Stanjura: Výhra Fica? Nehodnotím. Jsme odsouzeni ke spolupráci se Slovenskem

Vláda Petra Fialy vstupuje do svého druhého poločasu. Jeden z jejích klíčových aktérů považuje za strategicky důležité, aby se nyní koaliční strany komunikačně obrátily zejména na ty voliče, kteří je vynesli před dvěma lety k moci. A neudělaly chybu, které se dopustili politici na Slovensku.

Ministr financí a 1. místopředseda ODS Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že po měsících interního přetahování se koaličních stran o parametry škrtů a rozpočtu na příští rok se ministři zaměří na kontakt s veřejností.

Podle Stanjury si koaliční strany mají dávat pozor na to, aby volby v příštím roce – zejména ty evropské – nerozklížily vztahy v rámci koaličního projektu Spolu. Preferuje společnou kandidaturu do Evropského parlamentu.

„Ať se na mě ale kolegové nezlobí, dělám domácí politiku, a je pro mě tedy důležitější výsledek sněmovních voleb než těch evropských,“ pronesl Stanjura v interview.

V něm se hovoří i o tom, proč si myslí, že pro společnost je důležité zvyšovat spotřební daně u alkoholu či cigaret. Nevzdává se záměru zdanit tiché víno, proti čemuž se letos postavila část vládní koalice. Nastínil rovněž, že jaderná výstavba v Česku by se nemusela týkat jen velkých bloků, u nichž se obává nejistých termínů a vysokých nákladů.

Ve čtvrtek jste se vrátil z Hradu. Co bylo cílem setkání s prezidentem Petrem Pavlem?

O schůzku jsem požádal já. Myslím si, že o zásadních věcech by měl ministr financí prezidenta informovat. V květnu jsem mu byl představit naši politickou dohodu o konsolidačním balíčku. Jeho změny už jsou načtené, jsme před finálním hlasováním.

Nyní šlo o rozpočet?

Informoval jsem ho o změnách v konsolidačním balíčku, které se udály od května. Ve druhé části našeho rozhovoru jsem ho informoval o tom, jak vláda přemýšlela o státním rozpočtu, o prioritách, které tam jako vláda vidíme. Státní rozpočet jsme schválili 27. září. Byl jsem rád, že se podařilo schůzku rychle naplánovat. Jak ozdravný balíček, tak návrh státního rozpočtu považuji za dva letošní klíčové zákony našeho ministerstva, takže považuji politicky za správné informovat o nich v předstihu pana prezidenta.

Vypravil jste se na Hrad i kvůli nedávné zkušenosti, kdy se prezident cukal v otázce penzijní novely?

To ne. Mám stále stejný přístup, že když považuji něco za mimořádně důležité, zeptám se pana prezidenta, zda mu to mohu prezentovat dopředu.

Měl prezident nějaké připomínky?

Zaznamenal jsem ve veřejném prostoru, že prezident požadoval po konsolidačním balíčku dvě základní podmínky: aby snižoval míru a tempo zadlužování, současně aby byl sociálně únosný. V tom se ve vládě shodujeme. Ukazoval jsem mu grafy, jak klesne zadlužení veřejných institucí příští rok, stejně tak jsem vysvětloval, že balíček je sociálně únosný a rozkládá tu zátěž.

Získal jste prezidentovo slovo na to, že balíček i rozpočet podepíše?

Nepřišlo by mi důstojné se na toto nyní ptát. Měl jsem z debaty dobrý pocit, nepřišlo mi, že by něco podpisu ze strany pana prezidenta – ať už ozdravného balíčku, nebo státního rozpočtu – mělo bránit. Po našem setkání pan prezident navíc řekl, že považuje návrh rozpočtu za vyvážený. Pokud to takto hodnotí, dá se předpokládat, že po schválení rozpočtu v parlamentu pan prezident návrh podpoří.

Máte po jednání o rozpočtu a úsporách pocit, že ideově či ideologicky jste s prezidentem v rámci ekonomických záležitostí na podobné vlně?

