Článek
Šéf Pirátů Ivan Bartoš je rád, že nakonec nedošlo na kompetenční žalobu na prezidenta. Miloš Zeman se nakonec rozhodl jmenovat celou vládu včetně ministra zahraničí Jana Lipavského, ke kterému má výhrady.
„Země už je takhle řadou otázek rozdělená a nebylo by dobré, aby byla vláda ve vyhroceném konfliktu s Hradem,“ myslí si Bartoš. Zároveň dodává, že to neznamená, že by nastaly idylické časy, ve kterých vláda s Hradem souhlasí.
A odmítá také možnost, že by cenou za hladké jmenování kabinetu byly personální ústupky hlavě státu. „Já to můžu vyloučit,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Překvapilo vás, jak Miloš Zeman nakonec včera rozhodl?
My jsme samozřejmě průběh jednání diskutovali každý týden na koaliční radě. Prezident poměrně dlouho zastával konzistentní pozici, že v žádném případě nedostojí ústavní povinnosti a kandidáta Honzu Lipavského nejmenuje. Mě trochu překvapila ta tisková zpráva, která vzešla z Hradu, protože jsme byli nastaveni tak, že finální výsledek procesu bude schůzka Petra Fialy a prezidenta Zemana. Takže pak pro mě byl i ten včerejší výsledek trochu překvapení.
Co se podle vás stalo? Nebo jak si interpretujete ten obrat?
Tady nastala zvláštní situace, kdy tu byla vláda připravena převzít resorty s většinou ve Sněmovně, ale stále vládl kabinet v demisi. Ani lidé tomu příliš nerozuměli. Do toho nastal souběh tří krizí – covid, energetická krize, politická krize. To jsou všechno faktory, které přispěly k tomu, že pokud má někdo Českou republiku rád, tak chtěl, aby se začaly řešit klíčové problémy.
To si myslím, že bylo ve finále klíčové. Alespoň tak prezentoval Petr Fiala argumenty, které prezidenta přesvědčily. I když si výhrady vůči Janu Lipavskému, se kterými celá pětikoalice nesouhlasí, zachoval.
Myslíte, že nějakou roli hrála obava prezidenta, že by mohl prohrát u Ústavního soudu?
Na to není lehké odpovědět. Jsem přesvědčen, že ta povinnost je daná a kompetenční žaloba by ji s největší pravděpodobností potvrdila. Ale výhled žaloby, která by jmenování protahovala o další měsíce, je další z faktorů, který mohl ovlivnit uvažování Hradu. To byste se musel zeptat prezidenta.
Domníváte se, že když k žalobě nedošlo, zůstane vztah s Hradem konstruktivní? Že se nezalezlo do zákopů?
To je zásadní výhoda. Země už je takhle řadou otázek rozdělená a nebylo by dobré, aby byla vláda ve vyhroceném konfliktu s Hradem. Že by měla být nějaká konsenzualita – což ale neznamená, že souhlasíme s názorem Hradu na jednotlivé otázky. Žaloby jsme se nebáli a jsem rád, že v tom koalice byla jednotná. Ale když nejdeme do zákopové války, je to pro zemi lepší. Byla to první velká zkouška, ze které koalice vyšla dobře.
Může to mít vliv třeba na konstruktivní jednání příští rok s Hradem o obsazení Nejvyššího kontrolního úřadu, Nejvyššího správního soudu či Ústavního soudu?
Nemyslím si, že tyto kroky byly nějakým předmětem úvah. Ukázalo se, že ač byly schůzky s prezidentem předmětem kritiky, tak to nakonec smysl mělo. Personální otázky, konkrétní nominace, to si nemyslím, že by bylo předmětem nějakého jednání.
Můžete vyloučit, že součástí dohody nebyla například budoucnost pana Koudelky, šéfa BIS, nebo budoucnost šéfa ČEZ? Že tam zkrátka nebyl nějaký personální obchod?
To můžu vyloučit. U těch jednání jsem nebyl, ale Petr Fiala nás velmi přesně informoval, jakým způsobem ta jednání probíhala. I pak zpětně.
Takže nepadlo ani to, že by měl prezident nějaký požadavek?
Nejsem si ničeho takového vědom.
