Článek
Historička Dana Dvořáčková Malá z Historického ústavu Akademie věd ČR se věnuje překladům této epiky. Důvodem opomíjení této kapitoly našich literárních dějin je podle ní i fakt, že po roce 1945 zůstal v české historiografii výzkum německojazyčných, nejen literárních, pramenů v pozadí. Badatelé se primárně zabývali latinskými a staročeskými prameny.
„Ze dvora Přemysla Otakara II. a Václava II. máme nejstarší zábavnou alias beletristickou literaturu a až po ní přichází staročeská tvorba 14. století. A to rovněž nemáme přeloženo do současné češtiny, aby si to nynější čtenář mohl přečíst. Je to díl pramenů, který zůstal upozaděn kvůli vývoji historické vědy po druhé světové válce,“ uvedla Dana Dvořáčková Malá.
Když se podíváte do dějin české literatury, najdete tam latinské texty a nejstarší staročeskou tvorbu a německá jako by neexistovala.
„Může to znít trochu divně. Český středověk, a najednou jsou tam německé texty, ale patří to tam. Když se ale podíváte do dějin české literatury, najdete tam latinské texty a nejstarší staročeskou tvorbu a německá jako by neexistovala,“ řekla historička.
Také tlak komunistického režimu podle ní odsunul tyto prameny do germanistiky. „Přitom ten pozdně přemyslovský dvůr je těmito eposy proslulý,“ zdůraznila badatelka.
Vilém ze země Slovanů
Dana Dvořáčková Malá přeložila například epos Wilhelm von Wenden, Vilém ze země Slovanů. Oslavuje krále Václava II .
Ústředním hrdinou je původně pohanský, posléze na víru obrácený kníže Vilém, účastník výpravy do Svaté země. Jeho choť a kněžna Bene je zosobněním první manželky Václava II. Guty Habsburské. Jde jak o oslavu královského páru, tak o velký epický příběh, který má 8358 veršů.
Epos překládala historička čtyři roky a zvolila si veršovanou podobu. K poezii má blízko, sama je básnířkou.
Překlad vyšel v roce 2015.
„V době největší slávy epické tvorby německého jazyka na sklonku 12. a počátku 13. století dosahovaly eposy třeba dvaceti tisíc až třiceti tisíc veršů. V českém prostoru máme Alexandreidu o dvaceti osmi tisících verších. Česky nevyšla a myslím, že takový překlad může být dílo na celý život,“ řekla badatelka.
Německá zdejší tvorba je podle ní zajímavá i tím, že je často ovlivněna dějovými prvky z českého prostředí. I když jde o nejstarší beletrii českých zemí, v rámci středověkých německých eposů šlo v podstatě už o zenit tvorby.
Podle historičky se také v poslední době zájem o tyto eposy mezi badateli daří oživit. Sama se nyní věnuje překladu epické básně známé jako Mariánská legenda. I ta vznikla na dvoře Václava II. a obsahuje na 1700 veršů.
