V Česku se mění počasí nejvíc za mnoho staletí. Ovlivní to život každého

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nemusíte být ani houbař. Stačí, když se na dálnici D1 mezi Prahou a Brnem občas podíváte z okna. Jsou to apokalyptické obrázky českých lesů. Tedy toho, co z nich (ne)zbylo. Doma, pod dekou covidových uzávěr, Češi přehlédli nejmasivnější kácení na našem území za poslední dvě staletí. Jaro u nás nyní začíná v průměru o čtrnáct dní dřív. A lidé se stále častěji vzpamatovávají z ničivých povodní či supercel.

Co že se to děje s počasím i krajinou v České republice?

I ti nejzatvrzelejší příznivci často začínají opouštět mantru exprezidenta Václava Klause. Připomeňme jeho slavné výroky. Globální oteplování způsobené lidmi označil za nesmyslnou fikci. A environmentalismus? Není to nic jiného než novodobá inkarnace tradičního levičáctví.

Detailní data klimatologů a dalších odborníků dokazují, že jsou jeho názory v tomto oboru překonané. Čelíme obrovské výzvě. Ovlivní, v jakém prostředí budou další generace na území Česka vyrůstat.

Vědci z Ústavu globální změny Akademie věd ČR detailně sledují, jak se mění hlavní aspekty počasí v Česku. Průměrná teplota v posledních třech dekádách oproti období let 1961–1990 vzrostla o 1,2 stupně Celsia. V top desítce let s nejvyššími teplotami vzduchu je pouze jediný ročník před rokem 2000. Všechny zbylé už novém tisíciletí. A to, pozor, pracujeme s datovými řadami do roku 1780.

Jeden stupeň nemusí znít převratně. Jenže průměrná teplota v zimě je v České republice minus 1,1 stupně Celsia. Zimy se oteplují, v poslední dekádě měly průměrnou hodnotu 0 stupňů Celsia. „Jsme tedy na rozhraní toho, jestli nám vypadávají srážky sněhové či dešťové. V průměru v České republice nasněží 98 centimetrů nového sněhu, ale každou dekádou to klesá o 6 centimetrů. Máme prokazatelně kratší zimní sezonu,“ uvedl klimatolog Pavel Zahradníček ze zmíněného ústavu globální změny.

Ukazuje se to i v letošní sezoně. Zima sice nevybočila ze srážkového průměru, ale byla teplejší. „Srážky nespadly v podobě sněhu, odtekly a vypařily se. Nepřišlo jarní tání. Ze zimy si v tomto ohledu neseme deficit. Procházíme zeleným suchem. Voda stačí pro vegetaci a pro její rozvoj. V krajině ani půdě ale není rezerva,“ uvedl klimatolog a tvůrce portálu Intersucho.cz Miroslav Trnka z Mendelovy univerzity v Brně.

Se změnami souvisí i méně mrazových dní, kdy teplota klesne pod nulu. Za posledních šedesát let jich v průměru přišlo 115. Markantnější posun nastal v poslední dekádě, kdy bylo takových dní o 27 méně než v letech 1961–1970.

V novém tisíciletí paradoxně přibylo povodní i epizod sucha. „V posledních letech vyšly dvě studie, které hovoří o tom, že letních povodní bylo na území střední Evropy v posledních 30 letech nejvíce v kontextu posledních 500 let. A druhá studie hovoří o tom stejném, ale v kontextu sucha. Každý čtenář si pak musí myslet, že jsme se jako klimatologové zbláznili a je naším cílem strašit,“ sdělil Zahradníček. Oba fenomény k českému území patří, jenže klimatická změna umocňuje jejich průběh a četnost.

Jinými slovy – extrémnějších projevů počasí bude přibývat, podobně jako v letošním červnu.

Na Břeclavsku po roce poničilo slabší tornádo zástavbu v Lanžhotě. Olešnici na Svitavsku místy zasypalo až 40 centimetrů krup. A opět přišly silné supercely. Červen končí s výhledem, že nějaký typ sucha zasáhne až 90 procent území. Právě jižní Moravu s nejteplejším a nejsušším podnebím v Česku klimatologové považují za „lakmusový papír“ změn podnebí. Nejrychleji tam přibývá tropických dní, prodlužují se období veder.

Letos devatenáctého června naměřili v Doksanech 38,9 stupně Celsia. Je to absolutní rekord pro červen. „Je logické, že bude přibývat dní s překonáním rekordní teploty. Budou se prodlužovat období horkých vln,“ sdělil Trnka.

