Bývalý velvyslanec: Trump rozděluje české krajany v USA a Kanadě

Na středozápadě USA sílí pocit, že Trump své voliče zrazuje. „Očekávali od něho pomoc s inflací, dostupností základních potřeb. On místo toho upírá pozornost na těžko pochopitelné ambice v zahraniční politice,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Bořek Lizec, expert CEVRO Univerzity, bývalý velvyslanec v Kanadě a generání konzul v Chicagu.

Právě Trumpova tvrdost vůči Kanadě, kterou by rád připojil jako 51. stát k USA, je některým českým krajanům trnem v oku. „O rozšiřování území USA totiž v kampani nepadlo ani slovo,“ dodává exdiplomat.

Od Kanaďanů, kteří čelí přímému a silnému Trumpovu tlaku, by se nicméně Evropané dle Lizce mohli inspirovat. „Ve Spojených státech začíná vážný souboj o veřejné mínění a Kanaďané si to uvědomili jako první. Evropané by se měli inspirovat právě v působení Kanaďanů na americkou veřejnost. Donald Trump nerovná se Spojené státy,“ zdůrazňuje.

Z pohledu Evropy stála Kanada vždy ve stínu svého jižního souseda USA. Kroky nové americké administrativy prezidenta Donalda Trumpa, který se pustil do obchodní války s Kanadou a dokonce hrozí, že z ní ekonomickým nátlakem udělá součást USA, mění pravidla hry. Je evropský zájem o Kanadu soucitný nebo má i jiný rozměr, řekněme byznysový?

Kanada je členem G7, má vyspělou ekonomiku i všestranně zajímavý spotřebitelský trh, byť ve srovnání s USA omezeného rozsahu čtyřiceti milionů obyvatel. Její největší atraktivita spočívá v nerostném bohatství, předních světových zásobách ropy, zemního plynu, uranu, potaše, tedy hnojiv, i vzácných minerálů. Donald Trump si povšiml i její geostrategické polohy, obrovského území, zásob vody a dost možná i přebytků elektrické energie z vodních elektráren.

Pro svou blízkost je pro něho dáma s javorovým listem ve vlasech ještě bohatší nevěstou než pro Evropu. Slibuje jí, že ji bude po svatbě hýčkat a také chránit. Zároveň jí ale vyhrožuje, že její grund ekonomicky zdecimuje, když jeho nabídku k sňatku odmítne. Není divu, že se tedy Trumpova vyvolená, která má navíc v mnohém odlišné životní názory než její nápadník, poohlíží jinde. Je oprávněně sebevědomá, když říká, že o její věno, tedy nerostné bohatství, mají zájem všude. Tuto příležitost by měla Evropa využít.

Ozývaly se dokonce hlasy volající po vstupu Kanady do EU.

EU je i dle svých základních smluv projektem teritoriálně omezeným výlučně na Evropu. Přijetí Kanady by bylo revoluční změnou, precedentem i pro další rozšiřování. Jde v nejlepším případě o hudbu vzdálené budoucnosti. Kanaďané se oprávněně cítí být ve srovnání s Američany Evropanům kulturně blíže. Spojené státy vznikly revolucí. Američané britské základy své společnosti v mnohém cíleně popřeli a budovali nové. Třeba velvyslance dlouho nazývali ministry, protože termín ambasador měl pro ně příliš monarchické, evropské konotace.

Kanada zvolila evoluci. Postupně se politicky osamostatnila, ale evropské kořeny nikdy nepopřela. Kanaďané například mnohem více věří v sociální solidaritu, mají na rozdíl od Američanů veřejnou zdravotní péči. Přesto je i jejich verze severoamerické kultury od té evropské velmi odlišná. I kdyby existovala transatlantická shoda na integraci Kanady do EU, bylo by její technické i kulturní sbližování s námi náročným, dlouhodobým procesem. Unijní „jednota v diverzitě“ by získala novou dimenzi. Občany Unie by se například stali i autentičtí kovbojové. Alberťané totiž stejně jako Texasané milují country music a nosí kovbojské klobouky a kožené holínky. Farmáři v amerických a kanadských prériích jsou si obecně velmi podobní.

Směřuje tedy Kanada k větší „europeanizaci“?

Až dosud se Kanada Evropě spíše vzdalovala. Migrace přivádí do země každoročně půl milionu nových obyvatel, většinu z Asie. Při pohledu na ministry vlády, vedení velkých firem či televizní moderátory je zjevné, že stále více Kanaďanů nemá evropský původ. Ti s asijskými předky se pak přirozeně více dívají směrem k Indo-Pacifiku. Kanaďané nás podobně jako Američané dlouhodobě upozorňovali, že tam na úkor přítomnosti v Evropě přesunou více svých ekonomických, diplomatických a obranných kapacit, rovněž z geostrategických důvodů. Čína je Kanadě mnohem blíže než Evropě, a tak její vzestup dělá Kanaďanům více vrásek na čele než nám. Kanaďané s asijskými zeměmi nyní intenzivně jednají i v rámci snahy o diverzifikaci svého obchodu.

