Analytik: Na konflikt není armáda připravená. Ale co je horší, ani společnost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Strategické dokumenty i náčelník generálního štábu Karel Řehka dlouhodobě varují před hrozbou války. Podle bezpečnostního analytika Milana Mikuleckého ale Česko na případný konflikt není připraveno.

„Armáda není připravená, pokud jde o počty lidí, potřebnou techniku, munici a nemáme vybudovanou ani nezbytnou infrastrukturu. Ale co je podle mě ještě horší, není připraven ani náš stát, naše společnost,“ říká expert v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Válka na Ukrajině trvá už dva roky. A Mikulecký souhlasí, že je to aktuálně hrozba číslo jedna. „Ale připadá mi, že opět zapomínáme na masivní nelegální migraci,“ upozorňuje na další bezpečnostní rizika s tím, že takové „pštrosí uvažování“ vždy každého nakonec dostihlo a cena byla násobně vyšší.

„Ta míra ‚mimoňství‘, ta míra času a úsilí, které věnujeme řešení pseudoproblémů a toho, jak poškozujeme vlastní schopnost se bránit, je děsivá,“ říká pak s odkazem na to, že řada úkolů vyžaduje koordinaci v rámci EU.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka opakovaně říká, že se Česko musí připravovat na velkou válku, aby odstrašilo Rusko. Jak se to podle vás zemi daří?

Karel Řehka dlouhodobě říká jen to, co schválila vláda v řadě svých koncepčních materiálů. Například často citovaný a často dezinterpretovaný výrok o „přípravě na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi“ není výmysl Armády ČR nebo Karla Řehky, ale doslovná citace z Obranné strategie ČR, kterou připravila a schválila vláda (o dokumentu jsme psali zde).

Vzhledem k tomu, že u nás nevládne junta a vojáci respektují to, co jim demokraticky zvolení politici ukládají jako úkoly, je naprosto normální, že o tom mluví, zvlášť když jim ke splnění těchto úkolů vláda, ale ani vlády předchozí nedaly k dispozici potřebné prostředky. A tím se dostáváme k druhé části vaší otázky.

Ne, neděláme dost ohledně příprav na možné bezpečnostní hrozby. To není problém jen České republiky, ale celé Evropské unie, které sice skvěle jde vypracovávání různých dlouhodobých koncepcí, vyhlašování často nereálných cílů, ale pokud jde o skutečné plnění vlastních úkolů, často zůstáváme jen u těch prohlášení.

Abych byl fér, v rámci EU najdeme výjimky – a asi není náhodou, že to jsou země, které mají vlastní, často brutální a krvavou zkušenost s ruským imperialismem – namátkou Polsko, Rumunsko, Finsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko.

Kde by v rámci příprav na válku mělo dle vás Česko přidat?

Nemám úplně rád to slovní spojení „na válku“, měli bychom být připraveni na různé hrozby, od válečného konfliktu velké intenzity přes agresivní vynucování změn našich civilizačních zvyklostí až třeba po hospodářský nebo kybernátlak.

Pokud se budeme bavit o tom prvním, tak je to urychlení reálné modernizace armády, proti reálným hrozbám. Jeden příklad za všechny: Vždy jsem byl a jsem příznivcem pořízení letounů F-35 a jsem rád, že paní ministryně dotáhla tento projekt do konce.

Podívejte se, jakou novou techniku armáda obdrží:

Mě jen trochu děsí ten termín dodání v okamžiku, kdy nám horký konflikt hrozí za dva, za tři roky. My musíme mít potřebnou techniku teď, což v případě gripenů máme, ale nemáme schopnost využít všeho, co umí, protože nám schází například munice.

To je něco, co je možné řešit hned. Stejně tak dodávka prvních tanků Leopard 2A8 je mimo časový rámec aktuálních hrozeb, nerozumím tomu, proč si nevezmeme příklad z Polska a Rumunska, které jdou americkou cestou a která je okamžitá.

Pokud jde o reálné hrozby a pořizovanou techniku, ale třeba i skladbu armády, tak vrtulníky Bell a třeba výstavba výsadkového pluku jdou za předchozím ministrem (Lubomírem Metnarem za ANO, pozn. red.) a musíme pracovat s tím, že je to fakt. Nicméně za reálnou hrozbu, na kterou nejsme nijak připraveni, považuji ruské balistické rakety. Tedy okamžité posílení protivzdušné obrany - kterou proti této hrozbě nemáme, ještě řadu let ani neplánujeme - mi připadá řádově důležitější než nákup středních transportních letounů.

Takže kdyby se nyní konflikt rozhořel - Česko není připravené?

Není. Armáda není připravená, pokud jde o počty lidí, potřebnou techniku, munici a nemáme vybudovanou ani nezbytnou infrastrukturu. Ale co je podle mě ještě horší, není připraven ani náš stát a naše společnost. Velká část lidí, bohužel i politiků, bez ohledu na to, zda jde o vládní strany nebo opozici, si nechce připustit, že bezpečnostní hrozby jsou skutečně vážné.

Ta hrozba není jen jedna, samozřejmě na prvním místě je ta ruská, ale připadá mi, že opět zapomínáme na masivní nelegální migraci. Víte, já to chápu, většinově patří k lidské přirozenosti, že se snažíme nepříjemné věci vytěsnit, odsunout jejich řešení, zvlášť když je jejich řešení nákladné a bolavé, ale historie nám ukazuje, že tohle „pštrosí uvažování“ vždy každého nakonec dostihlo a cena byla násobně vyšší.

