě v tomto směru jednotný postoj nepanuje. Ale právě proto, že zástupci koalice tuší, o jak tenký led se jedná, budou se podle Mlejnka spíše snažit podobná témata pokud možno vůbec nenastolovat a zachovat z hlediska práva status quo.

„Myslím, že můžeme od nové vládní koalice spíše čekat snahu tato témata vytěsňovat,“ domnívá se Mlejnek.

Premiér Petr Fiala už ubezpečil, že v podobných případech budou mít vládní poslanci vždy zcela volné hlasování, každý se vyjádří podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nikoliv s ohledem na stranickou disciplínu.

Přestože nová Sněmovna bude dle svého složení nejspíše zaujímat konzervativnější stanoviska než ta předchozí, neplatí, že by si všichni věřící ministři manželství homosexuálů nepřáli. A týká se to i katolíků.

„Byť jsem katolička, tak podpořím návrh sňatku pro všechny,“ uvedla letos v dubnu předsedkyně TOP 09 a nyní i předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová. A s tímto postojem není mezi křesťany osamocena, jak napovídají webové stránky iniciativy Jsme fér.

Premiér Petr Fiala se k náboženským záležitostem běžně nevyjadřuje. V roce 2015 udělal výjimku, když promluvil pro křesťanský web Christnet. A zaujal i stanovisko právě i k etickým otázkám jako jsou potraty, sňatky homosexuálů či k eutanazie.

„Pokud jde o můj postoj, ten je jasný: Ve všech těchto otázkách jsem velmi konzervativní. Jsem přesvědčen, že pro společnost, její rozvoj a život, je klíčovou institucí tradiční rodina, na to má být společnost nastavena. Nevěřím v jiné modely a nikdo mě o nich nepřesvědčí. Nejsou pro to ani důvody filozofické, ani biologické, ani jiné. V této věci jsem prostě poměrně radikální a nijak jsem to nikdy netajil. To ale neznamená, že jsem netolerantní,“ uvedl Fiala tehdy a znovu zmínil podmínku volného hlasování,

Nynější ministerský předseda tamtéž také promluvil, jak se jeho světonázor formoval už za komunistického režimu v prostředí tzv. podzemní (skryté) církve.

Dle pamětníků se pohyboval v kruzích, kde působil katolický kněz a tajně vysvěcený moravský biskup Felix Maria Davídek, zakladatel rozsáhlého společenství Koinótés.

„Já o těchto věcech nerad mluvím. Dříve jsem o nich nemluvil vůbec, protože jsem měl dojem, že každý, kdo usnul na stranické schůzi, bojoval proti komunistickému režimu, a to mně připadá nevkusné. Ale jsem velmi vděčný za zkušenost setkání, jak s lidmi, kteří prostě pěstovali nezávislé myšlení - podzemní univerzita a spousta dalších aktivit, tak s tím, co bych nazval podzemní církví,“ uvedl před šesti lety Fiala pro Christnet.

Téma vztahu náboženství a politiky nového premiéra očividně vždy zajímalo. Jako člověk, který vzešel z akademického prostředí, je autorem či spoluautorem hned několika knih, které pojednávají právě o účasti křesťanů na politickém životě (Katolicismus a politika, Katolická církev a totalitarismus v českých zemích nebo také Laboratoř sekularizace).

Výsledky svých někdejších výzkumů se teď patrně snaží uplatnit v praxi. Lidé z Fialova okolí hovoří o tom, že zatím hladká a úspěšná spolupráce s Marianem Jurečkou a Markétou Pekarovou Adamovou mají být pro premiéra příslibem, že by v Česku do budoucna mohla fungovat obdoba německé koalice křesťansko-demokratických stran CDU-CSU, aniž by se přídomek křesťanský objevoval v jejím názvu.

„Zatím během toho posledního roku u všech tří (Fiala, Pekarová Adamová, Jurečka) fungovala spolupráce až překvapivě bez problémů, nevím, že by se spolu někdy pohádali, že by někdo z nich nedodržel slovo,“ popisuje pro Seznam Zprávy jeden z Fialových blízkých kolegů.