Článek
Estonský požadavek souvisí s maďarských rebelováním při prodlužování protiruských sankcí. Budapešťská hrozba vetem a chování ve stylu „něco za něco“, vyprovokovalo před několika dny šéfa estonské diplomacie Marguse Tsahkna natolik, že navrhl aktivaci článku 7 Smlouvy o Evropské unii.
Ten umožňuje pozastavit některá práva, včetně hlasovacích práv v Evropské radě, pokud členský stát závažným a trvalým způsobem porušuje hodnoty, na nichž je EU založena.
„Maďarsko systematicky pracuje proti společným bezpečnostním zájmům Evropy, a proto musíme urychleně podniknout konkrétní kroky a přistoupit k postupu podle článku 7, čili pozastavit Maďarsku hlasovací práva,“ zdůraznil Margus Tsahkna.
S estonskou ideou souzní i zbylé pobaltské státy. Češi však nikoliv, jak vyplývá z dotazů Seznam Zpráv. „Vyjádření estonského ministra zahraničí jsme zaznamenali, ale v tuto chvíli takový návrh není na stole. Nicméně trvá, že naší preferencí je jednotný postup EU vůči Ukrajině,“ řekla redakci mluvčí Ministerstva zahraničí Mariana Wernerová.
Zakonzervovaný spor
Evropský parlament spustil článek 7 proti Maďarsku už v roce 2018, tehdy mu vadila maďarská ústavní reforma, nedostatečná nezávislost soudnictví či ohrožení svobody médií. Celý proces ale nakonec zamrzl. Současný apel Estonska je podle experta na unijní právo Ivo Šlosarčíka spíše frustrací z toho, že se po celá léta vůbec nic nestalo. „Je to nyní politické gesto, ale nadále chybí dostatečná vůle k tomu, aby se s tím hnulo,“ uvedl pro Seznam Zprávy.
Podobně to vidí výkonný ředitel institutu Europeum Viktor Daněk. „Článek 7 je proti Maďarsku aktivovaný už řadu let, ale nikam to nevede. Je třeba jednomyslná shoda všech členských států EU, tedy kromě Maďarska. Pochybuji, že by k tomu mohlo kdy dojít,“ zdůraznil pro redakci s tím, že Viktor Orbán má potenciální spojence, momentálně na Slovensku.
„Kdyby k tomu přesto došlo, byla by to diplomatická válka proti Maďarsku. Maďarsko by se mohlo mstít jinde, například využívat svého práva veta na Evropské radě, kde Viktor Orbán i nadále sedí,“ shrnul Daněk. Celý proces by podle něho spíš musel být nastaven tak, že by de facto vedl k úplnému vytlačení Maďarska z Evropské unie.
Sázka na ad hoc koalice
Místo sankcí v podobě okleštění hlasovacích práv budou čím dál tím víc evropské státy obcházet Maďarsko vytvářením ad hoc koalic. „Nemají jinou možnost. Jestliže dohoda na platformě Evropské unie není možná, protože některý členský stát zneužívá svého veta, pak se musí členské státy dohodnout na jiné multilaterální úrovni,“ doplnil Daněk. To pak ale vede k tomu, že se oslabuje Evropská unie jako taková.
Kromě Estonska vyzvala k sankcím v podobě odejmutí hlasovacích práv i skupina europoslanců z federalistiské celoevropské strany Volt. Nicméně nikdo z jedenadvaceti českých zástupců v europarlamentu s nimi nesouzní. Mezi zaryté odpůrce sankcí pro Maďary logicky patří zástupci z hnutí ANO, které má k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi blízko. S jeho poslanci sdílí i frakci Patrioté pro Evropu.
Jak to vidí čeští europoslanci
Podle Kláry Dostálové (ANO) je zarážející, kam až chce Evropa zajít. „Takové kroky nikomu nepomohou a naopak ještě více Evropu rozdělí. Doporučuji, aby Evropa v takto napjaté době spíše hledala průniky ke spolupráci. Pokud má někdo jiný názor, snažím se ho přesvědčit argumenty, ne tím, že ho umlčím,“ řekla pro Seznam Zprávy.
Proti krajnímu „trestu“ jsou ale i zástupci vládní koalice. Například Luděk Niedermayer z TOP 09 preferuje vzájemnou dohodu. „Každý rozumně smýšlející člověk ví, že jsme v Evropě na jedné lodi a je zcela nezodpovědné do ní vrtat díry. Jakkoli jsou některé kroky Viktora Orbána šílené, zatím vidím extrémní řešení jen jako možnost, ne jako plán, který by měl být spuštěn,“ sdělil redakci. Jeho partajní kolega Ondřej Kolář by hlasovací práva Maďarům také ponechal, sebral by jim nicméně právo veta.
Poslankyně Evropského parlamentu Veronika Vrecionová z ODS připomněla, že odebrání hlasovacích práv je nereálné. „Všechny ostatní členské země by se musely shodnout na tom, že Maďarsko porušuje evropské smlouvy, a to se určitě nestane za současné slovenské vlády Roberta Fica, která už deklarovala, že žádná opatření proti Budapešti nepodpoří,“ řekla redakci.
Věci, na nichž se Unie neshodne, se podle ní mají řešit ve formátu koalice ochotných, která zahrnuje i Spojené království, které v EU není, ale má silnou a bojeschopnou armádu.
Jedinou českou zástupkyní, která si dovede představit „okleštěná“ práva Maďarů, je europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti). „Pokud se budou přijímat rozhodnutí o společném nákupu obranných systémů – tedy o využití peněz členských států na sebe samé – ostatním zemím už nebude jedno, že je může jediný stát blokovat,“ podotkla pro Seznam Zprávy.
Rakousko jako odstrašení?
Strašení sankcemi i článkem 7 není v EU novinku, byť se k tomu evropský blok uchyluje výjimečně. V roce 2000 zavedla EU „diplomatické sankce“ proti svému členu Rakousku. Důvodem byl vznik nové rakouské vládní koalice, ve které zasedla i ultrapravicová strana svobodných Jörga Haidera. Zcela vážně se tehdy mluvilo o tom, jestli a jak vyloučit Rakousko z Evropské unie. Snaha EU se však zcela minula účinkem. V Rakousku došlo k nárůstu protiunijních nálad a Haiderova popularita naopak rostla. Po zhruba osmi měsících EU sankce zrušila.
Podle Viktora Daňka Evropská unie v současné době nebude diplomatickou válku s Budapeští riskovat. „Hýbou se politické ledy a debatujeme o existenciálních otázkách a budoucnosti evropské bezpečnosti. Většina Evropy nebude ochotna ponořit se do takových vnitřních bojů a vnitřních problémů,“ dodal.