Nicméně je fér si přiznat, že dnes jsme členy společenství, které naše životy ovlivňuje víc než naše národní vláda. To společenství se jmenuje Evropská unie a velká část agendy, ale třeba i zákonných norem se dnes přijímá jinde než v Praze. Samozřejmě za naší účasti, máme svou eurokomisařku, své europoslankyně a europoslance, takže nemůžeme říkat, že je to bez nás.

Ta míra „mimoňství“, ta míra času a úsilí, které věnujeme řešení pseudoproblémů a toho, jak poškozujeme vlastní schopnost se bránit, je děsivá. Bez toho, abychom změnili mentální nastavení evropských institucí, ale vlastními silami uděláme jen málo.

Jaká je hlavní úloha ČR v rámci NATO v případě konfliktu? Je to tranzit spojeneckým vojákům a poskytnutí potřebného zázemí?

Naší hlavní úlohou je ochrana území a obyvatelstva a poskytnutí vyčleněných sil pro společné obranné úsilí v rámci Aliance. Ano, to zahrnuje například zajištění HNS (Host Nation Support, podpora hostitelské země, pozn. red.). Ale tady máme také velké dluhy, počínaje nevyhovujícím stavem dálniční sítě přes průchodnost železnice a konče stavem vojenských opravárenských podniků, kde zejména stav VOP, jako garanta oprav pozemní techniky je dlouhodobě tristní.

Jsme členy NATO, tím jsme se zavázali k tomu, že budeme schopni plnit NATO CT, ke kterým jsme se sami přihlásili. Proto musíme očekávat, že v případě horkého konfliktu se zapojíme i vyčleněnými jednotkami. Těch, které ale máme mít a jsou vybavené technikou i personálem, příliš nemáme.

Současné vedení armády i ministerstva dohání dluh třiceti zmeškaných a „prožraných“ let. Jasně, občas udělají věci, u kterých mám i já otazníky, ale myslím, že zrovna teď je čas, kdy by v tomto měla vláda s opozicí mluvit a spolupracovat.

Má Česko ještě vojenskou techniku, kterou by po dvou letech mohlo ještě poslat na Ukrajinu?

Ano má, a není jí málo. Pokud nechám stranou český obranný průmysl a jeho výrobní kapacity, které zdaleka ještě nejedou na plný výkon, tak je tu technika, kterou má ve výzbroji AČR a kterou už jistě v boji nikdy nevyužije. Přitom je to technika, která, pokud bude na Ukrajinu dodána právě teď, mohla by odvést mnoho užitečné práce při její obraně.

Na prvním místě to jsou sovětské tanky řady T-72, zejména v jejich původní nemodernizované podobě. To je skutečně tank, který do války dnes již žádná členská země NATO nepošle. Obdobná situace je u bojových vozidel pěchoty.

Do doby, než bude Rusko případně schopné pokračovat v agresi dál, směrem na Západ buď začnou přicházet první kusy nových CV 90, nebo - a za to bych se přimlouval - se obrátíme s žádostí o zapůjčení potřebné techniky na USA. To je jediná ze spojeneckých zemí, která má dostatečné skladové zásoby techniky, která je a ještě řadu let bude na úrovni současného bojiště.

Česko dostává z USA nové vrtulníky, vidíte možnost v darování staré letecké techniky?

S tím, jak na základnu do Náměště postupně přicházejí vrtulníky Bell UH-1Y Venom a AH-1Z Viper, se otevírá prostor pro předání dalších vrtulníků řady Mi 24/35 a Mi 17/171. A když už jsme u vrtulníků, vzhledem k tomu, že se nepodařilo vyjednat realistickou cenu pro údržbu a modernizaci vrtulníků Sokol, a jejich budoucnost v našem letectvu je silně limitovaná, logicky se nabízí příležitost také tyto stroje věnovat Ukrajině.

Ideálně v kombinaci s tím, že by se nám od některého z našich spojenců v rámci Aliance podařilo získat jiné užitkové vrtulníky, ať již částečně darem, tak částečně za prostředky, které byly původně plánované pro pokračování programu Sokol.

Podívejte se, jakou leteckou techniku nyní využívá armáda:

Stejně tak jsem přesvědčený, že než aby Švédsko dodávalo na Ukrajinu 12 kusů olétaných gripenů, které tam budou naprostým solitérem, byl by pro všechny zúčastněné strany lepším řešením společný projekt, v jehož rámci by tyto letouny zamířily k nám, kde by nahradily letouny Aero L-159, ty by naopak od nás zamířily na Ukrajinu.

Hlavní přínos našich L-159 v ukrajinských rukách bych viděl hlavně v přípravě přechodu jejich pilotů ze sovětské letecké techniky na moderní západní. Tedy něco, k čemu byly L-159 zkonstruované, a i v čem stále jen těžko hledají konkurenci.

L- 159 mají architekturu kokpitu navrženou tak, aby jejich piloti mohli snadno přejít právě na F 16C Block 40. Jsou to letouny, které vycházejí z L-39, které ukrajinské letectvo dodnes používá a které mají proti jiným západním typům stále relativně nízké nároky na zázemí pro provoz.