Britský konzervativec přijel přesvědčit české politiky o manželství pro všechny

Elliot Colburn patří k nejmladším poslancům britského parlamentu. Zabývá se rovnými právy žen a mužů, domácím násilím a právy LGBT+ lidí. Je člen Konzervativní strany a otevřeně gay.

Do Prahy přijel znovu navazovat pandemií zpřetrhané vazby mezi britskou Konzervativní stranou a českými konzervativci – zejména ODS. Setkat se má ale i s politiky napříč spektrem, kteří se v českém parlamentu zabývají stejnými tématy jako on v Londýně – například manželstvím pro všechny. „To je věc, ve které může Británie nabídnout svoji expertizu a zkušenosti,“ komentoval své motivace v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V něm rovněž popisuje, jak funguje manželství pro všechny ve Spojeném království včetně adopcí. Klíčové zákony, které to umožňují, zde přijali před deseti lety.

Z českého pohledu to vypadá jako paradox – konzervativec prosazuje LGBT+ program, věnuje se domácímu násilí. Jde k sobě konzervatismus a tato témata?

Rozhodně to dohromady jde. Podobnými bitvami, jako si teď prochází Česko, si prošla před lety Británie. Výrok, který proslavil někdejšího konzervativního premiéra Davida Camerona je, že nepodporuje práva LGBT+ lidí navzdory tomu, že je konzervativec, ale naopak proto, že je konzervativec.

V srdci konzervatismu je přesvědčení o svobodě a o tom, že všichni by si měli žít svůj život tak, jak chtějí, bez toho, aby do toho stát zasahoval. Znamená to, že by všichni měli mít rovná práva bez ohledu na to, jestli jsou LGBT+, nebo nejsou. Dle mého názoru jde o univerzální práva lidí a právě jejich podpora je vlastně ten konzervativní étos.

Takže nejste ani z pohledu Spojeného království výjimka? Když jsem si připravovala tento rozhovor, tak jsem se bavila s kamarádem, který léta žil v Londýně, a on mi říkal: no jo, Londýňan.

Nemyslím si, že by to bylo přímo spjaté s Londýnem. Samozřejmě jsou jisté regionální nerovnosti v rámci Spojeného království, ale v roce 2019 Konzervativní strana získala velké množství poslanců z různých koutů země a mnozí jsou skutečně ze vzdálených končin od Londýna, a přesto konzervativní poslanci obhajují LGBT+ práva. A i když jsem já z Londýna, tak si nemyslím, že to je téma pouze pro lidi z velkých měst nebo z hlavního města.

Můžete mi popsat, jak jsou momentálně upravena práva LGBT+ lidí ve Spojeném království?

Před deseti lety jsme přijali Same Sex Couples Act, tedy zákon o stejnopohlavních párech. Tím jsou uzákoněna rovná práva i pro rodiče a adopce. Jsou nastejno vůči všem párům. O adopce je větší a větší zájem a ukazuje se, že to byl správný krok.

Zpátky ještě k tomu konzervatismu. Konzervativní strana tradičně vyznává hodnoty rodiny, ale pro nás konzervativce je to definice rodiny v širším slova smyslu. Nejen muž, žena a děti. A i u nás diskuze dále probíhá. Jedno z témat jsou práva trans lidí. A například v téhle oblasti je ještě spousta práce. Nicméně za těch deset roků ušla Británie dlouhou cestu a myslíme si, že ta cesta byla úspěšná a že byla správná.

V kontextu toho, co říkáte, vám možná další otázka přijde jako ze středověku. U nás v rámci proběhnuvší prezidentské kampaně se řešilo i to, že povolení adopcí stejnopohlavními páry spustí třeba obchod s dětmi. Stalo se něco takového ve Spojeném království?

To není argument, který by nebyl neznámý i v Británii, a uvědomuji si, že v případě zákonodárce je potřeba postupovat opatrně a brát v úvahu i odlišné názory.

Ale z naší zkušenosti se po uzákonění těchto práv stejnopohlavních párů nic takového nestalo. Naopak jsme spatřili tu pozitivní stránku. Před uzákoněním byla spousta dětí v dětských domovech a v ústavech náhradní péče a Británie se potýkala s tím, jak těm dětem zajistit adekvátní domov a milující rodinu. Jedno z řešení bylo uzákonění adopcí pro stejnopohlavní páry.

Předcházela tomu diskuze a samozřejmě zaznívaly i hlasy, které nebyly úplně zajedno. Ale je to v podstatě o zodpovědnosti politiků, aby to dokázali lidem vysvětlit a aby ten benefit byl jasně viditelný.

Setkáte se s českými politiky, zejména s partnerskou ODS, a v Česku jsou to právě významní představitelé ODS, kteří takové zákony blokují. Co jim na to můžete říct?

Doporučil bych jim, aby měli otevřenou mysl. Aby si vyslechly argumenty, jak je to prospěšné.

A nejenom pro samotné členy LGBT+ komunity, ale i ekonomicky a vůbec pro společnost jako takovou. Když se vše položí na misky vah, tak máme jednoznačná data, která mluví o tom, že to dává smysl jak ekonomicky, tak i sociálně. Všechno mluví pro uzákonění.

Podobné obavy zaznívaly tehdy před deseti lety i v Británii. Doporučil bych také kolegům, aby se pobavili s některým z britských politiků, kteří třeba před těmi deseti lety byli proti přijetí takové legislativy, ale během těch deseti let změnili názor. Těch kolegů nebylo úplně málo, ale ušli nějakou cestu, změnili názor, a když se jich zeptáte, jak by hlasovali dnes, tak by řekli, že by hlasovali pro. Je to zajímavý myšlenkový posun.

Už se vám osobně podařilo někoho zatvrzelého přesvědčit, že to má smysl?

Před deseti lety v Británii jsem ještě nebyl účastníkem té debaty. Co se týče zahraničí, tak toto je můj první výjezd v roli parlamentního výboru pro LGBT+ práva. Ještě vám tedy nemohu kvalifikovaně odpovědět, spíš za několik měsíců. Ale moc se těším na diskuzi právě s konzervativci tady v Praze.

Už víte, se kterými poslanci ODS se setkáte? Mám pro vás jedno doporučení – je to Marek Benda, předseda poslaneckého klubu ODS, a když přesvědčíte jeho, tak si myslím, že jste přesvědčil vlastně skoro celou ODS.

Přijímám tu výzvu a rozhodně se jí neobávám a těším se na ni. Každopádně má cesta je velká příležitost nejen pro rovnosti homosexuálů a heterosexuálů, ale také v tom, že bych hrozně rád pomohl opětovně navázat meziparlamentní vztahy, které tu dříve byly velmi silné. Během posledních dvou let to především kvůli covidu vyšumělo a myslím si, že je tu potenciál vztahy zase oživit.

Přece jen se ještě vrátím k tomu, do jakého kontextu jste přijel. A dovedete si třeba představit, že by premiér vaší země řekl: Jsem přesvědčen, že jedině svazek muže a ženy je manželstvím. Nebráním nikomu, aby žil, s kým chce a jak chce, ale po mně nikdo nemůže chtít, abych věřil, že lidé stejného pohlaví mají vytvářet manželství a rodinu, která se rovná té přirozené?

Už si to přestavit nedovedu. Současný premiér Rishi Sunak je velice aktivní v podpoře LGBT+ lidí a každý premiér od Davida Camerona. A že jich nebylo úplně málo.

Každopádně věci, které jsou v tom citátu, také přišly na přetřes tehdy před deseti lety. I v Británii se diskutovalo, jestli je vhodné mít například nějaké dva systémy a jestli říkat něčemu manželství a svazkům stejnopohlavních párů říkat nějak jinak. Ale nakonec jsme si uvědomili, že kdybychom chtěli vyloučit stejnopohlavní páry z pojmu manželství, tak by to stále způsobovalo diskriminaci minimálně v legislativní formě a v definici a vlastně by to byla diskriminace v zákulisí.

Proto jsme upustili od definice manželství jako svazku muže a ženy. Aktuálně je ta definice v britském právu jako svazek dvou osob. Přišlo nám to jako nejvhodnější způsob, jak zajistit rovnost opravdu pro všechny, a ne si na ni jenom nějak hrát.

Z našeho rozhovoru mám dojem, že již není za co v tomto tématu ve Spojeném království bojovat. V úvodu našeho rozhovoru jste ale přesto naznačoval, že diskuze spojená s LGBT+ v Británii dále probíhá. Která jsou její současná témata?

Ačkoliv se zdá, že je vše hotovo, jsou věci, na kterých se dá pracovat. Jednou z nich jsou zločiny z nenávisti, které jsou zaměřené proti LGBT+ lidem. Británie má naštěstí legislativu, která umožní tyto zločiny trestat. A důrazně trestat. Máme zakotveno, že je to přitěžující okolnost. Nicméně je tam pořád dost práce, abychom zajistili rovnost pro všechny.

A ta druhá věc je – a to se týká mezinárodní debaty, probíhá tedy nejenom v Británii – téma především trans žen a jejich angažmá ve sportovních odvětvích nebo ve vězeňském systému a otázky s tím spojené.

Snažíme se, aby ta debata nebyla vyhrocená a vrátili jsme se zpět k faktům a nechali působit jen emoce. A abychom se opravdu řídili myšlenkou, co můžeme udělat pro to, aby se všem lidem v zemi žilo lépe.

Přesto i vy sám máte zkušenost s homofobním útokem. To byl ojedinělý exces?

Bohužel je pravda, že jsem útoku čelil, nicméně v Británii je to spíš výjimečná věc. A je důležité si uvědomit, že bezprostředně po těch útocích je vždy univerzálně a široce vyjadřována podpora ze všech stran, od veřejnosti, od politické reprezentace.

Jako politik to mám trošku jiné. Ve volené funkci musím s útoky počítat, zároveň v nedávné době dva britští poslanci přišli o život ve výkonu funkce.

Bohužel statistiky se nevyvíjí úplně způsobem, jakým bychom si všichni přáli. Nepodaří se vymýtit veškerou diskriminaci, to je prostě idealismus. Nicméně ta podpora, která se vždycky děje a je masivní, dává naději, že se to vyvíjí správným směrem a lidé se nestydí vyjádřit podporu LGBT+ kamarádům, příbuzným.

Čím si vysvětluje nárůst takových útoků ve Spojeném království?

Je těžké určit jeden důvod, ale myslím, že s tím souvisí nárůst škodlivého obsahu v on-line prostoru. A to není věc, která by byla výlučně spojená s LGBT+ komunitou, týká se to širšího spektra. Proto i Británie přijala zákon o bezpečnosti na internetu, který umožňuje monitorovat a postihovat případné excesy na sociálních sítích a jinde v on-line prostoru.

Jak narůstá počet uživatelů sociálních sítí, tak logicky narůstá i počet těch nenávistných komentářů. Každopádně je dobře, že Británie má legislativu, která umožňuje tyhle zločiny postihovat, a je přitěžující faktor, když se jedná o LGBT+ nebo o nějakou jinou minoritu.