Zimy bez sněhu, časté tropy. Vědci popisují podnebí v Česku v roce 2050

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už s předstihem letos unijní služba Copernicus oznámila, že si rok 2023 zapíše rekord jako nejteplejší v historii měření. Platilo to i pro některé jednotlivé měsíce. Třeba říjen s globální průměrnou teplotou 15,3 stupně Celsia byl o 0,85 stupně výš než průměr období let 1991 až 2020.

Klimatické změny ovlivňují také Česko. Krátí se počet dnů se sněhovou pokrývkou a přibývá tropických dní, kdy teplota přesáhne třicítku.

Seznam Zprávy se ke konci roku zeptaly čtyř klimatologů, jak se do roku 2050 klimatické změny projeví v Česku.

Pavel Zahradníček, klimatolog, Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR, Oddělení klimatických služeb:

„Klima do roku 2050 bude pokračovat v nastoleném trendu, který zažíváme minimálně v posledních 40 letech. Hlavně poslední dekáda byla ochutnávkou, co bude kolem roku 2050 podstatně častěji. Předpokládá se podle nejnovějších výstupů klimatických modelů, že se u nás teplota vzduchu zvýší oproti současnosti o 2,1 až 2,8 °C, v té nejhorší variantě dokonce o 3,7 °C.

Teplota poroste v rámci celého roku, ale nejvíce v zimních a letních měsících. Kvůli tomu nám například naroste počet horkých dnů s teplotou nad 30 °C na dvojnásobek. Naopak mírnější zimy budou stále častější, než jsme byli ještě před 20 lety zvyklí. Tedy častěji se bude opakovat scénář minulé dekády, kdy jednoznačně převládaly teplejší zimy s menším množstvím sněhu. Sněhová pokrývka v nižších a středních polohách bude vzácnější. Zde čekáme pokles jejího množství o 70 procent, na horách o 20 procent, což bude znamenat o 20 až 25 dnů kratší zimní sezonu.

Bude také pokračovat růst četnosti nejčastějších extrémů, jako je sucho či letní povodně, které se mohou v rychlém sledu střídat a objevit se i během jednoho roku. Oba extrémy patří sice k typickým projevům počasí v České republice, ale jejich četnost a intenzita narůstá, což bude platit i pro polovinu století. Asi nejtypičtějšími dopady změny klimatu v České republice v polovině republiky budou snížené výnosy zemědělských plodin, častější přírodní požáry, problémy s doplňováním podzemní vody kvůli slabé sněhové pokrývce a zesílení tepelného ostrova města. Naopak mezi jedno z pozitiv bude patřit například zkvalitnění našich vín či vyšší dočasná zemědělská produktivita Českomoravské vysočiny.“

Radim Tolasz, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:

„Pořád věřím, že se do roku 2050 podnebí v Česku nebude měnit skokově, ale je zřejmé, že bude nadále stoupat průměrná teplota a víceleté úhrny srážek se měnit nebudou. To je základní odhad, který nám ukazují regionální i globální klimatické modely pro střední Evropu. S tím samozřejmě souvisí pravděpodobně častější výskyt extrémních projevů počasí, jako jsou přívalové povodně, povodně způsobené vícedenními dešti, letní horké vlny a suchá období. Nelze vyloučit vichřice, silné bouře nebo v zimě sněhové přívaly, které však budou svým výskytem vzácnější.

Osobně odhaduji pro polovinu století u nás, že největší problémy budou spojené právě s délkou a intenzitou horkých vln, které část veřejnosti prožívá s těžkostmi už dnes, a s nedostatkem vody v krajině jako důsledkem vyššího výparu při vyšších teplotách. Na tyto dva aspekty se veřejnost musí připravovat. Jejich dosah a jejich kombinace budou patrné nejen ve městech, ale namátkou i v lesích, na zemědělské půdě, ve vodohospodářské soustavě nebo při chlazení technologických procesů.

Polovina století je už za cca 25 let, což je z pohledu klimatologa neuvěřitelně brzo. Počasí, které prožíváme dnes, bude součástí klimatických normálů počítaných za období let 2021 až 2050. Průměrná teplota v Česku je podle aktuálního normálu (1991–2020) 8,2 °C, předchozí (1961–1990) normálová teplota byla 7,1 °C. Bude ten další normál vyšší ‚jen‘ o 1,1 °C, nebo zaznamenáme větší rozdíl? Spoléhat na ochlazení nebo zpomalení růstu teploty je zcela nerealistické. Výše popsaný výskyt extrémů spojených s průběhem počasí je naopak zcela reálný a ještě hodně optimistický pohled na naši budoucnost.“

Ondráš Přibyla, zakladatel projektu Fakta o klimatu, fyzik, přednášející o dopadech klimatických změn:

„Česko se posledních 60 letech otepluje rychlostí cca 0,35 °C za dekádu. Kdybychom tedy jen prodloužili dosavadní trendy, můžeme v roce 2050 čekat průměrné roční teploty asi o 1 °C vyšší a asi o 3 °C vyšší než byly v roce 1960.

