Glosa: Letní utrpení v rozžhaveném Chorvatsku

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud vám telefon opakovaně hlásí, že real feel dnes činí 42 stupňů Celsia a že ani v noci nepůjdou reálné teploty pod třicet, přestává být dovolená v Chorvatsku vakacemi, ale stává se utrpením. Horko, které nyní na začátku července panovalo na Istrii, bylo letos podle všeho navíc jen dalším stupínkem žebříku k ozonu prosté obloze.

Slečna, jež o nás pečovala ve Vilatentu (vznešený název pro obří stan s vnitřní dřevěnou konstrukcí tvořící pokoje) hovořila o tom, že i na místní je to už moc. A že se vedro stupňuje a nikdo neví, co bude.

V Chorvatsku jsem byl někdy před patnácti lety, poté dlouho nikoliv a nyní hned dva roky po sobě. Je relativně blízko, speciálně transportujete-li děti, pláže i městečka na pobřeží jsou půvabná, lidé milí, moře čisté a země v nejisté covidové době skýtá možnost rychlého úniku zpět do Česka.

Zatímco před lety se turisté o polednách zuřivě vystavovali jadranským paprskům ve snaze lapit co nejvíc bronzu, letos už i na Istrii zavedli cosi jako siestu. Mezi 12. a 15. hodinou panuje v letoviscích „povinný“ klid, bazény s dětskými atrakcemi se uzavírají a turistům se doporučuje necestovat nikam autem. Většina lidí na plážích nelituje utratit pět set korun za denní pronájem slunečníku se dvěma lehátky, jen aby se skryla před omračujícím sluncem. Místo žhavé grilované pljeskavice si k obědu raději poroučejí ledový salát s chladným tuňákem.

Ale abychom se nebavili o efemérních údajích z mobilu a subjektivních dojmech, podívejme se, jak se v Chorvatsku, asi nejoblíbenějším letovisku Čechů, mění klima v posledních třiceti letech.

Například Pašman je ostrov u pobřeží Dalmácie v Jaderském moři, jižně od Zadaru. Podle údajů webu meteoblue.com, který se kromě jiného zabývá klimatickou změnou, tady v roce 1980 činila průměrná roční teplota 13,5 stupně. O deset let později to už bylo 15,2 stupně a o dalších třicet let později pak 16,3 stupně.

Nárůst o bezmála tři stupně někomu nemusí připadat dramatický. S přihlédnutím k faktu, že největší změny se odehrávají – tak jako vše, co souvisí s klimatickou krizí – ve vyhrocených časových úsecích, v tomto případě v létě, jde už o hodnoty, ze kterých vám nebude dobře. Teplotní trend je navíc zřejmý. Horko je čím dál intenzivnější.

V publikaci „American Geophysical Union Journal“, vydané již před patnácti lety, uvažují vědci z německého Institutu Maxe Plancka pro meteorologii o možnosti, že ve Středomoří dojde k tragédiím, jako byla v roce 2004 neobvykle silná tropická bouře Catarina, jež se přehnala přes jižní Brazílii. Jen rok potom zasáhl hurikán Španělsko. Tyto dvě události vyvolaly obavy vědců a vyprovokovaly jejich výzkum.

„Výzkum odpovídá tomu, co se obvykle předpokládá, že klimatické změny přinesou: tedy extrémní klimatické události. Pro Jadran je pravděpodobnější, že se objeví silné větrné víry a tornáda, které budou mít takovou sílu, že zničí všechno, co jim bude stát v cestě. Taková možnost se objevuje i v poslední klimatické vědecké zprávě, kde se upozorňuje, že by se mělo s takovými událostmi počítat a přizpůsobit se jim,“ komentovala pro agenturu Reuters předpovědi zahraničních kolegů Sonja Vidić, vedoucí Sektoru jakosti vzduchu při Státním hydrometeorologickém ústavu v Chorvatsku a současně vedoucí pracovní skupiny pro vliv a přizpůsobení klimatickým změnám.

Ano, letošní noční bouře byly na Istrii opravdu vydatné. Plastové židle létaly vzduchem. Zatím ale, díkybohu, nejsou tím hlavním problémem.

Pravděpodobnost, že budou sílit, je podle vědců mnohem menší než ta, že dojde k dlouhotrvajícím vedrům.

Geofyzik Mirko Orlić tvrdí, že teplota mořské vody v nejvyšší vrstvě vzrostla za posledních šest dekád o 1,8 °C. Rychlost oteplování moře se navíc zvyšuje, podle jeho výzkumů se polovina z těchto necelých dvou stupňů zvýšila za posledních 20 let. Což se projevuje i na pobřeží. Oteplování moře totiž souvisí právě i s vlnami veder.

Je to cynické, ale být bohatcem, investoval bych nyní bez váhání do cestovního ruchu na Baltu. Mnohahodinové kolony tisícovek aut na hranici mezi Chorvatskem a Slovinskem neskýtají naději, že by se lidé, včetně mě, poučili. Na Jadranu asi lépe hned tak nebude.

Zato například k německému ostrovu Usedom, s lázeňskou architekturou z počátku kultury koupání v 19. století, se, myslím, časem, obrátí – přesněji řečeno vrátí – pozornost nejen Čechů, ale i dalších Evropanů. Nám výborně dostupné německé, ale i polské pobřeží má zatím pověst sice nádherné, kulinářsky podivuhodné, ale co do teploty vody poněkud nevlídné destinace. Což se postupně s oteplováním mění.

Bude-li klimatická změna postupovat nynějším tempem, za nějakých třicet, padesát let se Rujána může klidně stát novým Dubrovníkem.