Černochová: Žili jsme 30 let v iluzi, je čas redefinovat mobilizační plány

Česko bude podle ministryně Jany Černochové (ODS) dál pomáhat Ukrajině a plánuje poslat další vojenskou techniku. Ve hře je i výcvik v rámci Evropské unie nebo lékařská pomoc.

Šéfka resortu obrany Seznam Zprávám také řekla, že témeř 300 Čechům byla zamítnuta žádost o vstup do ukrajinské armády. To je výrazně více, než kolik jich dostalo souhlas.

Vpád ruských vojsk na Ukrajinu pak označila za „nepříjemný budíček“, kvůli němuž musí řada zemí přepracovat některé své strategické dokumenty.

„Pevně věřím, že situaci na Ukrajině zvládneme tak, že nedojde k zapojení našich vojáků přímo do konfliktu,“ uvedla.

Je podle vás reálná hrozba, že Rusko použije na Ukrajině jaderné zbraně?

Chtěla bych věřit, že ne. Nikdo ale do hlavy (ruského prezidenta Vladimira) Putina nevidíme, v tom se shodují všechny zpravodajské služby světa. Chtěla bych ubezpečit občany České republiky, že pokud by byly ze strany Putina – a pevně věřím, že se to nestane – použity taktické jaderné zabraně na Ukrajině, nebude to mít vůbec žádný dopad na české občany. Území je od nás vzdálené poměrně dost.

V tomto ohledu mluví dáma, které si velmi vážím a je největším odborníkem – paní Dana Drábová (předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, pozn. red.). Toto jsou její slova. Nechtěla bych mezi občany šířit paniku. Kdyby se něco takového stalo, tak by Česká republika měla společně s dalšími zeměmi v rámci NATO začít ihned vyjednávat co nejtvrdší postih vůči Rusku. Možná někdo řekne, že by konflikt eskaloval, ale bohužel zkušenosti z posledních týdnů ukazují, že nic jiného než radikální řešení, rozhodování a jednota Západu na Rusko a Putina neplatí.

Západ se musí chovat jednotně a racionálně a musí ta rozhodnutí činit v řádech hodin nebo dnů pro to, aby se zastavily některé jejich snahy zvrátit konflikt.

Česko je jednou z pěti zemí, které nejvíc pomáhají Ukrajině. Jaká bude forma další pomoci?

Vláda tento týden odsouhlasila další vojenskou pomoc v podobě poslání další vojenské techniky. S panem náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou máme představu, jakou techniku bychom tam mohli posílat v budoucnu. Opět zopakuji, že to není nic, s čím by Česká republika počítala ve svém vybavení v budoucnosti, co by nám scházelo. Nechci poslouchat, že když něco posíláme na Ukrajinu, tak že tím ohrožujeme sami sebe. To nikdy nedovolím.

Jednala jsem také se zástupci zbrojního průmyslu a i oni diskutovali své další kapacity. Můžeme tady mít výcvik v rámci Evropské unie a toho, co zaznívalo i na neformálním jednáním s panem Borellem (šéf diplomacie Evropské unie Josep Borrell, pozn. red.), kde jsme byli požádání, že pokud máme možnosti cvičit, tak abychom dali naše možnosti na papír a poslali to.

Nabídky z jednotlivých zemí se teď vyhodnocují, předpokládá se, že by to byla zřejmě společná evropská výcviková aktivita. Jsme schopni poskytnout naše vojáky a instruktory. Dále máme pořád nabídku našich vojenských zdravotních zařízení pro potřeby Ukrajiny. Jedná se o válečná zranění, měli jsme tady kolem deseti ukrajinských vojáků, které jsme léčili a někteří jsou snad už i zpět na frontě.

Kolik teď na Ukrajině bojuje Čechů. A trvá zájem o dobrovolné zapojení do války?

