Anatomie procesu. Chyby, které mocného Babiše poslaly na lavici obžalovaných

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Za necelý měsíc začne před Městským soudem v Praze hlavní líčení v případu dotačního podvodu Čapí hnízdo s obžalovanými Andrejem Babišem a jeho spolupracovnicí Janou Nagyovou. Hlavní poučení je k dispozici ještě před tím, než soudce Jan Šott vynese verdikt. Ani ten nejvlivnější a nejbohatší člověk se nevyhne soudu, pokud se dostane do vážného podezření, že porušil zákony. To znamená, že právní stát funguje.

„Dneškem se jen potvrdilo, že jde o vykonstruovaný politický proces proti mé osobě,“ reagoval Babiš na žalobu, kterou proti němu v březnu vznesl státní zástupce Jaroslav Šaroch.

Do té doby vyšly všechny pokusy dostat předního politika a šéfa koncernu Agrofert před soud naprázdno, ať už šlo o případ korunových dluhopisů, údajný únos vlastního syna, nebo prodej reklamy v rámci holdingu Agrofert. Z Babišova pohledu tedy musí existovat speciální důvod, proč právě případ dotace na konferenční centrum ve výši padesáti milionů korun před soudní instanci dospěl. Skutečně existuje.

Babišovy potíže není třeba vysvětlovat politickým spiknutím, případně hledat jiný krkolomný důvod. Případ musel skončit u soudu, protože se expremiér dopustil dvou vážných chyb. Neměl podřízeným dovolit, aby pro Čapí hnízdo žádali přísně střežené evropské dotace, zároveň se proti němu obrátil trik s anonymními akciemi. Dobrodružná historie Čapího hnízda ukazuje, že to byly důsledky obou zmíněných chyb, které miliardáře dovedly na lavici obžalovaných.

Projekt idylické rezidence na břehu rybníka u Olbramovic vymyslel podle vlastních slov sám Babiš. Muselo to být už před rokem 2006, ve kterém Imoba, jedna z podřízených firem Agrofertu, začala s přípravou výstavby. Proto nebylo divu, že se lidé z koncernu koncem roku 2007 zajímali o dotaci z evropského programu na podporu turistiky. Takové dotace se rozdávaly po celé republice, Agrofert však měl smůlu, že právě Středočeský kraj připustil žádosti jen od malých a středních firem s obratem do dvou miliard ročně. Babišovi lidé se proto rozhodli předpis obejít.

Klíčový okamžik nastal 29. února 2008. Tehdy dorazila na dotační úřad žádost o padesát milionů od společnosti Farma Čapí hnízdo. Dříve sice patřila pod Agrofert, skutečný vlastník se však už dva měsíce skrýval za anonymními akciemi. Dotační úřad žádost obratem schválil a pro Babiše už nebylo návratu.

První pochybnosti o Čapím hnízdě pronikly na veřejnost ještě před rokem 2010, kdy byl areál u rybníka Slavníč dokončen. Média tehdy eurodotace sledovala se zvýšenou pozorností, proto novináři nemohli přehlédnout, že o podporu určenou malým podnikům požádala firma, kterou řídí lidé z koncernu. Postupně vycházelo najevo, že Čapí hnízdo vzniklo na pozemcích společnosti Imoba, která také nechala zhotovit stavební projekt a získala povolení ke stavbě. Agrofert se za Farmu Čapí hnízdo zaručil při půjčce u banky HSBC, finanční ředitelka koncernu jí vedla účty, rezidenci využívala jako venkovské sídlo Babišova rodina. Úředně však bylo všechno v pořádku.

Brzy však přišly vážné komplikace a způsobily je anonymní akcie. Vláda Petra Nečase se hned po svém nástupu v roce 2010 dostala pod tlak Organizace pro ekonomický rozvoj a spolupráci (OECD), která v rámci boje proti praní špinavých peněz žádala zrušení anonymních akcií. Byrokraticky správně se jim říkalo akcie na doručitele (Bearer Shares) a expertům vadilo, že se mohly vydávat v papírové podobě. O jejich majitelích se nevedla žádná evidence, patřily prostě tomu člověku, který je držel v ruce anebo zamkl do trezoru. Při prodeji stačilo předat papíry. Česko bylo vedle Nauru a Marshallových ostrovů poslední zemí na světě, kde se akcie na doručitele ještě směly využívat, proto Nečasova vláda ustoupila a ministr spravedlnosti Pavel Blažek sepsal speciální zákon, který zakázal anonymní akcie využívat od července 2014. Akcie Farmy Čapí hnízdo vykoupila pár měsíců před tím Imoba a sídlo u Olbramovic se stalo oficiálně majetkem Agrofertu.

Tím logicky vznikla otázka, kdo tedy vlastnil Čapí hnízdo v letech 2008–2014. (Pokud firmu kontroloval Agrofert, pak došlo k porušení dotačních pravidel, možná podvodu.) Jako první ji položily bruselské úřady, konkrétně předsedkyně kontrolního výboru europarlamentu Ingeborg Grässleová. Zároveň připomněla, že rébus nemůže vyřešit česká vláda, dokud bude mít kontrolu eurodotací na starost majitel Agrofertu v roli ministra financí, právě Babiš. „S Českou republikou bude obtížná spolupráce,“ povzdychla si poslankyně.

Vláda skutečně nic nepodnikla, o podezření na dotační podvod ovšem začala psát média. K rozjetí aféry to stačilo. V listopadu 2015 došlo na Vrchní státní zastupitelství v Praze trestní oznámení na podvod s Čapím hnízdem podepsané od „Nováka z Olbramovic“. Anonymní autor s tím neměl velkou práci, pouze zkopíroval a citoval dvě zprávy z internetu. Případ dostala pražská kriminálka.

Případ založený na využití anonymních akcií k prošetření přímo vyzýval. „Majitel akcií se prakticky nedá dohledat,“ vysvětloval jejich vlastnosti analytik Jiří Skuhrovec. Nevýhodou pro vlastníky je však okolnost, že policie může při jejich hledání použít „presumpci viny“. Pokud někoho podezírá, že mu anonymní akcie patří, měl by policii vysvětlit, že se mýlí. To nejde jiným způsobem než předložit dokumenty, kdo je prodával a kupoval. Právníci Agrofertu skutečně dodali smlouvy, podle kterých v kritickém období 2008–2014 vlastnily akcie dvě Babišovy děti z předchozího manželství, Adriana a Andrej mladší, společně s Babišovým švagrem. Ovšem patří k vlastnostem anonymních akcií, že informace o obchodech s nimi nejde nikdy úplně ověřit.

Ze zpětného pohledu je vidět, že se případ zlomil v lednu 2016, když se do něj pustila bruselská protikorupční služba OLAF. Na otázku, zda došlo k podvodu, odpověděl tým Zuzany Harmathové jednoznačně kladně. „Při podání žádosti o dotaci poskytli představitelé projektu Farma Čapí hnízdo nepravdivé informace a zatajili důležité informace,“ stojí v závěrečné zprávě. Zatajenou informací byla jména majitelů Farmy Čapí hnízdo, kteří byli v příbuzenském vztahu s majitelem Agrofertu. Žadatel o dotaci byl tedy propojen s Agrofertem, nebyl malou firmou a na dotaci neměl nárok. Proto OLAF doporučil, ať se případu věnují orgány činné v trestném řízení.

Babiš byl obviněn v říjnu 2017. Vyšetřovatelům a státnímu zástupci však dokazování od začátku komplikoval protiargument, který v květnu 2016 publikovalo Ministerstvo financí. Podle ministerstva řízeného tehdy Babišem neexistuje důkaz, že Farma Čapí hnízdo a Agrofert jsou propojené firmy. Nestačí zjistit, že jejich vlastníci jsou příbuzní. Místo toho je potřeba prokázat, že tvoří „jednu společnou hospodářskou entitu“. Jedním hospodářským celkem ovšem mohou být jen v případě, že podnikají na společném nebo sousedním trhu. Něco takového však úředníci dokázat nemohli. Farma Čapí hnízdo byla malou firmou a ke zneužití dotace nedošlo.

Zhruba stejnými argumenty se o rok později bránila vyšetřování agentury OLAF společnost Imoba. Její právníci v námitkách uvedli i to, že Farma Čapí hnízdo začala s podnikáním po roce 2008. Zpočátku sice měla příjmy ze zemědělství a reklamy, tedy oborů příbuzných s podnikáním Agrofertu, šlo však o vedlejší výdělky, protože hlavním oborem podnikání byla oblast stravování. Status malé firmy tedy nemohl být porušen. OLAF tehdy k námitkám nepřihlédl.

Stanovisko Imoby přesto inspirovalo státního zástupce Šarocha před koncem srpna 2019, když stíhání Babiše a dalších obviněných zastavil. Doplnil ho ještě další úvahou. V okamžiku podání žádosti o dotaci, tedy v únoru 2008, nemohly Farma Čapí hnízdo a Agrofert působit na společném či sousedním trhu, protože Farma do té doby nevyvíjela vůbec žádnou činnost. Co se stalo později, není důležité. „Farma Čapí hnízdo proto podmínky definice malého a středního podniku splňovala,“ komentoval Šarochův verdikt jeho přímý nadřízený Martin Erazím. O dotaci požádat mohla a trestný čin se nestal.

Opět se však ukázalo, že autoritu Bruselu nejde jen tak přehlížet. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman Šarochův verdikt v prosinci 2019 zrušil s upozorněním, že závěry ohledně evropského práva by měli vyšetřovatelé zkonzultovat s experty Evropské komise.

Při dalším vyšetřování Babiše znovu dostihly důsledky nepodařeného triku s anonymními akciemi. Andrej mladší si loni v létě vynutil na vyšetřovatelích pozvánku k výslechu, kde uvedl, že akcie nikdy nevlastnil. Jejich převod na přelomu let 2007 a 2008 nemohl podepsat, protože byl v Americe. Zpochybnil i pravost svého podpisu na smlouvě, a tím možnost, že byl převod s jeho vědomím později antidatován. Z toho logicky vyplývá, že část akcií Čapího hnízda vždycky držel Agrofert. V březnu 2022 dostihla Babiše žaloba.

Stíhání premiéra Babiše se stalo podle obvyklých komentářů bojem o právní stát. Za důkaz, že šlo o hodně, bývá označována údajně vynucená rezignace ministra spravedlnosti Jana Kněžínka nebo nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Případ Čapí hnízdo ale především připomíná aféru Mediaset, při níž prošel zkouškou právní stát v Itálii.

Stíhaným politikem byl dlouholetý premiér a zároveň podnikatel Silvio Berlusconi, který měl v letech 1988–1998 ošidit stát na daních o 62 milionů eur. Případ se dostal k soudu v roce 2005, po čtyřech letech vyšetřování. Trvalo dalších sedm let, než byl Berlusconi odsouzen ke čtyřletému trestu vězení. Kvůli vysokému věku (78 let) nemusel trest nastoupit a soudce se spokojil s tím, že expremiér celý rok chodil jeden den v týdnu pomáhat do ústavu pro pacienty s Alzheimerovou chorobou. Do politiky se směl vrátit v roce 2018.