„Vůbec se neomezuju.“ Hospody zdražily, ale plno mají pořád

Páteční večer v centru Prahy. V Týnské literární kavárně je skoro plno. Posadit se dá jen k jedinému stolu. V každé z několika propojených místností sedí hosté a popíjí, především pivo. Velké tu stojí 49 korun. To s úsměvem kvituje dvaadvacetiletý student Josef.

„Nepřijde mi, že by teď pivo stálo o tolik víc než předtím. Pořád se dá sehnat i pod 40 korun, když člověk ví, kam jít,“ přiznává.

Před osmou přichází početná skupina, nevejde se však, a tak se zase otáčí. Podle obsluhy chodí pořád dost lidí. „Nemám pocit, že by lidé přestali chodit. Hlavně se se začátkem semestru vrátili studenti. Není to ale takové jako před covidem,“ tvrdí servírka.

I další oblíbené podniky, známé především u místních, jsou plné. Kolem Národní třídy se jen těžko hledá volný stůl. Úspěšní jsme v kavárně Ponrepo. Osazenstvo jsou opět především studenti. Popíjejí pivo, ležák tu stojí 45 korun, speciály 52 a 58 korun. Ke stolu, kam jsme si sedli, po chvilce přichází servírka se slovy, že tu bude za chvíli rezervace. „V devět potřebujeme tenhle stůl, ale zatím můžete sedět,“ oznamuje nám.

Další zastávkou mělo být Café Rybka, ale už při prvním pohledu dovnitř nám je jasné, že tady úspěšní nebudeme. Je úplně plno. Vydáváme se proto o ulici vedle, do Rock Café na Národní třídě.

Podle barmana mají zrovna dnes v jednom z několika sálů stand-up vystoupení, v dolním sále je pak koncert. O přestávce se k baru nahrnou hosté a tři barmani a barmanky mají plné ruce práce. Dlouhá fronta mizí až po dvaceti minutách.

„Rozhodně jsme nečekali, že bude teď chodit tolik lidí,“ připouští jeden z barmanů. Prý už jednou zdražovali a po Novém roce je to čeká znovu. Hosté tu mají na výběr ze čtyř piv, jejichž ceny se pohybují od 47 do 85 korun.

Rock Café také nabízí skoro každý večer zábavu v podobě koncertů, přednášek nebo zmiňovaných stand-up vystoupení. Všechny jsou beznadějně vyprodané. U baru se dáváme do řeči s hostem čekajícím na svou objednávku. „Rád spojím návštevu hospody s nějakým kulturním zážitkem,“ vysvětluje při čekání.

V páteční podvečer je rušno i v ulicích Brna. Při procházce centrem je vidět, že podniky jsou stejně plné jako před krizí.

„Návyky jsem nezměnil vůbec, utrácím pořád stejně,“ směje se třicátník Daniel, který stojí v hloučku kuřáků před vchodem jedné z hospod.

Říká, že trochu omezil jídlo, nevyužívá například tak často donáškových služeb. Hospod se ale vzdát nechtěl, přestože zdražování pozoruje. „Do hospody zajdu tak jednou za dva týdny, při návštěvě se ale na ceny nedívám,“ říká.

Poblíž stojící Vladan se nedávno přestěhoval z Brna na vesnici. „Začal jsem nad výdaji přemýšlet víc. Ale tam, kde bydlím, není tolik možností utrácet. Takže ve výsledku ušetřím, aniž bych se nějak víc snažil,“ krčí rameny.

„Dřív jsem si dopřával Bolt, restaurace, všechno. Do hospody jsem chodil třeba třikrát týdně. Na tři, čtyři piva. A to už leze do peněz,“ přiznává. „Ale když jsem ve městě teď jednou za čas, vůbec se neomezuju,“ dodává.

To, že lidé v hospodách nad útratou moc nepřemýšlejí, potvrzuje i René, který v centru města pracuje jako číšník. „Nezměnilo se vůbec nic, lidé chodí pořád stejně. Samozřejmě loni chodili míň kvůli covidu. Je u nás také rušněji od doby, co začaly vánoční trhy,“ pozoruje.

„Zdražovali jsme všechno v řádech pětikorun, desetikorun. Nejsou to zásadní částky. Občas se najde někdo, kdo říká, že to je dražší, ale to se děje asi všude,“ dodává.

I přes na první pohled velkou návštěvnost hospod a restaurací ve velkých městech není současná situace pro gastro byznys příliš optimistická. Jak už Seznam Zprávy upozorňovaly, jen polovina restauratérů je rozhodnuta pokračovat dál v podnikání. Naopak osm procent plánuje zavřít co nejdříve. Data zveřejnila stravenková společnost Edenred. Nejohroženější jsou hospody na vesnicích a menších městech.

„Silní hráči v oboru nebo restaurace, které sázejí na kvalitu, budou pokračovat,“ říká Aneta Martišková, ředitelka firemních vztahů společnosti Edenred s tím, že „komplikace mohou nastat v regionech“. Už nyní v chudších oblastech Česka kvůli nižší kupní síle zákazníků přecházejí podniky na vaření jednodušších jídel s nižším rozpočtem.

„Vesnickým hospodám podráží nohy i levné balené pivo z obchodu a to, že si lidé za covidu zvykli scházet se komunitně v soukromých prostorách,“ je přesvědčen gastronom a člen Českého gastronomického institutu Luboš Kastner. „Hospodám na vesnicích a menších městech nefouká žádný vítr do zad, jen do obličeje. Ve městech s vyšší kupní silou se gastro drží lépe,“ míní.