Evropským směrem se nicméně aktivně dívají. Účastní se neformálních summitů evropských zemí k Ukrajině a deklarují zájem prohloubit svou stávající dohodu o volném obchodu s EU.

Z čeho primárně pramení Trumpova tvrdost vůči Kanadě?

Pro prezidenta Trumpa, který se ke Kanadě choval velmi nevybíravě již za svého prvního prezidentství, je na prvním místě jen Amerika. K podpoře Kanady nevidí důvod, tedy dokud bude samostatná. A při následování této logiky nastala po jeho návratu do Bílého domu zásadní změna. Trump se vzhlédl v připojení Kanady k USA, v tom, jak by prý nové Spojené státy krásně vypadaly na mapě. Podle něho je kanadsko-americká hranice naprosto umělá a to, že Kanada patří do USA, bylo prý jasné odjakživa.

Může k tomu dojít?

Donald Trump mluví o anexi Kanady v podstatě denně a Kanaďané berou jeho slova naprosto vážně. Justin Trudeau opouštěl premiérské křeslo se slovy, že ani demokracii, ani existenci Kanady už nelze brát jako jistoty. Upozornil, že za jejich zachování bude třeba bojovat stejně jako v jiných kritických momentech historie. Shoduje se s ním nejen jeho nástupce Mark Carney, ale lídři všech parlamentních stran. Jde podle nich sice „pouze“ o ekonomickou válku, nedávno ještě nepředstavitelný útok Spojených států na kanadskou nezávislost a suverenitu je ale realitou.

Do USA směřuje 78 procent kanadského vývozu, který tvoří 20 procent HDP země. Podle Donalda Trumpa nebude Kanada bez americké podpory životaschopná. Zanedlouho se prý tlaku podvolí a stane se 51. státem. To je omyl. Kanaďané se burcují motty „Kanada není na prodej!“ a „Lokty nahoru!“. K USA se nepřipojí, i kdyby došlo ve vztahu k obchodu k hermetickému uzavření hranic, což je bohužel stále reálnější scénář. Donald Trump hrozí, že pokud se Kanada bude bránit odvetnými cly, americká cla dále zvýší. Začíná přitom na 25 procentech, s výjimkou 10 procent u energií a potaše. Navíc jsou tu sektorální cla. Na ocel a hliník už cla ve výši 25 procent uvalil, na zemědělské produkty, léčiva, dřevo a nejnověji automobily a automobilové součástky je prý připravuje. Dosažení prohibitivní obchodní hranice nemusí trvat dlouho.

Co tyto kroky kromě nevole Kanaďanů a zbytku světa Donaldu Trumpovi přinesou?

Nic dobrého. Donald Trump ztratí v sousedství nejlepšího spojence a přítele. I konzervativní Fox News a mnozí republikáni si lámou hlavu, jak si ze všech zemí světa Kanada zasloužila vůbec nejtvrdší zacházení. Každopádně Kanada je odhodlaná se stát co nejrychleji trumpuvzdornou a tento kurs už neopustí.

První zahraniční cesta premiéra Carneyho nesměřovala tradičně do Washingtonu, ale do Paříže a Londýna. Kanada také otevřeně hovoří o tom, že bude muset najít společnou řeč i s Čínou. Donald Trump hrdě rozehrává velkou geostrategickou partii, a toto je to poslední, co si přál. Chováním nejen vůči Kanadě, ale i Mexiku, Kolumbii či Panamě navíc vybízí mnohé země k zamyšlení, zda by spolupráce s asijskou velmocí nebyla výhodnější. Čína to evidentně nepřehlédla.

Má kromě diplomacie Kanada vůbec proti USA nějakou šanci, nějaké eso v rukávě?

Provázanost Kanady a USA byla budována po generace s naprostou důvěrou. Od toho se odvíjí i značná americká závislost na Kanadě, kterou Kanaďané mohou využít. Premiér Ontaria Doug Ford hrozí uvalit na dodávky elektřiny do USA vývozní cla 25 procent. Ve hře je i jejich úplné přerušení. Bez elektřiny by se pak mohly ocitnout domácnosti a firmy minimálně v Michiganu, Minnesotě a státě New York. Britská Kolumbie zvažuje stejné kroky vůči Kalifornii. Navíc diskutuje zastavení dodávek germania tamním technologickým firmám, které přitom nemají alternativního dodavatele.

Drtivě by pak na USA dopadlo, kdyby k nim přestala proudit kanadská fosilní paliva. Situace je v tomto směru pro Kanadu ale značně komplikovaná. Spojené státy jsou v tuto chvíli jediným odběratelem těchto surovin. Opatření by tak mělo hluboké následky i pro Albertu, jejich hlavního producenta v Kanadě. Premiérka provincie Danielle Smithová odmítá omezení dodávek byť jen vývozními cly. Takový krok označuje dokonce za nebezpečný pro soudržnost Kanady, mezi řádky tedy neváhá naznačovat až možné vystoupení Alberty z federace. Upozorňuje také na problém možné americké odvety. Kanadě chybí potrubí pro dopravu fosilních paliv ze západu na východ. Především Québečané tyto suroviny proto odebírají od Američanů, kteří by jistě neváhali reagovat uzavřením svých kohoutů.

