Bilance zbrojaře Strnada: Za pět let mu ministerstvo poslalo 14 miliard

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přes 14 miliard korun. Tolik v minulých pěti letech za dodávky vojenské techniky, náhradní díly, servis a další služby od Ministerstva obrany inkasovala skupina Czechoslovak Group (CSG), jejímž jediným majitelem je miliardář Michal Strnad.

Nejvíce peněz mu plyne z produkce kopřivnické automobilky Tatra, kde se na základě licence montují třeba i vozidla Pandur. Vyplývá to z dat, která resort obrany řízený Janou Černochovou (ODS) poskytl Seznam Zprávám na vyžádání podle informačního zákona.

Redakce chtěla přehled o tom, jak v uplynulých letech na české armádě vydělávali tři největší zbrojaři a jimi vlastněné podniky.

Vedle Strnadova CSG jde také o skupinu Colt CZ Group ovládanou René Holečkem, která se zaměřuje na ruční palné zbraně, a STV Group v majetku Martina Drdy, jejíž doménou je velkorážová munice z Poličských strojíren.

Čísla ukazují, že přes pokračující dominanci CSG se v posledním období propastné rozdíly zmenšily. Loni Strnad za dodávky zboží a služeb pro českou armádu inkasoval přes dvě miliardy korun a Holeček s Drdou kolem 1,2 miliardy (detailní rozbor po položkách je na závěr tohoto textu).

CSG je jasnou zbrojařskou jedničkou i na Slovensku a v poslední době o sobě dala vědět také v USA, kde se někteří kongresmani a stovky šerifů postavili proti tomu, aby Strnadova firma získala tamního výrobce střeliva Vista Sporting Goods.

Mluvčí CSG Andrej Čírtek k výše zmíněným číslům uvedl, že odpovídají skutečnosti, kdy jejich skupina dodává české armádě zejména speciální pozemní techniku, což je „výrazně dražší kategorie vybavení než ruční zbraně dodávané skupinou Colt“.

„Jde například o obrněná spojovací vozidla Pandur či TITUS, kde velkou část ceny tvoří sofistikované elektronické vybavení, a to i od zahraničních dodavatelů,“ uvedl také Andrej Čírtek.

Ačkoliv se jedná o miliardy korun, ve srovnání třeba s loni objednanými švédskými bojovými vozidly pěchoty CV90 za zhruba 60 miliard korun nebo s americkými stíhačkami F-35 za 150 miliard nejde zdaleka o největší armádní kontrakty.

Jenže je třeba také doplnit, že zmíněná statistika poskytnutá ministerstvem nezahrnuje případy, kdy je CSG „skryta“ v pozici subdodavatele, což je přitom velmi častý jev, a to i u techniky zahraniční provenience.

Na podvozcích Strnadových nákladních vozidel Tatra se totiž dnes do české armády dodává (nebo dodávat bude) významná část z toho, co se v terénu pohybuje po kolech: 3D radary MADR, pasivní radary VERA-NG, houfnice CEASAR, komplety protivzdušné obrany SHORAD, rušiče STARKOM.

Jde také o dílenská, cisternová a vyprošťovací vozidla, kde sice formálně figurují jiní dodavatelé než skupina CSG, nicméně též využívají podvozky Tatra.

Kdyby se i subdodávky započetly do v úvodu zmíněných čísel, náskok CSG před dalšími českými zbrojaři bude ještě větší.

A právě tento trend vyvolává v armádních kruzích otázku, jak moc je důležité a výhodné, aby české vojsko využívalo unifikace podvozků, když to v krajním případě může vést i k neblahé závislosti na jediném dodavateli.

O dvou stranách jedné mince hovořil loni i současný náčelník generálního štábu Karel Řehka. Na jedné straně vyzdvihl vysokou kvalitu podvozků Tatra i výhody jednotné podvozkové platformy z hlediska armádní logistiky, na druhé ale mluvil o potřebě „vyvažovat“.

„Ano, pokud jsme příliš závislí na jednom dodavateli, tak obecně vždycky nás to staví do jisté nevýhody,“ prohlásil Řehka v pořadu Reportéři ČT.

Sama skupina CSG některá tvrzení, že armáda se už na Strnadovi závislou stala, důrazně odmítá.

„Vnímáme to jako součást konkurenčního boje, který ve skutečnosti nevedou české výrobní firmy, ale zahraniční dodavatelé,“ usuzuje mluvčí skupiny Andrej Čírtek, přičemž tvrdí, že tatrovky jsou nejlepším těžkým terénním podvozkem na světě.

V zemích velikosti České republiky podle Čírtka vždy platí, že jeden druh výzbroje vyrábí jediná firma. „Snížení závislosti na českém dodavateli ve skutečnosti znamená jen otevření dveře pro firmu ze zahraničí, což škodí jak české ekonomice, tak legitimnímu zájmu státu, aby měl v krizi jistotu dodávek od domácího výrobce,“ dodal mluvčí CSG.

S tím vším souvisí i otázka míry podpory domácího průmyslu, která se mnohdy děje tak, že zakázky jsou zadávány bez soutěže.

Seznam Zprávy už loni popsaly případy, kdy si Ministerstvo obrany objednalo techniku „na výjimku ze zákona“. Během sedmi let bylo bez tendru uzavřeno 20 velkých zakázek (v objemu nad jednu miliardu Kč) za 140 miliard korun. Buď přímo, či nepřímo na nich participovali domácí výrobci.

Třeba předchozí ministr obrany za hnutí ANO Lubomír Metnar dle vlastních slov podporuje „maximální zapojení domácího obranného průmyslu“, jelikož v tom vidí součást budování a posilování obranyschopnosti země.

Podle něj domácí průmysl hraje klíčovou roli právě nyní, kdy je v rámci aliančních závazků prioritním úkolem vybudovat těžkou brigádu a také zajistit logistiku. Jak Metnar pro Seznam Zprávy uvedl, až se budou modernizovat vzdušné síly, skladba klíčových dodavatelů se zase promění.

Zda dát přednost domácímu výrobci před etablovaným zahraničním, debatuje opozice s koalicí i v této době, kdy se v resortu obrany rozhoduje o nákupu kolových obrněných vozidel pro ženijní vojsko. Ve hře jsou na jedné straně osvědčená australská vozidla Bushmaster, přičemž domácí alternativou může být například i již uvedené vozidlo TITUS od CSG v ženijní verzi (s podvozkem Tatra).

Třeba vojenský analytik Otakar Foltýn v obecné rovině nevidí nic špatného na tom, pokud stát v oblasti bezpečnosti dává přednost domácím dodavatelům. Zvláště prý v případě „urgentní operační potřeby“ mu přímé zadání zakázky nevadí.

Nicméně považuje za zásadní, aby si už při průzkumu trhu resort obrany vždy důsledně ohlídal, že nakupuje za „poctivou“ cenu, která není vyšší, než nabízí zahraniční konkurence.

„Když je vystavení českého dodavatele zahraniční konkurenci zcela narušeno, může na to stát těžce doplácet,“ zdůrazňuje Otakar Foltýn.

Zde jsou v úvodu zmíněné statistiky o dodávkách českých zbrojařů detailně rozepsány: