Benešová: Průtahy s Čapím hnízdem vyhovovaly žalobcům

Proti jejímu nástupu do funkce ministryně spravedlnosti demonstrovaly před třemi lety v ulicích desítky tisíc lidí. Z jejích velkých plánů sešlo, a místo o změnách v justici se v médiích psalo o jejích vyhrocených vztazích s některými vedoucími státními zástupci. Přesto Marie Benešová vydržela bez větších problémů ve vládě premiéra Andreje Babiše až do konce.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy nyní Marie Benešová říká, že si za svým působením na ministerstvu stojí. Kriticky se vyjadřuje na adresu „mladých“ státních zástupců ve vysokých funkcích, kteří podle ní těžili z vleklého trestního stíhání premiéra Babiše.

Bývalá ministryně spravedlnosti také otevřeně přiznává, že její spor s pražskou vrchní žalobkyní Lenkou Bradáčovou přerostl do osobní roviny, a vrací se k okolnostem loňského odchodu Pavla Zemana z funkce nejvyššího státního zástupce.

Jaké bylo předání úřadu novému ministrovi Pavlu Blažkovi?

My se celkem dlouho známe. Znala jsem už jeho tatínka, který pracoval v deníku Právo. Předání úřadu bylo úplně předpisové a korektní. Jenom jsme si s Pavlem Blažkem společně povzdechli, jak se změnila doba, že zhrubla média i politika, nedodržují se dohody a podání ruky už tolik neplatí.

Plánujete odpočívat na penzi, nebo se vrátíte do advokacie?

Syn, který je advokátem, se mě snaží přesvědčit, abych se vrátila. Společníci kanceláře by také byli rádi. Mladí advokáti dnes nechtějí moc chodit na soudy. Přijdou tam a leckdy ani nevědí, na kterou stranu si sednout. Jsou zvyklí dělat spíš analýzy, vyrostli trochu ve skleníku. A o mě se ví, že já chodím k soudu ráda. Je to takové akční.

Zůstanete poradkyní prezidenta Zemana?

Poradkyní jsem pořád, v tom se nic nezměnilo. Poradcování ale bylo dlouho utlumené kvůli tomu, že pan prezident marodil. Naposledy jednal tým poradců v září.

Do funkce ministryně jste nastupovala na jaře 2019 v dost vypjaté atmosféře. Tehdejší masové demonstrace za nezávislost justice byly namířené i proti vám. Jak jste to vnímala?

V každém případě jsem to nečekala. Já jsem nikdy nezavdala příčinu, aby měl někdo obavy, že budu ohýbat kauzy nebo je nějak ovlivňovat. Mně to doslova vyrazilo dech.

Ono je zajímavé, že jste dříve zažila i opačnou situaci. V roce 2005, kdy jste byla nejvyšší státní zástupkyní a snažila se zabránit vydání katarského prince, který byl obviněn ze sexuálního zneužívání, jste měla velkou část veřejnosti na vaší straně.

V té kauze jsem hájila zákon. Svědci byli tady, spis také a obviněný byl také tady. Nebyl žádný důvod ho vydávat do Kataru. Tehdejší ministr Pavel Němec šel dokonce proti vlastní vyhlášce. O to víc mě pak překvapilo, že mně někdo podsouvá, že půjdu proti zákonu. Když jsem viděla transparenty jako ‚Benešová Marie mé zločiny zakryje‘ nebo ‚Komunistická Marie‘, tak mě to už vysloveně uráželo, protože já jsem byla asi jedna z devíti lidí mezi prokurátory, kteří před listopadem 1989 nebyli v komunistické straně. Později jsem ale pochopila, odkud vítr vane.

Odkud?

Myslím si, že za tím hodně byla i práce některých státních zástupců, kteří se báli o své trůny. Využívali té situace, aby utlumili činnost ministra a mohli zůstat ve funkcích pomalu do penze, nebo na exkluzívní lhůtu, kterou tady nikdo nemá. Dost lidí mi to i přišlo říct.

Buďme otevření. Máte na mysli pražskou vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou nebo bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, se kterými jste měla napjaté vztahy?

Všem, kteří jsou na vysokých postech, se tam časem zalíbí. Ti mladí se snaží hodně rychle vypracovat nahoru, aniž by měli třeba praxi, a na svých funkcích pak hodně lpějí. Nechtějí najednou skončit.

Platí to podle vás i pro olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana? S ním jste přeci měla lepší vztahy.

Já jsem Ištvana poznala, ještě když jsem byla nejvyšší státní zástupkyní. Je celkem férový chlap, poznala jsem i ten jeho tým. Naopak s paní Bradáčovou jsem prakticky nespolupracovala. Když jsem přišla do Rusnokovy vlády, oni si vytvořili svůj zákon (nový zákon  o státním zastupitelství - pozn. red.), kde navrhli speciální útvar pro postih hospodářské kriminality, nad kterým neměl být dohled. To bylo něco neslýchaného a samozřejmě jsem to nedopustila. Nedopadlo by to dobře. Jestliže celý systém státního zastupitelství pracuje v systému dohled-dozor, a tady by to bylo najednou bez dohledu, mohlo by se to časem zneužívat.

Nebyl Ivo Ištvan proti vytvoření tohoto útvaru?

Ištvan mě chápal. Ale Pavel Zeman s Bradáčovou se v tom zhlédli. Chtěli další, ještě silnější pozici s vidinou, že tady budou vládnout přes kauzy. Já jsem jim to zbourala a vzala zákon zpátky. Myslím si, že to byl nejlepší počin v mé kariéře a jsem na to hrdá. Bradáčová, která se už viděla šéfkou toho speciálu, mi to nemůže zapomenout a je to i v osobní rovině.

Říkáte, že mladí státní zástupci lpějí na funkcích. I z toho, jak se vyjadřuje Lenka Bradáčová, vzniká dojem, že mezi vámi jde také o generační spor…

Ona to bere, že my jsme ty staré fosilie, které už tu nemají co dělat a kázat jim. Někteří mladí přitom dnes nemají ani dobré vychování.

Nedávno vás Lenka Bradáčová kritizovala v rozhovoru pro Seznam Zprávy…

Docela mě překvapilo, co u vás uveřejnila. Já jsem se s ní totiž naposledy viděla někdy loni květnu, když se řešil nový nejvyšší státní zástupce. Přišla na konzultační schůzku na ministerstvo a v dobrém jsme se rozešli. Ještě jsem pak zaslechla, že z našeho rozhovoru měla výborný pocit. Od té doby jsme na sebe nikde nenarazili, já jsem jí nikde nenapadla a najednou tohle.

Pojďme k tomu, co vám vrchní státní zástupkyně konkrétně vyčítá. Na prvním místě, že jste se snažila podřídit volbu funkcionářů státního zastupitelství ministerstvu.

To nebylo ‚podřídit‘. Státní zástupci jsou pořád ústavně zakotvení v rámci moci výkonné. Jenže oni si chtěli vybírat své šéfy sami. Byl to boj o počet lidí ve výběrové komisi, oni v ní chtěli převahu. A to já jsem nechtěla dopustit.

Nešlo státním zástupcům o to, aby v komisi nebyla převaha lidí z ministerstva?

Prosím vás, vždyť v té komisi jsem ani nebyla já. Všechny výběrové komise u nás dělali náměstci Michal Franěk a Klára Cetlová. Já jsem nikdy nebourala složení výběrových komisí, nikoho jsem nevyhodila, všechny jsem převzala. Tak co tam hrozilo?

Dále vám Lenka Bradáčová vytkla nekorektní informování státního zastupitelství a emoční útoky na státní zastupitelství.

S tím také nesouhlasím. Poukázala jsem na to, že prudce vzrostly náhrady škod za neúspěšné kauzy. Stát na to nemá. Za chvíli ministerstvo bude platit jenom škody. Oni vždycky rozjedou nějakou kauzu, a až potom teprve hledají důkazy. Mělo by to být obráceně. Je to asi 14 dní, co zprostili obžaloby bývalého ředitele ruzyňské věznice Ivana Horáka, po kterém paní Bradáčová zvlášť pásla, protože dobře věděla, že je to můj dobrý známý. Byl to výborný ředitel, všichni ho chválili. Snažili se mu podsunout nějakou korupci. Soudkyně dokonce konstatovala, že byl obětí policejní provokace. Kam jsme to dospěli? Tohle už není legrace.

S Lenkou Bradáčovou jste se střetla i v rámci kauzy soudce pražského vrchního soudu Zdeňka Sováka, který byl obviněn z korupce. Vy jste kritizovala státní zástupce za únik informací z případu, načež vás policie předvolala k podání vysvětlení.

Byla jsem u čtyřhodinového výslechu, doslova ponižujícího.

Můžete být konkrétnější?

Padly osobní otázky, i do rodiny a tak dále. Hlavně na to nasadili oblíbeného vyšetřovatele Bradáčové, který pochází z Teplic a je velmi ambiciózní. Vždycky si odešel někam zavolat. Čtyři hodiny mě tam lámali. Nedali mi do ruky protokol, protože to byla přípravná fáze trestního řízení. A co myslíte. Nestačila jsem dojet na ministerstvo a už to bylo v tisku. Tak mi řekněte, kdo to vynesl, já to nebyla.

V naší redakci jsme získali informaci, že jste se stýkala s obhájci pana Sováka. Je to tak?

Ani nevím, koho má za obhájce. Pokud vím, tak měl nějaké cizí. Nestýkala. Vidíte, už mi podsouvají i takovéhle věci.

Vy jste ale veřejně zapochybovala, proč musí být Zdeněk Sovák ve vazbě, když trpí těžkou cukrovkou.

K tomu se ani nechci vyjadřovat. Vždycky mi vadilo, když jsou ve vazbě těžce nemocní…

Ptám se spíš proto, jestli se s panem Sovákem dobře znáte?

Když jsem pracovala na Generální prokuratuře a potom na Vrchním státním zastupitelství v Praze, měla jsem na starosti trestné činy proti mládeži a činy mládeží spáchané. Chodila jsem na jednání Sovákova soudního senátu a musím říct, že to byl koncert. Byl to velmi chytrý člověk, já jsem si ho velmi vážila. Nevím, jak se to stalo, že se takhle zbláznil nebo jak to nazvat. Bohužel, život takovéhle příběhy přináší. Bylo mi ho trochu líto, že je takový těžký diabetik a musí trčet ve vazbě, když spousta jiných tady běhá po svobodě a jsou zdraví. Je pravda, že jsem se nad tím pozastavovala. Ale jinak jsem to nehodnotila, důkazně to neznám.

Vraťme se ještě k vašemu nástupu na ministerstvo v roce 2019. Tehdy jste měla celkem ambiciózní plány. Hovořila jste například o zrušení vrchních státních zastupitelství a vrchních soudů…

To ale nebylo nic nového. Zrušení chtěli už moji předchůdci Jiří Pospíšil nebo Robert Pelikán.

Také nebyl schválen nový zákon o státním zastupitelství, na kterém se pracuje už dlouhá léta.

Nedospěl ani do sněmovny, protože Andreje Babiše drželi v šachu kauzou Čapí hnízdo. To byl, myslím, zásadní moment. Státní zástupci si tím trochu zajišťovali i své posty.

Právě v době, kdy jste nastupovala na ministerstvo, vyšetřovatelé poprvé navrhli Babiše v kauze Čapí hnízdo obžalovat. Uvědomovala jste si, že Babišovo stíhání zkomplikuje situaci i vám jako ministryni spravedlnosti?

Já jsem jeho stíhání neřešila, i když mi podsouvali, že to budu dělat. To je zodpovědnost státních zástupců. Konkrétně žalobce Jaroslava Šarocha jsem nikdy neviděla, znám ho jenom z televize. Samozřejmě Babiš z toho byl nešťastný. Zneužili i jeho syna. Už je to trochu směšné a přetažené za čáru.

Nepožádal vás Babiš v souvislosti s Čapím hnízdem o něco, třeba i nepřímo přes někoho jiného?

Ne, nikdy, to by si netroufl. Byla jsem překvapená, jak je v tomto až bázlivý. Měl z toho posvátnou hrůzu. Jestli jsme něco řešili, tak to byly třeba peníze do rezortu. Občas dal jenom najevo, že je z Čapího hnízda už otrávený.

Jak hodnotíte práci státního zastupitelství a vyšetřovatelů v kauze Čapí hnízdo?

Nechápu, proč tak dlouho trvá. Za mě by to tedy sedm let nedělali, to bych na ně vlétla a na výročních poradách jim všechno sečetla. To není žádné zasahování, ale úkol těch vedoucích státních zástupců. Pořád bych se ptala, museli by se zpovídat.

A vy si tedy myslíte, že jim ty průtahy vyhovovaly?

Já si myslím, že jim to velmi vyhovovalo, protože premiér byl vlastně v koutě.

Na ministerstvu se zdržela příprava zákona o evidenci skutečných majitelů, který se týká posuzování Babišova střetu zájmů. Ve výsledku jsou v zákoně rozdílné definice osoby s koncovým vlivem a koncového příjemce výhod, což se nelíbí Evropské komisi.

My jsme to zkrátka rozpitvali ještě víc, než uváděla evropská směrnice. Můžete být formálně majitel, ale nemusíte z toho mít zisky.

Jde o to, jestli toto Babišovi nevyhovovalo. Nemohl přípravu zákona tímto směrem nějak ovlivnit?

U nás se to řešilo čistě legislativně pod náměstkem Fraňkem. Ten by byl první, kdo by při nějakém ovlivňování práskl dveřmi. Ještě na tom ale pracovalo Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo průmyslu. Vím, že s nimi byl nějaký problém. Myslím si ale, že se nemáme za co stydět. A to myslím celkově o době, kdy jsem ministerstvo řídila.

Jaké jste měla s Babišem ve vládě vztah?

Myslím si, že to s ním žádný med nebyl. I když ho jako premiéra obdivuju a myslím si, že ještě přijde doba, kdy na něj bude řada lidí vzpomínat. Je to nesmírně pracovitý člověk, skutečně pracoval pro stát. Klidně jste ho našli na Úřadu vlády ještě v půl osmé večer. Kdykoli bylo možné se s ním sejít, když se řešil nějaký problém. Měl tah na branku. Současně jsem ale v něčem od něj necítila plnou podporu.

V čem?

Třeba ohledně nejvyššího státního zástupce. Pavel Zeman nepodával rezignaci mně, jak se má, ale podal ji vicepremiéru Janu Hamáčkovi. O tom se oficiálně nemluví. Rezignace byla datována, tuším, 14. května, podána ale byla o tři týdny dříve. V rezignaci přitom není ani slovo o tom, že bych na Pavla Zemana tlačila. Když pak Pavel Zeman v květnu tvrdil, že jsem na něj tlačila - což nebyla pravda, v té době už jsem s ním vůbec nekomunikovala - tak Babišovi vyhovovalo, že jsem to odnesla já. Premiér přitom dobře věděl, jak to s rezignací bylo.

Vy jste ale Pavla Zemana loni na jaře kritizovala za jeho vystupování při odhalení dvou ruských agentů, podezřelých z přípravy výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích.

Do toho se zapletl, hrál si na generálního prokurátora. Asi si myslel, že mu to zvedne kredit.

Náš zpravodajský web před rokem upozornil na možnou podjatost Pavla Zemana u kauzy, která souvisí s restitucemi ve prospěch hlavní linie šlechtického rodu Czerninů. Vy jste nakonec kvůli tomu na něj podala kárnou žalobu, Nejvyšší správní soud ale Zemana v prosinci zprostil. Jak hodnotíte toto rozhodnutí?

Byla jsem překvapená, že ho nakonec neodsoudili. Řekli, že trošičku něco porušil, ale nebylo to na úrovni, aby ho odsoudili. To ale Nejvyšší správní soud dělává, když je tam zajímavá kárná kauza, hlavně u soudců. V Brně se říká, že nechtěli vytvořit precedens, aby se vedoucí činitelé justice běžně nestíhali.

Poznámka: Text jsme aktualizovali o vyjádření Pavla Zemana.