Chcete zpomalit vlny veder v Česku? Zakažte si auto a maso

Trápí vás environmentální žal? Nebo vám jen současné vedro leze krkem a představa, že by podobné počasí mělo být v Česku novou normou, vás děsí? Tak či onak, do jisté míry máte drobnými opatřeními ve svém každodenním životě možnost nástup klimatické krize  přibrzdit. Počítejte ale s tím, že se budete muset začít chovat střídměji a více se namáhat.

„Automobilová doprava – jak osobní, tak nákladní doprava zboží – se na změně klimatu podílí velmi výrazně. Proto je její omezení, pokud máme tu možnost, prakticky jedna z nejúčinnějších voleb, které můžeme udělat,“ radí Zuzana Harmáčková, vědecká pracovnice Oddělení společenského rozměru globální změny z  CzechGlobe, což je ústav spadající pod Akademii věd. „Stejně tak snaha méně spotřebovávat produkty, například potraviny dovážené na velké vzdálenosti. Z hlediska osobní dopravy jako řešení jednoznačně vítězí MHD, pěší doprava nebo cyklodoprava, pokud máme tu možnost. Navíc vlastním využíváním hromadné dopravy podporujeme její další rozvoj,“ dodává Harmáčková.

S vedry souvisí také intenzivní sucho. Adam Vizina z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka radí, jak v domácnostech zacházet s vodou klimaticky racionálně. „V České republice má myčku na nádobí 53 procent domácností – úspora vody je relativně značná. Při mytí v ruce se uvažuje o průměrné spotřebě 88 litrů vody, na mytí stejného množství v myčce pak stačí zhruba 10 litrů,“ vypočítává. Díky myčce tedy lidé při jednom mytí nádoby ušetří více než 70 litrů vody a tedy i sedm korun.

Šetřit nedostatkovou vodu lze samozřejmě i při osobní hygieně. Pokud se sprchujete, spotřebujete deset litrů vody za minutu při využití standardní bateriové hlavice. Pokud si ale pořídíte moderní úspornou, proteče za minutu vaší sprchou už jen šest litrů. Pokud se sprchujete pět minut, spotřebujete padesát litrů s běžnou sprchou a třicet litrů s úspornou.

Vana je náročnější. Pokud pro ilustraci použijeme nejběžnější typ vany o objemu sto padesáti litrů, pak průměrný muž na vykoupání spotřebuje 65 litrů vody, žena 80 litrů. „Lze tedy říct, že úspora vody je ve sprše patrná za předpokladu kratších sprch pod 10 minut a při využití úsporných hlavic,“ shrnuje Vizina.

Půjdeme-li dále po stopách vody v domácnostech, dostaneme se například k praní. Podle Viziny je z hlediska ekologie klíčový výběr pracího prostředku a také frekvence praní, protože z prádla se uvolňují například mikroplasty. „Dnešní úsporné pračky mají spotřebu vody zhruba šest litrů na kilogram prádla,“ vysvětluje. Starší modely pak ale samozřejmě mohou mít spotřebu výrazně vyšší. Chceme-li šetřit vodu, nákup úsporné pračky je rozumný.

A jak je to na toaletě, má smysl investovat do duálního splachovadla? „Pokud je splachovadlo skutečně funkční, dokáže uspořit přibližně 50 procent vody při jednotlivém spláchnutí, podle vykonávané potřeby – 3 litry vody při malé potřebě oproti 6 litrům vody při velké. Jeden člověk může za den uspořit kolem 10 litrů vody, čtyřčlenná rodina kolem 40 litrů denně a za rok je to kolem 14,6 krychlových metrů vody,“ počítá Vizinův kolega Adam Beran. Opět se to vyplatí nejen ekologicky, ale i finančně. Při ceně sto korun za kubík může být úspora značná.

Podle Viziny jsou dílčí úspory relativně malé, ale jejich kombinací lze vodou skutečně účinně šetřit. „Na druhou stranu spousta domácností již nyní disponuje mechanismy na úsporu vody a spotřeba pitné vody na obyvatele je zhruba 90 litrů na osobu a den. Je jedna z nejnižších v Evropě – například Rakousko má přibližně 130 litrů,“ nabízí odborník srovnání. Kombinací výše uvedených opatření může člověk nicméně za den ušetřit v domácnosti deset litrů. U čtyřčlenné rodiny je to už ročně více než 14 kubíků. A kromě dobrého pocitu tedy i úspora zhruba patnácti stovek ročně.

Současně je poctivé říci, že voda, kterou lidé doma použijí, se neztratí. Řádově 85 až 90 procent se vrací zpět do toků přes čistírnu odpadních vod.

