Vysvědčení bez známek. Ministerstvo chystá změnu pro některé ročníky

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velký pokrok jsi učinil v hlasitém čtení. Čteš plynule a správně. Nyní se zkus zaměřit na lepší intonaci a pomalejší tempo, a zvýšit tak kvalitu čteného projevu.

Zrovna takové hodnocení obdržel jeden z žáků druhého ročníku. Místo toho, aby z češtiny prostě dostal jen jedničku, nebo dvojku. Jde navíc jen o krátký výňatek z hodnocení z češtiny, celé vysvědčení se dotýká všech předmětů i celkového přístupu žáka k výuce.

Ministerstvo školství nyní chce, aby takové vysvědčení pro své žáky od prvního do třetího ročníku vytvářely všechny školy. V dlouhodobém záměru se počítá s tím, že se vše povede spustit do třetího čtvrtletí 2025, tedy pokud možno od školního roku 2025/2026. Vše jde ruku v ruce s plánovanou revizí výuky na základních školách, podle které by se mělo začít učit v září 2025.

„V prvním až třetím ročníku bychom chtěli zrušit klasifikaci, tedy známky, a zavést poskytování průběžné formativní zpětné vazby a na vysvědčení slovní nebo kriteriální hodnocení,“ uvedl při představování jednoho z bodů připravovaného Dlouhodobého záměru Ministerstva školství Jan Jiterský, zástupce ředitele odboru základního vzdělávání a mládeže.

Minimálně do čtvrté třídy by tak žáci měli vždy na konci pololetí obdržet slovní hodnocení nebo sdělení, jestli v jednotlivých činnostech a dovednostech například dosáhli očekávaného výsledku, překonali ho, nebo zůstali pod očekáváním. Podobnou změnu hodnocení by pak Ministerstvo školství chtělo výhledově zavést i v dalších ročnících.

„Na základě evaluace (posouzení a vyhodnocení – pozn. red.) dopadů změn hodnocení na vysvědčení v  1. až 3. ročníku vypracuje ministerstvo další postup, případně navrhne obdobnou proměnu formy hodnocení v dalších ročnících a alespoň některých vzdělávacích oborech na 1. stupni, případně 2. stupni základního vzdělávání,“ dodává mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová.

K této změně bude ale nutné získat vedení škol a samotné učitele, kteří budou potřebovat velkou podporu, aby zvládli nový způsob hodnocení zavést ve svých předmětech. Známkovat, nebo dávat průběžnou motivační zpětnou vazbu zakončenou smysluplným slovním hodnocení vyžaduje zcela odlišný přístup a také, minimálně ze začátku, daleko více práce. S rozsáhlou diskuzí nad změnou a metodickou podporou ale Ministerstvo školství počítá.

„Dle mého plošně zavádět slovní hodnocení je nesmysl, ale mohlo by jasně zaznít, co tedy Ministerstvo školství od škol očekává. Tedy jasné doporučení preference slovního hodnocení, sestavený výhled změn, jakou cestou chceme školství směřovat a jak konkrétně kroky hodlají naplňovat. To by pomohlo i v diskuzích s rodiči a usnadnilo realizaci změny ve školách,“ je přesvědčena Petra Mazancová, předsedkyně Učitelské platformy, která sdružuje přes 1700 pedagogů.

I Asociace ředitelů základních škol upozorňuje, že nárazová a plošná změna nemusí být ideální.

„Učitelé zvládnou vždycky všechno, ale otázka je, do jaké míry to je, nebo není rozumné. Zavedení slovního hodnocení bych viděl jako jednu z možností. Máme zkušenosti s tím, že školy, které přešly na formativní hodnocení, tak rodiče jejich žáků byli často zmatení, protože netušili, jakým způsobem tedy dítě prospívá,“ vysvětluje prezident Asociace ředitelů základních škol Luboš Zajíc.

Zvlášť konzervativnějším rodičům budou muset tak učitelé osvětlit, v čem je slovní hodnocení výhodnější než známky. Vždyť sami ve škole zažili pouze klasifikaci, a nový způsob je tak pro ně často nejasný.

„Pokud se změna rodičům dostatečně vysvětlí, máme zkušenost, že ji přijmou. Velmi vítáme posun ke slovnímu hodnocení. Opatření by mělo vyvolat širší diskuzi o způsobu hodnocení a jaké místo vůbec hodnocení ve vzdělávání dětí má. Jde například o využívání sebehodnocení žáků nebo portfolií,“ nesouhlasí mluvčí Fóra rodičů Hana Chalušová, aby se na zákonné zástupce koukalo jako na brzdu inovací ve školství. Fórum rodičů je organizace, která sdružuje rodiče zajímající se mimo jiné právě o kvalitu vzdělávání dětí.

Proč takovou změnu ale ministerstvo vlastně zavádí? Zaprvé proto, že širší zpětná vazba dá dětem daleko více než pouhé číselné známkování. Zatímco dvojka je zkrátka chvalitebná, slovní hodnocení žákovi řekne, proč ji dostal a v čem by se mohl zlepšit, třeba jako je zmíněno hodnocení v úvodu nebo v dalších příkladech některých hodnocení v infoboxu výše.

„Když jsou dobře popsány cíle učiva a jak mají vypadat konkrétní výstupy, sám žák může zhodnotit, jestli je zvládl, nebo ne, případně na jaké úrovni,“ ověřil si ředitel ZŠ a MŠ Chraštice Karel Derfl. Podle něj jde nový návrh Ministerstva školství správnou cestou, jen je před jeho plošným zaváděním nutné přijít se širokou osvětou a poskytnout podporu školám a učitelům.

