Advokát upozornil na Bendovu problematickou praxi koncipienta

Sám politik od počátku spekulace o své možné nominaci nekomentuje. Senátoři, kteří nominace schvalují, mají názory různé.

Prezident Pavel řekl Respektu, který s informací o nominaci Bendy přišel jako první, že nepočítá s dohodou, že by část ústavních soudců nechal navrhnout Senát. „Rozhodně nepředpokládám, že by se to mělo stát předmětem politického handlování,“ uvedl k tomu, že by Bendovu nominaci mohl vyměnit za podporu, kterou od koaličních stran získal v prezidentské volbě.

Proti Bendově možné nominaci se však začaly objevovat hlasy zpochybňující jeho právnickou praxi. Odstartoval to pražský advokát Petr Němec, který na sociálních sítích zveřejnil, že jedinou právnickou praxí, kterou za sebou čtyřiapadesátiletý Benda má, je osmiletá koncipientská praxe u advokáta a bývalého poslance Federálního shromáždění Petra Tomana.

Benda je totiž nejdéle sloužícím českým poslancem, s dvouletou přestávkou je jím už od roku 1990, kdy poprvé zasedl ještě v tehdejší České národní radě.

„Ze zákona musí jít o úvazek 40 hodin týdně, podle zákona o advokacii. K advokátním zkouškám můžete po 3 letech praxe. To podstatné je, že v té době byl i poslancem. A tady vás napadne: Jak to mohl stíhat? Nabízí se otázka, zda jeho praxe byla skutečná a byla v souladu se zákonem,“ uvedl k tomu Němec.

Seznam Zprávy se na práci u Tomana zeptaly i Marka Bendy. Na zaslanou SMS ale nereagoval.

Toman pak na dotazy, jakou praxi Benda v jeho kanceláři vykonával a jakým způsobem dokázal skloubit koncipientskou praxi s prací v Poslanecké sněmovně, odepsal, že svoji reakci umístil na twitter a dále nevidí důvod se do diskuze zapojovat.

Na zmíněné sociální síti uvedl následující: „Děkuji za připomenutí více jak osmi let inspirativní spolupráce s Markem Bendou. Diskuze s ním o mnoha tématech spojených s legislativou a poskytováním právních služeb stíraly rozdíly mezi školitelem a koncipientem. Rád na ně vzpomínám.“

Seznam Zprávy oslovily s žádostí o posouzení Bendovy praxe tiskové oddělení Ústavního soudu i odborníky z právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Podle mluvčí soudu Kamily Abbasi se může soudcem ústavního soudu stát bezúhonný občan České republiky, který dosáhl věku 40 let, získal vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v některém právnickém povolání. „Nemusí jít tedy o kariérního soudce obecného soudu,“ uvedla. Konkrétní osoby komentovat nechtěla.

U Bendy se jako problematická objevuje právě potřeba desetileté činnosti v některém právnickém povolání. Benda byl koncipientem v letech 2011 až 2018.

Složenou zkoušku podle odborné asistentky z Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity Zuzany Vikarské kandidát mít nepotřebuje, je to i uvedené v zákoně. „Dodala bych ale, že pokud někdo osm let pracoval jako koncipient a advokátní zkoušku nesložil nebo se ji ani složit nepokusil, tak by stálo za to otevřít diskuzi o tom, proč tomu tak je a co tehdy či kdykoliv poté bránilo tomu, aby se advokátem stal,“ podotkla.

Někteří odborníci uvedli, že Benda by mohl nahradit právnickou praxi svojí dlouholetou praxí v zákonodárném sboru, tedy Poslanecké sněmovně. „Pan poslanec Benda je dlouholetým členem ústavně-právního výboru a podílí se na přípravě návrhů zákonů. Myslím, že podmínku zákona, vzhledem k tomu, jak široce je vykládán, splňuje,“ řekl pro Právo ústavní právník Jan Kudrna.

Vikarská to však vidí jinak. „Zkušenost s legislativním procesem sice je plus, ale tak dvakrát, třikrát za rok, když se v plenárním složení soudu projednává něco, co je vyloženě legislativně procesně zajímavého. Zatímco naopak dvakrát, třikrát za týden musí ústavní soudce přemýšlet o tom, jestli nějaká otázka pracovního práva, civilního procesu nebo trestního práva byla dobře posouzena obecnými soudy. A na to prostě potřebujete lidi, kteří právo dělají a dělali,“ dodala odborná asistentka brněnské právnické fakulty.