Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Pokud vám stále vrtá hlavou, co přesně Andrej Babiš myslí tím, že jeho ANO je „catch-all party“ neboli strana pro všechny, neseme vám vysvětlení.
A není to žádná nudná politologická definice, ale zcela praktická ukázka, popis jednoho krásného příběhu, který se odehrál minulý týden v Praze. A v němž najdete tu nejpřesnější definici hnutí ANO, kterou máme momentálně k dispozici.
V Praze proběhl první ročník bezpečnostní konference Globsec. Přesněji šlo o první pražský ročník, neboť Globsec se po 19 letech raději odstěhoval z Bratislavy. Tam vláda Roberta Fica dala jasně najevo, že tato akce není na Slovensku vítaná.
Jedním z hlavních pražských řečníků – alespoň soudě podle podmínek, které si kladl – byl místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček, který stále ještě sebeironicky používá titul „stínový premiér lepší vlády“.
A pak se taky v Praze konal první ročník „Česko-slovenského fóra“, o němž někteří jeho vzácní hosté, kupříkladu europoslanec strany Směr Ľuboš Blaha, říkají, že je to „Antiglobsec“. Přičemž skutečnou konferenci Globsec označují za „sabat militaristů“.
No a na tuhle trucakci zase s plnou parádou napochodoval jiný místopředseda hnutí ANO, bývalý předseda Sněmovny, v hnutí žertovně přezdívaný „kroměřížský Masaryk“ Radek Vondráček.
Tím bychom to v podstatě mohli ukončit. Ale ta věc je natolik zábavná, že bychom si o ní mohli ještě něco říct.
Pusťte si Šťastné pondělí
Účast Karla Havlíčka na Globsecu, prestižní mezinárodní akci, kterou zahajoval prezident Petr Pavel a která tradičně láká spousty světových politických a diplomatických celebrit, je nepochybně v zájmu Česka. Havlíček svým požadavkem na samostatné vystoupení, a nikoliv pouhou účast v panelu, svůj význam přece jen trochu přeceňuje, ale budiž.
A pak je tu Vondráček, jenž jako by byl předurčen k roli stranického trouby, který si moc neuvědomuje, co to zrovna vyvádí: Tu zatančí v rámci stranického večírku na stole předsedy Sněmovny, támhle není schopen ze sebe po náročné moskevské recepci vysoukat v živém televizním vysílání jedinou srozumitelnou větu, jindy zase dělá potupnou stafáž u Zemanova nemocničního lůžka.
No a tak teď zase pro změnu vyrazil na „Antiglobsec“ pořádaný bývalým náměstkem ministra zahraničí Zaorálka Petrem Drulákem. To je muž proslavený třeba svým dva roky starým výrokem „nevím, jak Ukrajina přežije zimu“, což trochu vypadalo i jako přání, aby nepřežila.
O slovenském europoslanci Blahovi, který považuje Putinovo Rusko za krásnou a moudrou zemi, zatímco prezidentku Čaputovou veřejně označuje za „americkou kurvu“, už byla řeč. Na konferenci ale nechyběli ani další významní čeští a slovenští příznivci rychlého mírového řešení na Ukrajině, rozuměj okamžité ukrajinské kapitulace a úplného podvolení Putinovým požadavkům.
Byl tu třeba bývalý slovenský premiér Ján Čarnogurský, bývalý poradce premiéra Fica Eduard Chmelár, bývalý český ministr zahraničí Jan Kavan, ale především - do čela téhle vybrané společnosti, s níž byste se nechtěli – slovy klasika – shodnout ani na tom, kde je v Kolíně nádraží, usedl sám třetí český prezident Miloš Zeman.
A jak to podle očitých svědků vypadá, politikovi, který se po mnoha letech otevřené kolaborace s Kremlem v únoru 2022 až pod hrozbou žaloby pro velezradu postavil na stranu Ukrajiny, už zase otrnulo. Jak jsme se dozvěděli z telegramového účtu europoslance Blahy, Zeman prohlásil, že účastníky spojuje „odpor proti servilitě“. Což speciálně v jeho případě při vzpomínce na šaškování s Putinem nebo omluvný dopis čínskému politbyru nahrne do očí slzy smíchu i dojetí.
Nicméně do atmosféry „Antiglobsecu“ to muselo zapadnout úplně přesně. Stejně jako Blahův výrok, že „Rusko není nepřítel“. Tak to zase prr, slovenský příteli, Česko se ocitlo na tehdy ještě pouze dvoučlenném seznamu nepřátel Ruské federace už na jaře 2021 – po odhalení ruských teroristických útoků ve Vrběticích. Příště se na to zeptejte Zemana, seděl tehdy ještě v Lánech, ale ani on s tím nedokázal nic udělat.
Poslechněte si Šťastný podcast
A náš oblíbený poslanec Vondráček, mimochodem horký adept na post ministra spravedlnosti v příští Babišově vládě, by se zase u svého šéfa mohl informovat, proč tehdy Babišův kabinet vymetl téměř komplet ruskou ambasádu. Což byla výborná věc, asi nejlepší, kterou za čtyři roky v premiérské funkci Babiš dokázal.
Takže takhle nějak to dneska je s tou „kečól párty“ Andreje Babiše. A ano, můžeme si třeba říct, že lidé, kteří mají odlišné názory na některé otázky, najdeme i v jiných stranách. Třeba v ODS (víte, že si tam někteří lidé přejí euro?). Nebo i v miniaturní TOP 09, kde se předsedkyně Pekarová Adamová neshodne se svým prvním místopředsedou Válkem v postoji k manželství pro stejnopohlavní páry.
Obvykle to ale bývá tak, že na ty nejdůležitější věci mají lidé sdílející prostor jedné strany názory shodné nebo velmi blízké. Třeba na to, k jaké civilizaci chtějí patřit. V hnutí ANO dneska můžete jen tipovat. Karel Havlíček vám nabídne jednu možnost, Radek Vondráček, kterému přinejhorším každý uvěří, že byl prostě zase jen dezorientovaný, se postaví úplně na druhou stranu. A pak přijde Babiš a všichni si zase chvíli budou myslet totéž, co si zrovna myslí on.