V chraštické základní škole zavedli slovní hodnocení pro děti od první do čtvrté třídy už před šesti lety. V dalších ročnících ho pak kombinují s klasifikací a pouze v osmém a devátém ročníku najdou na vysvědčení žáci jen známky, především kvůli přijímacímu řízení na střední školy.

„Obecně bychom měli směřovat k tomu, aby žáci byli schopní posuzovat vlastní cestu vzděláváním a postupně za ni přebírat větší odpovědnost,“ vysvětluje Derfl. Nedílnou součástí průběžné zpětné vazby a i slovního hodnocení na vysvědčení je právě sebehodnocení od žáků. Tak se podle ředitele základky v Chrašticích může podařit, aby se děti přímo zapojily do vlastního hodnocení a učitel si vystačil jen s jeho zpětnou vazbou. A také se tak nastartoval zájem dětí o vlastní vzdělání a vztah ke škole.

Čeští žáci jinak obecně totiž nemají školu v lásce. V mezinárodních šetření se odborně mluví o takzvané sounáležitosti se školou, kam patří odpovědi na otázky, jestli jsou děti například ve škole rády a v bezpečí nebo zda jsou k nim učitelé spravedliví. Z tohoto hlediska vycházejí české školy skoro nejhůř na světě. Poslední mezinárodní průzkum mezi čtvrťáky z roku 2019 ukázal, že odtažitější vztah k nim mají jen chorvatští, polští a japonští žáci.

A známky nejsou zrovna vhodným motivačním faktorem, pokud tak jde o ne zcela žádoucí vnější motivaci. Tedy místo toho, aby se dítě učilo proto, že ho výuka zajímá nebo to pro něj je smysluplné, honí se za lepší známkou, která navíc nemusí být úplně vypovídající.

S tím souvisí i druhý argument pro zavádění slovního hodnocení – klasifikace na škále od jedničky do pětky nebývá spravedlivá. Výzkum Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu CERGE-EI zjistil, že stejný akademický výsledek hodnotí jednotlivé školy na vysvědčení různou známkou. Zatímco žáci s průměrným skóre 518 bodů z mezinárodního testu z matematiky dostanou na mírně hodnotících školách jedničku, u přísných učitelů mají dvojku.

Jarní testování České školní inspekce pak ukázalo, že lepších výsledků v matematice sice dosáhli chlapci, dívky měly ale z předmětu lepší známku. Zatímco chlapci našli na vysvědčení průměrně známku 2,3, dívky pak o dvě desetiny lepší.

Zatřetí je podle ministerstva klasifikace v nejnižších ročnících základního vzdělávání také s nejvyšší pravděpodobností jedním z faktorů ovlivňujících extrémně vysoký a také nežádoucí počet odkladů školní docházky. V Česku nastupuje do školy o rok později nejvíce dětí v Evropě. Tato praxe se týká téměř čtvrtiny školáků, třeba na Slovensku ale jen desetiny a na západ od nás jen pár procent dětí v ročníku.

Podle dat České školní inspekce ale jiné hodnocení než známkou využívala v minulém školním roce pouze desetina škol na prvním stupni. Ministerstvo školství si tak dává poměrně ambiciózní úkol, přesvědčit zbylých 90 procent o tom, že by měly známky nahradit nebo doplnit slovní hodnocení.

Česká školní inspekce ale doplňuje pozitivní trend – po době distanční výuky se mírně zvýšil podíl škol, které tradiční klasifikaci doplnily nebo zcela nahradily slovním hodnocením. Tamní ředitelé a učitelé totiž zjistili, že se jim tak, podobně jako za covidu-19, podaří lépe a detailněji zachytit, v čem jsou silné stránky dětí a na co se mají více zaměřit.

„Myslím si, že současná pravidla, kdy si škola může vybrat, zda žáci dostanou na vysvědčení známky, slovní hodnocení nebo kombinaci obojího, je optimální. Nařizovat plošně shora slovní hodnocení ve chvíli, kdy ho používá minimum škol, nepovažuji za rozumné. Špatně napsané slovní hodnocení může napáchat mnohem větší škody než klasifikace,“ dodává Radek Sárközi, předseda spolku Pedagogická komora zastupujícího další část učitelů.

I ředitel Derfl by doporučoval, aby se změna nenutila školám z ministerské úrovně, ale úředníci spíše pomáhali těm, kteří o proměně hodnocení uvažují.

„Je ale nezbytné, aby slovní hodnocení přijali nejen učitelé, ale i žáci a rodiče. Pokud na to nejsou připraveni, tak sebelepší hodnocení nemusí fungovat, protože pro změnu nejsou nastavené vhodné podmínky,“ dodává Derfl.

Záměr ministerstva je ale ještě širší. Systém hodnocení by se neměl změnit jen na vysvědčení. Učitelé by měli místo známek daleko častěji používat formativní hodnocení – tedy systematicky s žáky rozebírat jejich pokroky i mezery a dávat jim zpětnou vazbu, aby každý mohl dosáhnout svého maxima, ne si jen zlepšit známky. Do konce roku 2025 by podle ministerské vize měla konstruktivní zpětnou vazbu pomocí formativního hodnocení předávat žákům čtvrtina učitelů, do roku 2030 pak nejméně 50 procent.