Trochu jiná situace je v kultuře, na které začali Češi šetřit. Šedesátnice Zdeňka z Rožnova pod Radhoštěm je milovnicí baletů a muzikálů. Návštěvy divadel ale v poslední době omezila. „Když jedete do divadla, je to pětistovka, ani nevíte za co. Jezdila jsem do Olomouce a do Ostravy. Jenže ty ceny jsou šílené. Kulturu jsem omezila,“ přiznává.

Důchodkyně popisuje, že kvůli zdražování doma změnili více návyků. „Nechodíme do restaurací. Když vyrazíme jednou za rok, mají to hodně předražené,“ všímá si.

Podle ní je na vině i dlouhá epidemie koronaviru. „Po covidu člověk odvykl tolika věcem, že už se k nim nevrací. Všechno se na dva roky přerušilo. Hodně jsme jezdili, cestovali, teď jsme s tím přestali. Ještě nám podraží jízdné. Možná je to i věkem, že už se nám tolik nechce,“ přemítá.

Podobná změna nastala i u padesátníka Vladimíra Hájka z Brna. „Plyn se mi navýšil o 228 procent. Elektřina to samé. Takže určitě si budu muset spoustu věcí odpustit. První padne asi pohostinství, pak divadla a kultura,“ vyjmenovává.

Dříve byl častým návštěvníkem divadel, kin nebo sportovních zápasů. Na to ale poslední dobou v rodinném rozpočtu nezbývá mnoho peněz. „Rozmyslím si dvakrát, jestli na nějaké představení půjdu. Dřív jsem navštěvoval divadlo každý měsíc. Teď to bude třeba jednou za čtvrt roku,“ odhaduje.

Omezuje také čím dál víc návštěvy restaurací. „Místo toho, abych vzal rodinu na oběd, který se vyšplhal na neskutečnou částku, radši nakoupím a uvařím doma. Bohužel dopad ruské invaze je takový, že nás to asi čeká každého,“ krčí rameny.

S dopady krize bojují i samotné kulturní instituce. Národní divadlo za loňský rok zaplatilo za energie přibližně 30 milionů, letos počítá s částkou zhruba o 50 milionů vyšší.

Vedení divadla se proto snaží zavádět co nejvíce úsporných provozních opatření, cenu vstupenek po pandemii covidu ale zvedat nechtěli. „Naopak jsme pomáhali návratu českých diváků zpět do divadla například formou vstřícných seniorských a juniorských slev,“ vysvětluje tiskový mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.

Letos už ke zdražení ale přistoupit museli. Od září divadlo zvyšuje plošně ceny představení zhruba o 15 procent, navyšuje také počet cenových pásem pro exkluzivní představení.

Mluvčí divadla dodává, že zaznamenávají také úbytek diváků ze zahraničí. „Navštěvují zejména operní a baletní představení. Z důvodu dosud neobnoveného světového turismu, ekonomické krize a válečného konfliktu na Ukrajině se stále nepodařilo do hledišť divadel vrátit v původním množství diváků,“ podotýká.

Méně návštěvníků hlásí také Národní divadlo Brno. Instituce letos hospodaří s rozpočtem 530 milionů korun. Přitom skokově rostou náklady na energie či materiály na výrobu inscenací. Přesto na začátku vstupenky nepodražily.

„Po covidu se vrátilo asi jen sedmdesát procent diváků, kteří chodili před covidem. Řešili jsme s kolegy, že je to situace podobná všude v Evropě. Kdybychom zdražili vstupné, tak by si to část publika nemohla dovolit. Ceny vstupenek jsou tak široce pásmované, aby do divadla mohl přijít víceméně každý,“ popisuje ředitel divadla Martin Glaser.

V Moravském divadle Olomouc pozorovali úbytek diváků především v první polovině roku 2022, v některých měsících tržby klesly až o 20 procent. „Přibližně od poloviny září se pozvolna diváci začali vracet a nyní jsme na předcovidových číslech, co se návštěvnosti i tržebnosti týče. Za to jim patří velký dík,“ zdůrazňuje ředitel divadla David Gerneš.

Abonentů má divadlo oproti předcovidové sezoně asi o 25 procent méně. „To je ale dáno více faktory – zdražováním, změnou chování spotřebitelů, zdravotním stavem… Návrat návštěvnosti k normálu přibližně koresponduje se zastropováním cen energií. Celkově předpokládáme, že na konci roku budou tržby z prodejů vstupenek asi o 15 procent nižší oproti plánu,“ odhaduje Gerneš.

Divadlo v Olomouci navyšovalo cenu vstupného od začátku nové sezony o 10 procent.

Ve Východočeském divadle v Pardubicích zatím výraznější dopady nepocítili, ceny za energie mají nasmlouvané do konce roku. „S napětím však očekáváme navýšení cen v roce 2023,“ podotýká ekonomický náměstek divadla Bohumil Kos.

Cenu vstupného zatím zdražili jen minimálně. „Od Nového roku se zvyšuje cena jednotlivých vstupenek pouze o 20 korun, což je navýšení o cca 4–8 procent,“ říká obchodní náměstkyně Lenka Moravcová.

Dodává, že i když je diváků pořád méně než před covidem, momentálně nepociťují další výrazný úbytek související s energetickou a ekonomickou krizí.