Ochranu před sexistickými útoky zákon nezná. Političky si musí poradit samy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Napatlejte na sebe šlehačku a jděte spolu vydělávat na OnlyFans. Tak zněl jeden z komentářů pod příspěvkem Kateřiny Konečné, lídryně koalice Stačilo!, když na sociální síti X pogratulovala Janě Maláčové ke zvolení do čela SOCDEM. Vzápětí se na internetu objevila i falešná koláž dvou političek se sexuálním podtextem.

Nejedná se o ojedinělý případ. Sexistické narážky, oplzlé komentáře a v krajních případech i výhrůžky smrtí či znásilněním na denní bázi prožívá řada žen na české politické scéně.

Své si prožila například i pirátská politička z Karviné Zuzana Klusová. „Mám to téměř pod každým postem,“ naráží na komentáře pod příspěvky na sociálních sítích, které cílí na její vzhled. „Dlouhou dobu jsem se snažila spíše odpovídat, v poslední době, co jsem trochu známější, tak už některé účty blokuju,“ popisuje, jak k podobným poznámkám přistupuje.

Během kandidatury do Evropského parlamentu, kdy byla veřejnosti více „na očích“, byly podle Klusové podobné komentáře častější. A také přitvrdily – došlo i na narážky na znásilnění. „Když jsem se vymezila proti Filipu Turkovi a něco jsem mu okomentovala na jeho instagramovém profilu, tak se to tam potom často zvrhlo tímhle směrem,“ popisuje Pirátka.

Mizogynní komentáře trápí i ženy na půdě Sněmovny. Ve velké míře se problém týká například poslankyně Olgy Richterové (Piráti) nebo předsedkyně dolní komory a šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. V případě těchto dvou žen ale nezůstává pouze u chlípných poznámek. Obě často čelí brutálním výhrůžkám znásilněním nebo smrtí.

„V minulosti byly velmi časté výhrůžky znásilněním, což bylo v souvislosti se lživým výrokem, který šířila Nela Lisková. To bylo opravdu hodně ošklivé. Poslední dobou jde o obecnou agresivitu a výhrůžky,“ popisuje pirátská místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová.

Seznam Zprávy s poslankyní mluvily v den, kdy vypovídala na policii kvůli incidentu, při kterém jí v tramvaji neznámý muž vyhrožoval zastřelením. „16. října se mi stal další incident v tramvaji, kde se mě ale naštěstí zastali dva mladí muži. Přišel ke mně člověk a mluvil o střílení. Byl opravdu hodně blízko a opravdu jsem se bála fyzického napadení,“ popisuje Richterová a dodává, že se někteří lidé nezastaví ani ve chvíli, kdy má u sebe děti.

„Vy jste se ptala na ty sexuální zprávy. Tak už jsou nazpět,“ napsala redakci Richterová později po rozhovoru a připojila screenshot z konverzace na sociální síti X. „Zbytečně se vtíráš, nevy***ří tě. Ani bys to nechtěl s těma jejíma hlodákama,“ reagoval jeden z komentářů na muže, který se poslankyně na sociální síti zastal.

Přestože mezi všemi výhrůžkami a komentáři nyní už zas tak často sexuální podtext nevnímá, rozdíl mezi přístupem k mužům a ženám v politice stále vidí. „Když se podívám obecně, tak mi přijde, že je u političek jiný typ nadávek. Na ženy je uplatňován jiný druh stereotypu,“ vysvětluje s tím, že tvrdé verbální útoky zažívají v politice i muži, nebývají ale tolik sexistické.

Legislativní pokrytí sexistických výhrůžek či jiných mizogynních útoků je nicméně poměrně ošemetné. „V současné situaci není legislativa, která by chránila přímo ženy-političky před sexualizovanými útoky. Je chráněna pouze skupina politiků a političek jako celek stejným způsobem. Například ženy ve vysokých funkcích nebo i novinářky tuhle ochranu vůbec nemají. Zároveň je v zákoně korektiv, který říká, že veřejně činné osoby, tedy všichni, kteří vstupují do veřejného prostoru, musí strpět nějakou vyšší míru kritiky,“ popisuje úskalí trestního zákoníku právnička a zakladatelka společnosti In IUSTITIA Klára Kalibová s tím, že výhrůžky smrtí či znásilněním tuto hranici samozřejmě překračují.

Ona samotná se kvůli své práci v minulosti rovněž stala terčem řady výhrůžek. Některé z nich dokonce musela řešit soudní cestou. Trestní sazby za výhrůžky mohou být až tři roky ve vězení, podle Kalibové ale jednotlivý útok obvykle neznamená vězení a často padají spíše podmínky či alternativní tresty jako prospěšné práce nebo peněžité pokuty.

Zákon tedy jistou ochranu političkám nabízí, nijak ale neřeší, jaké jsou motivy útoků. „Momentálně máme 17 typů trestných činů, u kterých – když jsou spáchány a jako motiv se u nich prokáže pohnutka národnosti, víry nebo politického přesvědčení – se navyšuje trest zhruba o jednu třetinu,“ pokračuje Kalibová v popisu složité legislativní mašinerie.

V těchto pohnutkách ale není zahrnuto pohlaví, což by se ale podle právničky mohlo změnit díky chystané novele trestního zákoníku. Seznam motivů by se totiž mohl kromě zdravotního postižení či sexuální orientace rozšířit právě i o pohlaví. V praxi by to znamenalo, že zvýšenou ochranu před útoky, u kterých bude prokázána motivace pohlavím dotyčné osoby, by mohly kromě političek získat i jiné veřejně činné osoby včetně sportovkyň či novinářek.

Netýká se to ale pouze žen. „Ta novela je neutrální, je to celkově o pohlaví. Kdyby pachatelé cíleně útočili na muže, tak by jim byla ochrana samozřejmě také poskytnuta,“ upřesňuje právnička.

Verbální útoky často mizogynního charakteru na denní bázi zažívá i předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).

„Nemůžu mluvit za všechny političky, ale moje zkušenost je taková, že se samozřejmě tento typ výhrůžek nebo komentářů objevuje velmi často,“ potvrzuje politička.

Pekarová je pod palbou kritiky ze strany svých odpůrců takřka neustále, a rozhodla se proto ty nejvyhrocenější případy hlásit na policii. „Rozlišuju kritiku, vulgární kritiku, která je často spojena právě s těmi sexuálními narážkami, a pak výhrůžky. Ty první dvě skupiny neřeším, protože to by člověk nedělal nic jiného. Pokud jsou to výhrůžky znásilněním nebo smrtí, tak to hlásím policii,“ popisuje Pekarová.

Podobných případů už řešila desítky a přístup policie si pochvaluje. „V posledních letech je z mojí zkušenosti přístup vyšetřovatelů opravdu diametrálně odlišný než dřív, to znamená mnohem více proaktivní, berou to mnohem seriózněji. Druhá rovina se týká těch samotných osob. Samozřejmě ne každý k tomu zaujímá stejný postoj jako já, že ty výhrůžky samy o sobě opravdu s policií řeší. Někdo tomu nechce věnovat čas,“ vysvětluje politička.

Pekarová obdobné případy začala hlásit také proto, aby pisatele vytáhla z internetové anonymity. „Osobně k tomu tak přistupuji proto, aby si ti lidé, kteří tak učiní, uvědomili, že překročili určitou mez. Já mám zkušenost takovou, že mnoho z nich je potom velmi šokováno, že je někdo vůbec řeší,“ říká.

Byť lze jednoduše předpokládat, že autory mizogynních komentářů budou výhradně muži, podle Pekarové tomu ale tak často není. „Probírala jsem to i s jinými političkami a hodně nás překvapilo, že velmi vulgárně a agresivně se na naše adresy vyjadřují jiné ženy. Ty ale většinou zůstávají jen u agresivních forem vyjádření nesouhlasu,“ říká předsedkyně dolní komory. Výhrůžky od žen s policií musela prý řešit pouze dvakrát, drtivá většina pochází od mužů.

Přestože policie dokáže poměrně efektivně vyřešit případy vyhrožování, podle mluvčího policejního prezidia Ondřeje Moravčíka se v případech verbálních útoků včetně těch sexualizovaných ocitají v úzkých.

Aby se totiž s případem dalo někam „pohnout“, tak musí oběť výhrůžku vnímat jako reálné ohrožení, což se ale podle Moravčíka často neděje. „Oni to třeba nahlásí, když se jich ale doptáme, jestli to vnímají jako relevantní hrozbu, tak řeknou, že úplně ne. Jen chtějí, abychom to prověřili,“ popisuje Moravčík s tím, že statistiky mizogynní výhrůžky od zbytku neodlišují, neoddělují ani politické činitele podle pohlaví.

Navíc je třeba rozlišovat mezi výhrůžkou a konstatováním. Jednoduše řečeno, pokud například člověk na sociální síti pod příspěvek političky napíše, že by si zasloužila znásilnit, což je komentář, který v internetových diskuzích padá často, tak se nejedná o trestný čin, přestože může podněcovat k nenávisti.

„Pokud jde o konstatování, které v osobě nezpůsobí žádnou obavu o život, takže ta podmínka nebude naplněna, skončí to na nějaké přestupkové úrovni a pisatel dostane často výraznou pokutu, ale nespadne to do statistik trestných činů,“ vysvětluje mluvčí.

Přestože legislativa ošetřující podobné případy podle Moravčíka špatná není, zpřísnění by uvítal a sám již nyní posuny pozoruje. „Legislativa se mění, je to v plánu. Řeší se zločiny z nenávisti, řeší se ohrožené skupiny, ať už kvůli národnosti, nebo i genderu. Jakékoliv zpřísnění, které tyto skupiny více ochrání, je zpravidla ku prospěchu věci. Tohle bychom jednoznačně podporovali,“ uzavírá.

Podle Zuzany Klusové je více než legislativní změna důležité, jak se k tématu staví společnost. „Pro mě je důležitější celospolečenské klima, a to odsouzení, že to prostě není v pořádku a že to nemá být součástí politické práce a nemá se to tolerovat,“ popisuje Klusová s tím, že takový postoj pozoruje i v řadách mužské části politické scény.

„Vůči ženám se to mírně lepší. Byť těch projevů neubývá, tak mi přijde, že se o tom daleko více mluví a že se tématu věnuje daleko větší pozornost. Na frekvenci komentářů to zatím nevidím, ale jako pozitivní určitě vnímám, že o tom mluví média i vrcholně postavení politici i muži,“ myslí si.

Společenské klima bere v potaz i Pekarová, která se snaží přemýšlet nad motivací pisatelů a pisatelek. „Mám pochopení pro lidi, kteří tohle dělají, což by mělo zaznít. Já si myslím, že za ně často mluví frustrace nebo nějaké obavy,“ uzavírá.