Lidé ale s vodou nezacházejí pouze v bytě, ale často také na zahradě. Harmáčková není nijak radikální, má-li ale odpovědět, zda je v dnešní době rozumné pořizovat si na zahradu bazén a pak jej opakovaně napouštět, míní, že úplně ne. „Je to velké plýtvání vodou, která s postupující mírou sucha nemusí být dostupná. Ať už ale bazén máme, nebo nemáme, nejúčinnější je tlačit své politické zastupitele ke zkvalitňování nebo budování veřejných koupališť. Tento přístup je patrný třeba v Německu a v důsledku vede ke zkvalitnění života pro velké množství lidí,“ radí.

Adam Vizina má za to, že určitě není vhodné pro napouštění bazénů využívat vodu podzemní. „Obecně není vhodné napouštět bazén rychle a při snížené dostupnosti vody. V létě je vhodné bazén pouze připouštět, pokud nejsou dostatečné srážkové vody. Vyvstává otázka, zdali máme dostatek pitné vody pro napouštění bazénů, a kolik by taková voda měla stát – některá města pitnou vodu dotují. Řešením by mohly být pásmové ceny vody, kdy nad určitý limit by byla cena vyšší. V rámci tohoto opatření by mohla fungovat i sezónnost reflektující hydrologický režim.“ přemýšlí.

Seznam Zprávy se rozhodly vstoupit i na křehkou půdu majitelů květinových zahrad a zeptaly se, zda není načase skoncovat s „anglickými“ trávníky.

Petr Pavlík z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka na to odpovídá:„Jako společnost jsme zamčeni v estetickém vnímání krásné zahrady, podmíněném velmi krátce střiženým trávníkem. Krátký střih je pro nás sice výhodný z hlediska redukce pravděpodobnosti výskytu klíšťat, ale v letním období je z hlediska hydrologické bilance špatným řešením. Vzrostlý trávník přistiňuje půdu do té míry, že z ní dochází k nižšímu výparu právě v těch nejteplejších dnech. Delší trávník není třeba tak často zalévat a navíc poskytuje přirozené útočiště hmyzu, žijícímu při povrchu půdy. Řešením je sekat na krátko pouze v místech, kde se opravdu pohybujeme s vyšší frekvencí a jinde nechat trávník delší.“

Pokud se nebudeme bavit pouze o vodě, ale obecně o energiích, jejichž dobývání je pro planetu často devastující, pak Harmáčková radí nevytáčet termostat do výšin, ale raději se i doma obléci. „Mikina je nejlepší izolace, která nám pomůže spotřebovávat méně energie a navíc ušetřit. Je dobré zjistit, jestli používáme v domácnosti energeticky úsporné spotřebiče a žárovky – jejich spotřeba se během roku nasčítá. Pokud máme možnost, stojí za to investovat do solárních panelů pro ohřev vody či fotovoltaických panelů pro výrobu elektřiny a tepelných čerpadel,“ uvádí.

Připomíná, že jde o kroky, které pomohou, ale důležitější je nahlížet na problém jako na propojený celek. Co to znamená pro rodinu? „V první řadě je důležité zajímat se o systémová řešení – můžu přejít na zelenější energetický mix? Mohu přejít na udržitelnější způsob vytápění nebo ohřevu vody? Mohu podpořit svoji obec v budování místních zdrojů energie? To jsou věci, které hrají největší roli. Z hlediska vody je v první řadě důležité zajímat se o to, jestli náš rodinný dům, bytový dům nebo obec mají možnost zavést opatření ke sběru a využití dešťové vody,“ říká Harmáčková.

Odborníci z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka pak na otázku, kde vlastně domácnosti nejvíc plýtvají s vodou, odpovídají poněkud překvapivě, že v supermarketu.

„Obecně platí, že produkce masa spotřebovává enormní množství vody, které je více či méně dotované srážkovou vodou s ohledem na klimatické poměry daného území. A proto zařazením bezmasých pokrmů do našich jídelníčků nebo stanovením bezmasých dní v týdnu, ať už v domácnostech, nebo ve školách a podnicích, může vést k významnému snížení spotřeby vody, zejména s ohledem na původ masného produktu,“ připomíná Vojtěch Moravec.

Jeho kolega Petr Pavlík potvrzuje, že celosvětově vede ve spotřebě vody zemědělství. „Pěstování globálně obchodovaných, ale u nás běžně dostupných plodin, případně chov zvířat, která jsou součástí našeho jídelníčku, ročně spotřebuje až 70 % odběrů vody. Poklesu této hodnoty lze dosáhnout vhodnými návyky při nákupu potravin. Potraviny je dobré volit ideálně od lokálních producentů, adekvátně k sezóně a v množství, které se doma spotřebuje a nikoliv vyhodí.“

Analýzy Seznam Zpráv: