Bartoš přepisuje stavební zákon. Musíme to zastavit, říká

Vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) vidí svůj úkol po nástupu do funkce: Přepsat stavební zákon, který se teprve na sklonku její éry podařilo prosadit předchůdkyni Kláře Dostálové (ANO).

Její model, při kterém bude všechny stavby schvalovat jediná instituce, zbrusu nový Nejvyšší stavební úřad, Bartoš změní od základu, protože je prý třeba zachránit stavební řízení před kolapsem.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy ministr exkluzivně vysvětlil, jak bude stavební superúřad opět zrušen, jak se bude napříště hodnotit vliv staveb na životní prostředí a jakou roli při výstavbě dostanou velká města.

Napsat a prosadit stavební zákon bývá pokládáno za vůbec nejtěžší možný legislativní úkol, zvlášť když má za cíl od základu změnit schvalování staveb. Minulá vláda zákon napsala, ale není ještě těžší vzít již hotový zákon a předělat ho ještě dříve, než začne platit?

Minulá vláda ho nenapsala, napsala ho Hospodářská komora a paní ministryně Dostálová ho na sílu protlačila sněmovnou skrze hlasy komunistů, SPD a ANO. Nesouhlasil s tím ani vládní partner sociální demokracie ani ministerstvo vnitra, které k tomu dalo analýzu, že zákon nesplňuje očekávané cíle a že očekávaná transformace bude stát dvacet miliard. A my, tedy strany současné koalice, jsme už v minulém volebním období předložili alternativní návrh. Namísto Nejvyššího stavebního úřadu a rozbití státní správy tak, jak ji známe, by řešil „procesní integraci“ stavebního řízení (jediná žádost o stavební povolení u jednoho úřadu – poznámka redakce). Bude to rychlejší, levnější a ještě se k tomu přidá digitalizace. Tam jsme docela v prodlení, protože minulá vláda to nejen podcenila, ale prakticky na tom téměř nikdo nepracoval. Na ministerstvu pro místní rozvoj se celé digitalizaci věnovala jedna zaměstnankyně!

Z toho, co říkáte, se zdá, že už máte všechno připravené a stačí to zapsat do paragrafů. Nejde tedy o nesplnitelný úkol, jak se všichni báli?

Vše je v procesu. Teď ve sněmovně potřebujeme odložit náběh zákona od ministryně Dostálové o rok, zvláště zastavit vznik Nejvyššího stavebního úřadu (zákon nabyde účinnosti v polovině roku 2023, některé změny už ale začnou platit od 1. ledna příštího roku - poznámka redakce). Ještě před koncem roku byla dohoda, že nám ve sněmovně bude schválena novela, která nástup zákona odloží o rok. To se nestalo, ta dohoda se nedodržela, ale ono to nakonec dopadne.

Jak velký je časový stres u této odkládací novely? Musí být schválena do konce měsíce?

Do pololetí by to mělo být. Nechci říkat datum, protože pak to vypadá jako nějaký vzkaz opozici.

A když to bude v létě, tak není časový problém?

Chtěl bych to dřív, výrazně dřív. Protože pak už vzniká nějaké riziko, že bude nutné skutečně zahájit proces ke vzniku Nejvyššího stavebního úřadu. Vedle toho ovšem vzniká v souladu se zákonem Speciální stavební úřad na nadregionální, resp. složitější stavby. Na tom byla ale shoda i v předchozím volebním období.

Odkládací novelu kritizovala advokátní kancelář Frank Bold. Až novela začne platit, vznikne podle jejích právníků chaos a zastaví se desetitisíce stavebních řízení. Podle vás je něco takového vyloučeno?

Frank Bold se hlavně podílel na tvorbě toho předchozího zákona, podle kterého má vzniknout Nejvyšší stavební úřad. Na internetu pořád najdete analýzu ministerstva vnitra, že právě centralizací pod Nejvyšší stavební úřad můžeme riskovat až na půl roku zastavení stavebních řízení. Nemyslím si, že hrozí, co říkal Frank Bold. Můžete mít víc právních názorů, jeden právník je na straně toho, jiný na straně druhého.

Důležitější než odkládací novela bude nová verze stavebního zákona, která vznikne podle představ současné koalice. Už víte přesně, kdy bude hotová?

Teď se připravuje ve všech ministerstvech, přitom máme ambici poslat novou verzi koncem března do meziresortního řízení a zahájit dialog s partnery. To je Svaz měst a obcí, jednotliví starostové, ale i další skupiny, třeba právě stavebníci. Nejde jednu skupinu vyloučit, což udělala paní Dostálová, a udělat zákon na míru jedné zájmové skupině. Rozložili jsme to tak, že všechny procesy včetně analýzy RIA (analýzy dopadu nových právních předpisů – poznámka redakce) jedou paralelně, abychom to stihli.

Zvládnout legislativní rozměr je proto větší problém než tlak zájmových skupin?

Ve sněmovně existuje tlak od té největší zájmové skupiny, abychom novou verzi nestihli a aby vznikl ten původní Babišův nebo Dostálové superúřad.

Největší zájmovou skupinou myslíte podnikatele ve stavebnictví a hlavně velké investory?

Ale my sedíme u stolu i se zástupci Hospodářské komory. Když se má dělat politika, aby přetrvala jedno volební období, nemůžete od stolu vykopnout někoho, kdo reprezentuje zcela legitimní zájem. Vy pouze tento zájem musíte odhalit a pokud je to na úkor někoho jiného, tak hledat, jak ho vyvážit. Proto v případě nové verze zákona jednám se všemi partnery a ministerstvy. Pro mě je přitom důležité, aby se do zákona dostalo tzv. jednotné environmentální povolení, které slučuje stanoviska všech úřadů odpovědných za životní prostředí, a aby byl stavební úřad ve všech obcích, kde je potřeba. Mělo by platit pravidlo „jedno stavební řízení, jedno razítko“, ale musí být garantována ochrana veřejných zájmů.

To by neplatilo, kdyby začal platit zákon od ministryně Dostálové?

Dám jednoduchý příklad. Když zákon vznikal v Hospodářské komoře ve spolupráci s ministerstvem za paní Dostálové, bylo mantrou, že největší brzdou stavebního řízení je existence někoho, kdo jej může rozporovat a kdo se k němu může vyjadřovat, ať už jde o úřady nebo občany. Přirovnával jsem to ke křižovatce, na které neumíte správně nastavit semafory pro chodce a pro auta. Vaše řešení bude vypnout semafory a auto bude v důsledku na křižovatce jaksi silnější. To se snažíme v této chvíli řešit a významně by v tom mohla právě digitalizace. Proč? Protože dokumenty ke stavebnímu řízení nebudou někde v šanonech v archivu, ale účastníci řízení je uvidí na obrazovce. To je důležitý prvek, aby z dialogu účastníků řízení nakonec bylo jedno razítko.

Ke konfliktu s nějakou zájmovou skupinou zatím nedošlo, nebude nutné nový zákon prosazovat na sílu?

Protože se zákon otvírá, každý přijde s tím, že by chtěl uplatnit svůj zájem. My bereme připomínky a řešíme je s původními tvůrci. To není tak, že bychom jenom kvůli nesouladu z toho vyřadili Hospodářskou komoru. Ale věříme, že ten konsensus bude takový, jak si ho vetkla do programového prohlášení koalice.

Koalice tedy slíbila, že ze zákona škrtne Nejvyšší stavební úřad, který by stavební řízení centralizoval. Stavební úřady zůstanou pod dohledem radnic, odvolací instancí budou nadále krajské úřady. Paní ministryně svého času ovšem tvrdila, že je nutné oddělit stavební řízení od vlivu obcí a komunálních politiků, protože ten smíšený model dává prostor ke korupci. Náměstek primátora třeba může zajít za dotyčným úředníkem a nějak ho donutit, aby dal potřebné razítko známému podnikateli. Vám takové riziko nevadí?

Pro takové tvrzení nejsou žádná data, i když je to teď velmi silná nota, která najednou začíná znít od celého hnutí ANO. Přitom ANO má o korupci zvláštní představu. Evidentně mu nevadí, když je hodně moci v rukou příliš malé skupiny lidí, která není úplně kontrolou. To je vidět na Národní sportovní agentuře, která evidentně problém sportu prohlubuje.

Korupce na stavebních úřadech samozřejmě existovala, i když byly součástí úřadů na obcích. Proti tomu nebude v nové verzi zákona žádné opatření?

S tím nesouhlasím. Představte si, že bychom tento argument přenesli do všech dalších agend. To by znamenalo, že korupce vládne v životním prostředí, v matrikách, na živnostenských úřadech. To je docela útočný přístup k samosprávám. Pokud mám zkušenosti od zastupitelů z Pirátské strany, stavební úřad si většinou hezky pobublává, odděleně od komunálních politiků. Myslím také, že jsou individuální případy, ale najednou si je ANO vybralo jako zásadní fenomén a vrací se ke svému původnímu lživému étosu, že jsou protikorupčním hnutím.

Jak člověk může hájit svá práva, když narazí na stavební úřadě na korupci?

Studie ministerstva vnitra říká, že korupce existuje, ale že to jsou promile. Nemyslím, že se to novým zákonem úplně vyřeší, ale systém bude jakoby víc transparentní. Proti rozhodnutí stavebního úřadu se také můžete odvolat na jinou instituci, na krajský úřad. Kdyby existoval Nejvyšší stavební úřad, tak se odvoláváte ke stejné instituci do jiných dveří. Možná do stejných dveří, kde sedí druhý člověk, který to dostane na starost.

Jako zásadní změnu zákona jste zmínil jednotné environmentální povolení, ve kterém jeden úřad na ochranu životního prostředí posoudí vliv stavby na všechny rozměry životního prostředí, od vody přes hluk a půdu až k ovzduší. Dosud prý nebylo rozhodnuto, jestli stavebník má o environmentální povolení žádat předem ve zvláštním správním řízení, anebo bude hodnocení vlivu na přírodu součástí stavebního řízení. Už jste se s kolegy ministry rozhodli?

Environmentální povolení bude integrováno do stavebního řízení. V momentě podání žádosti o stavební povolení do toho můžete vstupovat téměř jako tabula rasa, pouze s projektovou dokumentací. Ale nic vám nebude bránit mít už předvyřízené věci, které potřebujete. Tam je poměrná svoboda, v jakém momentě do toho vstoupíte. Nicméně vypořádání bude součástí jednoho stavebního řízení, které pořád drží ten princip – jedno podání, jedno razítko, jedno stavební řízení.

Když budu kritikem stavby a budu chtít zpochybnit jednotné environmentální povolení, odvolám se na stavebním úřadě, nebo na ministerstvu pro životní prostředí?

Odvolání bude také na stavební úřadě.

Na druhé straně se povinností získat jednotné environmentální povolení od úřadů na ochranu životního prostředí může schválení stavby zkomplikovat. Není to krok zpátky?

Nechci řešit problémy tím, že vypnu semafory. To prostě nejde. V jednom dotazníku, který byl zaměřen na fungování státní správy, nevycházelo, že nepřítelem stavebníka a starosty je špatný stavební zákon, ale zákon sám o sobě. Samozřejmě v momentě, kdy chcete něco dělat, je zákon v jakékoliv oblasti poměrně limitující. Když třeba potřebujete jet rychleji někde, kde se nesmí, že?

Velká města v čele s Prahou navrhují do nové verze zákona speciální paragrafy pro územní plánování právě ve velkých městech. Mají šanci to prosadit, když termíny hoří?

Tam už se dostáváme do oblasti územně plánovací dokumentace. Návrhy vycházejí z iniciativy čtyř městských artikul, které požadují, aby bylo územní plánování v samostatné působnosti měst. Jednáme o tom s Prahou, jednáme o tom s dalšími velkými městy, ale je tam spousta nevyjasněných bodů. Navržený model by třeba městům umožnil udělat územní rozhodnutí nebo zafixovat územní plán i přes výhrady, třeba přes výhrady památkářů. Může se zdát, že je to velmi jednoduchá právní úprava, ale má to další konsekvence. Pokud by nebyla vyřešena nějaká relevantní námitka od památkového úřadu, tak by stejně byl stát tím konečným arbitrem. Proto bych to stále viděl tak, že na finálním schválení územní změny by muselo být státní razítko, protože stát přebírá garanci. Zároveň vidím jistý konflikt v tom, že máte například v územním plánu obchvat, a pokud město územní plán přepíše, tak může být zahájena stavba, která znemožní obchvat postavit. Může pak být uděleno stavební povolení, i když vy jako zástupce státu budete teprve rozpor řešit.

Jinými slovy, návrhy podle městských artikul jsou tak převratné, že se nestihnou vypořádat?

Pokud bychom chtěli dělat změny v oblasti územního plánování, a fakt bych chtěl zavést regulační plány jako základy stavebního procesu v České republice, tak to do konce března nelze stihnout. Pokud bude dopracován nějaký návrh s analýzou RIA, jak roli samospráv posílit, tak jsem pro. Ale to bychom museli skutečně vidět ty dopady a neudělat nějakou nesystémovou výhybku jenom proto, že chceme v danou chvíli vyhovět. Ministerstvo pro místní rozvoj vyhovět chce, ale má to nějaké konsekvence, které musíte dořešit, což navrhovatel řešit nemusí.

Městské zastupitelstvo může odhlasovat změnu územního plánu, podle níž se postaví parkoviště nebo továrna na pozemcích, kde jsou dnes zahrady rodinných domů. Dosud se občan mohl proti takovému rozhodnutí odvolat u krajského úřadu. To bude podle vašich představ možné i nadále?

Pokud jde o odvolání proti územnímu plánu a jeho změnám, vždy musí existovat vyšší instance.

Zájem velkých měst, aby byly územní plány v jejich samostatné působnosti, se musí prodiskutovat. Očekáváte nějaký výsledek v tomto volebním období?

To určitě. Když vyřešíme tohle, může to být velmi signifikantní pro rozvoj stavebnictví. Růst je vždycky postaven na nějaké hraně a v územním plánování existuje zcela legitimní konflikt jednotlivých stran. Když hledáte bydlení, jste strašně pro to, aby se někde stavělo. Když tam ale bydlíte, tak už žádnou další zástavbu nechcete. Dynamika takového sporu je správná i samotné přetahování kompetencí, ale měly by se na stůl dávat relevantní argumenty. Ve všech moderních státech se postupuje tak, že se nejdříve popíše problém, zjistí příčiny a pak se jde do změny. To se tady v případě novely stavebního zákona nestalo. Kdybych měl dva roky, a ne půl roku do vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, tak samozřejmě jdeme od začátku. Alespoň se snažíme dosáhnout maximální odbornosti a citlivosti té změny, aby splnila, co jsme si zadali, a dodrželi jak časová kritéria, tak ochranu veřejných zájmů. Požadavky samospráv jsou v určité míře legitimní, debata se vede, ale nevím, jak to nakonec dopadne. Jeden termín je koncem března, ale ještě budeme mít druhé čtení ve Sněmovně a kdyby tam přišel skutečně vypořádaný návrh s analýzou RIA, tak je možné změnu podle samospráv udělat.

Jinými slovy, nemůžete vyloučit, že se požadavky velkých měst do nové verze stavebního zákona dostanou, může se to ale také řešit později speciální normou?

Ano. Každé řešení musí být univerzální a ve své podstatě má nějaké fáze. My jsem se rozhodli upravit tu nejhorší fázi vzniku stavebního úřadu, další priorita je jednotné environmentální povolení, na to navazuje poměrně kompletní digitalizace. Tak postupuju.