Ano, mám ten pocit. Nepředpokládám, že v každém detailu by prezident s vládou jednoznačně souhlasil, ale ve věcech, jako že je potřeba snižovat deficity, se shodneme. Označil bych to za středopravicový pohled.

Jaký je hlavní rozdíl v jednáních o rozpočtu mezi prezidentem Pavlem a jeho předchůdcem Milošem Zemanem?

Osobní jednání s prezidentem Zemanem jsem nezažil, on vždy přišel na rozpočet jen do Sněmovny. Vždycky říkal, že investice nemají hlasovací právo, že by seškrtal 400 miliard daňových výjimek. Když už jsem byl ve funkci ministra financí, ptal jsem se ho, zda by tedy zdanil důchody, protože jinak se k takovému číslu nedá dojít.

Přijetí balíčku a rozpočtu politicky podle vás už nic nebrání ani v rámci vládní koalice?

Máme za sebou 10 až 11 měsíců intenzivních jednání uvnitř koalice o těchto zákonech. Zvládli jsme to. Teď je prostor, abychom to vysvětlili a obhájili u svých voličů. Nebudeme teď už tolik času trávit vyjednáváním v koalici, můžeme se soustředit na prosazení zákonů ve Sněmovně a na vysvětlování voličům.

V jaké kondici vstupuje do podzimu a do druhé poloviny funkčního období vaše vládní koalice?

Řekl bych, že v dobré. Je to premiéra, kdy vládne pět stran – většinou vládly tři. Proces je nyní logicky náročnější, jedná více partnerů, ale vyjednávání a vzájemnou komunikaci zatím zvládáme dobře.

Když se ohlédnete za schvalováním ozdravného balíčku a návrhu rozpočtu, kde se nejvíce krvácelo?

U příjmové strany ozdravného balíčku, to pro mě bylo nejtěžší. Dohoda je sama o sobě cenná, balíček je ambiciózní a vyvážený, má šanci, aby ho společnost vstřebala bez větších otřesů.

Považujete tedy vládní pětikoalici za posílenou?

Takto jsem o tom nepřemýšlel. Nevím, jestli posílená, ale určitě ne rozhádaná, ne oslabená, což není vůbec málo. Relativně rychle jsme se domluvili na vládě a programovém prohlášení. Nemohli jsme tušit, jaké externality nastanou - vysoká inflace, válka na Ukrajině, drahé energie. I tak jsme ale v polovině vládního období v dobré formě, co se týká vzájemných vztahů ve vládě. Jsou stejně dobré jako na začátku.

Mám osobní zkušenost se čtvrtou vládou, ať už jako její člen, nebo v rámci opozice. A řekl bych, že tato vláda má na veřejnosti sporů nejméně, přestože má nejvíce koaličních stran.

Díky čemu?

Je to styl premiéra, který určuje tón a styl politických debat. Pak je tu i odpovědnost stran, které si uvědomují, že voliči nemají rádi, když se vládní politici veřejně hádají. Pokud to v minulosti vládní strany nezvládaly, buď jedna kanibalizovala druhou, nebo ztrácely všechny. Ponaučili jsme se z minulosti.

Není to i tím, že letos se nekonaly žádné volby?

Platí, že nevolební rok je snadnější. Bude hodně záležet na tom, zda vládní strany projdou volbami s takovými výsledky, které si jejich členské základny zhruba představují. Žádná by neměla mít pocit, že dopadla velmi špatně kvůli svému vládnímu angažmá. Je pravděpodobné, že některé vládní strany budou proti sobě kandidovat ať už v evropských, krajských, či senátních volbách, které se konají příští rok. Půjde o to, abychom těch šrámů v kampaních utrpěli co nejméně.

Po konsolidačním balíčku ale šlo v kuloárech narazit na politiky zejména Pirátů a Starostů, kteří si stěžovali, že úsporná opatření padají hlavně na jejich resorty. Naopak Ministerstvo obrany či Ministerstvo dopravy, spravované politiky ODS, peníze získaly. Bylo to politicky vyvážené?