I tato tvrzení mají oporu v datech vědců. Tropických dní, kdy teplota přesáhne třicet stupňů Celsia, bývalo v polovině minulého století v průměru okolo pěti za rok. Teď jich máme deset i třináct. A hlavně přicházejí mnohem dřív, v dubnu či květnu. „Ve městech je to i přes třicet dní. Celé tropické období, kdy tyto dny nastávají, se rozšířilo o třicet dní,“ uvedl Zahradníček.

Všechny tyto faktory výrazně mění krajinu, na kterou jsme byli zvyklí.

Potvrzují to i mnohá data fenologů. Fenologie se mimo jiné zabývá chováním rostlin a zvířat v konkrétních etapách sezóny. Má přesně zdokumentovanou migraci stěhovavých ptáků nebo vegetační období konkrétních rostlin. Jsou to užitečná data pro zahradníky, ale i klimatology.

Poznatky fenologů hovoří jasně. Jaro u nás oproti šedesátým letům začíná o půl měsíce dřív. Týká se to časnějšího květu meruněk i jiných plodin. Má to i konkrétní dopady na zvířata. Třeba sýkory posouvají termíny hnízdění, do Česka hojně migrují lejsci, jinak typičtí pro střední Afriku. V Česku zažívá hojná léta asi nejkrásnější evropský pták – vlha pestrá. Osídlila třeba Milovice. Šíří se taky kudlanka nábožná. Naopak z Krkonoš mizí slavík modráček tundrový.

Významně však ubývá hmyzu, opylovačů. „Zdá se, že podstatným důvodem je fakt, se kvůli klimatické změně nesynchronizují fenologická období hmyzu a konkrétní rostliny, kterou opylují. Rostliny reagují na změnu rychleji,“ řekl František Pelc, ředitel státní Agentury pro ochranu přírody a krajiny.

Potvrzuje to Miroslav Trnka s ohledem na proměny zemědělské krajiny. Patří k největším odborníkům v Česku, kteří sledují dopady klimatu na zemědělské plodiny. „Analyzovali jsme s kolegy termíny sklizně obilí či révy vinné. Poslední období je v kontextu pěti set let výjimečné. Setrvale sklízíme asi o čtrnáct dní dříve než naši předkové. Změna je hluboká a není to výkyv jediného roku,“ uvedl.

Pro české zemědělství je to obrovská a zatím jen zčásti využitá výzva. Vegetační období se neprotahuje jen na jaře, ale také v září, na konci sezony. „Délka vegetace se tak prodloužila o dvanáctinu roku,“ zdůraznil Trnka.

Zemědělci se dřív běžně mohli spolehnout na rady svých otců či dědů. „Dostali jsme se do stavu, který žádná generace před námi nezažila. Každý lepší agronom je experimentátorem, který hledá řešení. A nelze říct, že bychom je našli,“ doplnil Trnka.

Mění se tak i skladba plodin. Výrazně přibylo řepky, slunečnicových polí (ještě v šedesátých letech vzácných), ale objevují se i pokusy s pěstováním sóji nebo levandulová pole. „O pěstování levandule víme i z minulosti, ale neměla tak výhodné podmínky. Je to další doklad toho, jak se klima posouvá,“ potvrdil Trnka. Česko se tak skladbou plodin dál blíží jižnímu Maďarsku nebo severnímu Srbsku.

Podle klimatologů v těchto letech zažíváme vrchol produktivity našeho území. Jinými slovy vysočiny mají lepší klimatické podmínky než v minulosti a expanduje tam třeba kukuřice. V úrodných nížinách jako v Polabí či na Hané sice přibývají suchá období, ale voda v lepších letech stále stačí na rekordní výnosy.

Jenže v klimatickém systému zůstává setrvačnost. I s omezením emisí průměrné teploty v Česku mohou v dalších třiceti letech znovu vzrůst až o dva stupně. „Právě vysočiny jsou velmi zranitelné. Jejich schopnost udržet vláhu je výrazně nižší. Půdy jsou tam obecné mělké a kamenité, v části výrazně postižené erozí,“ sdělil Trnka.

Kraj Vysočina přitom v přímém přenosu zažívá bezprecedentní mizení lesa. Kvůli kůrovcové kalamitě – jako přímému důsledku klimatické změny – tam čtyři roky po sobě lesníci vytěžili nejvíc dřeva. Holiny nově obklopily rekreační střediska nebo rybníky.

