ANO by opět zavedlo slevy na jízdném, jsou ale potřeba? Vše hovoří proti

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Je to otázka priorit. Rozevírají se sociální nůžky a senioři jsou na tom výrazně hůře, než byli v minulosti stran jejich kupní síly, stran všech výdajů za bydlení, energie a tak dále,“ řekl redakci Seznam Zpráv první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.

Stejně tak tvrdí, že sociálně složitá je také situace studentů. „Já tvrdím, že vyspělost státu se projeví tím, že dokáže určitým skupinám v určité fázi ulevit. Nemluvě o tom, že tím motivuje některé lidi jezdit hromadnou dopravou,“ dodal s tím, že obdobné slevy zavádí i třeba v Německu.

Současný ministr dopravy Martin Kupka (ODS) s tímto pohledem nesouhlasí. Podle něj je navyšování slev populistické. „Je to nezaplatitelné, je to projev ryzího populismu, který ve výsledku ublíží veřejné dopravě,“ řekl.

K tomu dodává, že hnutí ANO nedopoví, jak velký zásah do státního rozpočtu slevy jsou: „Poloviční sleva pro seniory i pro studenty je pořád velmi významnou pomocí, ale není to přemrštěné, protože nevydáváte z veřejných peněz větší objemy i těm, kteří to nepotřebují, ale zaplatí to ostatní daňoví poplatníci.“

Rozdíl mezi 50% a 75% slevou je podle Ministerstva dopravy ročně asi 1,9 miliardy.

Na jedné straně je tak přínos podle hnutí ANO pro skupiny obyvatel, které na tom nejsou dobře, na druhé straně pak zatěžování státních financí a výdajové stránky rozpočtu.

Hlavní otázkou tak je, zda se tento výdaj státu jednoduše vyplatí. Tedy: Pokud stát z daní zaplatí až skoro dvě miliardy ročně, jsou efekty natolik pozitivní, že vyváží takový výdaj?

Lidí do 18 let jsou zhruba dva miliony, k tomu je 300 tisíc studentů vysokých škol (tady ale může být částečný překryv). K tomu musíme připočíst zhruba 2,2 miliony obyvatel nad 65 let.

Prvním argumentem je, že výše uvedené skupiny jsou na tom tak špatně, že potřebují vyšší slevu na jízdném. Zhoršila se jejich ekonomická i životní situace?

Nejprve senioři. „Mně to zní jako nesmysl, senioři mají valorizaci na rozdíl od všech ostatních minimálně o inflaci, takže kupní síla důchodů je zachovaná, což nelze říct o zbytku republiky, který reálně zchudl,“ vysvětluje ekonom Vít Hradil.

Jedním z makroekonomických ukazatelů je poměr mezi průměrných důchodem a průměrnou mzdou. Tento poměr se v posledních letech výrazně posunul ve prospěch důchodů.

„Přijde mi to skoro až úsměvné. Ano, celá republika dramaticky chudla v letech 2022 a 2023, drtivě. Reálná průměrná mzda se propadala. Ale důchody byly zachovány. Což je fantastické, že republika zaměstnanců, kteří chudnou, dokázala udržet kupní sílu důchodů minimálně zachovanou,“ dodal ekonom.

Reálná hodnota důchodů také neklesla. Data Ministerstva práce a sociálních věcí ukazují, že kupní síla vztažená k roku 2015 (tedy 2015 = 100 %) je nyní téměř na úrovni roku 2021. Ačkoli k této hodnotě vedl poměrně prudký nárůst mezi lety 2018 a 2021.

Na druhou stranu je samozřejmě pravda, že vyšší ceny zejména energií dopadly výrazně na některé seniory a seniorky.

„Tak jako všude ve společnosti se rozevírají nůžky, máme ty, kteří chudnou, střední třídu a elitu. Je to rozrůzněná skupina a nedá se to říct paušálně,“ vysvětluje socioložka Lucie Vidovićová z brněnské Masarykovy univerzity.

U studentů nejsou nejaktuálnější data jednoduše k dispozici. Můžeme obecně pozorovat dozvuky pandemie a negativní dopady na psychické zdraví. Covid také prohloubil ekonomické potíže některých studujících.

„Zhruba 16 % studentů podle svých slov nedisponuje dostatečnými finančními prostředky na pokrytí svých měsíčních výdajů. Až 38 % vysokoškolských studentů by si navíc nemohlo dovolit ze svého zaplatit nečekaný finanční výdaj ve výši 12  tisíc korun,“ uvádí zpráva Akademie věd z října 2021.

K mezinárodnímu srovnání v Evropské unii můžeme použít nejnovější zprávu projektu Eurostudent, který dlouhodobě zkoumá finanční situaci univerzitních studentů. Jako vážnou nebo velmi vážnou svou finanční situaci podle dat z roku 2022 hodnotí 26 % studentů.

Je faktem, že podle aktuální zprávy se finanční situace českých studentů za posledních zhruba 10 let zhoršila, a to dokonce nejvíce z celé Evropské unie: o 12 procentních bodů.

Přesto je na tom Česko podle dat z roku 2022 z hlediska finančních problémů studentů v té lepší polovině zemí.

Dalším hlavním argumentem pro zavedení slev je dopad na počet cestujících. Zatímco Karel Havlíček tvrdí, že slevy motivují (jako v případě superlevné jízdenky v Německu), Martin Kupka zmiňuje efektivitu a kvalitu, která přirozeně naláká nové cestující.

Mezi lety 2016 až 2019 hromadná doprava z pohledu přepravených cestujících rostla, ale přírůstky byly postupné a nijak skokové. V datech tak není nijak zachyceno, že by 75% slevy výrazně zahýbaly se statistikou přepravených.

„Nemáme data, kolik lidí jde cestovat veřejnou dopravu jenom proto, že dostane slevu. My to nevíme, protože do hlav lidí nevidíme,“ říká redakci ředitel Svazu osobních železničních dopravců Petr Moravec.

Jak se k nápadu vrátit se k vyšším slevám staví samotní dopravci? Obecně se zdá, že pro ně není klíčovou změnou.

„Tarifní závazek respektujeme, co nařídí stát, to budeme dělat, nic proti tomu nemáme, je to politika státu. Myslíme si, že pokud chce stát udělat něco pro to, aby se skutečně zvýšil podíl cestujících ve veřejné dopravě, tak je klíčové daňové narovnání oproti individuální dopravě,“ odpovídá Moravec na to, jak se k nápadu staví.

Zjednodušeně tím naráží na fakt, že zatímco nákup firemního auta pro zaměstnance je daňově zvýhodněný, nákup cestovní jízdenky žádný takový benefit neobsahuje. Podle Moravce by firmy mohly nabízet jako benefit právě nákup třeba roční jízdenky na hromadnou dopravu místo osobního auta, čímž by byla větší motivace lidí využívat hromadnou dopravu.

Svaz proto už jednal i s Hospodářskou komorou, která chce s Ministerstvem financí tuto možnost otevřít.

Předseda Sdružení dopravních podniků Tomáš Pelikán je k zamýšlenému navýšení slev ještě skeptičtější. „Nejsem zastánce tohoto způsobu subvence. Je potřeba, aby cestující participoval na nákladech, které jsou s přepravou spojené. Jsou nižší, než kdyby používal své vlastní vozidlo. Nejsem zastánce výrazných slev nebo cestování zadarmo,“ řekl.

Na otázku, zda by Andreji Babišovi vzkázal, že tudy cesta nevede, odpověděl: „Přesně tak.“

Zatímco železniční doprava - tedy ta v režii Českých drah - zdražuje v návaznosti na inflaci, ceny u městské hromadné dopravy dlouhodobě napříč městy i kraji stagnují. Výsledkem je, že finanční podíl cestujících na dopravě klesá.

Místopředseda Svazu měst a obcí proto upozorňuje, že zatímco poměr zaplaceného jízdného k nákladům byl 30 % v roce 2016, dnes to je okolo 20 %.

Cestou tak dle odborníků není debata o slevách, ale spíše o tom, jak vyřešit financování dopravy. V současnosti totiž Česko vydává na veřejnou dopravu 0,9 % HDP, což je nejvíce v Evropské unii.

Zároveň je ale potřeba hromadnou dopravu dekarbonizovat dle cílů Evropské unie a modernizovat. Jak totiž ukazují zkušenosti Českých drah, v některých lokalitách, kde modernizovali soupravy, narostl počet cestujících až o 40 %.