Černochová odlétá do USA: Chci dát jasný signál, že chceme patřit na Západ

Jedním z bodů jednání v USA je nová výzbroj pro českou armádu, konkrétně další americké vrtulníky. Česko jich u Spojených států objednalo již za Babišovy vlády dvanáct, Fialův kabinet by rád další, a nebránil by se ani „bazarovým“.

„Získali bychom stroje, které budou modernější než ty stávající, kde začínáme mít problémy s náhradními díly,“ řekla Seznam Zprávám před odletem ministryně Jana Černochová (ODS). Česká armáda má totiž dosud bojové vrtulníky ze sovětské éry MI-24 a ty dosluhují. „Pokud budeme mít v kratším čase možnost získat vrtulníky z americké provenience, tak budeme řešit, kam s těmi MI-24,“ říká dále v rozhovoru.

Zda by mohly jít na pomoc Ukrajině či zda se tato skutečnost může odrazit v jednáních s Američany o dalších strojích z jejich provenience, nechtěla komentovat, ale ani myšlenku nevyloučila.

Dnes odlétáte do Spojených států, co jsou hlavní cíle vašeho zámořského programu?

Hlavním cílem je dovézt ostatky generála Moravce do České republiky. Na druhou stranu chci využít toho, že jsem dostala možnost potkat se s ministrem obrany Spojených států Lloydem Austinem. Spojené státy jsou pro Evropu nejsilnějším spojencem. Bude to první jednání, na jehož konci – doufám – bude uzavření bilaterální dohody o obranné spolupráci.

Všechny země na východním křídle NATO tuto smlouvo podepsaly, takže je na čase, aby se připojila i Česká republika. Navrhovaná smlouva bude zastřešující dohodou naší spolupráce, při které budeme těžit při snaze urychlit modernizaci našich ozbrojených sil. Je jasné, že se chceme zbavit sovětské techniky, chceme ji nahradit moderním vybavením, a moderní vybavení je prostě to západní vybavení.

Můžou to teď být i dodávky ze Spojených států?

Ano. V minulosti jsme nakupovali formou vláda-vláda vrtulníky. Už tehdy jsme věděli, že 12 vrtulníků nám nestačí, takže jedno z jednání, které tam chci otevřít, je i pořízení většího množství vrtulníků. Udržovat stále ty staré v letovém provozu vyžaduje nemalé množství finančních prostředků, a proto bychom se měli porozhlédnout po dalších možnostech, a to buď nových, nebo některých ze zrušených základen.

Co je podstatou té obranné smlouvy, o které chcete v zámoří jednat?

Jejím cílem je upravovat mimo jiné právní postavení příslušníků ozbrojených sil USA v případě, že jim bude potřeba zprostředkovat v rámci plnění jejich úkolů pobyt na území České republiky. Nejedná se o žádnou americkou základnu, tato smlouva neposkytuje žádné oprávnění americkým vojenským jednotkám na našem území delší čas pobývat. Takový pobyt by musel schválit parlament. Pro Českou republiku by měla být obecná, ale byly země, které si dávaly konkrétní požadavky.

A proč ji potřebujeme?

Chceme posilovat v rámci východního křídla NATO i naší obranyschopnost. Vnímáme to v souvislostech s tím, co se děje na Ukrajině. Větší přítomnost a angažovanost Spojených států amerických v Evropě vnímáme jako země postsovětského bloku velmi pozitivně. Je to pro nás garance, že když se Putin rozhodne zabrat další země, tak jak to udělal na Ukrajině, tak že mu v tom bude intenzivně někdo bránit. A rychle bránit. Jedna věc je Severoatlantická aliance, druhá věc konkrétní pomoc, která může být poskytovaná ze strany Spojených států.

Říkala jste, že jsme posledním státem východního křídla NATO, co podobnou smlouvu se Spojenými státy nemá podepsanou. Takže to není dokument, který by se teď najednou vymyslel?

Ano. A já to beru jako politický signál, kam chceme patřit. Je to jasná identifikace příslušné země, že chce patřit na Západ. Kromě toho, že patříme k Severoatlantické alianci, tak je to deklarace intenzivnější spolupráce se Spojenými státy – Putinovi navzdory.

Bouře, která se strhla po vašem rozhovoru pro Deník N, ovlivnila, nebo ovlivní tato jednání? (Ministryně se v rozhovoru zmínila o americké základně v Česku, pozn. red.)

Snad dvacetkrát jsem si přečetla ten rozhovor a neřekla jsem tam nic špatně. A tak to vnímá i americká strana. Já jsem řekla, že máme nějaké jednání, budeme se bavit o modernizačních projektech a mimo jiné nevylučuji, že tam padne i otázka, jaká přítomnost z hlediska Spojených států amerických v rámci posilování východního křídla může být na stole. Slováci budou mít dvě americké základny na svém území, tak je přeci logické, že každý ministr obrany, když má tu příležitost být v Pentagonu a hovořit tam se svým americkým protějškem, by toto téma otevřel.

Řada české veřejnosti – včetně mne – se pořád nesmířila s tím, že tu není americký radar. A upřímně, můj názor je ten, že pokud by tu byl a byla tu nějaká americká přítomnost, tak se nestala kauza Vrbětice. A nebyla by celá řada dalších věcí – například z úst politiků a dalších lidí, kteří promlouvají ve veřejném prostoru, by nebyla zanesena média tolika dezinformacemi, jako se to děje teď.

Nevidím nic špatného na tom, že to v rozhovoru zmíním jako záležitost, která může být v podobě nějakého ujištění se, jak to která strana má namyšlené v budoucnu.

Ještě k tomu nákupu armádní techniky z USA, konkrétně vrtulníků. Máme na další peníze?

Peníze na ně musíme mít. Pokud budeme mít možnost nakupovat další techniku, tak mám dohodu s panem ministrem financí i s panem premiérem, že si o finanční prostředky přijdu říct na vládu.

Zrovna dneska (v úterý, pozn. red.) jsme na obraně seděli dlouhé dvě a půl hodiny nad čerpáním rozpočtu 2022 a budoucností rozpočtu na rok 2023. Brali jsme to položku po položce a myslím si, že se v plné nahotě ukázalo, že jsou tam takové, které nemůžete vyčerpat, protože i kdybyste se na uši stavěla, nedotáhnete to k uzavření smlouvy v příslušném kalendářním roce. Ty peníze vezmeme a můžeme za ně nakupovat urgentní nákupy. Na co se nám nebudou dostávat peníze, tak budu žádat pana premiéra, ministra financí a vládu jako takovou.

Jak jsou na tom teď vrtulníky Mi-24, kolik jich máme a kolik jich může létat?

Toto bych nespecifikovala, jedná se o bojové vrtulníky a v této situaci není ideální to někde sdělovat. Ty, co jsou letu schopné, tak na ty náhradní díly máme, jsou servisované a rozhodně se nikdo nemusí obávat, že by byly nebezpečné pro jejich posádky.

Předzásobili jsme se náhradními díly. Některé se nevyrábí jen v Rusku, ale i na Ukrajině, a čekáme, co bude s tamním závodem, jestli bude mít budoucnost a jestli budeme moci spolupracovat.

Naše technika v mezích možností je schopná jak boje, tak letu, a pokud budeme mít v kratším čase možnost získat vrtulníky z americké provenience, tak budeme řešit, kam s těmi Mi-24.

Jedno místo mne napadá – co třeba Ukrajina? Je to na stole?

Vy víte, že já nikdy vývoz konkrétní vojenské techniky komentovat nebudu a nebudu ani naznačovat. Ale usmívám se.

Budu to chápat tak, že je to varianta. Pomohl by příslib, že naše vrtulníky Mi-24 půjdou na pomoc Ukrajině, v transakci s dalšími americkými vrtulníky?

Uvidíme po jednání. Ale takhle, mně je opravdu velkou ctí, že můžeme repatriovat ostatky pana generála Moravce, a nechci, aby byl tento moment zastíněn. František Moravec, jeden z největších českých legionářů, odbojářů a zpravodajců, se konečně vrátí do vlasti. Třikrát byl nucen k emigraci. A jestli byl někdo, kdo se opravdu zasloužil o československý stát a tradici zpravodajských služeb, tak to byl on. Pro mne je toto stejně hodnotné jako zmiňovaná jednání.

Ale mně to přijde symbolické. Myslím, že pan generál Moravec by ocenil, kdybyste se vracela i s takovou dohodou.

Stoprocentně. Určitě by se na nás nezlobil.

Máme ze sovětské éry ještě ve skladech něco podobného jako zmiňované Mi-24? Třeba něco, co už ani nepoužíváme?

Máme pořád ještě tanky a bojová vozidla pěchoty, která se sice vyráběla v Československu, ale je to technika, která je z této éry. Ale ta technika je naše a rozhodně si tady agresor a válečný zločinec Putin ani nikdo jiný z Ruské federace nebude diktovat, kterou techniku kam můžeme nebo nemůžeme posílat. Ta technika je naše a my si s ní můžeme nakládat, jak chceme.

Už na začátku konfliktu se o jedné směně v podobném duchu, tedy letouny ruské provenience na Ukrajinu za americké, tentokrát do Polska, hovořilo. Jednalo se o směnu MiG-21 a F16. Tato jednání ale krachla. Pokud by se Česko s USA a následně s Ukrajinou dohodlo, Putina by se nezaleklo?

Česko se rozhodně Putina nelekne, ale opravdu nemůžu komentovat, jakou konkrétní vojenskou techniku dodáváme na Ukrajinu. Nepovažuji to z bezpečnostního důvodu za vhodné. Ale každý, kdo sleduje veřejný prostor, si dovodí, že Česká republika pomáhá hodně, snažíme se v tom nepolevovat a budeme pomáhat dál.

Vyčíslili jste s panem premiérem, že dosavadní vojenská pomoc je 1,5 miliardy korun.

Už bych řekla, že je to přes dvě miliardy. Počítáme to ve chvíli, kdy tam vojenský materiál dojde.

Dali jste si na vládě nějaký finanční strop?

Válka nestanovuje žádné stropy. Vypadá to bohužel, že konflikt ještě nějakou dobu potrvá, a pokud nechceme, aby se přelil dál směrem k České republice a ke Slovensku, tak v té pomoci v našem vlastním zájmu musíme pokračovat.

Máme výhodu, že Ukrajinci umí používat stejnou techniku, kterou stále máme. To je výhoda zemí bývalé Varšavské smlouvy, kterou nemají země jako Velká Británie nebo Spojené státy. Ty pomáhají obrovskými finančními prostředky a technikou, ale jejich technika vyžaduje delší časový úsek, aby na ni proškolili lidi. Což tady je výhoda té rychlosti.

Ptám se na peníze záměrně. Mám dojem, že úvodní emoce z té hrůzy, kdy byli lidé připraveni pomáhat, opadá.

Bohužel si člověk zvykne asi na vše. I na tu válku. Ale my se nemůžeme smířit s tím, že vedle nás umírají dennodenně lidé, civilisti, beztrestně jsou jim vypalovány domy. Ve mně každá zpráva o úmrtí civilistů tu emoci vyvolává, vyvolává to ve mně i slzy. Kdybychom přestali s pomocí a podporou Ukrajině, vyhraje Putin, protože si řekne: Udolal jsem vás.

To je mimochodem to největší riziko zamrzlých konfliktů – že si na to veřejnost zvykne – a že už to emoce nevyvolává. Ale to mu nesmíme dovolit a nesmíme ho nechat vyhrát.

Je zde stále dost lidí, kteří ony dvě miliardy skutečně chápou jako důležitou investici do bezpečnosti našeho státu, ale vedle toho roste druhá skupina, která slyší na hesla typu „a co děláte pro Čechy“ a části se opravdu žije hůř.

To, že extremisté v minulosti využívali třídní boj, je stará pravda. Předvádí to Tomio Okamura a bohužel i Andrej Babiš, od kterého jsem očekávala, že mu déle vydrží alespoň základní linka k vládě. Jako premiér, který tu byl poslední čtyři roky, moc dobře ví i ze zpravodajských informací, které doufám četl, že tento konflikt se dal předvídat.

Neudělali nic pro to, aby k tomu nedošlo, a teď bude štvát vlastní lidi, tak to mi přijde krajně nefér. V politice jsou momenty, kdy si řeknu, že je to mimo politické dresy a trika a že si na tom nebudu dělat kampaň. Ale oni ne, oni budou nenávist ve společnosti šířit a mně to přijde smutně.

Na druhou stranu musí naše vláda občanům České republiky vysvětlovat, o co se tady hraje. Jaké jsou vyhlídky. Musíme lidem vysvětlit, že jim nikdo nebude ujídat z mističky, nikdo nebude odsouvat jejich děti ze škol. To, že tu bude dražší nafta a dražší energie, to můžeme těžko z pozice vlády dělat jinak, než to děláme. To zastavit úplně nemůžeme, tam to v ruce nemáme. Nestříká nám tu ropa ze země.

Musíme si přiznat, že každému z nás se zhorší jeho osobní ekonomická situace. Náš život bude dražší, ale máme to štěstí, že pořád můžeme žít naše životy narozdíl od Ukrajiny a lidí tam, kteří odešli s jednou igelitovou taškou a malými dětmi v náručí.

Když se na to podíváte sebekriticky, daří se vám to vysvětlovat?

Teď vláda zahajuje vysvětlující kampaň. Mám výhodu Prahy, kde sice obavy lidí také jsou, ale není to tak obrovské jako v některých regionech, kde lidé mají hluboko do kapsy, je tam větší míra nezaměstnanosti a každé zdražení o stokoruny je existenční problém. V tom musíme absolutně přidat a snažit se to lidem vysvětlovat nejenom na sociálních sítích a tiskových konferencích, ale i jako ministři přímo v regionech.