Náš resort neeviduje Čechy bojující na Ukrajině, z našeho pohledu jde totiž o civilní osoby, nikoliv o vojáky. Ministerstvo obrany oficiální žádosti o službu v ozbrojených silách Ukrajiny sice procesně zpracovává, ale pouze co se týká kontroly správnosti a úplnosti údajů. Konečné stanovisko vydává kancelář pana prezidenta.

Souhlas dostalo 103 žadatelů, dalších 13 se souhlasným doporučením budeme ještě odesílat panu prezidentovi a 299 žadatelů souhlas nedostalo. Mezi důvody patří třeba nějaký trestně právní delikt z minulosti. Pokud dáváme doporučení, tak chceme, aby se to vyhnulo možným problémům, které by tam mohly nastat.

Bezpečnostní situace se kvůli válce ve světě změnila a Rusko dokonce mobilizovalo. Je to krajní řešení, je ale Česko případně připravené na tento černý scénář?

Snažíme se na to mechanismy co nejlépe připravit. Žili jsme tady tři dekády v iluzi, že nějaké větší válečné konflikty nemohou nastat a že se nacházíme na mírovém kontinentu, bohužel realita je jiná.

Všechny země, pro které to byl nepříjemný budíček, musejí redefinovat některé své strategické dokumenty včetně mobilizačních plánů. Mám jistotu, že pan náčelník generálního štábu a ostatní kolegové nad tím pracují a pokud by měla být vyhlášená mobilizace, tak tady platí branný zákon, kde mobilizační povinnost platí pro všechny občany České republiky, muže a ženy ve věku 18 až 60 let.

Souhlasila byste s případnou mobilizací?

Myslím, že v tuto chvíli to není na pořadu dne. Máme profesionální armádu, mojí úlohou je ji co nejrychleji modernizovat, dobře vycvičit a vybavit, stejně tak rozšířit počty aktivních záloh. V roce 2030 máme dosáhnout 30 tisíc vojáků z povolání a deseti tisíců příslušníků aktivní zálohy. Je poměrně velký zájem i o dobrovolná cvičení, kde by měl občan získat základní dovednosti a třeba ho to bude bavit a poté přejde do aktivních záloh.

Nebudu teď strašit občany mobilizací a nechci na to ani pomyslet. Pevně věřím, že situaci na Ukrajině zvládneme tak, že nedojde k zapojení našich vojáků přímo do konfliktu. Chci, aby se Česko nadále zapojovalo vojenskou a humanitární pomocí.

Až skončí válka na Ukrajině, tak budeme pomáhat s rekonstrukcí této země, což bude příležitost pro některé naše firmy. Když se zpětně podíváte na to, čím si prošli, tak Česká republika je v té výhodě proto, že jsme skutečně neotáleli a začali nabízet a posílat pomoc hned. České republice to dává benefit v očích Ukrajinců, my jsme poskytli rozhodující vojenský materiál, díky kterému udrželi svoji pozici, než jim to začaly dávat jiné země.

Můžete být konkrétní, o jakou vojenskou pomoc se jedná?

To nelze jmenovat, ale materiálu nejen z Ministerstva obrany, ale i z našeho českého průmyslu tam bylo dodáno hodně právě v prvních dnech. To bylo klíčové pro to, že dneska Ukrajina vítězí, že vidíme prchající ruské občany před mobilizací. Mě samotnou velice překvapilo to, že armáda, která sama sebe prohlašovala za jednu z nejsilnějších armád na světě, tak dělá jednu chybu za druhou. Do toho mobilizace, která není úplně úspěšná, lidé jsou prakticky téměř bez výcviku a vybavení.

Poletíte do konce roku spolu s premiérem Petrem Fialou do Bílého domu? Už je jasný konkrétní termín?

Vůbec nevím a neměla jsem možnost se pana premiéra zeptat. Je teď mnoho jiné agendy a máme plnou hlavu něčeho jiného. Až přijde – a já pevně věřím, že přijde – nějaká nabídka na setkání našeho premiéra s prezidentem Joe Bidenem, tak se to novináři dozvědí.

Druhá část rozhovoru už brzy na Seznam Zprávách.