Zimní a letní měsíce se oteplují rychleji, tedy prosincové nebo červencové teploty budou spíš o 4,5 °C vyšší než v roce 1960. V nížinách to znamená zimy prakticky bez sněhu, v létě okolo 30 tropických dní ročně. V následujících dekádách lze také očekávat významné periody sucha. V porovnání s jinými oblastmi změny nejsou velké, větší sucha bude zažívat Středomoří a nehrozí nám tu ani hurikány nebo růst hladin oceánů.

Je prodlužování dosavadních trendů opodstatněné? Fyzika říká, že dokud se emise skleníkových plynů nesníží na zhruba desetinu současného množství, můžeme s docela velkou jistotou čekat nezměněné tempo oteplování. Možná že kolem roku 2050 by se emise mohly snížit dostatečně, abychom viděli změnu v trendech a mohli tak mít optimističtější výhled na druhou polovinu 21. století.

Složitější otázka je, co to udělá s naší přírodou a zemědělstvím a také jak se v Česku projeví dopady klimatických změn v jiných oblastech světa. Letos Evropská centrální banka vydala zprávu, ve které konstatuje, že v důsledku klimatické změny zdražují potraviny rychleji než ostatní komodity – konkrétně jde třeba o dopady sucha a vln veder ve Španělsku na pěstování oliv a důsledkem toho je zdvojnásobení cen olivového oleje v posledních dvou letech. Tento trend bude také pokračovat a bude do společnosti přinášet možná větší napětí než ceny energií nebo to, zda automobilky ještě budou vyrábět auta se spalovacími motory.“

Zdeněk Žalud, bioklimatolog, Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR, Oddělení dopadů změny klimatu na agrosystémy:

„Zásadní změnou bude zvýšení teploty, včetně vyšší četnosti teplotních, ale i srážkových extrémů. Vývoj klimatu a míra jeho dopadů závisí na světové produkci skleníkových plynů, které pohlcují a zpětně vyzařují záření zemského povrchu a jejichž antropogenně podmíněná koncentrace v atmosféře přes všechna opatření a deklarace o omezení stále roste. Pokud by byl zachován současný trend nárůstu emisí i teploty, bude přibývat sušších let především kvůli narůstajícímu výparu.

Očekávejme teplejší zimy, méně sněhu, dřívější nástup jara, četnější a dřívější letní bouřky, kratší podzim a prudké přechody do zimního období. Dopady závisí i na tom, jak dokážeme naši krajinu adaptovat. Klíčovými oblastmi, kterých se to nejvíce dotkne, jsou zemědělství, lesnictví a vodohospodářství.

Nižší polohy jako tradiční zemědělské regiony budou opakovaně ohrožované suchem, vyšší oblasti mohou být dočasně produkčnější. Skladba plodin nezaznamená výraznější změny, spíše je měnící se klima výzvou pro vyšlechtění nových odrůd stávajících kultur především směrem k lepšímu využití vody a mrazuvzdornosti.

Klíč pro adaptaci krajiny leží ve stavu našich půd. Cestou ke zlepšení jejich kondice je omezení eroze, přiměřené zvýšení retence (zadržení) vody či omezení utužení (stlačování půdy opakovanými přejezdy těžkou zemědělskou technikou). Další významné dopady měnícího se klimatu do zemědělství budou například teplotní stres pro hospodářská zvířata, jarní mrazíky pro ovocné stromy (ale i polní plodiny) nebo zvýšený tlak teplomilných chorob a škůdců včetně výskytu nových invazních druhů. Ochutnávku dopadů na naše lesy přinesla extrémně suchá epizoda 2015–2019. I proto je nutné zakládat lesy přirozenou obnovou, smíšené a maximálně omezit monokulturní porosty. V oblasti vodohospodářství je pro naši vlast – střechu Evropy – absolutní prioritou zajistit pitnou vodu. A to výjimečně i výstavbou menších vodohospodářských nádrží.“