Kanada má v mnohém v „utkávání“ se s Donaldem Trumpem před Evropou náskok. Mohli by se Evropané některými kanadskými kroky inspirovat?

Podle mého názoru začíná ve Spojených státech vážný souboj o veřejné mínění a Kanaďané si to uvědomili jako první. Evropané by se měli inspirovat právě v působení Kanaďanů na americkou veřejnost. Donald Trump nerovná se Spojené státy. Trump musí brát a bere ohled na postoje americké veřejnosti. Cla budou mít negativní dopad na Američany a je důležité se s Donaldem Trumpem a Elonem Muskem utkat o kontrolu narativu.

Ještě důležitější je pak situace, pokud jde o ideály. Kyvadlo vývoje se nyní pohybuje směrem k racionálnosti a pragmatismu. Evropané v USA nicméně nemluví jen k Donaldu Trumpovi, ale k celé Americe. Pro její většinu je stále nepřijatelné, že Spojené státy zacházejí hůře s Kanadou a Ukrajinou než s Ruskem.

V jakých oblastech může současný vývoj prohloubit i česko-kanadské vztahy?

Obrovskou příležitostí je odebírání kanadských surovin, počínaje zemním plynem. I kdyby byl dražší než ruský, už dobře víme, jak riskantní by bylo i po skončení války na dodávky z východu spoléhat. Je tu však jeden háček. Liberálové pod vedením Justina Trudeaua dosud přes naléhání Evropanů odmítali vybudovat infrastrukturu pro vývoz plynu z atlantického pobřeží. V zájmu zelené změny rezignovali na obrovské růstové příležitosti pro svou zemi. Mark Carney naznačuje, že by tento přístup mohl přehodnotit. Činí tak ale jen velmi opatrně.

Pokud v příštích volbách zvítězí konzervativci, bude budování potrubí a vývozních LNG terminálů prvořadou prioritou. Pokud vládu znovu sestaví nyní favorizovaní liberálové, půjde minimálně o proces výrazně pomalejší. Naše průmyslově orientovaná ekonomika má ambice i v oblasti nejmodernějších technologií, atraktivní pro nás jsou proto i kanadské vzácné minerály. Eminentní zájem Kanady na větší spolupráci s Evropou bude ve všech oborech otevírat příležitosti pro naše vývozce a pro větší spolupráci českých a kanadských firem.

Několik let jste aktivně spolupracoval s českými krajany v Kanadě i v USA. Jak moc mají blízko k Trumpovi?

Odhaduji, že minimálně 95 procent Čechoameričanů odešlo za oceán v letech 1850 až 1920. Žijí dominantně na americkém středozápadě a také v Texasu, což jsou tradičně republikánské státy. Naši krajané proto převážně inklinují k republikánům a Donalda Trumpa podporují. V mnohém s ním nicméně nesouhlasí. Není jim sympatický ani politickým stylem, ani charakterem. Vývoj v USA pro ně ale dlouhodobě nebyl ekonomicky příznivý a neodpovídal ani jejich konzervativnímu založení.

Na závěry je příliš brzy. Již jsem ale od svých přátel zaslechl, že na středozápadě sílí pocit, že Trump své voliče zrazuje. Očekávali od něho pomoc s inflací, dostupností základních potřeb. On místo toho upírá pozornost na těžko pochopitelné ambice v zahraniční politice. O rozšiřování území USA, o kterém v kampani nepadlo ani slovo. V Minnesotě, která sousedí s Kanadou a je s ní úzce propojená, žije naše čtvrtá největší krajanská komunita. Kvůli Trumpově obchodní válce jim jejich tradiční přátelé na severu mohou nyní přerušit dodávky elektřiny a způsobit „blackout“.

Jsou čeští krajané v USA v něčem jiní než ti v Kanadě?

V Kanadě jsou mnohem více zastoupení krajané, kteří opustili Československo za Studené války. Přesto i tam jsou historické komunity většinové. Přibližně třetina „původních“ Čechokanaďanů přišla z USA. Čechokanaďané udržovali s Čechoameričany obecně úzké vztahy. Odebírali jejich noviny, objednávali si v Nebrasce a v Texasu nevěsty v katalozích, účastnili se společných sokolských závodů a podobně. Za první i druhé světové války úzce spolupracovali při boji o naši svobodu a nezávislost.

Řidší osídlení Kanady se nicméně projevilo ve větší izolovanosti tamních českých vesnic. Kanada byla osidlována později a naše tamní krajanská komunita je tedy o něco mladší. Přesto se jí nepodařilo udržet velké krajanské festivaly, které v USA fungují dodnes. Pokud jde nicméně o mimořádně silný vztah k českým kořenům, tak tam mezi americkými a kanadskými krajany rozdíl nenajdeme. Za mořem žijí po mnoho generací, někdy i více než 170 let. Jejich první věta přesto obvykle zní: „Já jsem také Čech, co pro vás mohu udělat?“