Skutečně jsem se nedíval, kde je kdo ministrem. Celá koalice chtěla 2 procenta HDP na obranu státu. Po přijetí se tím rádi prezentovali i jiní členové vlády než jen ministryně obrany, což jsem považoval za správné. Vyjednávali jsme rozpočet jako vláda, jako celek. A jsem moc rád, že vláda schválila rozpočet jednomyslně - v pěti stranách, to je důležité připomenout.

Diskutovanou kapitolou ozdravného balíčku bylo nezdanění tichého vína. Češi vypijí nejvíc alkoholu v rámci Evropské unie. Podle studie PAQ Research patří daňové příjmy z alkoholu v rámci EU a OECD mezi podprůměrné. Společenské náklady za nadměrnou konzumaci alkoholu se podle studie pohybují mezi 35 až 57 miliardami korun ročně. Nelitujete, že návrh prošel?

Proletěl jsem si doporučení této studie, jejíž některé závěry považuji za rozumné. Doporučuje například pravidelně zvyšovat spotřební daň z alkoholu, což ozdravný balíček dělá. Obsahuje daňový plán na další tři roky, je tedy jasné, jak se tato daň z lihu bude zvedat.

Česko poslední roky zvedá daň z cigaret a výnosy klesají. Za 10 či 15 let uvidíme, jaký se dostaví efekt ve zdravotnictví. U spotřebních daní by nemělo být cílem mít co nejvyšší výběr daní, cílem je mít hranici, která zabrání šedému trhu, bude vnímat zdanění v okolních zemích a bude motivovat k používání méně škodlivých látek.

Neštve vás symbolická rovina, kterou nezdanění tichého vína společnosti vysílá?

Ta debata je vyhrocená, my ale nic neměníme. Někteří jsme se pokusili nezdanění změnit, zatím jsme neuspěli. Myslím si, že se to nakonec v budoucnu podaří změnit. Podle mého názoru by měl být každý alkohol zdaněný. Minimálně dvě třetiny daňové úlevy navíc končí v zahraničí, nikoliv u českých a moravských vinařů. Předpokládám, že tuto debatu opět povedeme v příštích letech.

Takže jako ministr financí od záměru zdanit tiché víno neupouštíte?

Nevzdávám to, můj názor je v tomto jasný. Zároveň ale dodávám, že to nebude agenda číslo jedna pro Ministerstvo financí v příštím roce.

Dalším diskutovaným tématem v rámci úspor byly poplatky za obnovitelné zdroje, které vláda platila za odběratele. To by nyní mělo skončit. Není to šálení veřejnosti, když říkáte, že škrtáte dotace, když přitom jen přenášíte dotování obnovitelných zdrojů na lidi?

Kdo to platil letos? Odkud stát vzal peníze? Stát nemá své peníze, samozřejmě že to platí daňoví poplatníci. Byl to krok na dočasnou dobu. Že vláda bude za odběratele platit tyto poplatky, jsme rozhodli v září roku 2022. S tím, že to bude platit na 15 měsíců. Je jasné, že když dočasně něco zavádíte, je politicky mnohem náročnější pak situaci vrátit do původní úrovně.

Jak by měl vypadat Restart Česka, který na billboardech avizuje premiér Petr Fiala? Jaké pomníčky byste po sobě chtěli jako vláda zanechat?

Pomníček žádný, to má strašně negativní nádech. Řeknu vám ale silniční infrastrukturu, kde vidím dva klíčové projekty republikového významu. Dálnice D35 a druhé spojení moravských a českých regionů, dále pak silniční okruh kolem Prahy. Co se týká železnice, je to pro mě železniční spojení Prahy a letiště Ruzyně. Jsou to bezesporu strategické projekty, které pomohou nejen regionálně, ale zemi jako celku. Chceme nalákat investory v perspektivních oblastech jako výstavby gigafactory a výroby čipů. O to bychom měli usilovat, vidím to jako klíčové.