I celorepubliková čísla jsou alarmující. Lesy porůstaly třetinu území České republiky. Podle dat Českého statistického úřadu se ke konci roku 2021 roku téměř na 77 tisících hektarech rozkládaly holiny, tedy 770 kilometrů čtverečních pařezů. Je to čtyřikrát víc než v roce 2005.

Na více než polovině lesních porostů hospodaří státní Lesy ČR. Na plochách v jejich správě jsou teď tři procenta holin. Obrazně řečeno, každý třicátý les v Česku byl v posledních letech vykácen. „Za posledních šest let bylo vytěženo 64 milionů metrů krychlových dřeva, tedy přibližně čtyřikrát více, než by byla obvyklá roční těžba. Problematické je ale především plošné odumření lesů v některých regionech, což na několik následujících let lokálně ovlivní klima,“ potvrdila mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.

České lesy tak zažívají převratné změny.

Příhodné klima, které dalo vyrůst tisícům kilometrů čtverečních smrkových monokultur, zmizelo. A s ním také staleté porosty. „Kdybych měl ukázat, kde se změna klimatu, projevuje nejvíc, jsou to právě lesy. Masivní kalamita v míře rozsahu nemá ve dvou staletích obdoby,“ řekl Trnka.

Jen loni vynaložily Lesy ČR na boj s kůrovcem 282 milionů korun. Do výsadby investovaly 1,57 miliardy korun. „Nově vytvořené směsi mají snížit riziko velkoplošného rozpadu lesů při předpokládaných klimatických turbulencích. Rovněž spolupracujeme s předními výzkumnými institucemi, zejména s Biologickým centrem Akademie věd, na výzkumu chování kůrovců tak, aby se zefektivnila obrana proti kůrovcům do budoucna. Nové poznatky se již podílí na rychlejším zvládání kalamity a postupnému návratu do normálu,“ sdělila Jouklová.

Přesto jde obnova pomaleji, než by si experti přáli.

Proměna českých lesů a jejich směrování k původní druhové skladbě představuje největší hozenou rukavici pro naši krajinu. „Bez kůrovce bychom nesáhli k systémovým změnám. V tomto pozitivně ovlivnil změnu přístupu k lesům. Monokultury už téměř nikdo nesází,“ zdůraznil pro Seznam Zprávy Jan Macháč. Vědec z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se problematikou adaptačních opatření zabývá.

Podíl listnatých dřevin přesahuje čtvrtinu. Odborníci doporučují zvýšit jejich podíl na 36 procent, přirozenému stavu odpovídá hodnota 65 procent.

I s tímto vědomím a po největší kůrovcové kalamitě v nové výsadbě dál dominuje smrk. V uplynulém roce jej sázeli skoro tak často jako duby a buky zároveň. Důvod? Menší dostupnost jiných sazenic, ale taky pokračující souboj o ekonomickou výtěžnost. „Zastoupení smrku při obnovách klesá. Pokles by měl zrychlit. Zatím neodpovídá vážnosti situace. Smrk má však nejuniverzálnější použití jako surovina. Proto se s ním lesní hospodáři neradi loučí,“ řekl pro Seznam Zprávy Pelc.

Jak se tedy s převratnými změnami popasovat?

Právě Pelc na sklonku osmdesátých let řešil rozvrat horských lesů, hlavně v Jizerských horách. Zničila je imisní zátěž a nevhodné lesní hospodářství. V Jizerkách dokonce hrozilo, že budou tamní lesy těžko obnovitelné. „Na obrovských holinách je potřeba vybrat části, které se budou obnovovat přednostně ve správné druhové i stanovištní skladbě. Kolem mohou vzniknout přirozené obnovené dřeviny jako jeřáb či bříza. Cílem nesmí být, abychom tam měli za sto let na stech kilometrech čtverečních zase stejnověký porost,“ sdělil Pelc.

Experti doporučují mnohem větší diverzitu dřevin.

Pelc připomíná, že lesy sice pokrývají třetinu území, ale lesnictví a úzce spojené obory tvoří jen půl procentního bodu českého HDP. „Někdo může říct, že území není využité efektivně. Ale nejsou v tom samozřejmě zahrnuté ekosystémové funkce. Řeknu proto kacířsky: Je jedno, co s lesy uděláme. I kdybychom je nechali samovolnému vývoji a nic s nimi nedělali, stát z hlediska HDP zase o tolik nepřijde,“ řekl.