Je pro vás stěžejní i to, že stát postupně získá kontrolu nad infrastrukturními a strategickými projekty důležitými pro bezpečnost země – například plynovody, ropovody a další oblasti tuzemské energetiky?

Ano, v uplynulých měsících jsme již oznámili dílčí výsledky. Jde o akvizice státu v oblasti energetické infrastruktury. Válka ukázala, že dodávky energií vnímají lidé jako veřejný statek, který má stát zařídit. Inspirujeme se u západních sousedů, kde strategický majetek vlastní stát.

Minulý týden jste posvětili citlivý nákup společnosti NET4GAS, která v Česku provozuje plynovody a předávací stanice. V zákulisí kolem toho probíhal tvrdý boj, o plynovody měl zájem i podnikatel Daniel Křetínský. Měl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela vaši plnou podporu při této transakci?

Vláda o tom hlasovala jednomyslně, což je i odpověď na váš dotaz. O věci byl informovaný jak pan premiér, tak já a logicky i ministr průmyslu a obchodu. Pan Síkela nás před časem informoval o tom, že jednání o koupi startují. Jednání se vedla velmi diskrétně. Na vládě jsem nezaznamenal výtku. Od začátku jsme pracovali s tezí, že zkusíme strategické projekty a majetky získat. To nebylo překvapení, že jsme o něco takového začali usilovat. Nebylo to tak, že by přišel pan ministr Síkela a řekl: „Milí kolegové, pojďte se podívat, co jsem vyjednal.“ Tak to opravdu nebylo.

Pan premiér už ve svém projevu na začátku roku řekl, že se budeme snažit posílit roli státu v energetické infrastruktuře. Toto jsou dva konkrétní výsledky naší snahy.

Jak hodnotíte finanční atributy nákupu plynovodů? Bylo to pro vás přijatelné i jako pro ministra financí?

Ano. Stát není ten, kdo by každou svou transakci měl posuzovat čistě ekonomicky. Tady hraje roli bezpečnostní hledisko, energetická bezpečnost je součástí národní bezpečnosti jako celku. Současně platí, že oba projekty - zásobníky i plynovody - mají ekonomickou návratnost. U zásobníků to odhadujeme na 8 let, u plynovodů 10 až 15 let. Teoreticky ale návratnost půjde i zrychlit.

Součástí obchodu byla i pohledávka společnosti NET4GAS ve výši zhruba 70 miliard za ruskou státní společností Gazprom Export. Je vůbec nějaká šance, že alespoň část této sumy od Rusů vymůžeme?

Odhadovat to nebudu. Víme o tom, přemýšlíme o tom, ale to nejde nahlas. Tím bychom snížili hodnotu aktiva. Určitě nebyl důvod, že bychom to kupovali kvůli této pohledávce za Gazpromem.

To ne, protože jsme na listu nepřátelských států Ruska.

Na druhé straně ta pohledávka právně existuje, budou možnosti, jak se k pohledávce dostat. Zjistíme to ale až v momentě, kdy společnost NET4GAS budeme ovládat. Důvodem transakce každopádně byla energetická nezávislost a bezpečnost.

Část podnikatelů varuje před tím, aby se z Česka nestal zaostalý skanzen. Co na tuto kritiku říkáte? Navíc v momentě, kdy šéfem Hospodářské komory se stal váš někdejší kolega z vedení ODS Zdeněk Zajíček.

On má teď strašně málo času, abychom to spolu mohli řešit. Na jedné straně je daná kritika pravdivá, tak ostrá slova bych ale nevolil. Když si ale vezmu, co dané organizace hájily při projednávání ozdravného balíčku, byly to úplně jiné věci než pohled do budoucnosti, inovace či věda a výzkum. Největší důraz kladly zaměstnavatelské svazy na benefity zaměstnanců. To nerozhodne o tom, zda česká ekonomika půjde dopředu a bude moderní.

Samozřejmě vítám podporu pro důležité investiční projekty. Klíčové, co potřebujeme, jsou soukromé investice pro modernizační projekty, musíme pro ně být atraktivní.

Před rokem touto dobou řada velkých podniků natahovala ruku o státní pomoc kvůli vysokým cenám energií, aby letos hlásily rekordní zisky. Nebyly jejich nářky a snaha o státní výpomoc drzé s ohledem na dnešek?

Neřekl bych drzé, zvolím diplomatický slovník. Evidentně jejich obavy byly přehnaně vysoké. Vidíme to v plnění státního rozpočtu, máme rekordní příjem. Neplatí to pro každý sektor, ale současně je pravda, že to neplatí jen pro energetický a bankovní sektor, jak se tvrdilo. Možná jsme jako politici podlehli některým obavám a rizikům, které je třeba zkoumat detailněji, kritičtěji a fiskálně konzervativněji.

V březnu jste mi říkal, že jedním z vašich hlavních cílů je, aby se do konce volebního období stihla naplánovat výstavba jaderných bloků v Česku. Teď se blíží termín pro podání nabídek do dukovanského tendru, jak jsme se posunuli?

Ano, termín je na konci října. Pevně věřím, že v příštím roce rozhodneme minimálně o výstavbě pátého dukovanského bloku.

Zakázka ale nakonec může být mnohem větší, pokud by vítěz dostal za úkol postavit více bloků, nejen v Dukovanech, ale i v Temelíně. Jak se toto chystá?

Ano, součástí tendru je možnost opce na výstavbu dalšího bloku v Dukovanech a dvou v Temelíně. Uvidíme, co nabídky přinesou.

Je ve hře množstevní sleva? Že by například čtvrtý blok dodavatel postavil zadarmo či s výraznou slevou?

Nejdříve chci vidět, jak je výstavba více než jednoho bloku časově realistická. Když se podíváte ve světě, tak většina projektů se staví později a dráž – a je jedno, zda koukáte na východ, nebo západ. Chtěl bych opravdu vidět, ve kterém roce se bloky začnou stavět, jaké jsou kapacity dodavatelů, chci znát realistické termíny. Nevěřím moc slevě ve stylu, že dodavatel postaví čtyři reaktory v ceně tří. Jsem příznivcem toho, abychom jako stát měli plán na více než jeden blok, to by bylo málo.

Ministerstvo financí vypracovalo analýzu, dle níž by výstavba čtyř bloků přišla na zhruba 1,75 bilionu korun. Můžeme si vůbec něco takového dovolit?

Můžeme si to dovolit, bavíme se o rozmezí zhruba 20 let. Ekonomická návratnost by tu byla, poroste poptávka po elektrické energii, podívejte se na vzestup elektrické mobility. Dukovanský blok je kus za kus, my bychom tím ani nezvýšili podíl jádra na energetickém mixu.

Vede se debata o zájmu o malé modulární reaktory, jejichž vývoj však teprve probíhá. Není to šance pro tuzemský průmysl prosadit se v tomto odvětví, které může být budoucností jaderné energetiky?

Je to samozřejmě zajímavá myšlenka. Máme i vytipované lokality, tam, kde jsou dnes uhelné elektrárny. Jsem příznivcem a fanouškem těchto menších reaktorů, problém je, že se stále posouvá rok, kdy už budou vyvinuté. Jako stát chceme spolupracovat na vývoji modulárních reaktorů, jednáme s pěti šesti firmami, které jsou ve vývoji nejdále. Je možné, že se ukáže, že vedle jednoho dukovanského bloku se místo dvou dalších velkých bude dát postavit pět malých reaktorů, proč ne. Jen se na to dnes nemůžeme spolehnout.

Jste v polovině volebního období, důvěra a popularita vaší vlády není vysoká. Jak to chcete zvrátit?

Musíme vysvětlovat naše kroky především našim voličům, my musíme dělat vše pro to, aby oni pochopili, co a jak děláme. Jezdíme do regionů, snažíme se komunikovat, je to o každém z nás, máme 108 poslanců. Zapojit se musí i naši krajští politici. My jsme posledních deset jedenáct měsíců jednali v koalici o složitých zákonech, což nám bralo čas na komunikaci s veřejností a souboje s opozicí. To se teď změní. Na boji s opozicí mě zaráží jedna věc.

Která?

Opozice dva roky maluje černé scénáře, o čemž některá média věrně a podrobně informují. Nikdo se ale nezastaví po roce a nepodívá se, jak se černé opoziční scénáře nenaplňují. Měli jsme umrznout v zimě 2022/2023, nestalo se, zvládli jsme to. Říkali - počkejte na příští zimu, to to přijde. Máme teď plné zásobníky, nemáme problém s dodávkami energií - zvládneme to. Opozice zase jen strašila. Kolik lidí v květnu tvrdilo, že deficit letos bude vyšší než 400 miliard, nebyla to pravda. Věrozvěsti zkázy teď zase tvrdí, že ozdravný balíček zvýší nezaměstnanost. Naštěstí se nic takového neděje, ekonomika je odolnější.

Co pro vás znamená výsledek slovenských voleb a vítězství Roberta Fica? Plyne z toho pro vaši vládu nějaké ponaučení do druhé poloviny vašeho mandátu?

Myslím si, že ministři by neměli hodnotit výsledek voleb v cizích zemích. Je jedno, jestli vyhraje vám bližší nebo vzdálenější strana. My jsme – v dobrém slova smyslu – odsouzení ke spolupráci se Slovenskem. Představte si, že zvolím nějaká silná slova na adresu slovenského politika, se kterým budu za pár měsíců třeba sedět u jednacího stolu? Jak si tím vylepším pozici pro prosazování českých zájmů? Takže hodnotit slovenské či blížící se polské volby nechci.

Ani strategii, s jakou slovenské strany přistoupily k situaci před volbami?

Dám pouze jeden komentář – voliči se chovají racionálně. My jsme vyhráli proto, že jsme dokázali vytvořit středopravicovou koalici a nedopustili jsme, aby v tomto segmentu propadly hlasy. Toto se na Slovensku nepovedlo, a tudíž tito politici nevyhráli. Nesmíte dopustit propad ve svém voličském segmentu, je potřeba udržet svou voličskou základnu. Jinak posílíte druhou stranu spektra.

Znamená to, že jako 1. místopředseda ODS budete usilovat o kandidaturu koalice Spolu v evropských volbách? Říkali jste, že v září bude jasno, ale zatím nic.

Máme drobné zpoždění, ale není to nic fatálního. Přemýšlíme do hloubky nad tím, jak úspěšný projekt Spolu do budoucna neohrozit.

Důležité je, aby žádná z koaličních stran nedopadla ve volbách hůře, než předpokládá. To by totiž mohlo stabilitu Spolu do dalších voleb ohrozit, což nechceme. Obhajovali bychom 8 z 21 mandátů, to není málo.

Jaký vliv by neúspěch mohl mít pro Spolu před sněmovními volbami v roce 2025?

To je právě ono, volby do Poslanecké sněmovny se konají nedlouho po těch evropských. Cílem je neznejistit a neoslabit koalici Spolu, to vše posuzujeme, není to jednoduchá a černobílá debata.

Budete v rámci strany prosazovat kandidaturu Spolu i do Evropského parlamentu?

Ano. Při zvážení všech argumentů mi těsně vychází, že vítězí kandidátka koalice Spolu. Je třeba ale minimalizovat rizika, která tam jsou, a omlouvám se, veřejně je zmiňovat nechci. Přiznávám, že upřednostňuji domácí před evropskou politikou. Ať se na mě ale kolegové nezlobí, dělám domácí politiku, a je pro mě tedy důležitější výsledek sněmovních voleb než těch evropských. Volby jsou příští rok v červnu, v nejbližších týdnech očekávám rozhodnutí.