Část lesů by proto nechal samovolné obnově, do části by zasahoval jen částečně, aby byly vyvážené ekologické a ekonomické aspekty. „A třetí část je pěstování dominantních hospodářských dřevin. Je však třeba pěstovat lesy, které korespondují s ekologickými podmínkami. Staré druhové skladby už kvůli změně klimatu neplatí,“ dodal.

Rychlejšímu zelenání holin brání i další aspekty. Přemnožená lesní zvěř, v čele s tou spárkatou. „Listnáče bývají spaseny. Rozsah kalamity přesahuje personální kapacity celého sektoru. Není dostatek zdrojů, aby se vše zvládlo udělat precizně,“ zdůraznil Trnka. Podle výroční zprávy Lesů ČR škody způsobené spárkatou zvěří za deset let vzrostly jedenapůlkrát.

Klimatologové ve svých doporučeních zdůrazňují, že je třeba ke krajině přistupovat komplexně. Neoddělovat třeba lesnictví od zemědělské krajiny. Stačí pohled do sousedního Rakouska. „Po válce jsme začínali s identickou krajinou, z hlediska držby. Rozdíly dal odlišný kulturní vývoj, klimaticky jsme na tom stejně. Kvalita života je tam vysoká a zčásti je daná strukturou krajiny,“ sdělil Trnka.

Na druhou stranu ani dobrý management nezabrání škodám. Výše náhrad za sucha z let 2017 nebo 2018 je v Rakousku obdobná jako v Česku. „Rakouský zemědělec se ze škod rychleji otřepe. Nespoléhá na jeden segment zemědělství. K rostlinné výrobě často přidává živočišnou produkci. Někdo z rodiny třeba pracuje v jiném oboru. To je zásadní rozdíl oproti České republice, kde jsou zemědělci vzácní, ale daný obor je často jediným zdrojem jejich příjmu,“ doplnil Trnka.

Co si vzít od sousedů? Větší diverzitu v krajině a také citlivost s jakou pozemky obhospodařovat.

Platí to i pro zemědělskou půdu. „Mohu klidně pěstovat řepku, kukuřici či slunečnici ve stejné výměře, ale s podstatně lepší ochranou půdy. Mohu si hrát s nastavením směsí, odrůd. Pokud jdeme cestou zmenšování pozemků pro jednotlivé plodiny, tak pozemky rozdělit podle míry produktivity. Na méně úrodných nemá cenu tolik hnojit a co ušetřím, věnovat částem s větším produkčním potenciálem,“ řekl Trnka.

Kapitola, která by vydala na samostatný článek, je adaptace obcí a měst. Jejich samosprávám často chybí konkrétnější návody od státu. „Co bych mu vytknul, je hospodaření na jeho vlastní půdě. Třeba víc ozelenit budovy ministerstev. Státní instituce mají být živými laboratořemi a motivovat ostatní,“ sdělil Macháč.

Klíčovou úlohu však vidí v nižších celcích. „Města často investují peníze třeba do zelených střech nebo jiných opatření, ale pak je nejsou schopná udržet. Příklad z loňska? Jedna střecha zanikla jen proto, že si údržbář vzal na týden dovolenou,“ doplnil Macháč.

Politici napříč spektrem už většinou vnímají změny klimatu, ale zelené projekty často pojímají marketingově. Hlavní jsou fotky a dobré PR, až v pozadí udržitelnost zelených plánů.

Přesto přibývá čestných výjimek. Třeba v brněnském Novém Lískovci už dvacet let postupují podle jasné vize. Zadržování vody na sídlištích, přirozené ochlazování zástavby či zelené střechy. „Jezírko v parku Pod plachtami je bohužel v Česku stále unikátní v tom, že sbírá dešťovou vodu ze střech tří paneláků. Radnice se dohodla se soukromými družstvy vlastníků, což je také ojedinělé,“ doplnil Macháč.

Experti zároveň zdůrazňují, že v adaptaci máme spoléhat hlavně sami na sebe. Firmy i podnikatelé musejí změny klimatu reflektovat. „Vzhledem ke stavu veřejných financí by bylo naivní si myslet, že tady bude štědrá ruka státu, která bude schopná pokrýt negativní dopady pro zemědělství nebo lesnictví, které se změnou klimatu přijdou. Stát bude schopný sanovat jen ty nejvážnější škody. Zažíváme mimořádnou epizodu. Nejhorší období sucha a vysokých teplot jsme ještě nezažili. Na to se musíme připravit,“ zdůraznil Trnka.

Analýzy Seznam Zpráv: